poiu komentáře u knih

Tohle je asi ta nejhezčí kniha, kterou jsem o holokaustu kdy četla (panebože, opravdu může u takového tématu existovat něco hezkého? :-( :-( :-( :-( ), protože Eddie píše hodně o přátelství, o lásce, o naději, o vděčnosti, o lidskosti, o pomoci druhým.

Zároveň je to pro mě velmi citlivé téma, protože sama mám dvě děti a vnímám to všechno teď trochu jinak.

Eddieho příběh je velmi podobný příběhům milionů jiných, ale přesto je vyjímečný svým něžným optimistem, důvěrou v lidskou dobrotu a jeho popis nacistické krutosti je už po těch letech trochu jemnější, hrany jsou obroušeny, přesto je plný poselství, které je potřeba předávat dál...


>>Dny plynuly a vzduch byl čím dál zatuchlejší a smradlavější, jak se záchodový sud naplňoval a sud s vodou vyprazdňoval. Čas se počítal podle ranního a večerního přídělu vody.
V ostatních vagonech voda brzy došla. Přes stěny vlaku a navzdory rachotu kol jsem slyšel výkřiky. Jedna žena křičela: "Moje děti mají žízeň! Potřebují vodu! Dám vám za vodu svůj zlatý prsten!"
Po dalších dvou dnech nastalo ticho.

6 29.08.2024

Tak tohle byla jízda. Nemůžeš spát, nemůžeš jíst, doma čekají hladové a neumyté děti, protože ty potřebuješ dočíst další kapitolu. A potom ještě další dvě.

Další společný případ Sabiny N. a borce Maartena S. Sneijdera, ve kterém je pachatel o několik kroků před nimi a zanechává po sobě krvavou cestičku plnou mrtvých, na kterých jsou podivné číslice. Maarten a Sabine jsou mu sice na stopě, ale jako obvykle ví Maarten trochu víc, než říká....

Ukázka:
"Navštívíte Pieta van Loona."
"Vy chcete, abych vyslechla zrovna jeho?"
"Copak si nevěříte?"
"Já... já nevím."
"Vaší výhodou je to, že o něm už něco víte, ale on o vás neví nic." Sneijder se podíval na hodinky. "Musím jít. A ještě jedna věc: v žádném případě se Pietu van Loonovi nezmiňujte o tom, že mě znáte nebo že se mnou pracujete."
Jako by to někdy někomu dobrovolně řekla!

9 19.06.2024

Jasně, že je to trochu hloupoučké a naivní, ale kdo takový v pubertě nebyl? :-) :-) Já třeba jo :-D A dost mě to vrátilo do doby, kdy jsem toužila sedět v autobuse na tomhle KONKRÉTNÍM místě, protože před malou chvilkou na něm seděl ON - mého srdce šampióóóón! :-D

Dospívající Kelly Ann a její dvě BFF Liz (psychoterapeutka) a Stephanie (trochu rozmazlená, trochu rozhoďnožka, ale kdo takovou kamarádku nemá, že? :-D ) řeší své nejdůležitější problémy ve vesmíru - Kellyinu těhotnou sestru, mámu, co si našla mladého číšníka na dovolené ve Španělsku, pocit, že kdyby byla blond a měla prsa, všechno by šlo lépe (tenhle pocit moc dobře znám :-X :-D )

Fajn anglický humor. :-)

Ukázka:
Sobota, 20. května
Juliana vyrazili. Protože ho prodej služeb po telefonu příšerně nudil, přihlásil se jako záskok za nemocnýho řidiče pohřebního vozu. Po smutečním obřadu vyzvedl rakev z kostela a auta s pozůstalými za ním jela na hřbitov, kde ale zabloudil, protože nemohl najít příslušnej hrob.

Pondělí, 22. května
Po písemce z dějáku náš učitel řekl tohle: Za prvé, americký boj o nezávislost se odehrál před druhou světovou válkou, ne po ní a vyhráli Američané a ne Britové.
A za druhé, když už jsme u druhé světové války, Polsko nenapadlo Německo. Mussolini nebyl na naší straně. Země na naší straně se nazývaly Spojenci, ne "dobráci", a o nepřátelích by se v historickém pojednání nemělo psát jako o "fašistických hajzlech" bez ohledu na to, co říká něčí dědeček.

