Hanina61 komentáře u knih

Děkuji paní Olze Walló za tuto knížku a vyjadřuju jí svůj obdiv. Snad se s tím poperu se stejnou elegancí jako ona... a taky ještě vylezu na nějakou tu horu... :-)

7 23.08.2019

Naprosto úžasná kniha ve stylu magického realismu, od které jsem se nedokázala odtrhnout. Viděla jsem, jak ji zastrčila do police nádražní knihovničky jedna holandská turistka a hned jsem si ji tam vzala. Knížku v angličtině jsem během cesty tam a zpátky doslova "zhltla". Pak jsem ji vrátila do knihovničky... Uplynul nějaký čas a já si na ni vzpomněla a říkala jsem si, že bych si ji ráda někdy přečetla znovu... a hle, našla jsem ji (tentokrát v češtině) ve stejné nádražní knihovničce... taky kus magického realismu! Vřele doporučuji k přečtení... :-)

4 31.07.2019

Zítra pojedu vlakem z jižních Čech na jižní Moravu, právě přes Žďársko, a tím víc se budu rozhlížet po krajině, kterou moje oblíbená spisovatelka Vlasta Pittnerová popsala v další várce svých povídek v knize Cestou života. A věru že to byly cesty nelehké, často plné smutku a bolesti, cesty lidí snažících se vybojovat si navzdory osudu svoje místo na slunci. Tato autorka, jejíž jazyk, krásný popisný styl a všudypřítomnou lásku k životu mám moc ráda, mě nikdy nezklame.

3 10.07.2019

Mě tahle knížka nadchla, nejenom krásnými popisy kanadské přírody, kterou jsem před lety měla možnost tak trochu poznat na vlastní oči (právě onu překrásnou Britskou Kolumbii), ale i vlastním příběhem, o putování, o poznávání, o uzdravování sebe sama. Shodou okolností jsem ji četla v době, kdy u mě byli na návštěvě kamarádi z Vancouveru, tak jsem se jich dost vyptávala a potvrdili mi všechno, o čem LR píše. Těch "feťáků a alkoholiků", jak tu někdo psal, je tam opravdu hodně, ale asi to nelze brát zas tak doslova, ve skutečnosti jde o obyčejné lidi, často původní obyvatele, kteří se dost těžko protloukají životem. Ve zbohatlickém městě plném supermoderních (a často kýčovitých) domů je neuvěřitelný počet bezdomovců... A poté, co byla legalizována marihuana, prý konkrétně ve Vancouveru teď kouří trávu každý druhý a je tam cítit úplně všude... :-) Nadchl mě i popis autorčiny cesty po USA, protože přesně tu trasu, kterou LR projela, jsem kdysi absolvovala se stanem, spacákem a batohem i já, a dodnes mám ty krásné zážitky i setkání s všelijakými zajímavými lidmi v srdci. Ráda bych si přečetla pokračování autorčiných dalších osudů...

8 11.06.2019

Moje už čtvrtá kniha od PS. A ačkoliv mám nejraději tzv. mistry slova, kteří dokážou napsat sáhodlouhé pasáže třebas o obyčejné klice u dveří, autorčin zvláštní strohý a úsečný styl si mě hned získal, protože i tímto způsobem dokáže do hloubky rozebrat psychologii jednotlivých postav. A z některých těch krátkých vět člověka přímo mrazí, protože v jejich podtextu je obsaženo tak mnoho. Těším se na autorčinu další knížku. :-)

11 10.06.2019

Po přečtení předchozích tří knih AM jsem si slibovala, že tu další, na kterou jsem se neskutečně těšila, budu číst pomalu, že si ji budu vychutnávat jako lahůdku... leč jsem svému slibu nedostála, protože jsem ji "zhltla" stejně rychle jako ty předtím (ještě že byl víkend a mohla jsem číst dlouho do noci)... Poslední věta (vlastně poslední slovo) mi vehnalo slzy do očí... a paní Mornštajnová je u mě na špici soudobé české literární tvorby...

