Hanina61 komentáře u knih

Moje naprosto nejoblíbenější sbírka receptů z dob studentských a posléze i novomanželských, kdy to s mým kulinářským uměním ještě nebylo nic moc... i teď, po mnoha letech, si v ní ráda jen tak z nostalgie zalistuju...

6 23.08.2016

Jedna z nejmilovanějších, mnohokrát stále dokola čtených a prohlížených knížek mého dětství. :-)

7 17.08.2016

Další vynikající kniha mé oblíbené autorky, a dalších pět hvězdiček. Bavilo mě v ní naprosto všechno, ať už to bylo nahlédnutí do krvavých afrických rituálů nebo části o potápění - ač jsem se v životě nepotopila ani na dno rybníka, hned jsem si na internetu hledala informace o Bushman´s Hole - náhled do osudů a nočních můr trojice Caffery, Blecha, Chodící muž, geniální zápletka... A samozřejmě místy opět hodně těžko stravitelné a jen pro silné nervy. Naprostá spokojenost...

7 17.08.2016

Jako pro experimentátorku s makrobioitikou - i když v ní asi nikdy nebudu tak striktní jako její autorka, krásná žena a bývalá modelka, kterou si dřívější ročníky nepochybně pamatují z obálek a stránek časopisů Žena a móda a jiných - pro mě byla tato knížečka velmi zajímavá a přinesla mi informace, o kterých jsem neměla tušení. Vřele doporučuji všem, kteří se o tento výživový směr zajímají.

4 11.08.2016

Až dosud jsem od Mo Hayder přečetla pět knih knih, všechny s Jackem Cafferym. Pak přišla tahle, úplně jiná a naprosto fascinující, z velké části díky prostředí, ve kterém se odehrává. Okamžitě mě vtáhla do děje, do příběhu, vlastně dvou, smutných, krutých, zoufalých a beznadějných, a přesto plných naděje v aspoň malé světýlko na konci. Do příběhu dvou naprosto odlišných postav spojených přes propast času prazvláštním poutem osudu. O tom, co se tehdy odehrálo v Nankingu, jsem dosud neměla ani tušení... teď už vím,... a je pravda, že z článků, které jsem si o něm vyhledala, jsem některé nebyla schopná přečíst do konce. Nechce se mi věřit, že by člověk byl ve své podstatě až taková zrůda, ale bohužel tomu tak je... :-(

5 09.08.2016

Bezva letní úsměvné čtení, které mě docela oslovilo, jednak proto, že s autorkou sdílím mnoho podobných vzpomínek na dětství a mládí v době reálného socialismu (občas jsem si říkala, že snad píše o mně) a také nostalgické vzpomínky na místa, kde se děj odehrává a kde jsem prožila mnoho pěkných let, Slánsko a Kladensko. Místy jsem se smála nahlas... a nemůžu jinak než dát pět hvězdiček. :-)

4 05.08.2016

Vůbec ne překombinované, průměrné nebo dokonce nudné, jak tu zaznělo pode mnou. Tohle je moje pátá Mo Hayder (přičemž Pečovatele jsem viděla i ve filmovém zpracování) a jsem opět nadšená, poslední asi stovku stran jsem doslova zhltla. Teď něco menšího, oddechovějšího a s nadšením se pustím do autorčiny další knihy. :-)

6 30.07.2016

Jedna z mých nejoblíbenějších knížek, ke kterým se zas a znovu vracím, většinou podle ročních dob souvisejících s danými kapitolami, o Vánocích, Velikonocích, ale i v čase mezi nimi. Autorka neskutečně krásným a poetickým jazykem, který hladí oči, uši - když si čtete nahlas - srdce i duši, popisuje těžký úděl obyčejných lidí v zádumčivé krajině Beskyd, od narození, přes nejdůležitější životní okamžiky, až do samého konce. Budu ji číst ještě hodněkrát...

7 07.07.2016

Malá, milá, úsměvná, upřímná, radostná... já vlastně měla skoro po celou dobu jejího čtení přitroublý úsměv na tváři. Kdybych byla kluk a kdybych vyrůstala v Praze, hodně bych se v ní našla... ale i jako holka, co vyrůstala v malé moravské vesničce jsem toho v ní našla dost... vzpomínky, nostalgii, kus dětství prožitý zhruba ve stejné době reálného socialismu, jako je prožíval hrdina knížky. Bylo mi tam s ním fajn a všechny ty rošťárny stály za to. Určitě si přečtu i další autorovy knížky. :-)

5 07.07.2016

Se smrtí jsem se v životě setkala už mnohokrát a některá ta setkání byla opravdu blízká. Vždycky mě více či méně poznamenají na duši a připomenou, že někdy to setkání s ní bude "nejbližší"... Tahle útlá knížečka pro mě byla velkým překvapením a hlubokým čtenářským zážitkem. Téma povídek je natolik závažné, že se mi ani nechtělo věřit, že ji napsal "jedenadvacetiletý zámečník". Hodně k zamyšlení. Přála bych si, aby Jaroslav Novák napsal další podobnou knížku, anebo i nějakou jinou...

