Hanina61 komentáře u knih
Opět skvěle vystavěný příběh, tentokrát ponurý a hodně dojímavý, s naprosto nečekaným rozuzlením na posledních stránkách. Prošla jsem se zádumčivým, "Záležitostí" postiženým komisařem Ricciardim všechna roční období, a velmi mi přirostl k srdci. O to víc je mi líto, že v češtině nejsou další pokračování (zatímco v originále je jich požehnaně). Bude se mi stýskat...
Naprosto úžasná záležitost nejenom pro děti a kočkomily. Moc hezké příběhy provázené půvabnými ilustracemi, kterými se kocháte natolik, že až zapomínáte číst. Mít tak doma Křídločku (ale jo, obyčejný Mikeš mně stačí...)
Nedávno jsem od paní Sedláčkové přečetla "Babiččino pečení", což je kniha obsahem i formou překrásná, teď se mi z pozůstalosti dostala do ruky další její knížka, sice skromnějšího rázu (taky je skoro 30 let stará), ale opět plná zajímavých a často nápaditých receptů na zpracování veškeré drůbeže, od kuřat přes krocany, až po holuby (ne že bych měla v úmyslu je jíst). Už jsem jich řadu vyzkoušela a budu experimentovat nadále, inspirace je nepřeberná, knihu vřele doporučuji... (Ta moje je doplněna spoustou ručně vpisovaných poznámek babičky Aničky, o to větší pro mě má cenu)... :-)
Tenhle sešit od paní Sedláčkové mi hodně pomohl jako mladé novomanželce, sice jsem už úplný kuchařský začátečník nebyla, ale rady a recepty v kuchařce obsažené byly tehdy k nezaplacení. Stále ten sešit někde mám... :-)
Další z překrásných pokladů v mé knihovně kuchařek. Miluju kuchařské knihy, kde mají jednotlivé recepty svůj příběh, a tahle je příběhů o původu receptů plná, často provázených starými fotografiemi lidí a míst, plná vzpomínek, nostalgie... takto recepty zapisovala do sešitu moje babička, moje maminka a teď i já... Nádherná je úprava knihy, kde je každému receptu věnována dvojstrana, moc hezké jsou fotografie... Líbí se mi tzv. "úsporné recepty", podle kterých se peklo ve válečných časech... a už jsem si vybrala pár favoritů pro vánoční pečení. Doporučuji všemi deseti, je to pastva pro oči a následně pro chuťové buňky... :-)
Tuhle skvělou knížku jsem kdysi dostala k Vánocům jako dítě školou povinné a ani si nepamatuju, kolikrát jsem ji zas a znovu četla po sobě. Honza mi byl převelice sympatický, vždycky jsem mu držela palce, a už tehdy jsem si zamilovala tvorbu Josefa Lady, kterou mám ráda dodnes.
Malá knížka, která mě upoutala svojí krásnou obálkou na polici v dětském oddělení knihovny, a poněvadž od dětství miluju medvídka Pú, neodolala jsem. Jane Riordanová napsala milé krátké příběhy, provázené půvabnými ilustracemi Marka Burgesse, které se mi líbí stejně jako ty od pana Zápala v mém vydání českého překladu z roku 1963. Potěší duši každého, kdo má rád Kryštůfka Robina, Medvídka Pú, Prasátko, Ijáčka, Slona, Sovu a další kamarády... :-)
Další kniha z pozůstalosti, ona totiž babička Anička zužitkovala veškeré přebytky ovoce a zeleniny, co se naskytly, o bylinkách nemluvě. Co se samotné knížky týče, ona kdyby vyšla dnes, v moderním formátu, tvrdé vazbě a s "vystajlovanými" fotkami, tak by to byla naprostá bomba, protože je plná skvělých receptů na zpracování skoro všeho, od angreštu po višně a od celeru po zelí, o houbách nemluvě. O její oblibě tehdy před lety svědčí i to, že ta moje je už třetí vydání, z roku 1975. Na své si přijdou i milovníci sladkostí, protože na ty je tam taky spousta receptů, namátkou třeba hruškové flameri,
ovocný dvojkoláč nebo jahodová balenka. Za mě tedy opravdu pět hvězdiček. :-)
Dnes už pomalu historický unikát, ale v době, kdy si člověk nemohl všechny příznaky všelijakých chorob najít na internetu (jen aby zjistil, že má všechny možné moribundy), byla docela užitečná a nechyběla v mnoha domácích knihovnách, já si ji dnes nechávám spíš pro zajímavost, taky se mně vždycky líbila její obálka. Jako čtrnáctiletou puberťačku mě samozřejmě nejvíc zajímaly ilustrace k rozmnožovací soustavě, dnes by to byl spíš vbočený palec... :-D
Viz. moje hodnocení u prvního dílu kuchařky... :-)
Kniha z pozůstalosti babičky Aničky, která byla po celý život báječnou kuchařkou, ale kila navíc a zvýšený cholesterol ji ke stáru přiměly vařit zdravěji, což neznamená hůře, protože v této kuchařce je spousta skvělých receptů nahrazujících suroviny jejich zdravější variantou, obsahujících hodně zeleniny, méně cukru, ba skoro žádný (používají fruktózu a glukopur, což bych dnes nahradila spíš třeba čekankovým sirupem nebo cukrem březovým) a vůbec jsou odlehčenější. Babička si kuchařku ještě doplnila spoustou tužkou psaných poznámek, které ráda luštím. Celkově knihu hodnotím čtyřmi hvězdičkami, stejně jako její druhý díl, "Jíme, abychom žili - II"... :-)
Tahle knížka se mi líbila ještě víc než Sonáta pro vajíčko a Setkání s Mozartem, pěkný příběh a perfektní obrázky, i když musím přiznat, že uprostřed knihy jsem se jednoho obrázku (nechci spoileropvat) docela lekla. Martina Skala má úžasnou imaginaci a je skvělou ilustrátorkou, ráda si přečtu její ostatní knihy.
