Hanina61 komentáře u knih

Asi všechno tady již bylo řečeno, tak přispěju jen krátce: Přečetla jsem letos spoustu knih a mohu říct, že "Šikmý kostel" byla nejlepší z nich. Kromě čtenářského zážitku mi hodně dala a rozšířila historické obzory, budu ji mít dlouho v hlavě... Děkuji moc a těším se na pokračování. :-)

29 19.12.2020

Tak to byla jízda, hlavně druhá polovina, realita a nadpřirozeno smícháno v přesně takových dávkách, aby to čtenář ještě snesl... ve srovnání s předchozími dvěma díly sice velmi překvapivý, ale o to zajímavější závěr řečovické trilogie. Autorčin styl mi "velmi sedí" a mám ji čím dál tím raději. Ani jsem netušila, jak úžasně se dá popsat voda... :-)

20 05.12.2020

Mám doma hromadu dětských knih, často jen kvůli tomu, že jsou v nich krásné ilustrace... A když jsem pátrala v policích po knížce s názvem dne v titulu, padla mi do oka tato. A sotva jsem začala číst, začala jsem se "tlemit" radostí nad úžasným příběhem a krásnými obrázky a nepřestala jsem, dokud jsem ji nedočetla. Příběh o odložené holčičce, které rostou na hlavě jablka, co rozdávají lidem radost, je prostě kouzelný... a o to víc posílil moje přesvědčení, že každý dospělák by si měl od času přečíst knížku pro děti. Tahle se mi odteď vybaví pokaždé, když budu péct jablečný závin, což je teď na podzim docela často a nejenom ve středu... :-)

9 11.11.2020

Poněvadž pocházím z malého mestečka poblíž jiného malého městečka, kde se nachází zámek, v němž Evžen Boček, neboli Jan Bittner kastelánoval, a který jsem v dobách svého dětství, mládí i středního věku navštívila již nesčetněkrát, nemohla jsem si tuto knihu nepřečíst. Autorovu sérii o "Aristokratce" samozřejmě už znám, ale tady pan Boček krásně vylíčil, jak to jeho kastelánování vlastně začalo, všechny ty trable, co jej na starém a pro mě kouzelném zámku čekaly... psán formou deníku a ozvláštněn tak trochu - nebo snad víc - nadpřirozenem, vznikl příběh, který mě opravdu bavil, tím spíš, že jsem si díky faktu, že to tam tak znám, dokázala všechno dokonale vizualizovat... Doporučuju, no a až budete u nás na Moravě, tož nezapomeňte ty Milotice navštívit... :-) PS. Knihu jsem četla v rámci čtenářské výzvy, protože právě být kastelánkou byl vždycky můj sen... :-)

15 28.09.2020

A teď jsem ji dočetla potřetí, prostě jsem jí na polici v knihovně opět neodolala... :-)

4 15.09.2020

"Když jsem si nazul boty a nechal myšlenky volně plynout, došlo mi jedno: Klást jednu nohu před druhou patří mezi nejdůležitější činnosti člověka."

Jsem chodec, respektive chodkyně, člověk, pro kterého je chůze nejenom jednou z nejdůležitějších, ale taky nejradostnějších činností, především když chodím v přírodě. A taky lékem skoro na všechno. Po těžkém úrazu, po těžké nemoci, po těžké operaci... vždy se snažím co nejrychleji "vrátit do života" tím, že začnu chodit, i třeba o berlích... A když je mi nejhůř na duši, stačí si jako Erling Kagge nazout boty a jít a vnímat přitom každou maličkost ze světa kolem sebe... Přesně tak, chůze je pro mě lékem skoro na všechno, ať je to krátká procházka nebo dlouhé putování. To nejdelší jsem už zahájila a doufám, že je i dokončím. Cíl: Santiago de Compostela... tak mi držte palce, lidi... :-) Jinak teda bezva knížka. :-)

