Hanina61 komentáře u knih
Nádherná knížečka, kterou jsem kdysi koupila své mamince... Když zemřela, vzala jsem si ji domů... a zas a znovu se k její četbě ráda vracím... :-)
Tuhle knížku jsem četla kdysi dávno, mohlo by mít kolem dvaceti let, doslova jsem ji hltala, stejně jako Johnovo memento... Hluboký socialismus, připadalo mi, že něco takového snad ani nemůže být pravda... nicméně jsem byla ráda, že si žiju svůj "normální" život. Podruhé jsem se k ní vrátila po mnoha letech, spolu s dalšími... když jsem se snažila pochopit duši narkomana, protože se do osidel drog dostal i můj syn... Naštěstí se z toho dostal, i když je vše na hraně... a já už ji nikdy nechci číst znovu...
Další kniha, do které jsem se začetla a nedokázala ji odložit, snad jen abych se trochu "nadechla" po nejnáročnějších scénách. Velmi napínavý, drsný a surový příběh, který jsem navíc četla z perspektivy mámy dvou kluků. Pedofilní sadista se dočkal zaslouženého konce, nicméně mě snad ještě víc rozhodil "Ewanův příběh"... Chystám se na další Mo Hayder...
Update, 1. 9. 2015 Dnes jsem se podívala na film... byť se místy odchyluje od předlohy, dostal mě tak, že jsem ho občas musela pozastavit a rozdýchat to...
Jedna z mých nejoblíbenějších knížek... Je tomu už hodně dávno, co mě nadchla díla jako Pes baskervillský, Frankenstein, Stokerův Drakula, Gogolův Vij... a okouzlení tajemnými a strašidelnými příběhy stále trvá. Ani nevím, jak a kdy se mi poprvé dostal do rukou Karatkevičův Divoký hon krále Stacha, ale kniha mě doslova nadchla, tajemno z ní doslova čiší. Četla jsem ji už dvakrát a mám v úmyslu vrátit se k v brzké době potřetí. Vřele doporučuju všem, co mají rádi kvalitní strašidelné příběhy.
"Nejpodivnější" pohádky, jaké jsem kdy četla. Některé mě svou něhou a krásou neskutečně vzaly za srdce, u jiných jsem musela na chvíli přestat, "rozdýchat to" a teprve později pokračovat. Rozhodně stojí za přečtení.
Nádherné hlazení po duši, noření do vzpomínek, hledání dobra v nás. Poprvé jsem autorovi napsala po zhlédnutí jeho výstavy v Bratislavě na začátku osmedesátých let, kdy jsem tam studovala. Zhlédnuté obrazy nosím v hlavě dodnes. Podruhé jsem mu napsala po přečtení jeho knihy, tolik na mě zapůsobila.
Mám doma kočky, miluju Londýn a mám blízký vztah k člověku, který si taky prošel peklem drog a dokázal se z toho dostat - byť bez pomoci kocoura. Knížka jako stvořená právě pro mě. Vřele doporučuju k přečtení.:-)
Mám z knihy podobný pocit jako "Peace". Převapila mě. Silný zážitek, dokonale jsem se dokázala do pocitů hrdinky vcítit. Rohodně to není knížka "na odreagování", spíš k zamyšlení.
Tahle knížka mě vysloveně bavila. Sice si nedovedu představit, že bych měla za muže takového "pošuka", ale ono jich v té knize bylo vícero. Nejlepší je ovšem los. A je v tom spousta pravdivých témat k zamyšlení. Vřele doporučuju k přečtení. :-)
Já jsem - dalo by se říct - "člověk s depresivními sklony" - byť vždycky znovu převáží radost ze života. A odvaha a odhodlání toho malého kluka (sama jsem máma dvou synů), mě naopak znovu nakoply, naplnily obdivem k jedincům, kteří se i po takové "ráně pod pás" dokáží zvednout a jít dál a hledat si nový smysl života. Podle mě je Steen skvělý autor.
Můj první Jo Nesbo... a zaručeně zdaleka ne poslední, už mám ve čtečce Spasitele a v knihovně zarezervovaného Levharta... Nepamatuju, že bych od dob, kdy jsem "hltala" knihy Stephena Kinga, přečetla něco tak rychle, jedním dechem... Získal si mě jak Nesbo, tak Harry Hole...