Hanina61 komentáře u knih

Naprosto kouzelná kniha... učarovala mi... určitě se k ní budu vracet. Ráda bych na ulicích potkávala lidi provázené svými tygry... :-)

10 15.06.2017

Taková oddychovka mezi náročnější četbou... aneb "návod", jak má osamělá žena kolem čtyřiceti ulovit muže, a ne lecjakého... nicméně na moji oblíbenou autorčinu knihu "Šampaňské a heřmánkový čaj" to nemá... Ale i tak docela fajn čtení pro ženy.

3 12.06.2017

"Současný slovník snad ani nemá výrazy pro vylíčení hladu, bídy, strádání, zimy při putování po cestách českých zemí, za krutých vánic, v plískanicích, v nesnesitelném vedru-.Peněz bylo vždycky málo. Dluhy byly nedobytné, herec nikde nenašel pomoc a podporu."
Vylíčení nelehkého života a hereckého poslání Marie Svobodové (1871-1960), která se společně s mnoha dalšími zasloužila o rozvoj českého divadla. Líčení krásné i smutné, protože její životní úděl by vydal na několik lidských osudů. Od mládí však byl prodchnutý láskou k divadlu, které hrála takřka do konce svého dlouhého života, kdy se jí zaslouženě dostalo toho nejvyššího uznání. Knížka velmi zajímavá nejenom z pohledu divadelnického, ale také historického a lidského. Vřele doporučuji k přečtení.

4 26.04.2017

Zrovna předevčírem jsem znovu šla (jako turistka dojetá do Prahy z malinkaté jihočeské vísky, kde dávají lišky dobrou noc) po Velkopřevorském náměstí. Před francouzským velvyslanectvím stojí nablýskaná auta, u Lennonovy zdi se fotografují davy turistů a na samém kraji stojí nikým nepovšimnutý oprýskaný dům, kde moje oblíbená spisovatelka, paní Jindřiška Smetanová, napsala tenhle malý zázrak. Tak mne to naladilo, že jsem se do knížky začetla znovu, tentokrát v rámci čtenářské výzvy jako do milované knížky maminčiny. A znovu se rozplývám a usmívám nad krásou malých i velkých prožitků odehrávajících se tam a tehdy, v časové bublině všelijakých lidiček, kominíků, kuchařinek, hraběnek či pána, co stavěl s Ferdinandem de Lesseps Suezský průplav...

7 17.04.2017

Co ti mám zpívat zrovna dnes,
když je tak smutné naše nebe?
Maličká, je tu Herodes!
Zpívejme, dokud máme sebe!

Tu knížku jsem vůbec neměla číst... Ano, přečetla jsem ji sice v "jednom zápřahu", po cestě vlakem, a pak doma ještě do noci, dokud jsem ji nedočetla... ale spalo se mi těžko... a teď j i mám pořád v hlavě... Jistě, o Lidicích jsem četla docela dost literatury, ale žádná z těch knih mne nezasáhla tak jako tahle, psaná z pohledu lidických dětí. A ještě víc myslím na ty, co nepřežily... před vnitřním zrakem se míhají tvářičky, tělíčka, strach, pláč odloučení od rodičů, neznámo, nelidské zacházení... a pro mnohé... smrt. Se slzami v očích jsem kdysi viděla lidický památník, kde v bronzovém sousoší stojí všechny tehdejší lidické děti... a se stejnými slzami v očích jsem četla a nakonec i dočetla tuto knížku. Stojí za přečtení, to ano, jako memento by si ji měli přečíst snad všichni, ale citlivým povahám, a především maminkám s malými dětmi ji rozhodně nedoporučuji. Za mě pět hvězdiček.

13 15.04.2017

Přesně tak, milé čtení k zamyšlení a ty obrázky jsou opravdu moc hezké... :-)

3 18.12.2016

Tak mám dalšího oblíbeného spisovatele... ač dávno nepatřím do kategorie děti nebo mládež, pro které je knížka především určená, i jako dospělák jsem se u ní krásně bála, ta strašidelná atmosféra je opravdu parádní a pro temné zimní večery jsou příběhy jako stvořené. Moje druhá knížka od Chrise Pristleyho a už mám zamluvenou další. :-)

5 18.12.2016

Ač jsem dávno dospělák, za chmurného zimního večera jsem si zalezla do postele s touhle knížkou... a neodložila jsem ji, dokud jsem ji celou nepřečetla. Vánoce mám ráda, strašidelné příběhy též, a tahle bezva knížka s parádními ilustracemi mě opravdu nezklamala. :-)

5 06.12.2016

Rovněž nechápu víceméně nepříznivé hodnocení, mně ta knížka připadala skvělá. Sérii s HH mám přečtenou celou, a Krev na sněhu pro mě byla příjemným překvapením. Je to prostě jiné, krátké, stručné, "bez omáčky", ale o nic méně kvalitní. Začínám číst Krev na sněhu II. :-)
PS. To s tou uříznutou hlavou mně připadalo jako vystřižené z Tarantina. Celkově si myslím, že to je skvělý námět na film.

8 01.10.2016

Moje naprosto nejoblíbenější sbírka receptů z dob studentských a posléze i novomanželských, kdy to s mým kulinářským uměním ještě nebylo nic moc... i teď, po mnoha letech, si v ní ráda jen tak z nostalgie zalistuju...

