handulli
přečtené 1032
Poslední Vánoce v Paříži
2019,
Hazel Gaynor
Chvíli mi trvalo než jsem se do knihy začetla a zvykla si, že je napsaná formou dopisů. Počáteční byly až úsměvně naivní a optimistické (20.12.1914 "Tahle válka už nemůže trvat dlouho."). Jak ale válka dál a dál zuřila, stávaly se dopisy napínavějšími, dramatickými a odhalujícími skutečnou pravdu odehrávající se na bitevním poli. Zhruba v polovině mě čtení opravdu chytlo a já s napětím četla každý další dopis. Zatímco ty první mě tak trochu nudily, u těch posledních jsem byla překvapená, že už jsem na konci knihy. Nicméně souhlasím s komentářem níže ... díky prolínání se "současností" je tak nějak jasné, jak vše dopadne. Stejně tak jako několik náznaků v dopisech od Evie matce předčasně prozradí jedno tajemství. Na jednu stranu to na konci nebyl takový wau-efekt, ale i tak to bylo velmi čtivé.... celý text
Noční motýl
2019,
Ondřej S. Nečas (p)
Z počátku jsem měla trošku problém se začíst. Pak se to ale rozjelo, děj svižně odsýpal. Velmi oceňuji, že tu nebyla žádná zbytečná vata. Tady opravdu byl čistý děj, který prostě vyšel na 238 stran, ale já jsem si je užila. Akorát mě pak trochu zklamal závěr, který byl takový překombinovaný. Nechci prozrazovat děj, ale neumím si představit, že by tohle všechno někdo vymyslel a zorganizoval a ještě by to tak dlouho fungovalo. Mně se v téhle knize líbila chytrá jednoduchost a možná to první vysvětlení bylo nejlepší. Pak ty další pokusy o zvraty v ději mi už přišly nevěrohodné. Ale jinak líbilo, ráda zkusím další díl. P.S.: Moc povedená obálka!... celý text
Sekáč
1996,
Terry Pratchett
Pratchett je jediný autor, který mě dokáže při čtení rozesmát. Není asi nic, co by už nebylo řečeno přede mnou. Skvělá satira skrývající spousty hlubších myšlenek. Jenom Pratchett je dokáže zakomponovat do děje naprosto lehce a ještě vtipně. Pomocný dělník Smrť-Vilík, trhlí mágové a jeden jejich nemrtvý kolega, ale dojde i na bojácného bubáka nebo upíra z Nosterfernetu a samozřejmě liga za práva (ne)mrtvých. Doporučuji! --------- "Není to starý Rumpál. Starý Rumpál byl mnohem starší." "Starší? Cože? Starší než mrtvý?" --------- „Stůjte! To bylo moje nejlepší roucho!” zakřičel za prchajícími. „Chtěl jsem, aby mě pohřbili v mém nejlepším… No a teď se na něj podívejte! Víte, jak špatně se štupuje hedvábí? Vraťte se! Podívejte se, a ještě navíc je ta díra ve dvojitém švu, no ale tohle, to už -“ Chvilku poslouchal. Neslyšel nic jiného než zvuk pádících nohou, který se rychle vzdaloval. Rumpál Žička si vytáhl nůž z těla. „Málem mě zabili, grázlové,” zabručel a odhodil zbraň daleko od sebe. --------- „Slyšel jsem, že nejste jenom mrtvý, ale že vás prý i pohřbili,” naklonil se za ním zvědavě Afekt, když Rumpál šouravě vykročil. „To je pravda.” „Pořádného chlapa ale jen tak něco nepoloží, a když už, tak zase vstane a jde dál, nemám pravdu?” --------- „To je ono! Bohatý lidi by si dali vždycky kvůli šesťáku vrtat koleno.” „Jasně. Vostrá a bohatá. Ale máklá.” „Nemůžeš bejt bohatej a máklej. Když si bohatej, můžeš bejt akorát výstřední.”... celý text
Šikmý kostel
2020,
Karin Lednická
