Nové komentáře u knih James Delargy
55
„Když jsem před nákupem knihy četla anotaci, řekla jsem si, že to bude docela dobrý. No, bylo to víc než jen "docela dobrý" a popravdě mě překvapuje hodnocení na DK.
Menší město, pro někoho zapadákov kde se nic moc neděje. Na policejní stanici, kde je velitelem Chandler Jenkins, se ale jednoho dne připotácí muž od krve, Gabriel. Tvrdí, že unikl sériovému vrahovi Heathovi. Krátce na to, je na služebnu dovlečen Heath. Muž, který tvrdí, že unikl sériovému vrahovi, Gabrielovi.
Kdo z nich lže a kdo je skutečnou obětí se celou dobu snaží velitel Chandler rozluštit. Na stanici se také dostaví panovačný inspektor Mitch, jeho bývalý parťák, který převezme celou operaci.
Mitch mi pil krev, Chandlera jsem si oblíbila a držela mu palce s nesnadným úkolem. Gabriel i Heath jsou velmi přesvědčiví a nevíte tak, komu máte věřit. A když už víte, tak tapete proč.
Děj plynul, čtení mě bavilo a byla jsem zvědavá, jak vše skončí. Konec bude částečně záležet na vás - buď budete optimisté nebo realisté...
Za mě výborná kniha a těším se na autorovo další knihy.“... celý text
— TinaBookBlog
55
„Daleká Austrálie, ospalé městečko Willbrook, a policejní stanice, na které se řeší hlavně domácí hádky. Policejní seržant Chandler Jenkins je zde velitelem a vody rozčeří zakrvácený muž, který vtrhne na stanici a tvrdí, že byl unesen neznámým vrahem. Později je na stanici dopraven další muž, který tvrdí totéž. Kdo je kdo? A kdo je vrah? A kde jsou mrtvoly?
Z města Port Headland sem přijede vyšetřovat bývalý Chandlerův parťák Mitch, který se ukáže být nadšeným budovatelem kariéry, za kterou jde - ehm - trochu přes mrtvoly :-) :-) (Ale on není vrah, nebojte :-D )
Oba se v tom vyšetřování strašně plácají, nedokážou zjistit žádné podrobnosti o žádném z podezřelých, natož o obětech, nikde nejsou žádné stopy.... A oba policisté absolutně nespolupracují, jeden je ublížený a druhý arogantní blbec. No.
Škoda, autralské prostředí je velmi zajímavé a neokoukané -- to věčné dusno, horko, a rudý prach, je velmi působivé samo o sobě, ale jeho potenciál zůstává nevyužitý, přesně, jak to píše @trudoš.
>> Arthur chvíli kráčel vedle Chandlera mlčky a pak se přiškrceně zasmál. "Víte, všichni jsme dost jako Martin."
"Jak to?" zeptal se Chandler, nahlédl do křoví, nečekal, že něco najde a nepletl se.
"Tady venku... se pomalu ztrácíme. Všichni jsme tak hodinu dvě od toho, abychom zašli do divočiny a zmizeli."
(...)
"Já vím, že nechcete, abych přednášel modlitby a žvanil, ale to není proto, abych ostatní motivoval. Dělám to, abych motivoval sám sebe."“... celý text
— poiu
55
„Ačkoli James Delargy rozehraje atraktivní thriller, naneštěstí brzy sklouzne k motání se v kruhu bez jakékoliv gradace, akorát že si dva policajti poměřují čí dešvorc je větší. K tomu za sebou táhnou jakýsi komplex z mládí a průběžně mění názor na to, který ze dvou podezřelých je vrah. Pořád by z toho šlo vykřesat solidní drama - to by však motivace postav musely mít smysl a jednání účel. Kdyby alespoň fungovaly dialogy, nebo charaktery protagonistů byly zajímavé, dokázal bych se držet alespoň něčeho. Jenže prakticky od první až po poslední stránku je to průměr a nuda. Nemluvě o tom, že celý náboženský podtext působí maličko vynuceně, jako by ani autor sám nevěděl, čím by ještě čtenáře zaujal. A tak v podstatě vše přitažlivé zůstává v románu nevyužito, od australských kulis, přes venkovské postavy, až po ústřední motiv pětapadesáti obětí, se kterým se to má v důsledku úplně jinak, než jak naznačuje anotace. Závěr mě pak spíš vytočil, než šokoval, protože působí absolutně prvoplánově.“... celý text
— trudoš
55
„Skvely thriller s originálním námětem. Velký palec nahoru.“
— santa1212
55
„Jednoznačně tím nejlepším je v příběhu situace, kdy se objeví dva chlápci a oba shodně tvrdí, že ho ten druhý chtěl zabít... a teď babo raď ?
Tohle bylo na celé knize nejzajímavější. Jinak jako celku zde trochu chybí větší napětí, tedy až na samotný závěr. Děj mi přišel takový až fraškovitý, a nejspíš bych ho za thriller neoznačil, k tomu bylo hodně daleko.
55 hodnotím jako solidní průměr.“... celý text
— ThomasRuhe
