Hanina61
přečtené 892
Klid je síla, řek tatínek
1996,
Zdenka Fantlová
Před chvílí jsem knihu dočetla a jako obvykle jsem chtěla napsat komentář. Jenže teď tady sedím a zjišťuju, že to nejde... že prostě nemám slov, která by vyjádřila moje emoce po čtení o tak strašlivých hrůzách... Další z řady knih, co mně navždycky utkví v paměti...... celý text
Dům na venkově
2005,
Fay Weldon
Ano, je "divná", a právě proto se mi možná tak líbí. Jinak bych asi ani nedokázala vysvětlit, proč se mi tahle knížka tak líbí, proč mě ty její podivné charaktery tak zvláštně přitahují, proč jsem ji četla už několikrát, proč jsem si ji teď přečetla znovu, a zřejmě ne naposledy. Asi jsem taky "divná". :-D... celý text
(V)hodné tělo
2006,
Eve Ensler
"Nedávno se v rámci jistého průzkumu zeptali skupiny etnicky odlišných, ekonomicky znevýhodněných žen... co by změnily, kdyby si mohly zvolit jedinou věc. Většina dotázaných odpověděa, že by chtěla zhubnout." Věty, které hovoří za vše. (Ironická) kniha o nás ženách, kterým se nelíbí naše břicha, zadky, prsa, tváře... a které děláme všechny možné hlouposti, abychom samy sebe změnily. Kniha, která nás nabádá , abychom se měly rády takové, jaké jsme. Kniha o tom, že všechny máme nikoliv ne(v)hodné, ale hodné tělo. Doporučuji k přečtení všem, kterým se nelíbí, jak vypadají a nemají na sobě něco rády. ;-)... celý text
Podbrdské ženy
2018,
Jana Poncarová
Nejsem feministka, a přesto mi nešlo během čtení knihy často si nepovzdechnout, o kolik snazší to mají na světě muži. Čtení o ženách ve věčném kolotoči práce a ústrků ze strany svých mužů, o kolotoči ze kterého by na jednu stranu chtěly odjet někam daleko a nikdy se nevrátit, ale který je k sobě váže pevnými rodinnými pouty, o kolotoči, ze kterého se ze tří generací podbrdských žen podařilo osvobodit pouze poslední z nich, novodobé Johance, i když i ta zůstává na dálku vázána pouty k matce, k rodině, a to je dobře. Kniha se mi četla dobře, nicméně dávám jen čtyři hvězdičky, protože děj přece jen nebyl až tak zajímavý a navíc jsem zřejmě až moc ovlivněná knihami Aleny Mornštajnové, které jsem četla před ní, a ty mi přece jen připadají ještě o stupínek výš.... celý text
V šedých tónech
2013,
Ruta Sepetys
Ne, nebyla to sice hrůza nacistického koncentráku, ale v lecčems - v mnohém - si to s ní vůbec nezadalo, především v tom, jak i tady postrádal lidský život jakoukoliv cenu. A i tady nelze než obdivovat sílu těch, kteří se v tak strašných podmínkách snažili o každodenní přežití, neztráceli lásku k životu a dokázali se radovat ze sebemenších maličkostí a chovat se k sobě navzájem s ohleduplností a respektem. Tato kniha mi navždycky zůstane v hlavě.... celý text
Duch Llana Estacada
1989,
Karl May
Jejda, dnes jsem ji uviděla za výlohou jednoho antikvariátu a hned se mi vybavilo, jak jsem ji četla v dětství, ne jednou, ale opakovaně, jak jsem se při ní krásně bála... možná právě ona ve mně probudila lásku ke strašidelným příběhům. Nevím, jak by na mě zapůsobila dnes, hodnocení dávám na základě svých vzpomínek z dětství, snad to projde... :-)... celý text
V srdci je spousta místa
2016,
Franziska Stalmann
Na konci devadesátých let jsem přečetla dvě předchozí autorčiny knihy a nyní, po letech, se mi dostala do rukou další a ač romantice zas tolik neholduju, četl se mi i tento titul dobře... i když to vlastně není tak docela pravda, místy to bylo obtížnější, protože jsem se musela občas zastavit a zamyslet se... Allin příběh se místy až moc shoduje s mým vlastním a její myšlenkové pochody dost korespondovaly s mými.... "Ve skutečnosti jsem žena jednoho muže..." A ve skutečnosti není vše růžové, jak stojí v komentáři o kousek níž.... celý text
