Hanina61 komentáře u knih

Kdysi dávno jsem stejně jako Eliška "utekla" z malého města na Moravském Slovácku za světly velkoměsta, jen abych se zas a znovu vracela, reálně i v duchu, jenže člověk nemůže být věčně dítětem a "Nikdy dřív mi nedošlo, jakou bezpečnou ulitou byl můj život, dokud byli oba rodiče blízko." Knížka mě vzala za srdce a smála jsem se u ní a plakala jsem u ní a to naše krásné moravské nářečí jsem si opravdu užívala. Nemůžu dát míň než pět hvězdiček. PS. A ve Veselí sa mně to opravdu líbí, každý rok v létě tama projížďám na kole za tetů do Kroměříža.

11 03.03.2019

Na dědině sem sa narodila, vyrostla tam, vdala sa do jinej, pak znovu vdala eště do jinej, pokaždej menší a menší... tož ty poměry, co tam panujů, znám moc dobře. A táto knížka mňa chytla za srdce, protože hodně tych situací v ní je mně povědomých. Nemožu než dat pět hvězdiček. PS. Můj nářečím psaný komentář ber s rezervou, milý čtenáři... i právě díky němu se mi knížka PD tak líbila. :-)

23 16.02.2019

"Ve čtvrté lavici už vylétla dívčí paže. "No prosím, co chceš říct?"
"Těšíme se na prázdniny, soudružko inspektorko, ale ještě více se těšíme, jak naši pracující splní plán."
Tak to mě opravdu rozesmálo, stejně jako řada dalších hlášek a situací v této veskrze sympatické knížce, kterou jsem si vybrala v rámci čtenářské výzvy jako "knihu o mém oblíbeném místě", poněvadž jaké místo by pro mne mohlo být oblíbenější a mému srdci dražší než rodné moravské Slovácko? Také jsem měla tu čest seznámit se s panem spisovatelem Jilíkem, byť zatím jen prostřednictváím mailů, a je to pán opravdu činorodý. A ještě tu mám připravenou v záloze "Pětku s hvězdičkou"... :-)

5 15.02.2019

Před chvílí jsem knihu dočetla a jako obvykle jsem chtěla napsat komentář. Jenže teď tady sedím a zjišťuju, že to nejde... že prostě nemám slov, která by vyjádřila moje emoce po čtení o tak strašlivých hrůzách... Další z řady knih, co mně navždycky utkví v paměti...

9 11.01.2019

Nejsem feministka, a přesto mi nešlo během čtení knihy často si nepovzdechnout, o kolik snazší to mají na světě muži. Čtení o ženách ve věčném kolotoči práce a ústrků ze strany svých mužů, o kolotoči ze kterého by na jednu stranu chtěly odjet někam daleko a nikdy se nevrátit, ale který je k sobě váže pevnými rodinnými pouty, o kolotoči, ze kterého se ze tří generací podbrdských žen podařilo osvobodit pouze poslední z nich, novodobé Johance, i když i ta zůstává na dálku vázána pouty k matce, k rodině, a to je dobře. Kniha se mi četla dobře, nicméně dávám jen čtyři hvězdičky, protože děj přece jen nebyl až tak zajímavý a navíc jsem zřejmě až moc ovlivněná knihami Aleny Mornštajnové, které jsem četla před ní, a ty mi přece jen připadají ještě o stupínek výš.

