Hanina61 komentáře u knih

Dlouho jsem si ke Zdeňkovi Pohlreichovi nemohla najít cestu, především kvůli jeho vyjadřování v televizním seriálu... pak se to nějak zlomilo a já na něj najednou ráda koukám a je mně sympatický. Po přečtení této knihy jsem docela i pochopila jeho leckdy drsňácký a nekompromisní přístup "šéfa", který v zájmu opravdu kvalitního kulinářského řemesla a pro dobro věci neváhá na lidi dělat "bu bu bu". Opravdu zajímavé kapitoly z jeho života a parádní fotky a recepty. "Sivena s omáčkou z citronového másla" si doma asi nepřipravím, ale třeba "Bramborové šišky se strouhankou" nebo "Česnečku" - proč ne? Milá kniha... :-)

7 25.03.2016

Jakmile jsem se do knihy začetla, nedokázala jsem se od ní odtrhnout, i když některé části byly hodně drsné a těžko stravitelné. Příběhy o neuvěřitelné odvaze skutečných lidí. Nad tím, co dokázali tito jedinci, ať už ve vysokých horách, v džungli, v poušti, v ledových pustinách nebo zajateckých válečných táborech přežít, zůstává rozum stát a nelze než je obdivovat. A vůbec nevadí, že příběhy jsou krátké, o spoustě jejich "hrdinů" byly napsány samostatné knihy, natočeny filmy, takže pokud někdo touží dozvědět se o nich víc, určitě má možnost. V této podobě je kniha skvělým výběrem těch nejlepších příběhů o "skutečné odvaze". Dávám plný počet a vřele doporučuji.

7 18.03.2016

Osudy několika lidí a jejich vzájemné lásky/nelásky, touhy/netouhy... bylo mně z toho místy dost smutno...

3 18.03.2016

Za svůj život jsem přečetla už hodně knížek. Ale žádná z nich se mi nečetla tak "strašně těžko", žádná mě nepřiměla se co chvíli zastavit, otřít si slzy, co mi vhrkly do očí, odložit ji... a pak se k ní zase vrátit. A po celou dobu nechápavě vrtět hlavou, jak je možné, že k tomu vůbec mohlo dojít... ne k jaderné havárii samotné, ale k tomu strašlivému zločinu spáchanému na lidech, kteří v okolí Černobylu žili, které tam poslali z jiných oblastí uklízet "neškodné trosky". Výpovědi "likvidátorů" nebo jejich pozůstalých předčí ty nejstrašlivější vymyšlené horrory, bohužel jsou skutečností... A po přečtení zbude bezmocná lítost za všechny, jejichž životy katastrofa ovlivnila, a temný vztek na režim, který toto dopustil. Kniha je rovněž působivým nahlédnutím do "duše ruského člověka", do jeho často až nepochopitelného uvažování, tolik ovlivněného zemí, ve které žije. Je mi z toho opravdu těžko. :-(

17 10.03.2016

Pro mne jako milovníka hor je tato knížka naprosto úžasná. Překrásné fotografie horských velikánů všech kontinentů během různých ročních dob, jezer, lesů a rostlinstva, zvířat i lidí, kteří v těchto oblastech žijí nebo sem jen občas zavítají za nejrůznějším sportovními činnostmi, provázejí citlivé texty autorů a popisky jednotlivých fotografií. Knížka, kterou můžete listovat zas a znovu donekonečna a občas třeba i zajásat: Jé, tady jsem byl/a. :-)

3 04.03.2016

Moje třetí kniha od Joe Simpsona, román, který dokazuje, že Joe je nejenom skvělý horolezec, ale také mistr pera, který svým fascinujícím vypravěčským uměním dosahuje horolezeckých výšin literatury. Dokáže neuvěřitelně poutavě popsat nejenom vnější dění a krásu i hrůzu hor, ale také vnitřní pocity postav, smutek, posedlost, balancování na hranici šílenství, totální zmar i novou chuť do života. Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla a kterou můžu jen vřele doporučit. Začátkem se rozhodně nemusíte "prokousávat", kniha chytne a už nepustí.

