Hanina61 komentáře u knih

(SPOILER) Taky jsem se bála... tuhle povídku miluju a můžu ji číst stále znovu, nejenom kvůli tomu, že se chci spolu s Chomou ocitnout se zavřenýma očima v tom jeho křídovém kruhu (třebaže ve skutečnosti bych tam být nechtěla ani za nic), ale samozřejmě také kvůli krásnému stylu mého oblíbeného autora N. V. Gogola... A občas si představuju ten mechem a lesem obrostlý kostelík se všemi těmi uvíznutými příšerami, třeba tam ještě někde stojí... :-D

13 20.04.2021

Mám doma ušmudlaný výtisk z roku 1967... A i když občas dělám v knihovně čistku (abych udělala místo dalším knihám), tuhle nevyřadím nikdy, je to totiž naprostá klasika, kterou lze číst s odstupem času mnohokrát po sobě... A moje nejoblíbenější? Atmosférické "Vyzvánění" a "Čekárna"...

13 10.04.2021

Tuhle knížku jsem četla v době jejího vydání (1997)... A od té doby miluju náprstníky, nejvíc ve volné přírodě, ale i doma na zahradě... krásné, tajemné, schopné člověka usmrtit... teď jsem si povídku Náprstníky chtěla přečíst znovu... a nakonec jsem zase přečetla celou knížku... Ty ostatní totiž také stojí za to... :-)

8 10.04.2021

Tato kniha je o trápeních, co nás potkávají a o tom, jak si s nimi poradit. Když má člověk smutek, starosti, strach, když o něco drahého přijde, když se ocitne na dně... často si myslí, že je jediný na světě a že všem ostatním, co potkává, se žije šťastně a bezstarostně. Jenže to je omyl, každý si s sebou nějaký ten kamínek či kámen vláčí, a tato knížka je o tom, jak si poradit s těmi největšími, jak se vymanit z žalu, ztráty a těžkostí, ať už je to smrt blízko osoby, rozvod, ztráta zaměstnání... jak vše přetvořit v něco, z čeho budeme mít prospěch my i ostatní. Autorka sama si vším prošla a svou terapií pomohla již mnoha lidem. A pomohla i mně...

6 07.04.2021

Černé kocoury mám doma dva... raději jsem jim to ani nečetla nahlas, mohli by mít noční můry... Ale jinak knížka skvělá, jak tady někdo psal, starý dobrý Poe, prostě klasika... :-)

12 05.04.2021

Tuto knihu jsem zdědila po tatínkovi, který byl velkým obdivovatelem Rybova díla a každoročně hrával na Štědrý den v jednom moravském kostelíku jeho Českou mši vánoční. Sama mám k dílu a osobě JJR silný vztah, každoročně zavítám do Starého Rožmitálu i do Voltuše poklonit se jeho památce. Když jsem tedy měla v rámci čtenářské výzvy sáhnout po knize o známé české osobnosti, sáhla jsem po této. A je opravdu jedinečná. Obdivuji jejího autora, pana Berkovce, jakou si s jejím sepsáním musel dát neskutečnou práci. I když toho vím o JJR hodně, tato kniha velmi rozšířila moje obzory, především, co se jeho hudební i literární tvorby týče. Ideální je prokládat četbu poslechem ukázek zmiňovaných skladeb, protože na jeden zátah tolik faktografie člověk možná ani nepobere...anebo si udělat výlet do Rožmitálu, nebo třeba i Přeštic a Nepomuku a nasát o sebe atmosféru místa, kde skladatel žil a pracoval... Kniha mě opravdu obohatila...děkuji moc.

9 05.04.2021

Já bych prosím raděj žádný komentář nepsala... :-)

Ale jo...
Bartleby, asi jedna z nejsvéráznějších literárních postav... po celou dobu jsem se do něj a jeho postoje ke světu snažila vžít... a ten konec...........

