Hanina61 komentáře u knih

Z edice "česká povídka" už jsem kdysi četla povídkové soubory Šťastné a veselé a Štastné a veselé 2, tudíž toto bylo jen logické pokračování v dalším vánočním období. A protože čas Vánoc je i pro mě z osobních důvodů obdobím spíš smutným, uvítala jsem tyto poněkud netypické a neveselé vánoční příběhy a s chutí si je přečetla. Žádné rolničky, rolničky, ale spíš přemítání o smyslu života v tomto pro emocionálně vypjatém období roku. A může o něm přemítat i vánoční kapr...

4 28.12.2015

Knížky Haliny Pawlowské moc nečtu... ale tahle mě od začátku chytila za srdce a nepustila, úsměvná i dojemná zároveň, a při čtení posledních kapitol mně opravdu nebylo lehko. Obdivuju autorku, že to vůbec dokázala napsat, psát o svém muži po jeho smrti bych nedokázala, sama bych se asi utopila v zármutku. Na druhé straně chápu, že to pro ni byl druh terapie. Člověk si po přečtení možná tím víc začne vážit skutečnosti, že má někoho, koho má rád. A ano: "Já jsem tak šťastná, že tě mám!"

10 17.12.2015

Zvoleno jako oddychovka mezi dvěma díly ze série o drsňákovi Harrym Holeovi, a zvoleno dobře, tím spíš, že se pomalounku, polehounku blíží svátky. Z knížky dýchá překrásná atmosféra zim a Vánoc dávno minulých, plných sněhu a prostého kouzla, doby, kdy si lidé vážili obyčejných malých radostí a dětem stačilo pod stromeček pár jablíček a ořechů. Provázeno krásnými ilustracemi.

2 22.11.2015

Brandon Sanderson: Stíny pro Silence v Lesích Pekla ... tak to je tedy "nářez"... Strašlivější horor jsem nečetla hodně dlouho... Ostatní povídky jsou taky zajímavé, ale tahle je podle mě "nejsilnější ze všech"... Osobitou kapitolu samozřejmě představuje poslední povídka, od G.R.R.Martina, ta je naprosto úžasná, a měl by si ji přečíst každý fanoušek ságy Píseň ledu a ohně.

3 14.11.2015

Tak tohle byl opravdu nářez!!! Mám sérii přečtenou od Sněhuláka až do konce, teď se vracím k předchozím dílům. Sice jsem se ze začátku v ději "Pentagramu" trošku ztrácela z důvodu neznalosti předchozích dílů, nicméně za chvíli jako bych přestoupila z osobáčku do rychlíku, ve kterém to byla parádní jízda až do konce! Nelze než dát pět hvězdiček. A vzhůru na "Spasitele"... :-)

5 13.11.2015

Dočteno jest... Konec byl dost překvapivý a já doufám, že nejde rovněž o "dokonáno jest" u série s Harrym Holem, že nezmizí společně s Ráchel ruku v ruce na pozadí zapadajícího slunce někde za obzorem, poněvadž by se mi po - NĚM - docela stýskalo. Jinak příběh samozřejmě jako vždy velmi čtivý a napínavý, ač mě brutalita některých výjevů vražd vždycky nutila zastavit se, chvilku to vstřebávat a teprve pak pokračovat. Osobně se s Harrym nicméně neloučím, protože jsem sérii začala číst od Sněhuláka dál, takže se teď vracím na samý začátek, a těším se na to. :-)

7 29.10.2015

Nedá mi to nevyjádřit se krátce ke komentáři pode mnou... isha8409... když Vás takové věci neberou, proč takové knížky vůbec čtete? Kdybyste se sama ocitla v podobné situaci, byla byste možná za takovou knížku vděčná. Naprosto souhlasím s komentářem Barbanky... nejde sice o žádný strhující lierární počin, ale z hlediska osvěty je opravdu dobře, že takové knížky vycházejí. Navíc se skutečně četla dobře.

4 16.10.2015

Velmi zajímavý pohled na jedno období nizozemských dějin, ohledně kterého jsem doposud měla nemalou mezeru. Ničím nepřikrášlený pohled na rozporuplnou osobu vladaře Filipa II., vyprávěný z pohledu osoby mu velmi blízké, učence Marnixe de Veer, muže, který jej ctil, obdivoval i nenáviděl zároveň, je zároveň příběhem jejich osudové celoživotní lásky ke stejné ženě.
"Neboť já, který se narodil v roce 1528 a na základě tohoto letopočtu si přiřkl dokonalý trojúhelníkoý vztah, nemohu než potvrdit, že Felipe, Isabela a já jsme spolu nerozlučně spojeni."
Čtenářům historických příběhů vřele doporučuji.

