poiu komentáře u knih
(SPOILER) Musím říct, že se mi kniha četla velmi dobře (až na občasné překlepy nebo hrubky, které mi málem vypálily oči - např. "stál o patro víš"), ale hlavní hrdina Karel Krol mi svým chováním až příliš připomínal Harryho Holea ze severských detektivek od Jo Nesba...
Samotná zápletka vyšetřování série vražd holek ze skupiny Wild graffiti mi přišla zajímavá, možná bych chtěla vědět více o zavražděných obětech.... Od sprejerek, přes prostitutku Stříbrnou až po novináře Daňka.....
Hrozně moc mi tam chyběl historický kontext jednotlivých vražd a vysvětlení jejich příčin.... Celou souvislost mezi čísly: 6.4., 3.7., 8.6., 12.12. se dozvídáme až na konci z novinového článku a i tak je to velmi zkratkovité.... Škoda.
===== spolier ==========
Netipovala bych, že adoptivní taťka Flak byl do celé záležitosti takto zapletený, to mě trochu překvapilo....
No, hlavní hrdinka byla celkem nesympatická, připadala mi i docela hloupá... Hlavně si myslím, že problém závislosti na alkoholu je dlouhodobější záležitost a nemyslím si, že by se ho člověk dokázal zbavit ze dne na den, jako se to po několikaměsíčním pití povedlo hlavní hrdince..
Docela oddechová a předvídatelná kniha... Nejlepší kamarádka Angela na mě celou dobu působila trochu divně, takže jsem jí oprávněně nevěřila.... :-) Jako oddechovka je to ale asi dobré.... Nicméně pár dní po přečtení si ale už ani nepamatuju, jak se hlavní hrdinka jmenovala...
_____________________ Spoiler_______________________________
Zajímavé bylo, jak hlavní hrdince najednou začalo všechno vycházet (po tom třídním sraze... :-) ) - ať se to týká kontaktu se synem i první láskou Markem.... Našla se práce v Praze, našla se práce pro syna Michala / Andreje... Najednou se z ničehonic dokázala postavit na vlastní nohy a její dcera skvěle přijala "novou" část rodiny :-) prostě všechno sluníčkové....
Kniha smrti, o spoustě nevyřčených otázek, o odpovědích, které se už nedozvíme.... Každá z postav svým způsobem vzpomíná na ztrátu blízkého člověka. Lékař Jan Nedoma umírá a zanechává po sobě ženu Martu, syny Jana (řečeného Hanse) a Emila, jeho ženu Jeny, její sestru Johanu a nejmladší dceru Kateřinu.... Zanechává po sobě především zmatek v jejich duších a mnoho, mnoho otázek.... Jaký byl pan Nedoma ve skutenosti? Kde je pravda? Ví ji snad někdo z nich? Nebo má pravdu ten pan Wolf?
______________ Ukázka:
Tak jsem si říkal, ať jde ke všem čertům i s tím, o čem si myslí, že je deprese.
Vidíš, Emile, a já jsem chtěla mít děti právě s normálním člověkem, s takovým, co myslí na rodinu a na majetek, abychom se měli dobře, když já jsem taková ohrožená! Tak blbá jsem byla!
Ti říkám, buď ráda, že s ním nejsi. Takoví lidé jsou zlí, takoví lidé napáchali v dějinách nejvíc zla. Žádní zloději a loupežníci a smradlaví vandráci, ale normální slušní lidé, co myslí na rodinu a aby se taky měli trochu dobře, ti schvalovali obchod s otroky, genocidu Indiánů, tihle normální lidi podporovali Hitlera, Stalina, Gotwalda a já nevím...
___
Najednou nebylo jiné cesty, už jsem se tou lží dusil. Pohrdal jsem sám sebou. I když jsem na poradách a školeních jen mlčel, připadal jsem si špinavý, doslova pokálený. A ta zmanipulovaná přjímací řízení! Kolikrát jsem si říkal, co tam ještě dělám? Zachraňuji si život a ztrácím duši.
Tak to jednou řekl Emilovi a dalším studentům, kteří za ním i potom docházeli. A na jejich němý a tím naléhavější dotaz, zda by oni měli také podepsat (Chartu), odpověděl rázně: Dostudujte, máte život před sebou a musí tu být někdo, kdo něco umí. Spokojili se s tímto rozhřešením, i když Emil cítil, že slova o životě směněném za duši platí pro všechny.