:-) :-) :-)

19.06.2024

No, moc mě to nebavilo. Ráno vstát, dvě hodiny psát, snídaně volské oko, psát, sdružování, oběd, fazole, krajíček nebo dva chleba, psát, vyřídit spousty dopisů od fanoušků, projít se venku, psát.... Zhasnout a spát. A zase dokola.

Chápu, že to panu Archerovi připadalo jako peklo na zemi a že díky psaní se ve vězení odreagovával, aby se nezbláznil, ale mě to tedy moc nebavilo. Do čtení jsem se musela nutit a i tak jsem v mezičase přečetla spoustu jiných a lepších knih.

>> U pultu mi Tony doporučuje "vegetariánské špagety", které se tváří jako boloňské.
"Au gratin?" popichuji ho.
"Zajisté, mylorde. Liame, podej jeho Lordstvu gratinovaný parmazán." Zpod pultu se vynoří malý plastový sáček se strouhaným sýrem. Liam ho před očima dozorce otevírá a sype mi jeho obsah na špagety. Následuje hlasitý aplaus vězňů a smích strážných. Pro doživotně odsouzené to byla událost dne.

19.06.2024

Daleká Austrálie, ospalé městečko Willbrook, a policejní stanice, na které se řeší hlavně domácí hádky. Policejní seržant Chandler Jenkins je zde velitelem a vody rozčeří zakrvácený muž, který vtrhne na stanici a tvrdí, že byl unesen neznámým vrahem. Později je na stanici dopraven další muž, který tvrdí totéž. Kdo je kdo? A kdo je vrah? A kde jsou mrtvoly?

Z města Port Headland sem přijede vyšetřovat bývalý Chandlerův parťák Mitch, který se ukáže být nadšeným budovatelem kariéry, za kterou jde - ehm - trochu přes mrtvoly :-) :-) (Ale on není vrah, nebojte :-D )

Oba se v tom vyšetřování strašně plácají, nedokážou zjistit žádné podrobnosti o žádném z podezřelých, natož o obětech, nikde nejsou žádné stopy.... A oba policisté absolutně nespolupracují, jeden je ublížený a druhý arogantní blbec. No.

Škoda, autralské prostředí je velmi zajímavé a neokoukané -- to věčné dusno, horko, a rudý prach, je velmi působivé samo o sobě, ale jeho potenciál zůstává nevyužitý, přesně, jak to píše @trudoš.

>> Arthur chvíli kráčel vedle Chandlera mlčky a pak se přiškrceně zasmál. "Víte, všichni jsme dost jako Martin."
"Jak to?" zeptal se Chandler, nahlédl do křoví, nečekal, že něco najde a nepletl se.
"Tady venku... se pomalu ztrácíme. Všichni jsme tak hodinu dvě od toho, abychom zašli do divočiny a zmizeli."
(...)
"Já vím, že nechcete, abych přednášel modlitby a žvanil, ale to není proto, abych ostatní motivoval. Dělám to, abych motivoval sám sebe."

2 02.06.2024

(SPOILER) První díl mě bavil moc, i tohle se četlo dobře, je to psané rychlým, svižným stylem, ale .....

Děj mi přišel docela překombinovaný, vraždy spíše neuvěřitelné, zbytečně naaranžované a "přepálené" ...... No k příběhu samotnému. Sabina začíná studovat na akademii a celý děj se odehrává během velmi krátké doby. Vůbec nechápu, kdy to Sabina všechno stihla. :-D Takže: někdo postřelil jejího přítele Erika D. a Maarten S. Sneijder taky zmizel. Vyšetřování série vražd je tedy jen na Sabině, které ale nikdo moc nevěří .... A kdo je opravdu za těmi vraždami?

