handulli
přečtené 1063
Břicho nestvůry
2020,
Louise Penny
Moje oblíbená série. S každým dílem jsem si jistější, že zapadlá vesnička se svými svéráznými obyvateli prostě musí existovat. Sice to už je trošku jako Vraždy v Midsomeru (a Gamache si představuju přesně jako Barnabyho), ale pořád mě to baví. Tenhle díl byl rozhodně lepší než předchozí. Jenom škoda těch posledních 60 stran ... to závěrečné vysvětlení už na mě bylo nějak moc přitažené za vlasy. Sice vím kdo, ale to proč mi pořád přijde příliš komplikované na to, aby to mohla být pravda. A i ta dedukce ostatních nezávisle na sobě, kam mají jít hledat a proč .... to mi možná přišlo ještě míň uvěřitelné než totožnost vraha.... celý text
Kořist
2021,
Darcy Coates
Tak to byla jízda! Ze série strašidelných domů jsem zatím přečetla 3 knihy a myslela jsem, že už vím, co od autorky očekávat. Čtivé, lehce napínavé a s trochou duchařiny, tak akorát abych se nebála usnout po tmě. Ale tohle je něco dočista jiného. Dobře napsané, čtivé, napínavé... posledních 50-60 stránek před koncem tuším, kdo/co zatím stojí, ale stejně je pro mě kompletní rozuzlení nečekané. Ano, prvky hororu, ale hlavně za mě velice povedený survival thriller.... celý text
Listopád
2021,
Alena Mornštajnová
Další velmi silná, emotivní a nezapomenutelná kniha autorky. U takových knih je skoro těžké cokoliv psát, protože je člověk zahlcen emocemi, které nejdou adekvátně vyjádřit slovy. Když jsem přečetla Hanu, nedokázala jsem o ní nic napsat - tak silný příběh to byl. A tato kniha jí podle mě šlape na paty. Je velice čtivá, ale zároveň je to dost těžké čtivo. Souhlasím, že je depresivní a vydaná v době, kdy zákazy a nařízení v alternativní historii silně připomínají naši současnost. "Vojáci v ulicích zadrží každého, kdo se neprokáže povolením, které úřady vydávají jen těm, kteří je potřebují, aby se v době zákazu vycházení dostali do práce nebo z práce domů." Přiznám se, že třeba zrovna tahle věta mě docela vyděsila a já jsem si po celou dobu čtení říkala jak je svoboda křehká a měli bychom si jí vážit, protože jí velice snadno a nenápadně můžeme ztratit. Jsem porevoluční dítě, tudíž nedokážu zhodnotit nakolik je alternace přehnaná a vyhnaná do extrémů, nemůžu porovnat život před r. 89 a poté. Nicméně ... je to alternace. Jedna z možností. Já jsem každopádně nevýslovně ráda, že v té naší realitě se revoluce povedla. První půlka knihy spíše popisuje komunistický režim, život ve vězení, v ozdravovně. Tady souhlasím, že tam určitá paralela s Orwellem je. Dokonce jsem si říkala, že to asi opravdu bude autorčino nejslabší dílo, ale pořád hodně dobře napsané. Ale druhá půlka knihy se niterněji zabývá dvěma hlavními hrdinkami, odhaluje nám hlavní události jejich životů, pocity .... je také emotivnější a v čtenáři vyvolává empatii. Právě ta druhá půlka knihy mi dala to něco, co tvorba Mornštajnové má. Nejenom čtivost, ale prožitek. Moment, kdy jsme víc přítomni právě v tom fiktivním příběhu než v reálném životě. Alespoň tedy já jsem posledních 70 stran okolní svět nevnímala a knihu dočetla o půlnoci. Při Haně jsem průběžně slzela, u Listopádu mi vhrkly slzy do očí na poslední straně u posledního dopisu. "Ale tak to asi je, že člověk touží po štěstí, a teprve při pohledu zpátky si uvědomí, že šťastný vlastně byl."... celý text
