handulli
přečtené 1063
Velká samota
2019,
Kristin Hannah
Opravdu velmi silný příběh. Prvních 200 stran je takových pozvolných, ale mě to nevadilo. Pak děj ale nabere na obrátkách, a i když jsem tušila jakým směrem se bude ubírat, nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Závěr mě ale překvapil, to jsem nečekala. Tolik bolesti a smutku a zároveň síly. Nezapomenutelná kniha.... celý text
Dokonalá vražda
2019,
Jude Deveraux (p)
Jude Deveraux jsem četla naposledy v 16ti. Když přesedlala na detektivky, rozhodla jsem se dát jí šanci. Nevím, jestli je to tím, že je to v tomhle žánru její prvotina, ale bylo tam spousta momentů, které mi přišly silně přitažené za vlasy nebo minimálně hodně nepravděpodobné (např. Jack vleze do jámy po vyvráceném stromu, přestože má sádru na noze) a některé pasáže vyloženě směšné (např. bizarně napsaný novinový článek). Navíc jsem se ztrácela v postavách. Měla jsem opravdu problém pamatovat si složité vztahové propletence - kdo je čí syn, z kterého manželství. A tak se mi stalo, že jsem si druhý den při čtení říkala: "Sakra, kdo je ten Henry Lowell?? To byl přeci něčí manžel .... ale byl to druhý nebo první manžel? A to byl ten nevlastní otec tadytoho?" Za mě tam prostě byla spousta zbytečné omáčky na úkor dobré detektivní linky. Bohužel musím v negativním hodnocení pokračovat. Do čtení jsem se musela vyloženě nutit. Přestože jsem tak s hlavními hrdiny strávila několik dní, neoblíbila jsem si ani jednoho. Upřímně mi ale nejvíc vadil Jack se svou výbušnou a až bezohlednou povahou. Nedokážu pochopit, proč hazardně řídil dodávku, navíc nepřipoutaný a se spolujezdcem, když se mu před pár měsíci zabil při autonehodě bratr a on jako spolujezdec mohl být rád, že to přežil. Od té chvíle byl pro mě Jack pitomec. Buď svou fiktivní postavu nemá ráda ani sama Deveraux nebo nám tím chtěla demonstrovat, že jablko nepadá daleko od stromu? Takže nakonec 2 hvězdy, protože přečíst se to dalo, ale měla jsem k tomu tolik výhrad, že už se k této sérii nevrátím.... celý text
Dvanáct vánočních schůzek
2020,
Jenny Bayliss
Jedna z nejhezčích vánočních romancí, co jsem četla. Jen Matt mohl mít v knížce více prostoru. PS: Předvídatelný děj je asi u těchhle typů knih normální, ne?
Na hraně
2020,
Amanda Quick (p)
Nemůžu si pomoci, ale autorčiny starší počiny byly prostě lepší. Přijde mi, že poslední roky jede tak nějak na stejné průměrné až lehce podprůměrné vlně. Možná je to mým současným rozpoložením, ale nějak jsem se v těch záporných postavách ztrácela. Jako romantická kniha to bylo málo a jako detektivka taky. Navíc mi nepřilnula k tělu ani žádná z postav. Neurazilo, nenadchlo. Prostě průměr.... celý text
Spánek
2013,
Haruki Murakami
Murakamiho nelze číst povrchně, jinak je knížka naprosto prázdná. Upřímně takové knihy moc nevyhledávám, ale Murakami mě nějak sám přinutí přemýšlet mezi řádky a dodá knize třetí rozměr. Navíc jsem si tuto povídku přečetla v době, kdy tak nějak ke mně osobně promlouvala (a ne, o nespavost nejde :) Už po pár stránkách jsem si říkala: Je člověk šťastný, když má spokojený život? Proč není člověk spokojený se svým životem, přestože má v životě všechno to, aby spokojený byl? Ano, opravdu stačí, když budeme hrát dál věrohodně své sociální role a okolní svět nepozná, co se s námi děje. Hrát sociální role, dál se chovat stereotypně ... člověk bezpečný pro společnost. Ač tuto povídku napsal Murakami v 90. roce, tak je to pořád pravdivé. A ten závěr? Nevím, jestli jsem ho pochopila zrovna tak jak Murakami zamýšlel. Anebo to byl účel. Jen se nad tím prostě zamyslet :)... celý text
55
2020,
James Delargy
Na tuhle knihu jsem se opravdu těšila. Přesně takhle si představuji anotaci k dobrému thrilleru/hororu. Asi příliš veliká očekávání zapříčila mírné zklamání. Kniha je psaná trochu těžkopádně, často jsem se přistihla, že mi ulítly myšlenky jinam a musela jsem si odstavec přečíst znova. Ale tak za půlkou knihy se to zlomilo, přibylo akce a napětí a knihu jsem dočetla jedním dechem. Jenom ten závěr ... takovéhle konce s otazníkem nemám ráda.... celý text
Přiveď mě zpátky
2019,
B. A. Paris (p)
Já věřím, že existuje disociativní porucha identity, ale nevěřím, že by Finn Laylu nepoznal, že by neměl ani stín pochybností. Bylo to takové rozvláčné, nijaké. Za zavřenými dveřmi bylo mnohem lepší.... celý text
Občas lžu
2019,
Alice Feeney
Po dlouhé době thriller, který mě neustále nutil číst. Oceňuji, že se autorka nesnažila děj zbytečně natahovat. Kapitoly jsou krátké, děj rychle odsýpá a i když jsem některá rozuzlení čekala, stejně mě ve finále překvapila.... celý text
Úplně cizí lidé
2019,
Liane Moriarty
Moje první setkání s autorkou. Námět mě zaujal. Kniha se četla docela dobře, ale ten závěr mě ... nenadchnul. Přišlo mi to jako takové poklidné vyšumění do té doby jinak napínavého děje. Za mě takový průměr.... celý text
Setkání s cizincem
2018,
Lisa Kleypas
Postupně jsem historické romance přestala číst. Jediná, komu jsem zůstala věrná, je Lisa Kleypas. Jednoznačně nejkrásnější nejdojemnější příběh, u kterého jsem se zasmála (West) i poplakala (u umírání i originálního snubního "prstýnku"). Kniha mě úplně pohltila, že jsem přestala vnímat okolí, a to se mi tedy moc často nestává. Oceňuji, že to nebyla žádná prostoduchá romanťárna, ale byly tu nezkrášlené popisy tehdejšího Londýna, život obyčejných lidí, nezáviděníhodné postavení žen či transfuze prováděné tehdy stylem pokus-omyl. Moc mě potěšilo, že konečně hlavní postavy byly (ne)obyčejní lidé, a ne žádní znudění zhýralí vévodové/ zhýčkané hraběnky. P.S. Myslím, že jsem se do Ethana zamilovala :D ♥... celý text
Osobní asistentka
2020,
Renée Knight
Od thrilleru jsem čekala něco jiného, proto mě kniha velmi překvapila, když jsem se do ní začetla. Ano, je to spíše psychologický román. Nebyl to úplně můj šálek čaje, ale špatné to taky nebylo. Podle mě to neměla v hlavě v pořádku ani Mina ani Christine :)... celý text
