Ztracená duše
Olga Tokarczuk
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463516/bmid_ztracena-duse-KAs-463516.jpg
4
187
187
Kdyby na nás někdo dokázal pohlédnout z výšky, spatřil by svět plný zchvácených, unavených lidí a jejich ztracených duší. Byl jednou jeden člověk a ten pracoval tak usilovně a rychle, až utekl své vlastní duši. Žilo se mu bez ní celkem dobře — spal, jedl, pracoval, řídil auto, a dokonce hrál tenis. Jen občas ho přepadl zvláštní pocit, že se svět kolem něj jaksi zploštil, jako by se on sám pohyboval jen po stránce v sešitě do matematiky, po papíře pokrytém hustou mřížkou malých čtverečků… První kniha nositelky Nobelovy ceny Olgy Tokarczukové vyprávěná nejen slovy, ale především obrazem. Dojemnému příběhu o trpělivosti, vnímavosti a návratu k sobě samému vdechla duši výtvarnice Joanna Concejová. Její něžné, melancholické ilustrace dávají čtenáři ohromný prostor, aby se zastavil a navázal rozhovor s vlastním nitrem.... celý text
Literatura světová Novely Obrazové publikace
Vydáno: 2021 , HostOriginální název:
Zgubiona dusza, 2017
více info...
Přidat komentář
Má to tie najsilnejšie atribúty rozprávky: bol raz jeden … a žili šťastne až do smrti.
Aj ja chcem.
A takéto umenie mi k tomu pomáha.
Čtyři hvězdy za ilustrace, jedna za text (bylo ho málo). Záležitost, která si říká o opakování třeba s hrnkem teplého kakaa a kocourem na klíně.
Nádhera. Sice je člověk za čtvrt hodiny na konci a to i když věnuje obrovskou pozornost obrazovému doprovodu, ale zážitek je to úžasný. A samozřejmě grafická stránka ho posunuje ještě nad těch 5*.
I když i tady mám trochu obavy, že lidé, kteří knihu ocení, si podobné úvahy už prošli a jenom je neformulovali tak poeticky.
A ostatní, kterým je hlavně určena, ji buď úplně minou nebo si nepřipustí, že se týká právě jich.
Ztracená duše. Přesně vystihla i mojí slabinu. Dychtivě jsem knížku otevřela s tím, že se začtu. A listuji stránkami, obrázek, obrázek, jedna věta, obrázek a najednou mi došly stránky.
Aha.
Takže zpomalit, zamyslet se a začít pěkně od začátku.
Knížku mám u postele a nemám v plánu jí uklízet do knihovny.
Je krásná. A pravdivá.
Neskutečně nádherná kniha po obsahové i grafické stránce. Mini příběh s obrovským poselstvím, který mě opravdu zasáhl. Snad i proto, že jsem knihu četla ve slovenštině, která je pro mne velmi malebným jazykem.
Nedokážu se úplně zastavit, ale zpomalila jsem, aby mi má duše stačila :)
Jednou za čas je potřeba zpomalit, přečíst si Ztracenou duši a počkat na tu vlastní.
Minimalistická poeticko-filozofická kniha o pomalosti, kde dominujú obrazy nad textom. (KN. 5/24)
Poetické vyprávění s krásnými ilustracemi jsem si vybral na začátek nového roku, kdy tak trošku bilancujeme a přemýšlíme, kde v životě přidat, či v tomto případě ubrat. A ano, velkou pravdu má autorka, že spěch je cesta do pekel a alespoň občasné zastavení a zapřemýšlení nad vlastním životem je určitě ku prospěchu věci. Už jen proto, že málokdo z nás se vydá v neděli do kostela.
Toto bylo tak krásné něžná pohlazení. Úžasné ilustrace, které se musí dotknout snad každého, takto před Vánoci ideální záležitost. Navíc myšlenka, která mnou zarezonovala a pomohla si uvědomit, že opravdu není kam spěchat a někdy se člověk musí zastavit, aby měl vůbec možnost žít.