A taky mi trochu vadil překlad. "Je narušena její genetická esence." To vážně? :-(

1 22.05.2024

Veroniku Hurdovou mám ráda, ráda ji sleduju na facebooku a čtu její příspěvky.

Tahle knížka je takovým mini návodem, jak být fajn máma a táta a nehrotit "maličkosti". Nejde mi to tak snadno, ale snažím se. :-)

Takže: fajn návod pro rodiče začátečníky, věčné začátečníky a .... trochu i jejich děti.

Pomáhá nastavit tohle rodičovství v sobě -- být víc v klidu, vic s dětmi (a ne vedle nich :-) )

"Dítě vás vytočí tak, že byste nejraději utekli. Nejlépe na nějaký ostrov, kam mají VŠECHNY děti vstup zakázán. Přitom je to právě naopak. Dítě nebrečí proto, že vás chce odehnat, ale protože chce přilákat vaši pozornost. (...) prostě tam buďte s ním a pro něj. Nabídněte dítěti objetí, pokud o něj bude stát. Někdy vás dítě bude odstrkovat. I to je v pořádku."

2 22.05.2024

Pražský novinář Petr Valeš se vrací zpátky do rodné vesnice v podhůří Orlických hor, odkud jako mladý utekl, když se ztratil jeho nejlepší kamarád Vojta (alias Pizizubka). Jenže po návratu se začnou dít divné věci a Petr má pocit, že se zbláznil.

Ale co když je to všechno jinak? Petr začíná pátrat v kronikách a zjišťuje, že nezmizel jenom jeho kamarád Vojta, ale taky další děti......

Při čtení mě dost často mrazilo a mrtvá jehňátka jsem viděla skoro všude..... Prostě mě to fakt chytlo a skvěle se mi to četlo a když jsem nečetla, aspoň jsem na příběh myslela.

A musím vyzdvihnout tu autorčinu nádhernou skoro až lyricky popisnou češtinu, díky které jsem měla pocit, že jsem opravdu v temném lese, na zasněženém kopci nebo ve smradlavém kutlochu radioamatéra pana Broma. A ta flétna! Tu jsem přímo nenáviděla a myslím, že už si hned tak žádnou neposlechnu. :-) :-) :-)

Hvězdička dolů je za ten uspěchaný konec, který mě trošku zklamal....

"Ze šumu se vynořila jemná melodie, lahodná flétna s hnilobným podtónem, zježila Petrovi pozůstatky pravěké srsti na krku. Bylo to jako napít se vody ze studánky, plnými doušky vychutnávat, jak je osvěžující a dobrá, a pak si všimnout, že na dně celou dobu tlelo tělo."

10 05.03.2024

Cestopisy mám moc ráda a ráda je čtu, vždycky jsem s autorem někde na výšlapu, prší na mě spolu s ním a nebo mě ve tmě pronásleduje žlutý pár očí: PUMA! (Tvl, bych umřela strachy!)

Tady je to hlavně o osobním příběhu, možná nějaká forma terapie? Ale musím říct, že za mě je Monika hrdinka, že to zvládla i se svou zdravotní indispozicí, kterou v době výšlapu řešila. Není to žádný návod, jak Hřebenovku projít a co si zabalit, ale je to osobní příběh, skoro-deník a jako takový mi jeho forma i obsah vyhovovaly. Moc se mi líbilo, jak se Monika dokázala osamostatnit, poradit si sama a prostě.... Zvládnout to. Respekt a obdiv. :-)

"Po několika dnech mi začal déšť lézt i ušima. Prší, proč pořád prší? Klusala jsem po trailu. Měla jsem nepromokavou bundu s kapucí a taky jsem nosila tu údajně nepromokavou sukni za 30 dolarů. Dlouhá, modrá, měla jen jednu nevýhodu: měla rozparek a promokla! Takže ve výsledku jsem pořádně zmokla a navíc jsem chytla rýmu.
Na to znám jediný recept. Jít dál!"

Ale teda fakt nechápu, jak jí mohl uplavat ešus i s lžící. Jak? Jak?

