Hanina61 komentáře u knih

Josef Lada jako spisovatel, malíř, člověk... A překrásná kniha plná kouzelných ilustrací...Udělala jsem to přesně tak, jak píše pode mnou Ninushka, knihu jsem si přečetla a pak se vypravila do Hrusic, a ne jednou. J. Ladu jsem měla ráda už jako dítě a jako dospěláka mě moc zajímá i jeho život. A nikdy nezapomenu na pražskou výstavu, kdy jsem stála jak očarovaná před originály jeho obrazů, které svými barvami a živostí doslova "vtahovaly dovnitř"... kdo z nás si někdy nepřál ocitnout se mezi dětmi užívajícími si zimní radovánky na návsi nebo mezi jeho koledníčky před jesličkami?
Všem, kdo mají Ladu rádi, tuto knihu moc doporučuju.
PS. Jak si myslíte, že se jmenuje můj černý kocour? :-)

19 24.09.2021

Tahle knížka mi docela učarovala, ani ne tak příběhem, ten je docela jednoduchý - či to tak aspoň vidím já coby v teple a v křesle uvelebený čtenář, z hlediska autorky bylo vše dech beroucím dobrodružstvím, při kterém šlo často o krk - jako spíš nádhernými detailními popisy severské přírody, polární záře, světla, tmy, barev, které jsem leckdy četla opakovaně a promítala si je před očima jako na plátno... Rozhodně stojí za přečtení... A já si jdu do knihovny pro další knihu ze severu... :-)

17 24.09.2021

Snad nejlepší veganská kuchařka, co jsem zatím četla. :-)

6 13.09.2021

Krásné básně a myšlenky, jejichž četbu je nejlepší rozvrhnout si na delší čas (ostatně sám autor je dával dohromady předlouhý čas), třeba jen jednu dvoustranu denně, aby ve Vás přečtené slovo mělo možnost uchytit se a rezonovat... a zároveň sledujete to, co se odehrává na půvabných doprovodných ilustracích a co ve výsledku bere dech... :-)

Většinou stačí
prostě zvolnit
s úctou a pokorou
nechat vše přicházet
k našim dveřím

6 30.08.2021

Kdo přečetl "Moranu Mařenu", určitě mu to stejně jako mně nedá nesáhnout i po jejím pokračování... Četla jsem ji v létě a kdykoliv jsem jela kolem rozvlněného pole s obilím, jako bych v tetelícím se vzduchu viděla Polednici... Zajímavé spojení s další strašidelnou postavou, Klekánicí... nikdy by mě nenapadlo, že ty dvě jsou vlastně jedna... Oceňuju, že autor svoje knihy zaplňuje postavami z ryze českého folkloru, co nás možná navštěvují z alternativního světa hned vedle toho našeho....;-) Těším se na případné pokračování... že by tentokrát třeba o Vodníkovi?

8 29.08.2021

Poslední dobou tak trochu senilním, protože "ujíždím" na knížkách pro děti, nejlépe strašidelných a samozřejmě hezky a zajímavě ilustrovaných... Helinda a klékánice je jednou z nich, přiměřeně strašidelná a plná úžasných ilustrací Roberta Smolíka. I mě jako malé babička nejednou říkala, že musím být po klekání doma, aby mě Klekánice nesebrala... Ta z knížky zas tak zlá není a klidně bych ji taky brala za sousedku, třeba jednou po klekání (zvoní u nás v kapličce každý den v sedm večer) aspoň zajde na kafe... Moc pěkná knížka, kterou vřele doporučuji... :-)