Červený balónek
1959,
Albert Lamorisse
Přečteno v první den nového roku jako první kniha nové čtenářské výzvy (obálka). Je o dva roky starší než já (1959), útlá, ale rozměrná a obálku má opravdu překrásnou. Ten červený balonek se jí nad pařížskými ulicemi, domy a schodišti proplétá na každé fotografii, kterých je v knize opravdu požehnaně a my jeho prostřednictvím sledujeme malého kluka při "obyčejných" každodenních dobrodružstvích až ke konci zcela neobyčejnému a pohádkovému. Sváteční knížka pro sváteční den, jako byl ten dnešní. :-)... celý text
Nonstop Eufrat
2012,
Veronika Bendová
Tato skvěle napsaná kniha mi asi dlouho zůstane v hlavě... ač je můj vztah k Bohu všelijaký, někdy nahoře, někdy dole, dokázala jsem se do příběhu dokonale vcítit, nejenom jej číst, ale i prožívat... a vzpomínala jsem přitom na jednoho sympatického mladého kněze, který také "zápolil" s milostným vzplanutím... Rudolf sice knězem zůstal, ale po několika letech odešel dobrovolně ze světa, ten svůj boj se soukromými ďábly nakonec nezvládl...... celý text
Tichá noc
1996,
Mary Higgins Clark
Příjemné odpočinkové čtení na předvánoční cestování vlakem, uteklo mi to s tou knížkou jako voda. :-)
Prázdniny
1998,
Jan Balabán
Stejně jako "poni" jsem Balabánově tvorbě podlehla, a krátké povídky v knize "Prázdniny" mě přes veškerý svůj smutek a zdánlivou marnost působily zvláštním kouzlem. Doplněno poslechem CD s autorovým osobitým přednesem. Je mi moc líto, že už není mezi námi.... celý text
Hotýlek
2015,
Alena Mornštajnová
Po "Haně" a "Slepé mapě" další autorčina skvělá kniha, od které jsem se nemohla odtrhnout. Příběh o "obyčejných" lidských životech, tak mnohovrstevnatý, pojímající několik generací v rozmezí těch nejdramatičtějších období uplynulé doby... I já považuji Alenu Mornštajnovou za jednu z nejlepších českých spisovatelek současnosti a velmi se těším na její další knihu... PS. Oldřichův příběh mě rozplakal...... celý text
Ztracená manželka
2013,
Alyson Richman
Jela jsem vlakem a zrovna jsem četla tu pasáž, kdy se narodí dítě, tam... na tom strašlivém místě... kdyby se mnou v kupé nebyli další cestující, byla bych se rozplakala, takto jsem se jen zahleděla z okna a polkla slzy... a pak znovu a znovu... Myslela jsem na to, jak i oni "jeli vlakem" a jak děsivá to pro ně byla cesta... Přesně jak tu někdo napsal, člověk je rád, že je tady a teď... Po "Haně" další silná kniha s tématikou Holocaustu, tentokrát orámovanou milostným příběhem...... celý text
Záhada čínského hřebíku
1999,
Robert van Gulik
"... krása toho, co viděl před sebou, mu vzala dech. Strom se jasně rýsoval oproti obloze osvětlené měsícem, a na stříbrných větvích jako rubíny zářily červené kvítky. Studený vzduch rozvlnil lehoučký závan větru. Několik okvětních plátků se odpoutalo a pomalu se snášelo na sníh." Knihu jsem přečela v rámci čtenářské výzvy (rok narození) a bylo to moje vůbec první setkání s Van Gulikem a jeho soudcem Ti. Ze začátku mi to moc nešlo, tolik postav, tolik jmen, ale postupně mě knížka vtahovala do děje, a zakrátko jsem se těšila na každou chvilku, kdy budu moci pokračovat ve čtení. A přes všechnu krutost činů v tomto příběhu spáchaných mi nejvíc utkvěl v paměti shora uvedený výjev na Čarodějném vrchu. Bylo to mé setkání první, ale rozhodně ne poslední...... celý text