2 05.03.2024

(SPOILER) Hlavní hrdinkou je (pra)babička, která se snaží srovnat krok se současným světem, nade vše miluje svou vnučku Magdičku a pravnučku Karolínku, snaží se všem zavděčit neustálým pečením.

Mezi řádky ale na povrch vyplouvá její vlastní příběh o manželu alkoholikovi, o tom, jak pro něj nikdy nebyla tou první a jedinou, o jejích vlastních výčitkách vůči svému synovi....

"Magdička kojí Kájinku, kluky má vedle sebe a čte jim, to je báječný, co ona všechno dokáže. I že takhle dlouho kojí. Já ji obdivuju. To za nás nebylo, tolik se věnovat, furt chodit s dětmi ven a ještě pořád číst. No, my měli víc práce okolo provozu, ty plíny vyvářet, taky přesnídávky ve skleničce nebejvaly. Mnoho maminek dnes ani nežehlí ani Magdička ne.
(...)
Kdybych mohla vrátit čas, nežehlím, nehledám po hospodách. Byla bych s Románkem, četla mu, šla bych s ním krmit kačenky."

1 23.01.2024

(SPOILER) Taky se mi ty rozhovory nečetly zrovna lehce, ale mám taková témata (=osobní zpovědi a příběhy, rodová prokletí apod.) moc ráda.

- Anička (jízda na koni, pád, šikana ve škole, znásilnění otčímem) "Hrozně jsem chtěla, aby se mě někdo zastal. Bylo by skvělé, kdyby s ním máma vyrazila dveře. Ale ona to neudělala., protože mi nevěřila. Říkám, že jí nic nevyčítám, ale tohle jí odpustit nemůžu. Sama mám dceru, a pokud se na ni někdo jen špatně podívá, tak bych ho snad zabila."

- Aneta (adopce, rebelie proti všemu, drogy, manipulátor) "Věc, kterou máme všichni stejnou, je upínání se. Někoho si najdeme a nalepíme se na něj, i kdyby nám ten člověk nejvíc ubližoval. Já to tak mám odjakživa. Bojím se opuštění."

- Dorota (trans, fotografka, stará se o babičku) "Ignorace" - "Spíš nezájem o skutečného člověka. (...) Nikdy mě plně nevnímala, jen chtěla, abych měla vzdělání, dobrou práci a nedělala problémy. To chtěla po každém."

"Jsem schopná ze sebe zvracet, dřív jsem se i škrábala v obličeji. Jeden z hadů v mé vizi mi řekl, že nosná emoce, která provází celý můj život, je sebelítost. Do té doby jsem nechápala, že to, jak se nemám ráda, jak mi chybí rodina a pochybuju o své dostatečnosti, že to je všechno sebelítost. Pod jediným slovem se skrývá všechno."

- Laura (dluhy, prostituce)

- Jana (pošahaný manžel z Pákistánu, boj o děti, stalking) "Viděla jsem pár pákistánských filmů a připadalo mi, že že v nich jsou všichni permanentně naštvaní, křičí nebo brečí. Ale jim to přišlo normální."

1 23.01.2024

Tenhle výběr mi moc nesedl, i když povídkové knihy mám celkem ráda...

° P. Šabach - Prokletí rodu Grussů -- tohle jsem už četla v jiném výboru, myslela jsem, že v každé antologii jsou nové, originální povídky.... No nic.
° M. Urban - Ve hře -- dvojice toulající se lesem narazí na LARP - live action role-playing.... Přidají se k nim, ale hra pokračuje dál...
° O. Neff - Tajemství stržené masky -- a chybné plátno mistra Zimy.

"Barvy si kupuju sám, ale šeps, pro ten posílám idiota domovníka. Přiznal, že tuhle krabici koupil jinde. Byla o polovinu lacinější než u Pittermanna, kde normálně barvy kupuju."