6 10.01.2019

Ano, je "divná", a právě proto se mi možná tak líbí. Jinak bych asi ani nedokázala vysvětlit, proč se mi tahle knížka tak líbí, proč mě ty její podivné charaktery tak zvláštně přitahují, proč jsem ji četla už několikrát, proč jsem si ji teď přečetla znovu, a zřejmě ne naposledy. Asi jsem taky "divná". :-D

5 09.01.2019

"Nedávno se v rámci jistého průzkumu zeptali skupiny etnicky odlišných, ekonomicky znevýhodněných žen... co by změnily, kdyby si mohly zvolit jedinou věc. Většina dotázaných odpověděa, že by chtěla zhubnout." Věty, které hovoří za vše. (Ironická) kniha o nás ženách, kterým se nelíbí naše břicha, zadky, prsa, tváře... a které děláme všechny možné hlouposti, abychom samy sebe změnily. Kniha, která nás nabádá , abychom se měly rády takové, jaké jsme. Kniha o tom, že všechny máme nikoliv ne(v)hodné, ale hodné tělo. Doporučuji k přečtení všem, kterým se nelíbí, jak vypadají a nemají na sobě něco rády. ;-)

3 09.01.2019

Ne, nebyla to sice hrůza nacistického koncentráku, ale v lecčems - v mnohém - si to s ní vůbec nezadalo, především v tom, jak i tady postrádal lidský život jakoukoliv cenu. A i tady nelze než obdivovat sílu těch, kteří se v tak strašných podmínkách snažili o každodenní přežití, neztráceli lásku k životu a dokázali se radovat ze sebemenších maličkostí a chovat se k sobě navzájem s ohleduplností a respektem. Tato kniha mi navždycky zůstane v hlavě.

14 08.01.2019

Jejda, dnes jsem ji uviděla za výlohou jednoho antikvariátu a hned se mi vybavilo, jak jsem ji četla v dětství, ne jednou, ale opakovaně, jak jsem se při ní krásně bála... možná právě ona ve mně probudila lásku ke strašidelným příběhům. Nevím, jak by na mě zapůsobila dnes, hodnocení dávám na základě svých vzpomínek z dětství, snad to projde... :-)

16 04.01.2019

Na konci devadesátých let jsem přečetla dvě předchozí autorčiny knihy a nyní, po letech, se mi dostala do rukou další a ač romantice zas tolik neholduju, četl se mi i tento titul dobře... i když to vlastně není tak docela pravda, místy to bylo obtížnější, protože jsem se musela občas zastavit a zamyslet se... Allin příběh se místy až moc shoduje s mým vlastním a její myšlenkové pochody dost korespondovaly s mými.... "Ve skutečnosti jsem žena jednoho muže..." A ve skutečnosti není vše růžové, jak stojí v komentáři o kousek níž.

6 02.01.2019

Přečteno v první den nového roku jako první kniha nové čtenářské výzvy (obálka). Je o dva roky starší než já (1959), útlá, ale rozměrná a obálku má opravdu překrásnou. Ten červený balonek se jí nad pařížskými ulicemi, domy a schodišti proplétá na každé fotografii, kterých je v knize opravdu požehnaně a my jeho prostřednictvím sledujeme malého kluka při "obyčejných" každodenních dobrodružstvích až ke konci zcela neobyčejnému a pohádkovému. Sváteční knížka pro sváteční den, jako byl ten dnešní. :-)

4 01.01.2019

Tato skvěle napsaná kniha mi asi dlouho zůstane v hlavě... ač je můj vztah k Bohu všelijaký, někdy nahoře, někdy dole, dokázala jsem se do příběhu dokonale vcítit, nejenom jej číst, ale i prožívat... a vzpomínala jsem přitom na jednoho sympatického mladého kněze, který také "zápolil" s milostným vzplanutím... Rudolf sice knězem zůstal, ale po několika letech odešel dobrovolně ze světa, ten svůj boj se soukromými ďábly nakonec nezvládl...

7 24.12.2018

Příjemné odpočinkové čtení na předvánoční cestování vlakem, uteklo mi to s tou knížkou jako voda. :-)

5 19.12.2018

Stejně jako "poni" jsem Balabánově tvorbě podlehla, a krátké povídky v knize "Prázdniny" mě přes veškerý svůj smutek a zdánlivou marnost působily zvláštním kouzlem. Doplněno poslechem CD s autorovým osobitým přednesem. Je mi moc líto, že už není mezi námi.