8 03.04.2021

Ač není Advent, ale spíš období předvelikonoční, sáhla jsem v rámci čtenářské výzvy po této knížce a nelituji toho. Za okny noc, duje vichr, v okolním lese houkají sýčkové a chrastí větve , takže kulisa k přečtení tohoto malého pokladu přímo dokonalá a člověk s dychtivostí obrací jednu stránku za druhou, jen aby mohl dál číst vtipný text a hlavně se kochat fantastickými obrázky. Děkuju za skvělé poučení v oboru příšerologie, ale tak či tak zůstávám vděčná, že u nás v prosinci chodí jen milý Mikuláš a pár víceméně podnapilých čertů, a samozřejmě náš hodný Ježíšek. V prosinci si ji určitě přečtu znovu. :-)

11 17.03.2021

Když ležíte na gauči, čtete si tuhle skvělou kočičí knížku a z jedné Vaší strany leží stulená do klubíčka jedna černá kočka a z druhé pak spokojeně přede druhá, tak je to skoro jako malý ráj na Zemi... :-)

22 15.03.2021

Jsem "stromofil"... a tato milá knížka mě opravdu potěšila. Není sice tak obsažná a informativní jako jiné dendrologické knihy, spíš je pro radost, kterou násobí opravdu překrásné ilustrace provázené úryvky básní nebo rčení. Kniha pro potěchu duše... a krásný dárek pro kohokoliv, kdo má rád stromy, ať už je to "obyčejná" bříza nebo planá trnka, co vám rostou za plotem... anebo vznešená kalifornská sekvoj či Buddhův bódhi strom...

11 15.03.2021

Milý průvodce životem prostých lidí, obyvatel chudobné vesnice pod vrcholky Beskyd v průběhu čtyř ročních období. V porovnání s dnešní dobou toho měli tak málo, ale tím víc se dovedli ze života radovat. Zajímavé popisy jejich každodenního života, tradic i oslav svátků, kombinované s krásnými popisy přírody, a to vše doprovázeno něžnými černobílými ilustracemi autorova bratra Antonína (měla jsem co dělat, abych nevzala pastelky a nezačala je vybarvovat :-).

5 06.03.2021

Hana Rysová a Václav Vokolek - co jiného mohlo vzniknout ve spolupráci dvou takto výjímečných osob? Naprosto výjimečné fotografie a texty provázející čtenáře světem kamenů, ať už těch známých, jako klobucký Zkamenělý pastýř či Zkamenělý mnich u Drahomyšle, kameny Stonehenge a Avebury (měla jsem to štěstí, že jsem obě místa v Anglii navštívila) přes viklany, obětní kameny, sluneční kameny, kletební kameny, kříže, hřbitovní pomníky až po kameny u cest, kterých si často ani ve spěchu nevšimneme... Černobílé fotografie krásu jejich tvarů jen podtrhují...Nádherná kniha...

10 07.02.2021

Po krásně barevném PODZIMU jsem se provázena laskavým slovem Václava Vokolka pustila do putování ZIMOU, tentokrát tady u nás v kopečcích po blátivých vánočních svátcích milosrdně bílou a pokojnou. Snad nejvíc mě potěšilo jeho zasvěcené pojednání o posvátné "hoře" Říp a neméně významném Blaníku (na obě místa jsem sice vystoupila nesčetněkrát předtím, ale teď se mi navíc dostalo historického a mytologického "osvícení")... Putování v zimě je krásné, ale přesto se převelice těším, až se začtu do páně Vokolkova JARA... ještě chvíli vydržet... :-) PS. Krásné ilustrace, díky kterým jsem knihu mohla zařadit do letošní (2021) čtenářské výzvy...

5 31.01.2021

Už dlouho považuju sama sebe nikoliv za turistku, ale za poutnici, která chodí, povětšinou osamocena, po všech možných cestách necestách, hltá při nich všemi smysly okolí a snaží se ve spoustě věcí, byť zdánlivě obyčejných, nalézat i duchovno. A tak, když jsem objevila tetralogii Václava Vokolka, jejíž podtitul zní Příručka pro poutníky a cestovatele, neváhala jsem ani chviličku a obětovala jsem za ni značnou částku svého mizerného platu... Nelituju toho, protože už první kniha - logicky jsem v říjnu začala číst Podzim - mi nabídla úžasný náhled do duše poutníka obdivujícího přírodní krásy zlatého i mlhavého podzimního období i historické, byť často opomíjené, památky české krajiny. Kniha je nesmírně inspirující, plná podnětů k dalším a dalším poutím: mě například vyslala v den, kdy chodí Mikuláš, k největšímu viklanu na našem území, tzv. Husově nebo také Čertově kazatelně u Petrovic... A je krásná i fyzicky, ozvláštněná dobovými ilustracemi... Je tu zima a já odložila přečtený oranžový Podzim a sáhla po modrobílé Zimě, protože i v tomto období s dá krásně putovat... :-)