Poirotovská klasika.... :-) Pohřeb starého pana Abernethieho, na kterém jeho sestra vyřkne větu, která možná měla zůstat nevyřčená... "Ale zavraždili ho přece, ne?" a roztočí se kolotoč událostí a vyšetřování, které dílem vede rodinný právník Entwhistle a dílem slovutný Hercule Poirot..... :-)
Postupně se do příběhu zamotávají všichni rodinní příslušníci a každému z nich by se zděděné peníze hodily.... Jeden potřebuje pokrýt dluhy, jiný chce začít podnikat.... Každý může být podezřelým a každý by měl motiv....
_______________________________Spoiler_____________________
Osobně jsem tipovala, že je vrahem Richardův bratr Timothy; starý, neschopný a závistivý hypochondr, který jen využívá svého okolí a nikomu nic dobrého nepřeje.... Skutečného vraha jsem spíše neodhalila, i když byly jisté náznaky, které mě měly (a mohly :-) varovat....
Jedno z mých nejoblíbenějších dramat vůbec.... Krásně napsané, živé.... Maryša se potácí mezi zoufalstvím ze závazku, do kterého ji nedobrovolně vehnali rodiče a láskou k Franckovi.... Životní tragédie mladých lidí....
Vávra: Na hromech líháme, na hromech vstáváme. Musí to bét, Maryšo? Což nemože byt u nás jináč?
Jsem z obou povídek docela zklamaná... Moc mi ani nesedl vypravěčský styl, kterým je kniha napsaná a dialogy a jednání postav na mě působí nepřirozeně, šroubovaně....
1) Klauni - po pár stranách to začne působit, že vrahem je někdo jiný... Po první vraždě jsem se těšila na napínavý zážitek, ale celé to tak nějak vyšumělo do ztracena, další vraždy byly jen tak okrajově zmíněny.... Celkem mě překvapilo, jak dopodrobna vypráví detektiv doktorce podrobnosti neuzavřeného případu... Škoda. 2.5*
2) Prequel: Druhý pohled...
Trochu "duchařský" příběh z doby, kdy se Anne a Michael seznámili (a Anne se k němu po týdnu známosti SAMOZŘEJMĚ:-) nastehovala)... Nevím, proč je ento příběh do knihy zařazen a proč není uveden jako první, když se odehrává dřív.. No, příběh samotný nepřináší vlastně nic... Občas se tam objeví nějaký duch z minulosti, pak si Anne a Michael udělají výlet do Prahy, kde naleznou klíč k řešení všech záhad. Hotovo Konec. Žádné řešení případů sebevražd, které jsou zmíněné na začátku příběhu... Je to spíš takový příběh z dívčího fotorománu než detektivka.... Škoda. 2*
Ukázka:
"Detektive, jsem stará žena, viděla jsem na světě mnoho věcí a mnoho jsem toho slyšela. Ať se děje cokoli, neztrácejte víru. Můžete věřit v cokoli, ale kdo nevěří, je lampou bez oleje. Musíte hořet, detektive, pak budete vědět, že žijete."
Bavilo mě to číst (a četlo se to fakt dobře), jen mi připadalo, že Rose moc neví, jak s tím naložit, co od toho očekávat.... Mám pocit, že kniha mohla mít trochu hlubší rozměr, nevím, jako by tam chyběl nějaký rámec, vysvětlení.... Josephova linka mi připadá, že tam vůbec nezapadá ______________ spoiler _________________________________________ vůbec nechápu, co se tomu Josephovi stalo .... Prostě nevím, nerozumím tomu....
Ukázka:
To, že byla vzhůru, pravděpodobně znamenalo, že se ve dvě ráno probudila a už neusnula a že tak kolem páté začala z čiré nudy péct. Linka byla plná mis, lžic a posypaná moukou.
Nebo lupínky? Řekla jsem já.
Zkouším recept, co teď byl v novinách, vysvětlila. Koláč s broskvemi a borůvkami. Tak co, kočko? Ochutnáš ho se mnou?
S borůvkami? Ty jsou modré, ne?
No tak s brusinkami, mávla rukou. S broskvemi a brusinkami.
Rozzářeně mě táhla ke stolu. To se jí nepodobalo, takováhle nepřesnost. To ráno vydávalo varovné signály od samého začátku.
Moje matka v poslední době vůbec víc pekla, ale koláče většinou nosila do nábytkářského studia, protože její šéf byl naštěstí na sladké. Ten tvarohový koláč mu strašně chutnal, hlásila například rozzářeně. Snědl všechny ovesné sušenky. Nějaká kouzelná kombinace truhlařiny, kolegů ve studiu a chvíle, kdy jí její syn vytahoval z rukou třísky, způsobila, že se do Silver Lake vracela i poté, co jako obvykle narazila na své hranice a já jsem v duchu děkovala jejímu šéfovi za to, že jedl, co já jsem nemohla. Ale dnes ráno tu nebyl nikdo než já, a byl víkend, v truhlárně se nepracovalo, a celý dům voněl americkým domovem, sady v Atlantě a brusinkovými keříky v Oregonu, anglickou pekařskou tradicí, kterou si puritáni přivezli na lodi Mayflower.