4 12.12.2018

Ač knihy nedočítám strašně nerada, u této to bohužel nešlo jinak.... Není to tak dávno, co mi zemřela maminka, nedlouho po ní tatínek, takže moc dobře vím, jaká je to strašná ztráta a není dne, kdy bych si na ně nevzpomněla... ale to, co předvádí hlavní hrdinka, je na mě moc... Dřív jsem měla autorku velmi ráda, ani nevím, kolik knih jsem od ní přečetla, ale souhlasím s názorem, že poslední dobou její tvorba upadá, už při čtení předchozí knihy jsem si říkala, že to asi bude poslední, co od ní čtu, nakonec jsem sáhla i po této... a tentokrát je opravdu poslední. Škoda času, na světě je tolik mnohem kvalitnějších knih...

Po "Haně" a "Slepé mapě" další autorčina skvělá kniha, od které jsem se nemohla odtrhnout. Příběh o "obyčejných" lidských životech, tak mnohovrstevnatý, pojímající několik generací v rozmezí těch nejdramatičtějších období uplynulé doby... I já považuji Alenu Mornštajnovou za jednu z nejlepších českých spisovatelek současnosti a velmi se těším na její další knihu... PS. Oldřichův příběh mě rozplakal...

14 09.12.2018

Jela jsem vlakem a zrovna jsem četla tu pasáž, kdy se narodí dítě, tam... na tom strašlivém místě... kdyby se mnou v kupé nebyli další cestující, byla bych se rozplakala, takto jsem se jen zahleděla z okna a polkla slzy... a pak znovu a znovu... Myslela jsem na to, jak i oni "jeli vlakem" a jak děsivá to pro ně byla cesta... Přesně jak tu někdo napsal, člověk je rád, že je tady a teď... Po "Haně" další silná kniha s tématikou Holocaustu, tentokrát orámovanou milostným příběhem...

16 06.12.2018

Jako malá čtenářka jsem milovala Raisův příběh "Desetník", ani bych nespočítala, kolikrát jsem ho už přečetla a kolikrát mi autora jako malého chlapce mého věku daleko od domova bylo líto. Léta plynula... A když jsem ji pak objevila v jednom antikvariátu, neváhala jsem ani chvilku. "Desetník" jsem samozřejmě zase přečetla jako první, a pak i všechny ostatní úžasné povídky a básničky, provázené krásnými ilustracemi pana Mlčocha. Mám ji na čestném místě v knihovně a ráda se k ní vracím...

6 25.11.2018

Překrásná kniha úžasné mladé ženy, kterou mám tu čest znát osobně a která si jí splnila dlouholetý sen. Nádherně zpracovaná, plná krásných fotografii a vynikajících receptů pro všechny milovníky vynikajících švédských dobrot. Aneb: proč si je kupovat v Ikea, když si je můžete podle Kristinčiných receptů snadno upéct doma sami? :-)

5 25.11.2018

"... krása toho, co viděl před sebou, mu vzala dech. Strom se jasně rýsoval oproti obloze osvětlené měsícem, a na stříbrných větvích jako rubíny zářily červené kvítky. Studený vzduch rozvlnil lehoučký závan větru. Několik okvětních plátků se odpoutalo a pomalu se snášelo na sníh."

Knihu jsem přečela v rámci čtenářské výzvy (rok narození) a bylo to moje vůbec první setkání s Van Gulikem a jeho soudcem Ti. Ze začátku mi to moc nešlo, tolik postav, tolik jmen, ale postupně mě knížka vtahovala do děje, a zakrátko jsem se těšila na každou chvilku, kdy budu moci pokračovat ve čtení. A přes všechnu krutost činů v tomto příběhu spáchaných mi nejvíc utkvěl v paměti shora uvedený výjev na Čarodějném vrchu. Bylo to mé setkání první, ale rozhodně ne poslední...

9 25.11.2018