Hanina61 komentáře u knih

Jako malá čtenářka jsem milovala Raisův příběh "Desetník", ani bych nespočítala, kolikrát jsem ho už přečetla a kolikrát mi autora jako malého chlapce mého věku daleko od domova bylo líto. Léta plynula... A když jsem ji pak objevila v jednom antikvariátu, neváhala jsem ani chvilku. "Desetník" jsem samozřejmě zase přečetla jako první, a pak i všechny ostatní úžasné povídky a básničky, provázené krásnými ilustracemi pana Mlčocha. Mám ji na čestném místě v knihovně a ráda se k ní vracím...

6 25.11.2018

Překrásná kniha úžasné mladé ženy, kterou mám tu čest znát osobně a která si jí splnila dlouholetý sen. Nádherně zpracovaná, plná krásných fotografii a vynikajících receptů pro všechny milovníky vynikajících švédských dobrot. Aneb: proč si je kupovat v Ikea, když si je můžete podle Kristinčiných receptů snadno upéct doma sami? :-)

5 25.11.2018

"... krása toho, co viděl před sebou, mu vzala dech. Strom se jasně rýsoval oproti obloze osvětlené měsícem, a na stříbrných větvích jako rubíny zářily červené kvítky. Studený vzduch rozvlnil lehoučký závan větru. Několik okvětních plátků se odpoutalo a pomalu se snášelo na sníh."

Knihu jsem přečela v rámci čtenářské výzvy (rok narození) a bylo to moje vůbec první setkání s Van Gulikem a jeho soudcem Ti. Ze začátku mi to moc nešlo, tolik postav, tolik jmen, ale postupně mě knížka vtahovala do děje, a zakrátko jsem se těšila na každou chvilku, kdy budu moci pokračovat ve čtení. A přes všechnu krutost činů v tomto příběhu spáchaných mi nejvíc utkvěl v paměti shora uvedený výjev na Čarodějném vrchu. Bylo to mé setkání první, ale rozhodně ne poslední...

9 25.11.2018

Jedna z nejmilejších "komiksových" knížek mého dětství... teď, ve věku pokročilém, ji sháním znovu, možná známka senility, ale to nevadí, budu ji číst se stejnou radostí jako tehdy... :-)

16 15.11.2018

Ano, nádhera! A naprostá povinnost pro všechny fanoušky kapely Queen... :-D

7 02.11.2018

Advent, andělé, roráty, ledové květy na oknech, svíce, Betlém, oheň v kamnech, koťata, hvězdy na nebi, Mikuláš... překrásná, jímavá poezie pro předvánoční čas...

Zima jde, záhadná vrátná,
na kamenný práh síně,
lem lesa, na jeskyně,
prostírá plátna...

6 27.10.2018

Nějak nemám slov, kterými bych vypověděla, jak hodně na mě kniha zapůsobila... Začala jsem číst a nepřestala jsem, dokud jsem nebyla na poslední stránce... vlastně ano, hlavně v třetí části jsem občas číst přestávala, ale jen kvůli tomu, abych dokázala vstřebat hrůzu toho, co jsem právě přečetla, abych se mohla nadechnout, potlačit slzy, co se mi draly do očí a pokračovat... Velmi silný příběh...

23 23.10.2018

Od určitého okamžiku v knize jsem si říkala, co všechno napíšu do jejího hodnocení, měla jsem plnou hlavu myšlenek, co všechno vyzdvihnu a jak mě nadchla... ale dočetla jsem a jaksi nemám slov... snad postačí jen krátce konstatovat, že se jedná o velmi "silný příběh", který mi zůstane v hlavě a o jednu z nejlepších českých knih, co jsem v poslední době četla. Zde zmiňovanou knihu A. Bolavé Do tmy samozřejmě znám, četla jsem jí vícekrát, a stále dokola, ale nechci je srovnávat. A popisy hub a jejich sběru se mi - ač také sbírám jen ty "s molitanem" velmi líbily... Určitě si nenechám ujít další autorčinu knihu. :-)

16 17.09.2018

Tahle knížka je jedna z mých "nej", které můžu číst zas a znova pořád dokola, a nehledě na její stáří, vždycky mě uchvátí a přiměje mě k zamyšlení a možná i trochu rozesmutní, ale zároveň mě její koncept naplní údivem. Tentokrát jsem si ji opět přečetla v rámci čtenářské výzvy, a sice jako knihu, podle níž byl natočen seriál, který bohužel nemůžu doporučit, protože se od knihy značně odchyluje, bod mu dávám snad jen za mistrovské ztvárnění Dohlížitelů.

7 05.09.2018

Další knížka vybraná na nádraží před cestou vlakem - a nelituju, potože jakmile jsem začala číst, okamžitě mě uchvátila a nepustila až do konce. Příběh dítěte, dívky, mladé ženy, která tolik milovala svobodu a tolik toužila po lásce, kterých se jí v dětství nedostávalo, až nakonec skončila kvůli jejich hledání a v důsledku své naivity, byť zcela nevinně, na dlouhé roky v nelidských podmínkách malajského vězení. O to děsivější příběh, že se skutečně stal.

5 01.09.2018

Natěšena knihou Do tmy, kterou jsem četla už třikrát, jsem se pustila do další autorčiny knihy Ke dnu... a přiznám se, že začátku mě nijak nenadchla... příliš mnoho postav - a že jsem mezi nimi marně hledala aspoň zmínku o Anně Bartákové - zamotaný děj... nicméně jsem se jí stránku po stránce prokousávala stále dál... a okouzlovala mě stále víc... ten příběh mě do sebe postupně vtahoval jako hustá všudypřítomná bílá mlha, která děj provází, až mě nakonec pohltil úplně a já na poslední stránce litovala, že už je konec... Teď jenom doufám, že A. Bolavá bude v psaní pokračovat a že se TAM ještě vrátí...