3 02.03.2016

Překrásná kniha plná skvělých nápadů, jara, léta, podzimu, zimy, vůní, tvarů, barev, chutí. Mám ji pouze půjčenou z knihovny, takže vesele opisuju, abych se mohla pustit do tvoření a vaření... :-)

3 24.02.2016

Pro mne jako člověka, který (ač původem z nížiny) má lásku k horám v krvi, je historie dobývání vrcholu/nevrcholu (poněvadž nahoře neustále "sedí" víceméně proměnlivý sněhový hřib) této dlouho nedobytné patagonské hory, nesmírně zajímavá, stejně jako osudy mužů, kteří se o její dobytí snažili. A sama po přečtení nevím, jak to vlastně bylo, třebaže se přikláním k Messnerou názoru, že hrdinnými prvolezci jsou jiní než ti nebo spíš ten, kterému bylo dobytí na základě vlastního líčení připisováno. Kniha velmi zajímavá, doplněná dech beroucími (i když jen černobílými fotografiemi), nicméně se autor často až zbytečně opakuje a taky dost času věnuje hájení sebe sama a svých názorů, čili místy mi to připadá hodně subjektivní. Proto "jen" čtyři hvězdy. Horolezcům a příznivcům hor ale vřele doporučuji. :-)

4 23.02.2016

Opětovně přečteno v rámci čtenářské výzvy jako "oblíbená kniha z dětství". Na začátku knížky mám věnování "Vítěz biblické soutěže - 1971, Dubňany - P. Oldřich Navařík" To byl náš pan farář, ke kterému jsem " v době temného socialismu" chodila na náboženství... Milý pan farář netušil, že mi daruje knížku, která mě bude provázet celým životem a ke které se budu opakovaně vracet. Malá Jarmilka byla prostě moje kamarádka, a je jí pořád. Provázeno půvabnými ilustracemi Růženy Urbanové, jejichž zvláštní "hranatou" poetičnost jsem ovšem dokázala ocenit až v dospělosti. :-)

2 22.02.2016

Moc hezká knížka plná krásných fotografií a receptů s běžně dostupnými bylinkami a plody rostoucími v přírodě kolem nás. Dlouhá léta podle podle ní připravuju třeba šťovíkovou polévku nebo jeden z nejgeniálnějších receptů na kuře (a la bažant) s jalovčinkami a dalším mysliveckým kořením. A i když zrovna nechcete vařit, ty fotky jsou opravdu pastvou pro oči. :-)

5 21.02.2016

Oblíbená pohádková knížka mého dětství, přečtená mnohokrát po sobě. A třeba se k ní někdy ještě vrátím. Aktualizace: Pár dní před letošními Vánocemi se mi ji podařilo sehnat v krásném zachovalém stavu v jednom antikvariátě - a tak jsem si nadělila kus dětství pod stromeček...

3 21.02.2016

Oblíbená kniha mého mládí, kdy jsem sama chodívala za "frajárku" v překrásně vyšívaném kyjovském kroji. I dnes si v ní často ráda zalistuju a zavzpomínám.

3 21.02.2016

Jedna z nejpozoruhodnějších a "nejemotivnějších knih", které jsem v poslední době četla a kterou budu mít ještě hodně dlouho v hlavě. Ač sama lezu po skalních štítech jako pouhý "ferratolezec", moc dobře vím, jaké to je dívat se na svět seshora, z míst, kam se jinak než vlastními silami a díky možná bláznivé odvaze nedostanete, nicméně se zážitky skutečných horolezců je to jen "slabé kafe". Nemá smysl klást si otázku: "Proč to proboha dělají?" když je to tak strašně nebezpečné a tolik jich přitom zahyne... To vědí jen oni, jak těžko se odolává "vábivému tichu výšek"... Po "Pádu do ticha" moje druhá kniha od Joea Simpsona, ke které mě vlastně přivedl dokument "Vzývající ticho", mapující tragický výstup horolezců na Eiger v roce 1936. Dokument skvělý, kniha mi ale samozřejmě dala mnohem víc, i když některé pasáže byly tak silné, že jsem je musela přečíst několikrát, než jsem byla schopná vstřebat hrůzu té které konkrétní situace. Na zadní straně obálky stojí "... tato kniha není pro slabé nátury..." Je to pravda. Vyváženo emotičností a poetičností popisů hor a horolezecké duše spisovatelem, který na svoji vášeň také několikrát málem doplatil životem. Obdivuju ho.