° I. Klíma - Dalekohled -- protože: "Matka si s Davidem nikdy nehrála, také se nepamatoval, že by ho někdy pohladila, byla přísná a velice zbožná."
° V. Welsch - Z deníčku zeleného aktivisty -- Vím, kam patřím. :-) :-) :-) Bylo to moc fajn.
° V. Kadlec - Vedlejší příznaky -- obyčejné ráno v koupelně a odloupnutá kachlička.....
° V. Huťková - Zastavit, nadechnout a.... -- ...... Tohle by asi chtělo víc rozpracovat...

3 12.12.2023

(SPOILER) Obecně mám povídky docela ráda a i tenhle výber byl celkem fajn... :-)

° A. Mornštajnová - Třešeň -- o osudové lásce (ale ten osudový muž je nakonec někdo jiný :-)
° M. Viewegh - Provence z Florence -- za mě ne, Viewegh opět trochu ublížený a útočný k ženám... (????)
° P. Dvořáková - Švihák -- láska v domově důchodců --- milé a moc fajn. Líbilo se mi.
° J. Rudiš - Vypisovači -- Tady se člověk ani pořádně nemohl nadechnout, psáno snad v jediné jediné dlouhé větě, ale žádný Hrabal to není...... Doufala jsem v nějakou pointu, ale...
° A. Nelis - najdisvujosud.cz --- o trablech s fotkou na seznamce :-)
° A. Geislerová - Důkaz -- tady docela woow efekt, důkaz lásky k paní doktorce. Samotář na chatě. ---> Musím říct, že mě Aňa G. už několikrát příjemně překvapila. :-)
° B. Bellová - Pohádka -- O dopisech Jeníka a Mařenky.... Proč si je jenom schovávala? Hmm...
°A. Bolavá - Motýlí křídla Marušky Cihlářové -- o tom, že láska nikdy neskončí...
°I. Hejdová - Má mě rád, nemá mě rád -- jaké by to jenom bylo, kdyby se nevrátil?
° B. Dočekal - Sofi --- hm, vlhký sen každého padesátníka o opálené blondýnce se sametově hladkými stehny, tentokrát ve Francii.

1 12.12.2023

(SPOILER) Tak detektivka tohle moc není, i když vraždy tu nějaké jsou...

Je to spíš realisticky podaný popis ruského venkova a jeho okolní krajiny. Najdeme tu všechno: husté březové lesy, smutnou tajgu, úzkololejku vedoucí odnikud nikam a zatlučená, rozkradená a rozbitá nádražíčka ztracená v hustých lesích a bažinách. Opuštěné vesnice, kde žije 1 - 5 posledních obyvatel, kteří si vaří čaj na kamnech ze starého plechového barelu, loví ryby v ledové řece a spí na slamníku ze starých hader. Pořád prší nebo je hustá mlha, takže o depresivní prostředí je postaráno. Posvítit si můžete petrolejkou a žal zapijete v nejlepším případě vodkou či jinou pálenkou, v horším případě lékařským lihem, v nejhorším případě technickým lihem.

Lidé, které v knize potkáváme buď pijí do němoty nebo jsou nešťastní.... A do toho ještě mizí mladé dívky.

Ale kam mizí? Do města za lepší prací nebo zmizely navždy bez rozloučení? Kdo ví? Ale nikdo po nich nechce (nebo nemůže) pátrat...


Ukázka:
"Víte, když zmizela, byly Naděnce sotva tři roky. Vždy si stoupla k oknu.... dlouho se dívala ven na ulici, úplně tiše plakala, slzy se jí koulely po tvářích. Říkala: >> Maminko, vrať se už prosím, já tu na tebe čekám.<<"

3 12.12.2023

(SPOILER) Velmi příjemně napsaná detektivka, trošku pohed do zákulisí psychoterapie (za to díky :-) ) a vrahoun, který své oběti zabíjí podle * * * * * S P O I L E R !!!!! * * * * * * dětské knihy říkanek - Ježipetr (tohle je tak děsivé, že si tu knihu musím sehnat a přečíst!). Hlavní hrdinka Sabina i Maarten S. jsou celkem sympatičtí, a docela dobře tahle dvojka funguje.