Fakt, že jsem knížku přečetl (včetně prohlížení obrázků) asi za pět minut, by ani tak nevadil. Myšlenka o čekání na "pomalou" duši taky dobrá, ovšem řečeno to bylo přece jen jaksi z mosta do prosta, takže jsem poněkud v rozpacích...
Tuhle knížku jsem si dneska v knihovně půjčila vlastně omylem, když jsem si šla pro poslední Tokarczukovou, ale místo Vnímavého vypravěče požádala o Ztracenou duši. Nakonec jsem si tak odnesla obě a nelituju. Tahle jednohubka je nádherná graficky a nese hezké a jednoduché poselství, že je dobré občas zpomalit, abychom se měli šanci vrátit k sobě samým.
Silná kniha se silným sdělením, kdy spisovatelka na krátké ploše dokázala vystihnout to, co jindy vydá na celou dlouhou knihu.
Nebudu hodnotit text, protože ten ve mě nic nezanechal a nemyslím si, že o něj v knize jde.
Co hodnotím velice kladně, je grafické zpracování.
Osobité, milé, nádherné.
Zažloutlý čtverečkovaný papír, krásné skici, které působí tak osobním dojmem, jako by byly jen pro vás.
Upřímně jsem se nesetkala s dokonalejšími, milejšími ilustracemi. Nádhera.
Zase jedna kontroverzní kniha.
Potvrzuji, co píší ostatní - pěkné zpracování, krásné ilustrace, celkem asi jeden a půl strany textu. Text mě příliš nezaujal, ilustrace se mi líbí moc. Jestli kniha stojí za ty peníze, musí každý posoudit sám, já ji mám půjčenou z knihovny. Na to, abych se potěšila hezkými obrázky a připomněla si, že mám zpomalit nebo se zastavit, mi to stačilo.
Jsem malinko v rozpacích. Nelze říct, že by příběh nezahřál u srdíčka, ale stejně jako mnoho lidí přede mnou, nemohu zastírat jisté zklamání nad délkou této záležitosti - celý příběh by se vešel na dvě stránky.
Tedy z jedné strany věci, čekala jsem trochu víc textu - takhle to bylo moc peněz za málo čtení. Ale ze strany druhé, šlo o velmi hřejivé pozastavení, milou pohádku pro uspěchaného člověka, která mu připomene, jak je potřeba občas zvolnit, zastavit a rozhlédnout se kolem sebe, než bude pokračovat dál. A ty ilustrace! Jsou kouzelné, milé a hladí po duši.
Velmi ráda bych od této umělkyně viděla více knih. Všechno dobré, co lze najít na této knížečce, je především její zásluha.
Štítky knihy
polská literaturaAutorovy další knížky
| 2010 |  Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých |
| 2008 |  Běguni |
| 2016 | Knihy Jakubovy |
| 2007 | Pravěk a jiné časy |
| 2020 | Bizarní povídky |
Ztracená duše je nádherná kniha s minimem textu a úžasnými ilustracemi.
Pokud se vám nestalo to, co hlavnímu hrdinovi Janovi (ať už v jakékoliv podobě), můžete si gratulovat. Ale myslím, že takových dospělých lidí v západním světě moc nebude. Téměř každý z nás v různých fázích života uteče nebo utekl své duši a ona za ním potom smutně klopýtá. Nejhorší na tom je, že se jedná v podstatě o běžný stav.
Naštěstí to ale není stav konečný a záleží jen na nás, jestli necháme duši zase zářit, nebo se ztratíme ve světě, kde "muset" a "mít" znamená mnohem více než "být".
Moc se mi líbí celá myšlenka knihy i její zpracování. To, že se tady vypráví hlavně obrazem, i když autorka textu je nositelkou Nobelovy ceny. Ilustrace ve mě evokují nostalgii, melancholii, potřebu být trpělivý, a hlavně naději.
Doporučuji všem, těm uspěchaným obzvlášť.
"Duše se pohybují mnohem pomaleji než těla. Přišly totiž na svět v pradávné minulosti, hned po velkém třesku, kdy se vesmír ještě tolik nerozpínal, a mohl si tak sám sebe prohlédnout v kapesním zrcátku."