10 26.08.2021

To jsem před pár týdny navštívila krásnou výstavu „DíkůVzdání aneb O kravách a lidech“ v prostorách zámku Hradiště v Blovicích (autorem je nadšený statkář a vášnivý vypravěč Matouš Horák z Malostatku Blatiny), kde na židličce ležela tahle knížka. Zalistovala jsem v ní a hned jsem věděla, že si ji MUSÍM přečíst... naštěstí ji měli u nás v knihovně (v dětském oddělení), a tak jsem se tímhle parádním dílkem mohla pokochat do sytosti. Zajímavé texty o neznámějších místech celého světa (leccos nového jsem se dozvěděla) provázené úžasnými a vtipnými autorovými ilustracemi, na kterých hledáte dědka ze Semtěše a jeho vola Goliáše uprostřed pyramid, asijských a jihoamerických chrámů, mezi sochami Velikonočního ostrova nebo před Sochou svobody v New Yorku. Skvěle jsem se pobavila a knížku móóóc doporučuji (Jan Amos Komenský by ji doporučil též)... :-)

7 26.08.2021

Kdyby byla možnost hodnotit deseti hvězdičkami, neváhám ani na vteřinu... jednoduše nádhera... A dýně jsou rozhodně užitečnější než cestovní kufry... :-)

14 17.06.2021

"Kočky jsou zachránkyně lidskejch životů. Čím víc koček máš, tím dýl žiješ. Když máš sto koček, budeš žít desetkrát dýl, než kdybys jich měl deset. Jednou se na to přijde a pak budou mít lidi doma tisíce koček a budou žít věčně. Je to vážně legrační."

Naprosto dokonalá knížka. Mám doma jenom dvě kočky... chtělo by to napravit, abych žila aspoň čtyřikrát dýl... :-)

11 14.06.2021

Můj dospívající synovec, kterému knížku doporučím, nepochybně řekne: "Tak to bylo hustý, teto..." A já tetička nemůžu než v dozvuku jeho budoucích slov o něco spisovněji konstatovat: "Tak to bylo husté..." Ježibaba z Jeníčka a Mařenky je ve srovnání s tou z úvodní novely laskavou stařenkou... Podobně drsně strašidelné příběhy jsem snad slyšela jen jako malá, když je při draní peří vyprávěla moje vlastní tetička, která jich měla v zásobě požehnaně. Inspirace Erbenem v následujících baladách je nasnadě a ty občasné "výrazy" mě sice tu a tam překvapily, ale vcelku mi nevadily a jen doufám, že autorka bude v tomto duchu pokračovat, fantazii má opravdu excelentní. :-)

10 25.05.2021

"Malá"... doslova poklad... útlá knížka, kterou ani nelze číst v kuse, protože je plná hlubokých a krásných myšlenek, které člověk potřebuje vstřebat, vsadit je do svého srdce, aby tam dál rostly a rozvíjely se... plná lásky, víry v sebe sama a v bytosti kolem nás... Překrásný text doplňují nádherné ilustrace, které bych si nejraději rozvěsila po zdech, ale poněvadž knihy neničím (tím spíš, že mi ji s vlastním věnováním daroval sám Michal Čagánek) , raději si do ní sama něco domaluju... Autora znám již z předchozích knih a mám ho čím dál raději... :-)

9 23.05.2021

Přečetla jsem ji během pár minut třikrát po sobě... poprvé jsem měla na konci v očích slzy dojetí... podruhé jsem věnovala o to větší pozornost půvabným ilustracím... a potřetí jsem se na konci usmívala... Doufám, že až jednou přijde můj čas, budou tam oba dva...

11 21.05.2021

Milá, malá, před lety vydaná knížečka... ani nevím, jak se ke mně tehdy dostala, ale mám ji dodnes a třeba takový recept na "Tmavý chléb se sodou" je pro mě záchranou, kdykoliv dojde chléb (z naší maličké vsi je do krámu ve městě daleko...) Mimochodem, ten chleba je docela návykový a skvělé jsou i ostatní recepty, na kterých je vidět, že Irsko skutečně bývalo zemí chudobnou, a tak jsou často hlavní surovinou brambory ("Bramborové uzlíky", "Polévka z brambor a pórku"...), oves ("Ovesné sušenky), zelí ("Colcannon")... nechybí ale ani pokrmy masové či moučníky ("Irský pudink s whisky a krémem" jsem zkoušela na Vánoce, a je to naprostá bomba)... Takže i když jsem v Irsku zatím nikdy nebyla, tímto způsobem mám možnost aspoň trošku z něj "ochutnat", a to doslova... :-)