Knihu jsem měla v merku hodně dlouho. Očekávání byla, vzhledem k enormnímu ohlasu čtenářů, hodně vysoká a to nebývá většinou dobře. Kniha mě vyloženě nezklamala, ale chyběla mi tam svižnost. Někdy mi přišlo, že vyprávění převažuje na úkor přítomného děje. Některé pasáže byly rozvláčné, pomalé .... Ne vždy to bylo špatně, ráda jsem si přečetla i o běžném dni obyčejných lidí, který je nám dnes vzdálený pomalu stovky světelných let, ale kniha ve mně nebudila nutkavost číst dále. Na druhou stranu oceňuji zvolené téma, které vyneslo zpět na povrch zapomenuté dějiny. Ani já jsem netušila, co se ve zdejším regionu dělo. Dokonce mě kniha podnítila si dohledávat některé další informace- např. podle map nejkratší pěší cesta do Wieliczky je 130 km. Což je pro mě naprosto nepředstavitelné. Je neuvěřitelné, co vše dříve lidé vydrželi. Jak byli silní nejen po fyzické, ale i psychické stránce. Opravdu těžké osudy. Hned si člověk váží toho, co má. Sice brbláme na kdeco, ale proti nim jsou naše důvody naprosto chabé. Tak si říkám, kolik z nás by dokázalo se tehdejšímu životu přizpůsobit (včetně dětí, kteří od raného věku museli pomáhat). Přestože jsem zdejší kraj navštívila pouze jednou v rámci dovolené (největší zážitek komentovaná prohlídka dolu Michal v Ostravě se skvělým průvodcem-bývalým horníkem, mohu jen doporučit), mám pro tuto česko-polskou oblast slabost. Oba moji rodiče pochází z pobělohorských exulantů - Čechů, kteří po staletí kvůli víře žili v oblasti Ostrzeszów-Wielki Tabor a do vlasti se vrátili až po 2 sv. válce. Nářečí užívané v knize mi tak bylo velice blízké. Některé výrazy dodnes používáme. Celkově mi byl děj v knize blízký a vyvolával spoustu nostalgických vzpomínek na dětství spjaté s prací v hospodářství. Na druhou stranu havíře měl v rodině jen přítel (právě z této oblasti, ale název dolu nevím), a o to víc mě zajímalo dozvědět se něco víc o jejich těžké práci. Práce havířů je tu však zmíněná spíše okrajově. Suma sumárum: knihu určitě doporučuji přečíst, ale asi je lepší k ní nepřistupovat s vysokým očekáváním. Je napsaná docela dobře, jen mě tam chyběla čtivost, ale to je - vzhledem ke komentářům níže- spíše jen můj problém. Jelikož je to ale prvotina, tak zhluboka smekám.... celý text
Loutkové divadlo
2019,
M. W. Craven
Tak tohle nebyl můj šálek čaje. Postavy byly ploché, nevýrazné a až na Tilly mi nebyl nikdo sympatický. Vraha jsem výjimečně i správně a v předstihu odhalila. Většina děje mi přišla dost neuvěřitelná. A vzhledem k tomu, že žánr není sci-fi, tak mi to postupně docela vadilo.... celý text
Smrt si nevybírá
2019,
Ambrose Parry
Příjemné překvapení. Knihu jsem objevila náhodou v rámci ČV 2021. Historické knihy mám ráda a vývoj lékařské vědy mi přijde fascinující, proto to byl jasný výběr. Nečekala jsem ale, že se bude kniha číst tak dobře. Děj svižně odsýpá, nejsou tu prakticky žádná hluchá místa. Hlavní postavy mi byly sympatické, přestože jejich osobnost se odkrývá pozvolna, stejně tak jako jejich minulost. První díl jsem měla půjčený z knihovny a během jeho čtení jsem si rovnou koupila druhý díl. Po hooodně dlouhé době jsem byla překvapená, že už jsem na konci a bylo mi to skoro líto. Na druhou stranu musím říci, že to rozhodně není klasická detektivka, kdy vyšetřování zločinů má v knize dominantní postavení, ale - vůbec mi to nevadilo. Těším se na další díl.... celý text
Pýcha a předsudek
2008,
Jane Austen
Z tohoto díla nejsem tolik nadšená jako mnozí ostatní, ale má svoje zvláštní kouzlo. Pýcha, předsudky a další nedokonalosti lidské povahy, které jsou zde vykreslené, provází lidstvo napříč historickými epochami. V tomto směru by člověk ani nepoznal rozdíl 200 let. Během čtení jsem zhlédla i film. Zpočátku mě knížka moc nebavila, děj se oproti filmu dost vlekl a já jsem téhle rozvláčnosti nemohla přijít na chuť. Za polovinou knihy, no spíš skoro v jejích 2/3, se ale děj docela rozhýbe a tady musím říct, že byla zase knížka mnohem lepší než film. Nelituji, že jsem si tuhle klasiku přečetla. Vracet se k ní pravděpodobně nebudu, ale má něco do sebe.... celý text