9 31.08.2020

Ač zrovna neholduji astrologii, mám ráda Blakea, jsem vegetariánka a les mám hned za dveřmi... srnky jsou v různícím se počtu mými každodenními návštěvníky, a přestože okoušou skoro všechno, co vysadím, včetně rozkvetlých růží, mám je moc ráda, taky ty kuny, zajíce, lišky a sovy... a když jdu kolem posedu (neříkám jim "kazatelny", ale "vrahobudky"), nejraději bych mu nařízla jednu nohu, aby se i s myslivcem zřítil... takže jsem se v knize docela našla a v hlavní postavě objevila spřízněnou duši... Ta knížka je prostě vynikající... PS. Akorát na Česko - na lidi u nás - má autorka poněkud idylický pohled... anebo je to ironie? :-)

31 17.08.2020

Čtu popáté, každý rok ve stejnou dobu, když zavoní lípy a je čas na jejich sběr. Letos na začátku roku jsem si říkala, že už ji znovu číst nebudu, a tak jsem ji prodala, ale s tím, jak koncem června začaly nakvétat lípy, věděla jsem, že si ji musím přečíst zase, a tak jsem si ji zase v antikvariátě koupila. Na půdě mi schne lipový květ, máta a meduňka a setkání s "Aničkou Bartákovou" je pro mě jako shledání po roce s dobrou kamarádkou - my dvě si rozumíme... :-)

48 14.07.2020

Tuhle knížku jsem měla moc ráda, ale také ono krásné staré vydání, které mne provázelo dětstvím. Pohádky žertovné, napínavé, některé přímo strašidelné, třeba taková "O parádivé Sally" je skoro hororová... V průběhu let se z mého života někam vytratila, ale kdybych ji měla, ráda bych si ji přečetla znovu... :-)

6 20.06.2020

Tuto knížku jsem jednou objevila u kamarádky... stačilo mi prolistovat si ji a hned jsem si ji objednala taky. Musím říct, že jsem z ní nadšená... a pročítám ji zas a znovu prakticky denně, protože na rozdíl od jiných kuchařek, kterých mám doma spoustu, podle ní opravdu peču a vařím - zdravě, pohodově a s radostí... Kniha samozřejmě neobsahuje pouze recepty, ale taky velmi zajímavé povídání k zamyšlení nad tím, co jsme a co jíme a jak to souvisí navzájem... Doplněno nádhernými mandalami a doporučeními pro každý měsíc roku. Takže vřele doporučuji... PS. Mezitím jsem se s paní Jolanou, nyní již Vavrečkovou Janišovou, spřátelila na facebooku... její styl života je ve velkém souladu s mým... akorát že já na rozdíl od ní dosud nenašla odvahu přiznat své šediny, za což - a nejenom za toto - ji obdivuju a mám ráda. :-)

4 18.06.2020

Tak tahle kniha je naprosto famózní, plná úžasných receptů z kategorie "lowcarb, paleo, sugarfree", podle kterých si snadno připravíte dezerty a cukroví z běžně dostupných surovin. Všechny recepty jsou doplněné hezkými fotografiemi. Zhubnout sice nepotřebuji, ale ze zdravotních důvodů jsem omezila sladké, nicméně s touto kuchařkou si můžu připravit fantastické dobroty bez cukru. Autorka má můj obdiv a dík, knihu vřele doporučuji, ať už se chcete vyhnout "klasickým" dezertům z jakýchkoliv důvodů. :-)

4 03.06.2020

Tvorbu Václava Cílka mám moc ráda, přečetla jsem od něj skoro všechno, jen tato knížka mi už dlouho odpočívala nepřečtená v knihovně... Jenže ouha, přišla doba zlá koronavirová, a protože nemůžu jen tak bez obav sednout do vláčku a vyjet si na výlet tam či onam, kam mě zrovna napadne, sáhla jsem po ní... a nelituju, protože jsem s ní procestovala kdejaký kout české země, od známých po zapomenuté, a díky zajímavým popisům si představovala krásy těch míst a zároveň si psala seznam těch, co jsem ještě neviděla a ráda bych navštívila... a že jich není málo... Milá kniha, uklidňující, inspirující a objevná... :-)