21 20.05.2019

Potřebovala jsem na cestu do vlaku knihu ne moc těžkou, ne moc objemnou a spíš něco, u čeho bych mohla mezi čtení i občas pozorovat krajinu, tak jsem v nádražní knihovničce sáhla po této. A popravdě řečeno jsem se tak začetla, že jsem toho z okolní krajiny moc neviděla, a za ty dvě necelé tři hodinky cestou tam a zpět jsem ji měla přečtenou, tak mě upoutala. Zoufalou snahou najít lék na svou strašlivou nemoc, ke které hrdinka přišla "jako slepý k houslím", a neméně zoufalou snahou najít spřízněnou duši, aby tu tíhu nemusela vláčet sama (reakce potenciálních partnerů byly opravdu zajímavé). Kniha končí v podstatě optimisticky a mě by velmi zajímalo, jestli i další vývoj nemoci byl u E.S. stejně asymptomatický... Knihu napsala před 14 lety, kdy už byla 15 let HIV pozitivní... Kdoví, jestli stále žije... vlastně bych si to přála...

3 10.05.2019

"V Černočerné tmě jsem se snažil co nejlépe zaznamenat, čeho jsou lidé schopni a jak se můžou zachovat za jistých strašlivých okolností..." Jinými slovy, jaké hrozné věci dokážou páchat, ať už z pudu sebezáchovy, v zájmu vlastního prospěchu, ze strachu, či z "obyčejné" pomsty. Lidé, kteří by jinak "neublížili ani kuřeti". Možná je ta černočerná tma v každém z nás a ani o tom nevíme, dokud nejsme (a aspoň za sebe doufám, že nikdy nebudu) vystaveni určitým okolnostem. Věru nelehké čtení o nás lidech... a další superkingovka.

10 26.04.2019

Od dětství, a že to moje bylo už dávno, mě hřbitovy podivně lákají a fascinují, čím starší, tím lepší... Ráda se procházím mezi náhrobky, luštím jména a letopočty, prohlížím staré vybledlé fotky kdysi vážených občanů, podobných třeba paní a panu Owensovým... A příběh Nika, chlapečka vyrůstajícího na hřbitově a čelícího nebezpečenstvím uvnitř i vně jeho zdí mi učaroval... Ráda bych věděla, co s ním bylo dál, ale to si mohu jen představovat... Další skvělá knížka mého nedávno "objeveného" a tím oblíbenějšího spisovatele... :-)

15 25.04.2019

Jedním slovem: "Nádhera". Před pár lety jsem viděla film a ten mě nadchl. Teď jsem si přečetla knihu a přímo mi svou krásnou strašidelností učarovala. Jdu se znovu podívat na film a pak se pustím do dalšího Neila Gaimana, jehož tvorba mně - babičce - naprosto učarovala. PS. Terry Pratchett o knížce řekl: "Až ji dočtete, už nikdy se na knoflíky nebudete dívat jako dřív." Naštěstí mohu s radostí konstatovat, že všichni mí plyšoví medvědí nalezenci a sirotkové, kterým jsem místo ztracených očí přišila knoflíky (povětšinou černé, lesklé, kulaté), se chovají spořádaně... :-)

11 06.04.2019

Krásný příběh a ještě krásnější ilustrace, v úžasném černobílém duchu, který jen umocňoval tu "mrazivost". Ač jsem dospělák v již druhé půlce života, tahle knížka pro děti mě moc bavila a zase mi připomněla, proč mám Neila Gaimana tak ráda. :-)

8 04.04.2019

Četla se mi dobře tahle kniha, od Hájíčka první, námětem nelehká. Ty komíny vidím na obzoru v dálce a jsem raději, když je mlha nebo opar a ony vidět nejsou, to vždycky jásám: "Temelín se ztratil!" Jenže se neztratil a zdaleka to neskončilo, poněvadž jsme jednou z lokalit vytipovaných pro úložiště radioaktivního odpadu. Taky protestujeme, a doufám že to v našem případě nebude marné... Jinak mne v románu kromě samotného hlavního tématu nejvíc zaujal nešťastný příběh Hančina bratra a vztahy ostatních členů rodiny k němu...