4 06.07.2016

Polovina přečtena před táborským Listováním s Robertem Fulghumem, polovina po něm... lehce, krásně, rozvláčně, protože jak stojí v komentáři pod mým, i já si chtěla pana Fulghuma vychutnávat co nejdéle. Mám ho ráda už celá desetiletí a jeho příběhy, příhody, myšlenky a pozastavení jsou z mých nejmilejších.
PS. Asi si taky obstarám nějakou Louisu, i když to bude spíš medvěd! :-)

13 03.07.2016

Jako milovnice koček a knižních ilustrací jsem si ji koupila v Levných knihách a s radostí a úsměvem na tváři si ji přečetla ve volné chvilce u kafe. Milý text i obrázky... :-)

7 18.06.2016

Tento díl je opět opravdu špičkový. Ještě před nedávnem jsem o existenci Karin Slaughter neměla tušení, ale jakmile jsem si přečetla Triptych, byla jsem "zaháčkovaná". Následoval druhý díl ze série o Willu Trentovi, opět skvělý. Pak jsem si chtěla dát přestávku, ale neodolala jsem a ihned se začetla do Genesis, no a teď, ihned po jejím dočtení, jsem bez obvyklé přestávky mezi "drsnými knihami", kdy čtu něco "oddychovějšího", začala číst Hřbitov nadějí. Nevím, co mě na tom drží nejvíc, zda neskutečné napětí a promyšlené děje, nebo samotná postava prapodivného dyslektického detektiva Willa Trenta, kterého prostě nelze nemít rád. I Faith... A tak je mi jasné, že si u žádné odpočinkové knihy neoddechnu, dokud nepřečtu celou sérii... ;-)

10 29.05.2016

Ach jako moc Ti, Conore, rozumím. Ty jsi jenom malý kluk, já už dospělá ženská, a přesto jsem měla velké problémy, když jsem si musela projít tím, co ve svém příběhu prožíváš ty. Ještě že Ti přišel na pomoc prastarý tis, to za mnou nepřišel nikdo a musela jsem se s tím popasovat sama, a věř, že to bylo hodně zlé... Život jde dál, Tvůj i můj a já Ti moc držím palce, kluku. Jsi fajn...

14 17.05.2016

Moje druhá kniha od K. Slaughter, opět naprosto skvělá, sice ne až tak napínavá jako Triptych, ale pořád nadprůměrná krimi. O to víc pronikáme pod kůži Willu Trentovi, o to víc se seznamujeme s jeho soukromými ďábly i handicapem, a to se mi moc líbilo. Zcela vyloučeno, aby hlavní hrdina nepřirostl čtenáři k srdci. Neméně zajímavá je postava Faith. Jsem nadšená, už mám přichystanou Genesis.

13 14.05.2016

Naprosto skvělá kniha, od které jsem se nemohla odtrhnout a doslova jsem ji hltala v každé volné chvilce. Spisovatelku rázem řadím hodně vysoko mezi svoje oblíbené a Will Trent se samozřejmě stává mým dalším "drsným hrdinou". Nicméně tentokrát bylo moje srdce, hlava i nervy po celou dobu hlavně s Johnem Shelleym... zoufala jsem si s ním, plakala, doufala, prala se s okolnostmi. Tenhle příběh není jen plný napětí od začátku až do konce, kde neskutečně graduje, ale taky probouzí silné emoce a jednotlivé postavy jsem velice dobře vykreslené. Uf, dnes dočteno a zítra si jdu půjčit "Nic nebude jako dřív." Vřele doporučuju všem fanouškům napětí.

10 03.05.2016

Přenádherný příběh, místy radostný, místy smutný, s překvapivým koncem, při kterém se člověk neubrání dojetí, a především natolik "pozitivní", že si musíte říct: Ano, ono by to opravdu mohlo fungovat, jen tomu věřit, jen chtít... Tato útlá knížka je nejenže krásně napsaná, ale dala mi opravdu hodně... Asi začnu kolem sebe lepit malé žluté lístečky... :-)

7 19.04.2016

S tím jídlem je to pravda... Při jídle si čtu běžně, tentokrát jsem to zcela bezmyšlenkovitě udělala taky, zrovna u jedné z mnoha drsných pasáží... a musela jsem obojího nechat... Takže opravdu: U Ptáčníka raději nejíst! :-) Jinak kniha skvělá, já si sice jako první přečetla Pečovatale, pak Unesenou a až potom Ptáčníka, a samozřejmě si nenechám ujít ani další díly, ale to vůbec nevadí. Na křehkou ženu, co se na nás tady dívá z fotografie, má Mo Hayder neuvěřitelně drsnou a zvrácenou představivost, ale taky dokáže neskutečným způsobem budovat napětí až do poslední stránky. No a Jack Caffery... v současné sobě asi můj detektiv číslo 1. Vřele doporučuju všem milovníkům hodně drsného a temného napětí. ;-)

7 17.04.2016

Ještě že dnešní neděle byla tak studená a upršená, aspoň jsem mohla na jeden zátah přečíst "zbývajících" 300 stránek... A byla to jízda, panečku, už dlouho jsem nečetla něco tak napínavého... Samotný závěr, kde se Jack dozvídá to, co čtenář ví už od Pečovatele, mě dostal...asi by bylo lepší, kdyby se to nikdy nedozvěděl, než když s tím teď bude muset žít. Taky je mi J.C. líto...

7 10.04.2016

Ani nevím, kolikrát jsem ji jako -náctiletá holka vyrůstající v rodině, kde nikdy nechyběl pes, přečetla, kolikrát jsem hltala každé slovo, a smutnila a plakala a držela palce, aby statečná Lassie přežila všechna svoje "dobrodružství" a útrapy... a kolikrát jsem si na konci vydechla úlevou, když zase mohla čekat na svého milovaného kamaráda před školou. Zůstává pro mě jednou z nejkrásnějších knížek moho dětství a rozhodně ji doporučuju všem, kdo mají rádi zvířata. :-)

11 08.04.2016