Děj pěkně odsýpá, není tam moc hluchých míst, ale trošku mi tam hapruje ta časová osa posledních obětí. Vraždění buď 6. nebo 20. mi přijde strašně nesystematické a nesmyslné. (Dala bych jen jedno = významnějsí :-) datum.) Nicméně výborný nápad pro psychopaty - vraždit pokaždé v jiném městě nebo i státě a policie nikdy nenajde souvislost...

No a na konci jistým způsobem happy end, i když zrovna Helena mi nebyla moc sympatická. A hlavně jsem si celou dobu myslela * * * * * DALŠÍ S P O I L E R * * * ** že vrahem je ten její manžel Franck. Nebo že vrahovi minimálně platí za ty děsivé "dárky" pro Helenu.

Musím ale říct, že možná jsem i já trochu zralá na psychoterapii, protože na konci mi bylo vraha trochu líto (ve smyslu, že jako dítě JEN potřeboval TROCHU LÁSKY a tohle všechno se vůbec nemuselo stát....) No. Takže tak.

13 03.08.2023

Taková milá čtecí jednohubka třeba na prázdniny, na dovolenou nebo cestu vlakem...

Většina z nich je celkem reálná, uvěřitelná, několik z nich je o špatné komunikaci mezi dvěma lidmi, o tom, co mělo být řečeno, ale nebylo....

Za mě asi top:
Cizí rozhovory, Špatná matka, Sociální sítě, Cyklista, Poradna

Horší: Spisovatel, Kabelka, Rocker, Návrat

No. :-) Ale jako oddechová jednohubka moc fajn. :-)

Úryvek ze Špatné matky:
"Nebylo to samozřejmě pořád. Ale bylo období, kdy to s tebou bylo fakt těžký. Dokonce jsem měla chvílema pocit, že tě nemám dost ráda, a měla jsem kvůli tomu strašný výčitky. O to víc si těď vážím toho, jak si teď rozumíme."
(...)
"Hele mami, jak jsi říkala, že jsem Radka pořád provokovala, znamená to, že tě Radek tolik nevytáčel?"
Dlouhé ticho.
"Radek má úplně jinou povahu než ty. Je klidnější, trpělivější, snášenlivější, bylo s ním vždycky míň práce. Ty máš zase jiný kvality, akorát trvalo trochu dýl, než se ukázaly. Ale o to jsou teď výraznější."
Máma mě pohladila po tváři.

1 03.08.2023

Taky mám bohužel pocit, že se ...... hmm.... dalo z příběhu dostat víc. Alex žije spolu se svými sourozenci a rodiči v malé anglické vesnici. Matka si snila svůj sen o práci reportérky a otec o prodeji počítačů a počítačových kurzů. Děti si své sny jen opravdu snily..... Co se stalo, že z celkem obyčejné, nepříliš bohaté rodiny stalo tohle?

Dívka A: Alexandra (Lex), která příběh vypráví
Chlapec A: Ethan, nejstarší ze sourozenců (korunní princ božího království)
Dívka B: Delilah: nejkrásnější z všech, roztomilá holčička
Dívka C: Evie: sdílela s Alex pokoj, byly si nejbližší
Chlapec B: Gabriel ..... Dobrosrdečný, zlatý chlapeček, ale potom..... :-( :-( Zoufalé hledání podpory a lásky, ale... Bez úspěchu
Chlapec C: (Daniel) - hodně, hodně, hodně pláče
Chlapec D: Noah - nejmladší miminko
_________________________________________
"Počkej, až se vrátí," řekla jsem nahlas. "Když je takový, ber to tak, že odešel někam, kam se ti za ním nechce jít. Vždycky se k tobě zase vrátí."
___
"Vím, jak se asi cítíte. Můžete ten dům zbourat nebo nás vyzvat, abychom ho prodali. Ale nemůžete vymazat minulost ani ji napravit či přibarvit na růžovo. Vezměte ji takovou, jaká je, a použijte ji pro dobrou věc. Můžete z ní vytěžit něco dobrého, podobně jako to musíme udělat my."