19 03.04.2019

Kromě komiksů a filmů podle Gaimana to byla moje první kniha od tohoto autora, a ač jsem skoro ve věku důchodovém, jsem jí okouzlená. Ten příběh je nádherný i strašidelný, barevný i temný, radostný i pochmurný... a autorova představivost je neuvěřitelná... všechny ty obrazy se mi doteď míhají v hlavě. Už se těším na četbu další Gaimanovy knihy a autora si dávám do oblíbených... :-).

10 01.04.2019

"Skončil půst. Ježíš přemohl tu strašnou smrt, zvládnul to. Můžou se jíst sladkosti, malujeme vejce a pečeme piškotového beránka." Další z půvabných knížeček TŘ, kterou mám čím dál raději. Tentokrát na téma dost vážné, nicméně dětem (a vlastně i ignorantským dospělákům) krásně vysvětlí podstatu Velikonoc.

7 23.03.2019

"Pokud vás rodiče mají rádi, podrží vás bezpečně nad vířící vodou. Někdy to znamená, že se nedozvíte, co všechno museli snášet a možná se k nim zachováte nevlídně, jak byste se jindy nezachovali."... Co všechno bych dala za to, aby mi byl dán ještě jeden den s mojí mamkou, abych se jí mohla omluvit za všechno "nevlídné", čeho jsem se na ní v životě dopustila, od maličkostí až po věci závažné... Nádherná kniha, která mi navždycky zůstane v hlavě...

7 22.03.2019

Po skvělé "Dědině" další (už třetí) kniha od Petry Dvořákové a opět naprosto vynikající. Tentokrát o moci/bezmoci, manipulatorství/oběti. Nelehká četba, k zamyšlení. Všechny na mě hodně zapůsobily, asi nejvíc pak třetí povídka, proměna "hodné holky" v manipulativní a bezcitnou "mrchu", ale i to se kolem nás bohužel děje... Petra Dvořáková je pro mě jednou z nejlepších "moderních" českých spisovatelek.

16 16.03.2019

Nově ve mně probudila touhu chovat kozy... akorát bych neměla na to, abych je - já vegetarián - zabila a snědla... Jinak obrázky moc pěkné jako vždy. :-)

4 13.03.2019

"My jsme vždycky měli psa." A zatímco Tereza Říčanová psala o Elině, Arině, Baryně, Dorině, Cicině a dalších... já při čtení téhle bezva malé knížky vzpomínala na Baryka, Renu, Dinu, Alíka, Borka, Kara a Pedra... a že to bylo hezké vzpomínání. Tvorbu TŘ mám opravdu ráda a její zvláštní ilustrace se mi jako dospělákovi moc líbí. Už se těším, až si přečtu její další "knížku". :-)

9 13.03.2019

Ve všech knížkách RT, které jsem zatím četla, a které se mi moc líbily, byly hlavními postavami ženy. Až tady mi překvapivě zprostředkovala vstup do světa mužského, a popravdě řečeno do takového mužského světa, který se mi zrovna moc nezamlouval, ale právě to zřejmě bylo autorčiným úmyslem. Bohémství, snobismus, alkohol, střídání žen jako ponožek... O hlavního hrdinu bych si snad ani boty neotřela. Tolikrát odmítl nabízené šance, až nakonec propásl i tu poslední. Dávám tři hvězdičky a těším se, že příští knížka bude zase raději "od ženy o ženách".

6 13.03.2019

Sobotní odpoledne, venku fičák, šedivo, čerti se ženili... ale v křesle pod lampou, s kočkami vedle sebe, šálkem napěněné kávy na stolku přede mnou a s touhle milou, přemilou knížečkou v rukou, mně bylo krásně... vyšívané ilustrace jsou nádherné a kočiččin příběh vezme každého milovnka koček (a kávy) za srdce... :-)

7 09.03.2019