2 12.10.2015

S knížkami o bylinkách a alternativním léčení se v poslední době roztrhl pytel, pokud možno v nich nesmí chybět barevné fotografie na luxusním křídovém papíře. Tahle knížka je ale klasika, kterou jsem objevila se svými prvním bylinkářskými pokusy někdy před třiceti lety a od té doby na ni nedám dopustit, vracím se k ní a hodněkrát mi pomohla s různými zdravotními problémy. Moc hezky zpracovaná, informativní, s překrásnými ilustracemi pana Jindřicha Krejči. :-)

10 12.10.2015

Ano, je to tak. Maminky synů jsou smutné, jak píše autorka v jedné z kapitol... Jako by psala o mém vlastním životě... Jinak jsou moje pocity z knížky dost rozporuplné. Příběhy jsou zajímavé, to ano... většinou o tom, jak kruté a nemilosrdné může být stáří, a také jak krutí a nemilosrdní mohou být sami staří lidé, ať už důsledku své povahy nebo vinou nemoci. Autorka nicméně při psaní zážitků svých i zprostředkovaných jinými pečovatelkami vychází z německých/rakouských reálií. Aneb kdo si u nás může dovolit zaplatit soukromou ošetřovatelku na 24 hodin denně? Také mne příliš nenadchl styl psaní. V každém případě mi kniha určitě něco dala...

2 10.10.2015

Když jsem byla malá, maminka mně mnohé z nich zpívávala před spaním a já si některé stále pamatuju zpaměti... Překrásná lidová poetičnost, krasosmutno, nádherné ilustrace...

4 08.10.2015

Stejně jako se můžu pořád dokola dívat na stejnojmenný film, tak můžu i po x-té číst tuto knížku. Příběh Hanče a Vrbaty mě jednou provždy uchvátil a tato útlá knížka zaujímá čestné místo v mojí knihovně. :-)

7 08.10.2015

Jak moc M. Vieweghovi rozumím. Můj případ je sice s jeho nesrovnatelný, ale také se momentálně nacházím v situaci, kdy jsem více či méně závislá na pomoci druhých, kdy procházím záchvaty sebelítosti, kdy se ptám "proč se to muselo stát zrovna mně?" a kdy pro mě na dobu neurčitou skončil život takový, jaký byl předtím, tudíž kniha je pro mě skvělou psychoterapií. Nesmírně oceňuju, nakolik upřímně a otevřeně dokázal MV před čtenáři odhalit svoje soukromí. Díky, Pane Spisovateli. :-)

9 03.10.2015

Moc hezky udělaná knížka, plná krásných fotografií a zajímavých receptů i povídání o tom, jak autorka tím, že vyloučila ze stravy cukr a začala zdravě vařit překonala svoje zdravotní problémy, nicméně ze surovin, které jsou pro našince - pro mě tedy určitě - dost finančně náročné.

2 30.09.2015

Jedna z nejúžasnějších knížek mého dětství. Probudila ke mně celoživotní lásku k vláčkům, mašinkám, vagonkům, nádražím, modelovým železnicím... a mým snem bylo stát se paní výpravčí nebo průvodčí. Sice se tak nestalo, ale láska k vláčkům zůstala a dodnes je to můj nejoblíbenější dopravní prostředek (tedy kromě bicyklu). Jako malá jsem ji četla sama, jako maminka pak svým synkům a teď, jako babička, se těším, až z ní budu číst vnoučkovi. :-)

5 29.09.2015

Knížku jsem četla velice pomalu... ne proto, že by byla "těžko čtivá", ale proto, že jsem si ji šetřila a dávkovala po malých kouscích jako ten nejvzácnější kaviár. Poslední stránky byly čteny takřka šnečí rychlostí, jen abych se nemusela s hrdinkou rozloučit a dlouho rozečtenou knihu zavřít. A mám z ní - já bylinkářka - stejné pocity "prozření", jako když jsem pro sebe před mnoha lety objevila dlouho odmítaného Bohumila Hrabala. Už teď můžu říct, že jsem si ji zařadila do knih, ke kterým se budu znovu a znovu vracet, i kdyby jen pro krásu jejího výraziva. A doufám, že paní spisovatelka Bolavá bude pokračovat ve své divukrásné tvorbě:-)

15 29.09.2015

Když je člověku těžko, často hledá inspiraci, povzbuzení a motivaci v příbězích lidí, kteří na tom byli stejně špatně nebo ještě hůř, ale dokázali se nad to povznést, bojovat s osudem a zvítězit, najít novou radost ze života, byť v jeho pozměněné podobě. Tato útlá knížka je takových příběhů plná a já za nu všem autorům i "protagonistům" moc děkuju.

3 21.09.2015

Uf, právě jsem dočetla. Přiznávám, že nečtu od začátku série, toto byla moje druhá kniha od Mo Hayder, po Ptáčníkovi. Další z knih, které chytnou a nepustí. A poněvadž jsem po přečtení Ptáčníka shlédla i filmové zpracování knihy, mimochodem velmi dobré - Léčba, Jack Caffery pro mě vypadal (a už bude naždycky vypadat) jako herec Geert Van Rampelberg.

5 17.09.2015

Neuvěřitelně milé počtení ze slunné Francie, které inspirovalo pana Horníčka k napsání jeho "Listů z Provence". Hezky se mi to četlo. :-)

3 14.09.2015

Tuto útlou knížečku mám už velmi dlouho, procestovala se mnou všechny moje bývalé domovy a dnes zaujímá čestné místo v knihovně. Pamatuju, že poprvé jsem ji četla kdysi dávno jako studentka a doslova mi vyrazila dech. Dodnes mám v jednom sešitě přepsané krátké i delší citace, které mě nejvíc chytly za srdce. Velmi krásný, velmi smutný příběh.

9 14.09.2015