Kříďák
2018,
C. J. Tudor
3,5 ⭐ Na databázi mi chybí to půlhvězdičkové hodnocení. Protože dát Kříďákovi 3 ⭐ je málo, to by nebylo fér, ale 4 mi zase přijde moc Začátek knihy mi připomínal Kingovo To - pětice dětí, kde nechybí ani zrzka s praštěným tátou. A příběh se odehrává před 30 lety a v současnosti. Tím ale podobnost naštěstí končí. Kladně hodnotím čtivost knížky. Hodně mě překvapila velikost písmen, za mě mohly být klidně o 1-2 body menší, ale to je drobnost na kterou jsem si zvykla. Ve 2/3 knihy postupně odkrýváme, co se stalo v minulosti, takže napětí přichází hlavně v té poslední třetině. To mi ale nevadilo. Díky té čtivosti i tak děj docela svižně ubíhal. Ale ten závěr .... SPOILER / Vážně se nás autorka snaží přesvědčit, že ten staroch s minimem pohybu měl tolik síly a na konci málem všechny dostal? Vždyť věkově mu muselo být kolem sedmdesátky :-O / Plus tam tedy ještě bylo pár věcí, které mi nějak úplně neseděly. Asi mi chybělo víc vysvětlení.... celý text
Dlouhá cesta domů
2019,
Louise Penny
/možný drobný spoiler/ Z tohoto dílu mam rozporuplné pocity. Vesničku Three Pines a její obyvatele jsem si opravdu oblíbila. Poklidné detektivky alá Agatha Christie pro mě jsou příjemnou až vítanou změnou po všech těch thrillerech s psychopaty nebo sériovými vrahy libujících si v hanobení těl. Ale tady to bylo ... poklidné až moc. Bohužel musím říct, že 3/4 knihy pro mě byl spíš společenský/psychologický román, který se víc zabýval analýzou lidské duše a následným chováním jedinců než že bychom systematicky postupovali v detektivní práci. Vysloveně jsem se nenudila, ale přistihla jsem se, že nad dějem vůbec nepřemýšlím a kolikrát jsem si říkala jak se proboha dostali k dalšímu vodítku při hledání Petera. Na mě tady prostě bylo málo detektivní linky. Dokonce mi tady začaly trošku vadit ty flashbacky do minulosti- traumata, co si s sebou nese Gamache (třeba to jeho vysedávání na lavičce s knížkou). Ok, v minulosti opravdu zažil traumatizující zážitky, ale my jsme už o tom četli (kdo tedy čte popořadě, což opravdu doporučuju) a tak už by stačila jenom letmá zmínka - bohatě by za mě stačilo zmínit to, že chodí na sezení k Myrně a Jean-Guy má terapeuta. No jak jsem už psala: na mě tam prostě tentokrát bylo příliš vaty okolo, příliš rozborů lidské mysli (hlavně okolo Petera) a v detektivku se kniha změnila až v poslední čtvrtině. Závěr jsem nečekala.... celý text
Poslední Vánoce v Paříži
2019,
Hazel Gaynor
Chvíli mi trvalo než jsem se do knihy začetla a zvykla si, že je napsaná formou dopisů. Počáteční byly až úsměvně naivní a optimistické (20.12.1914 "Tahle válka už nemůže trvat dlouho."). Jak ale válka dál a dál zuřila, stávaly se dopisy napínavějšími, dramatickými a odhalujícími skutečnou pravdu odehrávající se na bitevním poli. Zhruba v polovině mě čtení opravdu chytlo a já s napětím četla každý další dopis. Zatímco ty první mě tak trochu nudily, u těch posledních jsem byla překvapená, že už jsem na konci knihy. Nicméně souhlasím s komentářem níže ... díky prolínání se "současností" je tak nějak jasné, jak vše dopadne. Stejně tak jako několik náznaků v dopisech od Evie matce předčasně prozradí jedno tajemství. Na jednu stranu to na konci nebyl takový wau-efekt, ale i tak to bylo velmi čtivé.... celý text