6 14.05.2021

Knížka, kterou čtu celoročně a opakovaně... ne sice pravidelně, den po dni, ale leží mi tu na hromádce "právě čtených knih" a občas po ní sáhnu a přečtu si to, co zrovna přináleží k danému dni... většinou to odpovídá tomu, co potřebuju nebo chci "slyšet"...
Jako třeba kousek z dnešního dne, 5. května:

"Začni hned teď tím, že budeš stále pozornější k věcem, které potěší srdce, osvěží ducha a povznesou vědomí. Čím více krásy vstřebáš, tím více jí můžeš odrážet. Čím více lásky přijmeš, tím více jí musíš rozdávat. Svět potřebuje stále více a více lásky, krásy, harmonie a porozumění, a ty jsi jeden z těch, kteří je mají rozdávat....".

Doporučuji všem, co mají "Boha v nitru"...

8 05.05.2021

Tato knížka mi sice připadá o trochu slabší než "13 hororových povídek znovu", ale přesto jsem si v ní našla svoje favority, na prvním místě je pro mě ta, co se jmenuje "Kočkopsi"... (poněvadž mám takové podezření, že jednou jsem takové zvíře dokonce měla doma... z milého tvorečka se vyklubala šílená potvora, která terorizovala všechny kolem a nebyla to kočka a nebyl to ani pes, zkrátka kočkopes... ) I ostatní povídky stojí za přečtení, namátkou "Janeček a jeho domeček" nebo "Kostní moučka"... Chcete-li se trošku (ne moc) bát, směle do toho... :-)

10 05.05.2021

Mám doma vydání z roku 1944, s půvabnými ilustracemi J. Židlického, můj tatínek (který se chtěl stát hajným, ale bohužel se mu to v důsledku okolností nepodařilo) ji dostal od svého strýčka hajného (spolu s mysliveckým sakem, které tatínek nosil po celou dobu svých studiích na technice v Praze, daleko od moravského domova) a z tatínkovy pozůstalosti se dostala ke mně, ale už jako "mladá děvčica" jsem ji četla mnohokrát po sobě a i teď se k ní tu a tam ráda vracím, protože ta zelená krev koluje i ve mně... (Ačkoliv zvěřinu nejím, poněvadž jsem vegetarián a mouše bych neublížila). Les a jeho tvory miluju, dobrých myslivců si vážím a ty špatné, co zvěř raději jen střílejí, než o ni pečují, vem čert...

10 05.05.2021

"Zbavit se závislostí, přestat přijímat i předávat vinu. Narovnat se a být už jen sám sebou..."

Silný příběh, který budu mít ještě dlouho v hlavě, nejlepší z knih, které jsem od JP dosud četla. A jako bonus ilustrace a obálka...

7 05.05.2021

Moje první knížka od Hany Andronikové... jaksi nechápu, že jsem ji neobjevila dřív, ty povídky jsou úžasné... v některých jsem objevila pravdy, které jsem opravdu nutně potřebovala slyšet (hlavně v té o psycholožce Milušce)...A je mi moc líto, že HA už není mezi námi....

11 04.05.2021

Tak tahle knížka, to je nádhera... miluju les, žiju prakticky vedle něho, srnky mám na zahradě denně... a ač už mám na krku docela dost křížků, to dítě ve mně se při pohledu na ty úžasně nakreslené kance, srnky veverky, jezevce, lišky, mravence, žížaly, sojky, datly a další lesní živočišstvo a jejich malé i velké životy během celého roku tetelí radostí... :-)

13 04.05.2021

Souhlasím s autorem... úžasná knížečka, kterou můžete nosit všude s sebou, protože obsahuje myšlenky pro všemožné situace... a navíc úžasné obrázky... Děkuji, Michale... :-)

7 03.05.2021