7 27.08.2018

Tahle knížka na mě působí jako magnet, přečetla jsem ji už potřetí, a pokaždé začínám číst v době, kdy ve slunné dny beru košíky a vydávám se na louky olemované lípami, kde to neskutečně krásně voní a bzučí jako v úle a slunce prosvěcuje listí a já si připadám jako v ráji. Následuje třezalka, řebříček, svízel... Anna Bartáková je moje navýsost spřízněná duše a kromě toho, že jsem překladatelka a bylinkářka žijící v malé jihočeské vísce, odkud vidím na komíny Temelína, jsem podle některých taky "tak nějak divně praštěná"... Mám ji ráda a určitě jsme se nesetkaly naposledy. Kniha mého srdce... :-)

24 29.06.2018

Vyklízet pozůstalost jsem musela už dvakrát, poprvé, když mi zemřela maminka, podruhé po úmrtí tatínka... a věřte, není o co stát. Všechny ty věci, co Vám dříve připadaly známé a milé, se najednou promění v nekonečnou hromadu předmětů, kterých byste se měli smysluplným způsobem zbavit, a ne vždy to jde. Měla bych se z toho poučit, a možná každý, kdo nechce přidělávat podobné starosti a povinnosti svým blízkým. Ráda bych si vzala z Margarety Magnusson příklad...

12 26.06.2018

Zvláštní, místy až trochu surrealistický příběh, kde je ovšem s minimem prostředků krásně vystižena atmosféra horkého léta na španělském pobřeží. Nad samotným příběhem a vztahem hlavních hrdinů (matky-dcery-milenky-milence) leckdy zůstává rozum stát, ale o to víc se mi líbil. Příběh o osamělosti, naději, hledání pomoci pro tělo i duši...

9 05.06.2018

Dárek od Ježíška - moc hezká kuchařka s krásnými fotografiemi, která jen pro mě, jako závisláka na sladkém, také docela užitečná a nápomocná. Oceňuju autorčinu upřímnost a otevřenost v úvodním slovu.

2 17.03.2018

To jsem tak jednou jela vlakem do Prahy a na nádraží v Táboře jsem si v knihovničce pro cestující vyhlédla právě tuto knížku. Docela mi zpříjemnila cestu tam a ještě kousek zpátky. Milé vyprávění o jedné první třídě a jejich žáčcích, kteří se v průběhu roku obeznamují se zcela obyčejnými, a přitom tak krásnými a zajímavými věcmi z přírody kolem nich, stromy, zvířaty, rostlinami. Vlastně tak nějak zjišťuji, že se mi ke stáru stále víc líbí knihy pro děti: známka senility nebo touhy vrátit se do dětství? V každém případě si ji můžu započítat do čtenářské výzvy pro rok 2018, poněvadž se jedna z postav jmenuje stejně jako já. :-) PS. Moc se mně líbily ilustrace.

4 27.02.2018

Tuto knížku jsem se rozhodla přečíst nejenom proto, že dosud přečtené knihy od A. Nothomb se mi moc líbily, ale také v rámci čtenářské výzvy jako "knihu s válečnou tématikou". Ano, ač se to nezdá, ač je kniha psaná z pohledu malého dítěte, válka, kterou mezi sebou vedou děti diplomatů v komunistické Číně, si svou rafinovaností a krutostí v ničem nezadá s válkou opravdovou. Už jen ty jejich "strašlivé" zbraně! Druhou, o nic méně zajímavou dějovou linii tvoří láska, či spíše hluboké dětské okouzlení a jeho protipól, lhostejnost a odmítnutí.

3 19.02.2018

Nádherná knížečka s půvabnými ilustracemi, kterou jsem si přečetla poprvé, ale určitě ne naposledy a v mé knihovně zaujme čestné místo mezi knížkami, co čtu zas a znovu. Úžasný "malý velký" příběh nejenom pro děti, při jehož čtení mi na jednom místě vhrkly do očí slzy. A ač jsem ve věku pomalu důchodovém, hned po jejím přečtení jsem vstala a přišila nové knoflíkové oko svému starému vypelichanému pejskovi Bukovi, kterého jsem dostala v pěti letech k Vánocům a který se mnou od té doby putuje po všech místech mého života. In on je "skutečný"...

9 17.02.2018

"Po přečtení knihy STRACH A CHVĚNÍ by mohl vzniknout dojem, že jako dospělá jsem byla v Japonsku nejhroznější ze všech zaměstnanců. Z knihy ANI EVA, ANI ADAM se čtenář dozví, že v téže době a na tomtéž místě jsem byla snoubenkou velmi zvláštního Tokijce." - Amélie Nothombová

STRACH A CHVĚNÍ mě uchvátilo a ANI EVA, ANI ADAM mě přímo fascinovalo. Opětovné nahlédnutí do nám často nepochopitelné japonské kultury, tentokrát o něco osobnější. Mám další velmi oblíbenou spisovatelku...

5 17.01.2018

Kdepak veselé vánoční příhody... Ne každý má to "štěstí", že může trávit Vánoce jako vystřižené z televizní reklamy, v kruhu svých milovaných, s dárky, stromečkem, v teple a u plného stolu. Právě naopak... a přesně o tomhle jsem o právě uplynulých, pro mne trošku zvláštních a jiných Vánocích hodně přemýšlela, a přesně o tomhle v různých obměnách pojednávají povídky v téhle útlé knížce. Vlastně jsem ji četla už několikrát a vždycky mě hodně osloví... tentokrát znovu v rámci nové čtenářské výzvy.

4 03.01.2018