Noční motýl
2019,
Ondřej S. Nečas (p)
Z počátku jsem měla trošku problém se začíst. Pak se to ale rozjelo, děj svižně odsýpal. Velmi oceňuji, že tu nebyla žádná zbytečná vata. Tady opravdu byl čistý děj, který prostě vyšel na 238 stran, ale já jsem si je užila. Akorát mě pak trochu zklamal závěr, který byl takový překombinovaný. Nechci prozrazovat děj, ale neumím si představit, že by tohle všechno někdo vymyslel a zorganizoval a ještě by to tak dlouho fungovalo. Mně se v téhle knize líbila chytrá jednoduchost a možná to první vysvětlení bylo nejlepší. Pak ty další pokusy o zvraty v ději mi už přišly nevěrohodné. Ale jinak líbilo, ráda zkusím další díl. P.S.: Moc povedená obálka!... celý text
Sekáč
1996,
Terry Pratchett
Pratchett je jediný autor, který mě dokáže při čtení rozesmát. Není asi nic, co by už nebylo řečeno přede mnou. Skvělá satira skrývající spousty hlubších myšlenek. Jenom Pratchett je dokáže zakomponovat do děje naprosto lehce a ještě vtipně. Pomocný dělník Smrť-Vilík, trhlí mágové a jeden jejich nemrtvý kolega, ale dojde i na bojácného bubáka nebo upíra z Nosterfernetu a samozřejmě liga za práva (ne)mrtvých. Doporučuji! --------- "Není to starý Rumpál. Starý Rumpál byl mnohem starší." "Starší? Cože? Starší než mrtvý?" --------- „Stůjte! To bylo moje nejlepší roucho!” zakřičel za prchajícími. „Chtěl jsem, aby mě pohřbili v mém nejlepším… No a teď se na něj podívejte! Víte, jak špatně se štupuje hedvábí? Vraťte se! Podívejte se, a ještě navíc je ta díra ve dvojitém švu, no ale tohle, to už -“ Chvilku poslouchal. Neslyšel nic jiného než zvuk pádících nohou, který se rychle vzdaloval. Rumpál Žička si vytáhl nůž z těla. „Málem mě zabili, grázlové,” zabručel a odhodil zbraň daleko od sebe. --------- „Slyšel jsem, že nejste jenom mrtvý, ale že vás prý i pohřbili,” naklonil se za ním zvědavě Afekt, když Rumpál šouravě vykročil. „To je pravda.” „Pořádného chlapa ale jen tak něco nepoloží, a když už, tak zase vstane a jde dál, nemám pravdu?” --------- „To je ono! Bohatý lidi by si dali vždycky kvůli šesťáku vrtat koleno.” „Jasně. Vostrá a bohatá. Ale máklá.” „Nemůžeš bejt bohatej a máklej. Když si bohatej, můžeš bejt akorát výstřední.”... celý text
Šikmý kostel
2020,
Karin Lednická
Knihu jsem měla v merku hodně dlouho. Očekávání byla, vzhledem k enormnímu ohlasu čtenářů, hodně vysoká a to nebývá většinou dobře. Kniha mě vyloženě nezklamala, ale chyběla mi tam svižnost. Někdy mi přišlo, že vyprávění převažuje na úkor přítomného děje. Některé pasáže byly rozvláčné, pomalé .... Ne vždy to bylo špatně, ráda jsem si přečetla i o běžném dni obyčejných lidí, který je nám dnes vzdálený pomalu stovky světelných let, ale kniha ve mně nebudila nutkavost číst dále. Na druhou stranu oceňuji zvolené téma, které vyneslo zpět na povrch zapomenuté dějiny. Ani já jsem netušila, co se ve zdejším regionu dělo. Dokonce mě kniha podnítila si dohledávat některé další informace- např. podle map nejkratší pěší cesta do Wieliczky je 130 km. Což je pro mě naprosto nepředstavitelné. Je neuvěřitelné, co vše dříve lidé vydrželi. Jak byli silní