5 18.02.2016

Taky se k této knížce opakovaně vracím a vždycky se krásně "tetelím strachy", snad nejvíc při Gogolově povídce "Vij", která je ve staré ruské literatuře naprosto bezkonkurečně strašidelná. PS. Hlavně neotvírat oči, nebo vás Vij uvidí a bude s vámi konec... :-)

6 09.02.2016

Jako první jsem shlédla film "Pád do ticha" a ten mě zaujal natolik, že jsem si vzápětí půjčila knihu, a dobře jsem udělala, protože film zdaleka nemohl pojmout vše, co se odehrávalo, hlavně v Joeově mysli, zachytit jeho strach ze smrti i odhodlání dokázat něco takřka neuvěřitelného. Nedávno jsem si při pádu na motorce ošklivě poranila koleno (i když rozhodně ne tak zle jako Joe) a dodnes si pamatuju tu strašlivou bolest, kdy pro mě dlouho bylo nemožné na nohu byť jen zlehka stoupnout nebo se jí jakkoli dotknout, tudíž jsem se o to víc dokázala vžít do jeho pocitů bolesti a tím víc obdivuju to, co dokázal. Úžasná kniha, takřka neuvěřitelný příběh o přežití.

4 08.02.2016

Překrásně strašidelné spojení mých dvou oblíbených svátků - Halloweenu a Vánoc. A ty obrázky... Ráda bych jela do Halloweenska na výlet... ale pak zase zpátky. Tim Burton je jedna z mých "jedniček"... :-)

4 04.02.2016

Hodně těžký, hodně silný příběh... přemýšlím o něm z pozice matky, a nechápu, jak se Isabellina matka se svou opičí láskou mohla takto chovat ke své dceři, aniž by si uvědomovala, jak strašně jí ubližuje... Přemýšlím o ní z pozice holky, která se sama kdysi potýkala s poruchami příjmu potravy a která ví, jak strašně obtížné je vymanit se z tohoto vzorce chování... A přemýšlím o ní z pozice člověka, kterému je moc líto zmařeného života úžasné a nesmírně statečné mladé ženy, Isabelly Caro...

5 04.02.2016

Začínám číst, nejdřív trochu kulím oči, pak se začnu přiblble usmívat a vrnět blahem a takto to vydržím až do poslední stránky. Ach ano, tohohle pána opravdu miluju a jeho říkanky a obrázky též... :-)

James

Jaký to nerozum od Ježíška,
přinést Jamesi medvídka.
Zřejmě si nevzpomněl,
jak byl hošík grizlim poraněn.

10 26.01.2016

Knížky o slavných hollywoodských osobnostech většinou nečtu, nicméně tato mne opravdu zaujala. Když ji autorka napsala, bylo jí 72 let, a její vzpomínky z osobního i pracovního života už byly opravdu přebohaté. Snad nejvíc mne zaujalo líčené jejího dětství a mládí, život v rodině s despotickým otcem a milovanou matkou, počátky její herecké kariéry. Některé kapitoly jsem přeskočila (například tu o líčení, protože mi to nic neříká), jiné jsem zase doslova "hltala". Celkově se mi knížka jako již starší čtenářce a především matce (vztahu Raquel a jejích dětí je zde věnováno dost prostoru) opravdu líbila víc, než jsem čekala. Upřímná a otevřená. Tu paní si zkrátka zamilujete. :-)

2 26.01.2016

To jsem tak jednou na chvíli uvízla na vlakovém nádraží. A při čekání na další spoj mě zaujala malá knihovnička s několika desítkami svazků k vypůjčení pro cestující. Padla mi do ruky zrovna tahle knížka, s tím, že se na ni jen podívám a hned ji zase vrátím. Jenže jsem se začetla, odjela jsem s ní vlakem domů a během následujících pár dní ji doslova zhltala. Velmi mě zaujalo líčení poměrů v socialistickém a posléze kapitalistickém Bulharsku, několikanásobně umocněná divočina toho, co se dělo po revoluci tady. No a osudy samotné Galiny? Při představě, kolik dívek padlo a stále padá za oběť obchodníkům s lidským masem, a co se s nimi proti jejich vůli děje, je mi zle... Neskutečné, třebaže skutečné, neuvěřitelné, brutální, chce se mi z toho brečet...

"Když se ohlížím zpátky, s ohromením si uvědomuji, jakou necitelnost ve mně takový život vypěstoval. Stala jsem se stejná jako on. Už jsem necítila vůbec nic. A to mě dodnes trápí ze všeho nejvíc. Nejenom že mě mlátil, znásilňoval a připravoval o důstojnost tím, že mě nutil celá léta k prostituci. Taky mě zbavil všeho lidského, co ve mně zbylo. Připravil mě o všechny city. Udělal ze mě stvůru. Přetvořil si mě ke svému obrazu."

4 28.12.2015