1 13.06.2023

Adrien žije svůj život v roce 2014 a trápí se nešťastnou láskou ke své kamarádce Marion.
Hadrien žije svůj život v roce 1914 a trápí se tím, že mu jeho otec nedovolí jít studovat do města na lyceum a plánuje pro něj práci na statku.

Náhle se jejich životy protínají, když Adrien posílá novoroční přání svému bratranci, ale dopis dostane do rukou Hadrien. (A může za to tajemná schránka u domu :-) ) Kluci se spolu spřátelí a když Adrien zjistí, že Hadrien opravdu žije v roce 1914, plný zděšení ho varuje před nadcházející válkou. Hadrien mu ale nevěří... Proč by měla být válka zrovna u nich? U nich na vesnici? Vždyť tomu nevěří ani pan učitel....

Kniha je moc fajn a četla se dobře, za mě by mohla jít trochu do hloubky, ale myslím, že pro mladší čtenáře, kterým je určena, je super.

Ukázka:
"Tohle vůbec říct nechtěl, ale když se člověk naštve, nehlídá se, co z něj padá. Na jazyk se člověku derou jen ta nejostřejší, nejošklivější slova, ale není pravda, že by byla také ta nejpravdivější."

3 14.03.2023

"Válka není, všude mír." Tak by mohla začínat anotace k této knize. Ale ono to s tím mírem po druhé válce nebylo tak jednoduché.

Odsunutí Němci s ranečky ještě ani nezašli za roh a do jejich domů či bytů už se stěhovali naši čeští "vlastenci" (teď by to byli ti, co se píší s F). Poválečná doba je těžká a pro spoustu "obyčejných" lidí dobrá příležitost, jak přijít k nějakému tomu majetečku, trochu si zchladit žáhu a pocit ukřivděnosti na někom, kdo s tím neměl nic společného... Jak bychom se asi zachovali my na jejich místě? Hmm...

Jindřich Klemsa před válkou i během ní pracuje v cihelně jako účetní. S politikou nechce mít nic společného. Potom ho ale národní výbor jmenuje národním správcem cihelny a pomalu se roztočí kolotoč událostí, které musí Jindřich chtě-nechtě řešit. (Samozvané poválečné mstitele, kteří tyranizují německé zaměstnance cihelny, mstu na bývalém německém starostovi, navrátivšího se manžela své milenky Ireny nebo zběha z Rudé Armády Pavla (kde to asi taky nebylo růžové) a potom i vlastní boj o život.).

Víc, jen víc takových knížek a víc takových knížek (nebo jejich vyprávění) do škol. Ať jen se ví, jak tady Češi (a taky Rusové) po válce řádili. Protože co není zakázáno, je dovoleno, že...

Ukázky:
"Patří jim to," řekla a dolila si z láhve. Když neodpověděl, ozvala se: "Ty je snad lituješ?"
"Ne, ale taky jim nepřeju to nejhorší, protože ti, co by to zasluhovali, už pláchli do bezpečí. Tihle válku nevyvolali a teď to odskáčou."
"Ale jsou to taky Němci."
Neklidně sebou pohnul, zavadil o kraj stolu a v posledním okamžiku zachytil vratkou lahev.
"S tímhle argumentem si poslouží každý našinec, aby si ulehčil svědomí, pokud nějaký vůbec má. Nemusí přemýšlet a ostatní mu napoví rozhlas či noviny."

1 14.03.2023

Pro mě docela náročné čtení, protože jsem si musela spoustu jmen vyhledávat (a to si myslím, že mám celkem přehled :-), nicméně mě kniha velmi obohatila a a poskytla spoustu nových pohledů na známé či méně známé - pro mě) umělce.... Moc ráda bych si přečetla, co se takhle dělo třeba u našich malířů / spisovatelů...

Třeba "Karel Čapek si doma zapálil cigaretu a rozepsal Bílou nemoc."

"Probouzení jara: 8. března se ve vídeňské kavárně Imperial po probuzení setkají Frank Wedekind, Adolf Loos, Franz Werfel a Karl Kraus na dvojité mokka se smetanou."

2 03.01.2023