Souhlasím s Harrym.... Není to úplně špatné čtení, četlo se to celkem dobře, ale taky mám pocit, že za pár dní už ani nebudu vědět, že jsem to přečetla.... Taky mě v knize rušila spousta jmen a osob, které s příběhem nijak nesouvisely, takže jsem nevěděla, jak se tam ten člověk vůbec ocitl....
1. povídka Rýže po charvátsku -- zajímavý případ otravy soudcovy ženy, která snědla otrávenou rýži.... Vrahem byl nakonec někdo jiný, ale nejde mi do hlavy, proč nikdo nevyšetřoval i toho soudce...
2. povídka Stínová hra -- vražda stopařky.... Za mě trochu vykonstruované, taky nevím, jak by se Horác dostal k tomu vyšetřování....
Četlo se mi to skvěle, lehce.... :-) Tohle bylo moje první setkání s detektivem Carellou a bavilo mě..... Ráda sáhnu po dalších McBainových knihách....
I pro mě je tato Verneova kniha spíš průměrem vzhledem k jeho ostatním (= skvělým) knihám.... Skoro 150 stran jsem čekala na nějaký dějový zvrat nebo akci a doufala jsem v trochu hlubší příběh Nika Deka nebo hraběte Teleka nebo Barona Gorcze..... Víc, víc do hloubky měl ten příběh jít...
Škoda....
Z knihy jsem celkem zklamaná. Detektivové vyšetřují zmizení několika dívek, ale k žádnému vyšetřování skoro ani nedochází. Dívky v příběhu figurují na asi 3 stranách, kde jsou uvedena jen jejich jména a popis (a to je tak vše) ..... Nikde žádné pátrání v okolí dívek, hledání spojitostí..... No, příběh se v podstatě sám vyřeší na posledních 20 stranách.... (a informace o něm nám poskytne televizní reportérka) .... na dalších 2 stranách se dozvíme, kam zmizela Mandy a příběh de facto končí. (žádné podrobnosti, vysvětlení, příčiny, ......nic)
_____________________Spoiler + divné věci ____________________
- nechápu, jak mohl detektiv s roztříštěnou lebkou (= otřesem mozku) a krvácející, pořezanou rukou přemoci relativně zdravého člověka ozbrojeného nožem - vím, že ho udeřil pistolí, ale stejně.
- nechápu, jak je možné, že jde vyšetřovatel do akce sám, aniž by o tom kdokoli věděl
- kde se vzala udírna a v ní těla 2 obětí?
- kde se vzal hasič, který prodával lístky do nějaké tomboly? (proč tam o něm nebylo víc a jak figuroval v příběhu? ---- podle čeho Rath odhalil, že zrovna on prodal lístky do tomboly?)
- jak si mohl policista nevšimnout zápachu mrtvoly, který jasně musel být cítit z kufru auta?
- proč se nedozvíme nic o tom, jak byla Mandy zabita?
- kdo byl kluk na fotografii a jak víme, že to byl hasič?
- co se stalo s tou Mandyinou spolubydlící? Byla z něčeho obviněna?
- jsou všechny 16 leté holky z Vermontu těhotné?
________________________________________________
No, škoda :-(
Výborně napsaný příběh, i když mi trochu vadilo, že Běhounek ( = autor) o sobě píše ve třetí osobě....
Příběh je až tragikomický, kolik smůly zažili trosečníci plující na ledové kře: ztroskotání letadla Fokker, které je mělo zachránit, letadla létající všude kolem, která je nezahlédla, zásoby shozené do vody..... Neumím si představit, jak obrovské zoufalství museli trosečníci zažívat....
___________________Spoiler: ___________________ Hrozně mě mrzí Malmgrenova smrt a zajímalo by mě, co se mu skutečně stalo......
Skvělý komentář napsali: DuncanIdaho a valda
Četlo se mi to skvěle, příběh Juliette mě bavil...... :-) Mám trochu problém s nedomyšleností některých věcí (např. podzemní pěstování prasat, sprchy a splachování vodou --- v budoucnosti, kdy lidstvo žije v podzemních krytech, bych vodu chápala jako nejvzácnější ze všech vymožeností, byla by na příděl atp., dále
---------- spolier------------ mi vadilo, že pár lidí se jen tak vydá po schodech nahoru "dělat revoluci" a místo toho, aby se něco pokusili změnit mírovou cestou = diskuzí = rovnou přijdou na řadu zbraně...... Kde se tam ty zbraně vůbec vzaly? Lidé z mechanického si je NAJEDNOU - JEN TAK vyrobili? Bez plánů, bez zkušeností....???? ) , taky jsem trochu čekala, že svět za zdí není tak toxický, jak se na první pohled zdálo....