Tak tenhle díl byl naprosto famózní... při čtení příběhu a hlavně prohlížení ilustrací a objevování všech těch nejrůznějších miniaturních stvoření (mimochodem, slepice jsou boží) jsem se kolikrát začala smát nahlas. Dědu Pettsona a kocoura Fiškuse prostě miluju... :-)
Příběh byl kratičký, první stránky se obracely rychle, ovšem na dvojstraně s hledáním myšpulek můžete strávit hodinu a stejně je všechny nenajdete... :-D
Další milé povídání s dědou Pettsonem, kocourem Fiškusem, slepicemi a hromadou všelijakých potvůrek...
Sice nejsem 10+, ale 60+, ale ani tady nelze jinak než dát znovu pět hvězd... A Zámek z pavučiny kouzel mi přišel ze všech tří u nás dosud vydaných knih Sophie Anderson nejhezčí, nejmagičtější, nejbarvitější, plný úžasných bytostí, které bych docela ráda viděla v reálném světě kolem sebe... Nádherný jazyk (zde chválím i překladatelku), milé ilustrace... Doufám, že nakladatelství Host si pospíší s vydáním jejích dalších dvou knih, na které se už moc těším... :-)
Sice se zdá, že ji nečetl nikdo kromě mě, aspoň tady na Databázi, ale já po téhle skoro sto let staré knížce sáhnu vždycky, když je mi zle na duši, povídky páně Kučery dokážou rozesmát i největšího mračouna... :-)
PS. Vzpomenu si na ni pokaždé, když otvírám konzervu sardinek... :-D
Moje velmi oblíbená Zuzana Maléřová citlivě vede milé povídání s jednou z nejvýznamnějších hereckých osobností poválečného období u nás. Stelliny vzpomínky, místy radostné, místy smutnější, prokládá postřehy jejích hereckých kolegů (Jiřího Sováka, Miroslava Horníčka, Josefa Zímy, Vlastimila Brodského a mnoha dalších), kteří měli tu čest, že byli hosty u stolu Stelly Zázvorkové, nejenom vynikající herečky, ale i kuchařky...
Je o dobrých dvacet let starší než já, jsou v ní všechny nejkrásnější české koledy i ty méně známé a provázela mě celým dětstvím, o každých Vánocích, kdy tatínek hrál koledy z ní na housle, já neuměle brnkala na piano a maminka se sourozenci zpívali. Už tehdy se mi moc líbily ilustrace Antonína Strnadela, které jsem ovšem nenechala černobílými, protože jsem je moc ráda vybarvovala pastelkami. Původní kniha z domova se nezachovala, ale sehnala jsem v antikvariátu jinou a teď zaujímá čestné místo v mé knihovně (moc mě láká zase ji začít pastelkami vybarvovat...) :-)
Odmyslím-li komentáře uživatelů Mánička178 a Jan Frei, nemůžu jinak než dát knize pět hvězd, zas tak černě bych to s autorovou "averzí" vůči církvi neviděla. Dílo Bohuslava Reynka mám moc ráda, nedávno jsem shlédla výstavu v muzeu v Havlíčkově Brodě, a tato kniha hodně obohatila moje obzory a byla pro mě velkým uměleckým zážitkem. Doporučuji.
Docela se divím, že tahle překrásná knížka o bylinkách nemá zde na Databázi víc hodnocení, že není častěji čtená. Jistě, neobsahuje tolik rostlin jako třeba Korbelářova klasika, ale soustředí se na ty nejtypičtější, které kolem sebe vidíme v průběhu roku a navíc nabízí nepřeberně zajímavých způsobů jejich využití. Líbí se mi rozvržení do jednotlivých ročních dob a samozřejmě nádherné ilustrace Terezie Vavrošové. Autorce moc fandím, četla jsem všechny její knihy a doufám, že bude ve své krásné tvorbě pokračovat.