nejen po fyzické, ale i psychické stránce. Opravdu těžké osudy. Hned si člověk váží toho, co má. Sice brbláme na kdeco, ale proti nim jsou naše důvody naprosto chabé. Tak si říkám, kolik z nás by dokázalo se tehdejšímu životu přizpůsobit (včetně dětí, kteří od raného věku museli pomáhat). Přestože jsem zdejší kraj navštívila pouze jednou v rámci dovolené (největší zážitek komentovaná prohlídka dolu Michal v Ostravě se skvělým průvodcem-bývalým horníkem, mohu jen doporučit), mám pro tuto česko-polskou oblast slabost. Oba moji rodiče pochází z pobělohorských exulantů - Čechů, kteří po staletí kvůli víře žili v oblasti Ostrzeszów-Wielki Tabor a do vlasti se vrátili až po 2 sv. válce. Nářečí užívané v knize mi tak bylo velice blízké. Některé výrazy dodnes používáme. Celkově mi byl děj v knize blízký a vyvolával spoustu nostalgických vzpomínek na dětství spjaté s prací v hospodářství. Na druhou stranu havíře měl v rodině jen přítel (právě z této oblasti, ale název dolu nevím), a o to víc mě zajímalo dozvědět se něco víc o jejich těžké práci. Práce havířů je tu však zmíněná spíše okrajově. Suma sumárum: knihu určitě doporučuji přečíst, ale asi je lepší k ní nepřistupovat s vysokým očekáváním. Je napsaná docela dobře, jen mě tam chyběla čtivost, ale to je - vzhledem ke komentářům níže- spíše jen můj problém. Jelikož je to ale prvotina, tak zhluboka smekám.... celý text
Loutkové divadlo
2019,
M. W. Craven
Tak tohle nebyl můj šálek čaje. Postavy byly ploché, nevýrazné a až na Tilly mi nebyl nikdo sympatický. Vraha jsem výjimečně i správně a v předstihu odhalila. Většina děje mi přišla dost neuvěřitelná. A vzhledem k tomu, že žánr není sci-fi, tak mi to postupně docela vadilo.... celý text
Smrt si nevybírá
2019,
Ambrose Parry
Příjemné překvapení. Knihu jsem objevila náhodou v rámci ČV 2021. Historické knihy mám ráda a vývoj lékařské vědy mi přijde fascinující, proto to byl jasný výběr. Nečekala jsem ale, že se bude kniha číst tak dobře. Děj svižně odsýpá, nejsou tu prakticky žádná hluchá místa. Hlavní postavy mi byly sympatické, přestože jejich osobnost se odkrývá pozvolna, stejně tak jako jejich minulost. První díl jsem měla půjčený z knihovny a během jeho čtení jsem si rovnou koupila druhý díl. Po hooodně dlouhé době jsem byla překvapená, že už jsem na konci a bylo mi to skoro líto. Na druhou stranu musím říci, že to rozhodně není klasická detektivka, kdy vyšetřování zločinů má v knize dominantní postavení, ale - vůbec mi to nevadilo. Těším se na další díl.... celý text
Pýcha a předsudek
2008,
Jane Austen
Z tohoto díla nejsem tolik nadšená jako mnozí ostatní, ale má svoje zvláštní kouzlo. Pýcha, předsudky a další nedokonalosti lidské povahy, které jsou zde vykreslené, provází lidstvo napříč historickými epochami. V tomto směru by člověk ani nepoznal rozdíl 200 let. Během čtení jsem zhlédla i film. Zpočátku mě knížka moc nebavila, děj se oproti filmu dost vlekl a já jsem téhle rozvláčnosti nemohla přijít na chuť. Za polovinou knihy, no spíš skoro v jejích 2/3, se ale děj docela rozhýbe a tady musím říct, že byla zase knížka mnohem lepší než film. Nelituji, že jsem si tuhle klasiku přečetla. Vracet se k ní pravděpodobně nebudu, ale má něco do sebe.... celý text
