Hanina61 komentáře u knih
Co dodat ke spoustě pětihvězdičkových hodnocení? Snad jen to, že jsem knihu přečetla na jeden zátah (ještě že byla neděle), protože jsem se od ní nedokázala odtrhnout. A taky to, že mám díky Databázi knih dalšího oblíbeného spisovatele a hned si půjdu půjčit druhý díl, ovšem nejdřív dám jako relax nějakou dětskou knihu, v žádném případě však Hoffmanova "Ježipetra"... :-D
Nelze prý jinak než Bohumila Hrabala milovat nebo nenávidět... Na "Schizofrenické evangelium" ho musíte milovat opravdu hodně... :-) Z mé strany další malý skvost, ve kterém se člověk dozví o strýci Pepinovi skoro víc, než je zdrávo, tak byl upovídanej... :-) Nejvíc se mi líbil "Kain" a samotné "Schizofrenické evangelium"... Doporučuju, ovšem nikoliv na první seznámení s mistrem... :-)
Milá strašidelná kníhžka, která ve mně vyvolala vzpomínky, jak jsem jako malá chodívala ke stařence drát peří (no jo, už jsem stará páka) a tetička vždycky vyprávěla podobné příběhy... Úžasné ilustrace...
Ivu Hadj Moussa jsem doposud neznala. Tahle knížka mě zaujala svým zvláštním názvem na polici v knihovně, tak jsem si ji odnesla domů a tam jsem ji přečetla na jeden zátah. Kromě příběhu samotného se mi moc líbil autorčin styl psaní neboli "vypravěčské umění", jak tomu říkám já, při líčení jejích myšlenkových pochodů jsem často pociťovala určité "souznění"... a pátou hvězdičku přidávám za zasazení do jižních Čech, konkrétně do lokality, kde velmi dobře znám všechna zmiňovaná místa, poněvadž zde už 16 let žiju... Určitě se mrknu i na další autorčiny knihy... :-)
Trilogie dočtena. A musím říct, že "Baba Jaga" byla nejdrsnější, nejstrašidelnější a taky "nejnaturalističtější" ze všech knih této série, autor čtenáře opravdu nešetřil.... Vzpomínám si na Babu Jagu z knihy "Krása nesmírná", ta ale byla proti téhle zrůdě milou babičkou, odporněji by ji snad nikdo ani vykreslit nedokázal... :-D Zajímavé zakomponování aktuálního dění...
Byla jsem v knihovně vrátit Kingův "Revival" (pět hvězd) a moje srdce zaplesalo, když jsem zjistila, že je k vypůjčení "Cyklus vlkodlaka". Odnesla jsem si tento malý skvost domů a přečetla ho ještě týž den. Opravdová lahůdka pro milovníky Kinga, bavil mě styl vyprávění, rozvržení textu do kapitolek po měsících, dech beroucí ilustrace a samozřejmě příběh samotný, tím víc, že vlkodlačí příběhy mě moc baví... :-)
Na Táborsku žiju už patnáct let a skoro všechna místa v knize zmiňovaná jsem navštívila nebo v nich i pobývala. Oceňuju snahu autora, pana Wimmera, jak krásně všechno sesbíral a sepsal, bylo to opravdu zajímavé a po této stránce je kniha skvělá, ovšem o dost horší je pravopisná stránka, jako by nikdo neprovedl korekturu, chyb je tam moře, nicméně se nad tím dá zamhouřit oko. Doplňující fotografie pana Novotného jsou někdy pěkné a výstižné, ovšem někdy až nevkusné. Jako odpočinková četba v každém případě dobré... ;-)
No jo, dnes v době přemíry návodů na takřka cokoliv možná působí zastarale, ale na začátku osmdesátých letech pro mě byla tato bichle jako pro mladou novomanželku takřka "biblí"...hlavně co se týče vaření, pečení a taky křížkového vyšívání, kterému jsem se tehdy hodně věnovala, a pořád se z těch květinových obrázků na zdech a ubrousků či polštářů těším. Podle receptů jsem pekla hlavně vánoční cukroví a dodnes mě v knize fascinují fotky piškotových tučnáků a prasečích či kočičičích hlaviček, nebo taky lentilkového dortu. Prostě milá nostalgie... :-)
V otázkách víry i na stará kolena stále tápu a hledám, a tak jsem po "Zpovědi farářky " od M. V. Kopecké sáhla po knížce "Zrcadlo", vzájemném rozhovoru dvou vzácných žen, doplněném jejich básněmi a obrazy. K husitské paní farářce K. M. Lukasové mám myšlenkově určitě blíž, nejenom z hlediska náboženského, dalo by se říct, že co se praktického přístupu k životu týče, je moje "krevní skupina". V mystice a ezoterismu L. E. Peřinové jsem se někdy ztrácela, místy toho na mě "bylo až moc", naopak v leckterých věcech jsem s ní souzněla. V každém případě stojí knížka za přečtení, i když ne na jeden zátah, ale spíš po kouscích, nad kterými je pak dobré se zamyslet.