8 05.05.2020

Detektivky mám ráda, ale ani nepamatuju, kdy jsem naposledy četla nějakou od českého autora... ale byla jsem příjemně překvapená a jakmile jsem se začetla, nešlo přestat (ještě že byl zrovna víkend)... Také jsem zrovna nedávno shodou okolností četla zajímavé informace o onom "nejstrašidelnějším lese v Česku", takže jsem byla docela "v obraze"... A jako Jihočeška samozřejmě dobře znám i České Budějovice (byť v samotném Branišovském lese jsem dosud nebyla), takže další plus... Zajímavé charaktery, napětí až do konce... vřele doporučuju... :-)

9 01.03.2020

Tak tahle knížka je pro mne jako pro člověka, který bydlí hned u lesa a chodí si do něj pro "potravu" častěji než jezdí nakupovat do supermarketu, přímo "bible"... plná úžasných receptů na využití všeho jedlého, co můžou stromy od jara do podzimu nabídnout, obohacená o překrásné fotografie. Moc doporučuji... :-)

6 08.02.2020

Koupila jsem si ji v jednom malém antikvariátu za dvacet korun, protože mám ráda J. Čarka a taky mě zaujaly obrázky J. Rambouska... a pak jsem básně postupně četla, vždycky jen jednu, a po čase další, a pomalu se mi skládal obrázek Čarkovy matky, prosté vesnické ženy, která dala život dvanácti dětem a která J. Čarka a jeho tvorbu ovlivnila na celý život... První z cyklu básní napsal v roce 1921, když byl na vojně, poslední v roce 1939, šest let po její smrti... a ze všech dýchá neskutečná synovská láska, úcta, pokora, obdiv... a stesk a smutek, když už nebyla mezi živými...

7 02.02.2020

Tahle knížka mi učarovala... je nádherná... a za takovou bych ji považovala, i kdybych neměla ráda kočky, zahrady v japonském stylu...a vážky... :-)

8 02.02.2020

"Na počátku byla otázka. Na konci odpověď na tuto otázku. Bůh zpívá, my si broukáme s ním, melodií je mnoho, ale všechno je to jedna píseň - ta samá překrásná lidská píseň.
Zamiloval jsem se do naděje."
Snad postačí napsat, že to je vedle Albomových "Úterků s Morriem" jedna z nejkrásnějších - nejlidštějších - knih, co jsem kdy četla. :-)

6 24.01.2020

Naprosto úžasná knížka pro každého milovníka květin, respektive pro ty, kterým nevadí vysazovat kytičky, co během jedné sezony vykvetou a na podzim se s nimi rozloučíme, anebo mají trpělivost jednoho roku je zasadit a na květy si počkat až do roku příštího, jako je tomu například u mého velmi oblíbeného náprstníku (v angličtině má krásný název "foxglove" neboli liščí rukavička) nebo topolovky. Odborný text rostlinoznalce Václava Větvičky provázejí nádherné ilustrace Zdenky Krejčové.

3 19.01.2020

Tahle knížka mi svou zvláštní atmosférou doslova učarovala... čela jsem ji už dvakrát a určitě ne naposledy...

2 16.01.2020

Když mi před časem diagnostikovali tu ošklivou nemoc začínající písmenem R, asi trochu zvráceně jsem se utěšovala tím, že přece existují i horší choroby, a jako první mě napadla ALS... "Úterky s Morriem" mého - již velmi oblíbeného spisovatele Mitche Alboma - je hodně silná kniha, a odvažuji se říct, že jedna z nejlepších, co jsem kdy četla... o tom, že i navzdory osudu kolem sebe člověk může šířit radost, pohodu a moudro až do nezvratného konce... Ano, je to kniha o umírání, ale taky o životě, o tom, jak žít, aby člověk na samém konci nemusel ničeho litovat, aby odcházel s vědomím, že žil dobře, že kolem sebe šířil lásku a laskavost...Kniha o tom, že smrt je přirozenou součástí lidského života a není třeba se jí zas až tak bát... Nemůžu než doporučit... a docela ráda se podívám na zfilmovanou předlohu s Jackem Lemmonem...

12 16.01.2020