9 07.01.2021

Asi všechno tady již bylo řečeno, tak přispěju jen krátce: Přečetla jsem letos spoustu knih a mohu říct, že "Šikmý kostel" byla nejlepší z nich. Kromě čtenářského zážitku mi hodně dala a rozšířila historické obzory, budu ji mít dlouho v hlavě... Děkuji moc a těším se na pokračování. :-)

27 19.12.2020

Tak to byla jízda, hlavně druhá polovina, realita a nadpřirozeno smícháno v přesně takových dávkách, aby to čtenář ještě snesl... ve srovnání s předchozími dvěma díly sice velmi překvapivý, ale o to zajímavější závěr řečovické trilogie. Autorčin styl mi "velmi sedí" a mám ji čím dál tím raději. Ani jsem netušila, jak úžasně se dá popsat voda... :-)

18 05.12.2020

Mám doma hromadu dětských knih, často jen kvůli tomu, že jsou v nich krásné ilustrace... A když jsem pátrala v policích po knížce s názvem dne v titulu, padla mi do oka tato. A sotva jsem začala číst, začala jsem se "tlemit" radostí nad úžasným příběhem a krásnými obrázky a nepřestala jsem, dokud jsem ji nedočetla. Příběh o odložené holčičce, které rostou na hlavě jablka, co rozdávají lidem radost, je prostě kouzelný... a o to víc posílil moje přesvědčení, že každý dospělák by si měl od času přečíst knížku pro děti. Tahle se mi odteď vybaví pokaždé, když budu péct jablečný závin, což je teď na podzim docela často a nejenom ve středu... :-)

8 11.11.2020

Poněvadž pocházím z malého mestečka poblíž jiného malého městečka, kde se nachází zámek, v němž Evžen Boček, neboli Jan Bittner kastelánoval, a který jsem v dobách svého dětství, mládí i středního věku navštívila již nesčetněkrát, nemohla jsem si tuto knihu nepřečíst. Autorovu sérii o "Aristokratce" samozřejmě už znám, ale tady pan Boček krásně vylíčil, jak to jeho kastelánování vlastně začalo, všechny ty trable, co jej na starém a pro mě kouzelném zámku čekaly... psán formou deníku a ozvláštněn tak trochu - nebo snad víc - nadpřirozenem, vznikl příběh, který mě opravdu bavil, tím spíš, že jsem si díky faktu, že to tam tak znám, dokázala všechno dokonale vizualizovat... Doporučuju, no a až budete u nás na Moravě, tož nezapomeňte ty Milotice navštívit... :-) PS. Knihu jsem četla v rámci čtenářské výzvy, protože právě být kastelánkou byl vždycky můj sen... :-)

14 28.09.2020

A teď jsem ji dočetla potřetí, prostě jsem jí na polici v knihovně opět neodolala... :-)

4 15.09.2020

"Když jsem si nazul boty a nechal myšlenky volně plynout, došlo mi jedno: Klást jednu nohu před druhou patří mezi nejdůležitější činnosti člověka."

Jsem chodec, respektive chodkyně, člověk, pro kterého je chůze nejenom jednou z nejdůležitějších, ale taky nejradostnějších činností, především když chodím v přírodě. A taky lékem skoro na všechno. Po těžkém úrazu, po těžké nemoci, po těžké operaci... vždy se snažím co nejrychleji "vrátit do života" tím, že začnu chodit, i třeba o berlích... A když je mi nejhůř na duši, stačí si jako Erling Kagge nazout boty a jít a vnímat přitom každou maličkost ze světa kolem sebe... Přesně tak, chůze je pro mě lékem skoro na všechno, ať je to krátká procházka nebo dlouhé putování. To nejdelší jsem už zahájila a doufám, že je i dokončím. Cíl: Santiago de Compostela... tak mi držte palce, lidi... :-) Jinak teda bezva knížka. :-)

9 31.08.2020