No, nicméně ať nekecám o blbostech -- četlo se to výborně a stojí to za přečtení.... Těším se na další díly...
V dětství patřily tyto pohádky mezi mé oblíbené.... :-) Teď jsem si je připomněla díky čtenářské výzvě (2017 - Kniha pohádek) a nelituju..... Pohádky jsou kratší a takové ze života..... Jako by je vyprávěli dědečkové a babičky při "hyjtách" nebo při draní peří...... :-)
No, musím říct, že mám z knihy trochu rozpačité pocity..... Příběhy lidí, hrdinů v knize jsou jen krátké epizodky a kapky v moři podobných příběhů..... Jako by se dal lidský život smrsknout na několik málo stran.... :-(
Věřím, že si autor dal se sháněním materiálů velkou práci, ale chybí mi tam hloubka příběhu, intenzivní pocit a silný příběh (obyčejného člověka -- hrdiny), který bych mohla prožít spolu s těmi hrdiny....
Věřím, že každý člověk popsaný v knize skutečným hrdinou byl, jen to tahle knížka asi neumí tak podat.....
(pár dní zpět jsem dočetla Cílkovu knihu "Olga Hepnarová" , ze které jsem měla tak intenzivní pocity a dojmy, že mě z toho mrazí ještě teď.... A bohužel se nemůžu ubránit srovnání s touhle knihou, která na mě působí trochu těžkopádně až fádně, bohužel.......... :-( )
Na Davidovi Mitchellovi je úžasné to, jak si hraje s vaší myslí, když už máte pocit, že tomu trochu rozumíte, tak se to zase obrátí... To platí i o tomto příběhu Grayerových....
V každé kapitole jsem doufala, že je hlavní postava to nějak vyřeší a všechno bude krásné a růžové a ono nee...... Bavily mě jednotlivé postavy, byly reálně vykreslené, živé - Sally, Freya, Nathan Bishop, Chloe, :-) .......
A potom ty odkazy na jiná Mitchellova díla – Vivyan Ayrs a slovo „orison“ z Atlasu Mraků; cesta na třináct měsíců jako jeho kniha Třináct měsíců; vistárie, hora Širanui a Enomoto z Tisíce podzimů Jacoba de Zoeta..... To miluju...
Nicméně závěr mě trochu zklamal,
______ SPOILER ______________________doufala jsem, že je zneškodní Freya nebo někdo, kdo se vydal hledat Freyu (a nebo, že to nikdy neskončí a dvojčata budou žít navěkyyy) .... Tu část s doktorkou jsem moc nepochopila..... nechápu, odkud se vzala, kdo byla a ani jak je zneškodnila...
P.S. Fakt to neodkládejte po první kapitole, ta je trochu divná a zmatená....
Výborně čtivá kniha, elegantní i špinavé prostředí viktoriánské Anglie, společnost upírů a teplokrevných, novorozených a starších (např. Kostaki je charakter! :-) , plná literárních i reálných historických postav, což příběh skvěle ozvláštní a dá mu nový - lepší - rozměr ..... :-)
Postavy jsou vykreslené takovým způsobem, že jich chování chápete a souhlasíte s ním; postavy působí reálně a naprosto přirozeně.... Geneviéve i Charles mi povahově absolutně sedli a bavilo mě společně s nimi přicházet na kloub záhadě Jacka Rozparovače.... Moc jsem ale nepochopila tu linku s Pánem podivných smrtí...
Jedna * dolů je za závěr, který ...
___________________ Spoiler ___________________________________
..... mi připadal trochu nedomyšlený, čekala jsem trochu větší bitku, souboj, něco..... Taky jsem doufala, že se hrabě D. nevzdá tak snadno....
No, škoda, ale ani to mě neodradí od dalších knih Kima Newmana....
P.S.: a obálka je prostě boží :-)
No já nevím... Mě to zase tak nenadchlo.... Povídky mi připadaly příliš krátké, než jsem se s nějakou postavou stihla trochu zžít, už byl konec.....
Nicméně četlo se to dobře, jen mi nic z toho neutkvělo v paměti.... Četla jsem tu knihu několik týdnů zpět a už bych neuměla vyjmenovat jedinou postavu.....
Pomluvám se člověk neubrání, ať dělá, co dělá.... Aneb jak může nějaká pomluva, zloba a závist zničit život....
Ale moc jsem nepochopila, co bylo příčinou Doušovy hluchoty...