"Deníku" jsem dala čtyři hvězdičky, tady nemůžu jinak než ohodnotit pěti, protože "Zpověď" jde do větší hloubky, nejenom co se otázek víry týče, ale i do hloubky života osobního. Myslím, že to není četba pro ateistu, který zná M. V. Kopeckou pouze jako hvězdu Stardance (z této soutěže jsem neviděla jediný díl), anebo možná je, pokud přece jen váhá a chtěl by najít cestu...
Pamatuju si, jak jsem jako puberťák četla "Cestu kolem světa za 80 dní" a byla jsem zhrozena scénou, kdy má mladá vdova v Indii zemřít na hranici v plamenech vedle svého zesnulého manžela... Jenže to byl Jules Verne a 19. století. Kniha "Cop" je ze současnosti, a přestože o ceně lidského života v Indii něco vím, při čtení Smitina příběhu jsem nechtěla věřit vlastním očím a bylo mi z toho hodně těžko... Raději se tam narodit jako kráva než jako žena nízké kasty... Do příběhu kanadské workholičky Sarah jsem se dokázala hodně vcítit, protože stejnou nemocí jsem si prošla... A příběh Giulie ze Sicílie byl zajímavým pojítkem mezi těmi dvěma nesrovnatelnými světy... Hodně silná kniha, kterou doporučuji k přečtení...
Obrázky kouzelné, ale jinak musím souhlasit s komentáři pode mnou, a sice, že pan Sova je docela pako... :-D
Přečteno podruhé, vzápětí po "Hlubině". Znovu hodnotím pěti hvězdičkami a těm, kdo "Strach" ještě nečetli, doporučuji přečíst si nejdřív novější "Hlubinu", na kterou "Strach" dějově navazuje... Anebo to klidně čtete naopak, bát se budete tak či tak... :-)
Nemůžu jinak než opět dát plný počet hvězd, protože tahle kniha znovu potvrdila, jaký je Jozef Karika mistr slova, navíc oplývající neskutečnou představivostí. Hodně temný příběh s odporným hlavním hrdinou, kterému kupodivu musíte na konci držet palce, poněvadž bojuje s ještě větším zlem, než představuje on sám. Místy hodně děsivé, místy skoro stejně brutální jako v románu "Na smrt", napínavé tak, že jsem knihu nedokázala odložit... a ta "fantasmagorie" na konci mě opravdu dostala. PS. Myslím, že si znovu přečtu "Strach"...
Po dlouhé odmlce jsem se vrátila ke svému milovanému Hrabalovi a zase nešlo jinak než se jen kochat a tiše žasnout nad tou krásou...
Jednohubka na nedělní ráno, docela milé čtení s pěknými obrázky, ale taky mě docela vyvedl z míry ten mix reality s fantazií, myslela jsem, že jde čistě o příběh ze života, zesnulá paní Pokorná mluvící z obrázku u toho být nemusela, ale budiž... Pobavila mě vsuvka s Antonínem Chlupáčkem... A aniž bych byla feministka, trochu mi vadilo, že muž mnoha talentů, Arnošt Goldflam, kterého si jinak velmi vážím, píše v knize pro děti, že žena, která se nevdá a nemá manžela, je "chudinka"... ;-)
Po knížce jsem sáhla díky pěkné obálce, slovu "les" a doporučení známých, nicméně to z mé strany byl omyl, protože už dávno nejsem cílová skupina, spíš "stará dáma", která k životním moudrostem léty dospěla sama, takže mi nic nového nepřinesla... Věřím ale, že jiným čtenářům může na jejich životní cestě pomoci a být mladou uštvanou maminkou (což jsem nikdy nebyla, myslím tedy "uštvanou"), tak bych ji možná uvítala... :-)
Úžasná kniha, přímo balzám na duši pro každého, kdo miluje hory, přírody, ticho, samotu, občasné útěky... Je mi líto, že už mám všechny čtyři "horské" knihy Paolo Cognettiho přečtené, budu se moc těšit na další, anebo číst opakovaně ty již přečtené...
Leporelo, které mi připomnělo černobílé večerníčky mého dětství, na které jsme se chodívali dívat k tetě, poněvadž my jsme doma ještě televizi neměli... Beránky, jejich babičku a taky trochu i vlky jsem milovala a ta úvodní znělka mi navždycky bude znít v hlavě. V podobě barevného "komiksu" je to bezva čtení pro děti i nádherná nostalgie pro dříve narozené.