Velká samota
2019,
Kristin Hannah
Opravdu velmi silný příběh. Prvních 200 stran je takových pozvolných, ale mě to nevadilo. Pak děj ale nabere na obrátkách, a i když jsem tušila jakým směrem se bude ubírat, nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Závěr mě ale překvapil, to jsem nečekala. Tolik bolesti a smutku a zároveň síly. Nezapomenutelná kniha.... celý text
Dokonalá vražda
2019,
Jude Deveraux (p)
Jude Deveraux jsem četla naposledy v 16ti. Když přesedlala na detektivky, rozhodla jsem se dát jí šanci. Nevím, jestli je to tím, že je to v tomhle žánru její prvotina, ale bylo tam spousta momentů, které mi přišly silně přitažené za vlasy nebo minimálně hodně nepravděpodobné (např. Jack vleze do jámy po vyvráceném stromu, přestože má sádru na noze) a některé pasáže vyloženě směšné (např. bizarně napsaný novinový článek). Navíc jsem se ztrácela v postavách. Měla jsem opravdu problém pamatovat si složité vztahové propletence - kdo je čí syn, z kterého manželství. A tak se mi stalo, že jsem si druhý den při čtení říkala: "Sakra, kdo je ten Henry Lowell?? To byl přeci něčí manžel .... ale byl to druhý nebo první manžel? A to byl ten nevlastní otec tadytoho?" Za mě tam prostě byla spousta zbytečné omáčky na úkor dobré detektivní linky. Bohužel musím v negativním hodnocení pokračovat. Do čtení jsem se musela vyloženě nutit. Přestože jsem tak s hlavními hrdiny strávila několik dní, neoblíbila jsem si ani jednoho. Upřímně mi ale nejvíc vadil Jack se svou výbušnou a až bezohlednou povahou. Nedokážu pochopit, proč hazardně řídil dodávku, navíc nepřipoutaný a se spolujezdcem, když se mu před pár měsíci zabil při autonehodě bratr a on jako spolujezdec mohl být rád, že to přežil. Od té chvíle byl pro mě Jack pitomec. Buď svou fiktivní postavu nemá ráda ani sama Deveraux nebo nám tím chtěla demonstrovat, že jablko nepadá daleko od stromu? Takže nakonec 2 hvězdy, protože přečíst se to dalo, ale měla jsem k tomu tolik výhrad, že už se k této sérii nevrátím.... celý text
Dvanáct vánočních schůzek
2020,
Jenny Bayliss
Jedna z nejhezčích vánočních romancí, co jsem četla. Jen Matt mohl mít v knížce více prostoru. PS: Předvídatelný děj je asi u těchhle typů knih normální, ne?
Na hraně
2020,
Amanda Quick (p)
Nemůžu si pomoci, ale autorčiny starší počiny byly prostě lepší. Přijde mi, že poslední roky jede tak nějak na stejné průměrné až lehce podprůměrné vlně. Možná je to mým současným rozpoložením, ale nějak jsem se v těch záporných postavách ztrácela. Jako romantická kniha to bylo málo a jako detektivka taky. Navíc mi nepřilnula k tělu ani žádná z postav. Neurazilo, nenadchlo. Prostě průměr.... celý text
Spánek
2013,
Haruki Murakami
Murakamiho nelze číst povrchně, jinak je knížka naprosto prázdná. Upřímně takové knihy moc nevyhledávám, ale Murakami mě nějak sám přinutí přemýšlet mezi řádky a dodá knize třetí rozměr. Navíc jsem si tuto povídku přečetla v době, kdy tak nějak ke mně osobně promlouvala (a ne, o nespavost nejde :) Už po pár stránkách jsem si říkala: Je člověk šťastný, když má spokojený život? Proč není člověk spokojený se svým životem, přestože má v životě všechno to, aby spokojený byl? Ano, opravdu stačí, když budeme hrát dál věrohodně své sociální role a okolní svět nepozná, co se s námi děje. Hrát sociální role, dál se chovat stereotypně ... člověk bezpečný pro společnost. Ač tuto povídku napsal Murakami v 90. roce, tak je to pořád pravdivé. A ten závěr? Nevím, jestli jsem ho pochopila zrovna tak jak Murakami zamýšlel. Anebo to byl účel. Jen se nad tím prostě zamyslet :)... celý text