6 23.08.2016

Jedna z nejmilovanějších, mnohokrát stále dokola čtených a prohlížených knížek mého dětství. :-)

7 17.08.2016

Další vynikající kniha mé oblíbené autorky, a dalších pět hvězdiček. Bavilo mě v ní naprosto všechno, ať už to bylo nahlédnutí do krvavých afrických rituálů nebo části o potápění - ač jsem se v životě nepotopila ani na dno rybníka, hned jsem si na internetu hledala informace o Bushman´s Hole - náhled do osudů a nočních můr trojice Caffery, Blecha, Chodící muž, geniální zápletka... A samozřejmě místy opět hodně těžko stravitelné a jen pro silné nervy. Naprostá spokojenost...

7 17.08.2016

Jako pro experimentátorku s makrobioitikou - i když v ní asi nikdy nebudu tak striktní jako její autorka, krásná žena a bývalá modelka, kterou si dřívější ročníky nepochybně pamatují z obálek a stránek časopisů Žena a móda a jiných - pro mě byla tato knížečka velmi zajímavá a přinesla mi informace, o kterých jsem neměla tušení. Vřele doporučuji všem, kteří se o tento výživový směr zajímají.

4 11.08.2016

Až dosud jsem od Mo Hayder přečetla pět knih knih, všechny s Jackem Cafferym. Pak přišla tahle, úplně jiná a naprosto fascinující, z velké části díky prostředí, ve kterém se odehrává. Okamžitě mě vtáhla do děje, do příběhu, vlastně dvou, smutných, krutých, zoufalých a beznadějných, a přesto plných naděje v aspoň malé světýlko na konci. Do příběhu dvou naprosto odlišných postav spojených přes propast času prazvláštním poutem osudu. O tom, co se tehdy odehrálo v Nankingu, jsem dosud neměla ani tušení... teď už vím,... a je pravda, že z článků, které jsem si o něm vyhledala, jsem některé nebyla schopná přečíst do konce. Nechce se mi věřit, že by člověk byl ve své podstatě až taková zrůda, ale bohužel tomu tak je... :-(

5 09.08.2016

Bezva letní úsměvné čtení, které mě docela oslovilo, jednak proto, že s autorkou sdílím mnoho podobných vzpomínek na dětství a mládí v době reálného socialismu (občas jsem si říkala, že snad píše o mně) a také nostalgické vzpomínky na místa, kde se děj odehrává a kde jsem prožila mnoho pěkných let, Slánsko a Kladensko. Místy jsem se smála nahlas... a nemůžu jinak než dát pět hvězdiček. :-)

4 05.08.2016

Vůbec ne překombinované, průměrné nebo dokonce nudné, jak tu zaznělo pode mnou. Tohle je moje pátá Mo Hayder (přičemž Pečovatele jsem viděla i ve filmovém zpracování) a jsem opět nadšená, poslední asi stovku stran jsem doslova zhltla. Teď něco menšího, oddechovějšího a s nadšením se pustím do autorčiny další knihy. :-)

6 30.07.2016

Jedna z mých nejoblíbenějších knížek, ke kterým se zas a znovu vracím, většinou podle ročních dob souvisejících s danými kapitolami, o Vánocích, Velikonocích, ale i v čase mezi nimi. Autorka neskutečně krásným a poetickým jazykem, který hladí oči, uši - když si čtete nahlas - srdce i duši, popisuje těžký úděl obyčejných lidí v zádumčivé krajině Beskyd, od narození, přes nejdůležitější životní okamžiky, až do samého konce. Budu ji číst ještě hodněkrát...

7 07.07.2016

Malá, milá, úsměvná, upřímná, radostná... já vlastně měla skoro po celou dobu jejího čtení přitroublý úsměv na tváři. Kdybych byla kluk a kdybych vyrůstala v Praze, hodně bych se v ní našla... ale i jako holka, co vyrůstala v malé moravské vesničce jsem toho v ní našla dost... vzpomínky, nostalgii, kus dětství prožitý zhruba ve stejné době reálného socialismu, jako je prožíval hrdina knížky. Bylo mi tam s ním fajn a všechny ty rošťárny stály za to. Určitě si přečtu i další autorovy knížky. :-)

5 07.07.2016

Se smrtí jsem se v životě setkala už mnohokrát a některá ta setkání byla opravdu blízká. Vždycky mě více či méně poznamenají na duši a připomenou, že někdy to setkání s ní bude "nejbližší"... Tahle útlá knížečka pro mě byla velkým překvapením a hlubokým čtenářským zážitkem. Téma povídek je natolik závažné, že se mi ani nechtělo věřit, že ji napsal "jedenadvacetiletý zámečník". Hodně k zamyšlení. Přála bych si, aby Jaroslav Novák napsal další podobnou knížku, anebo i nějakou jinou...

4 06.07.2016

Polovina přečtena před táborským Listováním s Robertem Fulghumem, polovina po něm... lehce, krásně, rozvláčně, protože jak stojí v komentáři pod mým, i já si chtěla pana Fulghuma vychutnávat co nejdéle. Mám ho ráda už celá desetiletí a jeho příběhy, příhody, myšlenky a pozastavení jsou z mých nejmilejších.
PS. Asi si taky obstarám nějakou Louisu, i když to bude spíš medvěd! :-)

12 03.07.2016