Hanina61 komentáře u knih

Tak se zdá, že mám po Harrym Holeovi, Jacku Cafferym, Carlu Mørckovi a jiných (nezapomínejme na Sherlocka Holmese :-D) dalšího oblíbeného detektiva, Roberta Huntera (plus parťáka Carlose). Bylo to velmi napínavé a vraha jsem netipovala ani náhodou... Hned zítra si jdu půjčit "Popravčího"...

43 23.02.2022

Margaret Atwoodovou jsem dlouho obcházela, ale jakmile jsem ji objevila, jsem doslova "okouzlená" a mám další oblíbenou spisovatelku... Tahle sbírka krátkých povídek je naprosto jedinečná, místy jsem nepřestávala žasnout nad jejich originalitou, břitkostí a důvtipem...Taky obdivuju um obou překladatelů, především pak pana Miroslava Jindry v povídce "Vlčí máky: tři variace"... A tak nějak jsem po přečtení její knížky ráda, že jsem "výduťovým člověkem", a nikoliv "přívěskovým", muži prominou... :-D

10 22.02.2022

Červenočerná kniha byla báječná... ale zelenočerná mě bavila ještě víc, asi proto, že miluju les v jakékoliv podobě, i v té šeptající a zlovolné (jen tarantuli jsem si při čtení zakryla)... :-D. Autorčina fantazie je bezbřehá a ilustrátorova též, celkově je kniha neuvěřitelně krásná. Jsem docela ráda za větrné bouře Dudley a Eunice, které u nás vyhodily elektriku, takže jsem nemohla pracovat a tím pádem jsem si užívala krásně lenošivého čtení. A moc se těším na nového modročerného Warrena... :-)

10 20.02.2022

Nečetla jsem ji žádným dětem, ale sama sobě, a poněvadž taky už stárnu a blbnu, krásně jsem si ji užívala a skoro jsem se od ní nedokázala odtrhnout. Přesně jak napsal přede mnou uživatel Corso... hned jak jsem začala číst, vybavil se mi atmosférický Kingův Overlook, taky stojící o samotě v horách... Příběh sám o sobě je dokonalý, ale s těmi červeno-bílo-černými ilustracemi je to bomba... I teď, když to píšu, mám přihlouple šťastný úsměv na tváři... už i proto, že se mi včera podařilo ukořistit v knihovně další díl... takže hurá s Warrenem do "zeleného" Šeptajícího lesa... :-)

13 16.02.2022

Naprosto vynikající "zdravá kuchařka" z doby ještě předrevoluční (mám doma vydání z roku 1988), přeložená z ruštiny a doplněná krásnými ilustracemi Edity Plickové (už jen kvůli nim se vyplatí knihu mít). Velice zajímavé popisy jednotlivých druhů zeleniny, ovoce , obilnin a ořechů jsou doplněné spoustou receptů. Jsem ráda, že ji mám mezi svými kuchařkami. :-)

9 11.02.2022

Kniha stará přes třicet let, ale jedna z nejlepších, které u nás na toto téma vyšly. Pokud je to aspoň trochu možné, je vždy lépe zkusit nejdřív bylinky, než rovnou sahat po chemii. Už se těším na jaro, až je zase začnu sbírat... :-)

7 11.02.2022

"Sehnu se a copak to zvednu? Cosi raného, suchou bílou kytičku. Říká se jí smil a je to trvalka. Zvedla jsem ji u cesty, u dálnice, poblíž skalní stěny prokvetlé křišťálem, ozářené stoupajícím sluncem, které nasvěcovalo skálu jako sklo, jako bránu do světla. V tom okamžiku byl svět něco, čím by se dalo projít a do čeho by se dalo vejít."

Takový malý skvost, který mi dlouho ležel na nočním stolku, protože jsem jej četla jen po kouscích, jinak to snad ani nejde, protože jen tak může člověk ty jednotlivé kousky vstřebávat a prožívat je. Stejně jako čtenáři pode mnou se mi některé části líbily víc a jiné méně, ale celek je... prostě takový malý skvost...

7 10.02.2022

Veselé, hravé, úžasné a naprosto originální povídky, nad kterými jsem během čtení nepřestávala žasnout. Autorova fantazie je bezbřehá... Velmi oceňuji též práci překladatele Jaroslava Vančury a půvabné barevné i černobílé ilustrace Jiřího Moceka. Následně jsem zjistila, že existuje též filmová podoba těchto Kiplingových povídek, "Just So Stories", deset desetiminutových animovaných příběhů, které rozhodně stojí za zhlédnutí. A knížku opravdu doporučuji.
PS. Přečteno v rámci čtenářské výzvy 2022 jako kniha autora, který prožil 1. světovou válku"... Bohužel v ní padl jeho syn, což ovlivnilo i Kiplingovu tvorbu...

12 08.02.2022

Po přečtení (nebo spíš zhltnutí) "Trhliny" jsem si říkala, že ze všech Karikových knih, které jsem dosud přečetla (Smršť, Propast, Tma, Strach, Trhlina) se mi asi nejvíc líbil atmosférický "Strach"... Uplynulo pár dní, svůj názor přehodnocuji a "Trhlinu" stavím na první místo, protože ji pořád nemůžu dostat z hlavy... jako bych taky sama byla "zaháknutá" tam někde v Tribeči... Taky jsem se hned i přes ne zrovna příznivé hodnocení podívala na filmové zpracování, protože mě zajímalo, jak si Bebjak poradil s Igorovými "myšlenkovými pochody"... Po této stránce nic moc, ale jinak byla strašidelná atmosféra lesa tam nahoře zachycena docela slušně, nicméně kdybych předtím nečetla knihu, tak by mi asi film samotný nic moc nedal... Zato kniha super...

Aktualizace: Uplynul týden a mně v hlavě pořád zní:

"Dej si pozor na les,
ať tě nespolkne...
hýkal... a rudý vřes..."

29 06.02.2022

Další skvělý, správně praštěný A. Paasilinna. Je mi mi moc líto, že autor už zemřel a nenapíše žádné další skvosty...
PS. Taky si někdy, spíš od radosti než z žalu, hezky od plic zavyju... ;-)

14 01.02.2022

Další krásná fotografická publikace z roku 1980, zakoupená za dvacet korun v charitativním obchodě a přinášející úžasné panoramatické záběry vrchů a údolí Českého středohoří, krajiny mnou nesčetněkrát navštívené a nádherné ve všech ročních dobách. Barevné ilustrace vzadu doplňují černobílé obrázky a popisky hlavních míst a měst této oblasti.

11 29.01.2022

Opravdový skvost. Tuhle knížku z roku 1980 jsem si nedávno koupila za čtyřicet korun v antikvariátě a musím říct, že je to jedna z nejkrásnějších fotografických publikací, co jsem kdy držela v ruce. A nejde jen o fotografie Jaromíra Holečka ml., černobílé i barevné, místy rozostřené a o to snovější, které jako by vás chtěly vtáhnout do obrazu, ale také o nádherně poetické doprovodné texty mistra slova Jaromíra Tomečka. Ač jsem ji četla teď v zimě, kdy je venku chmurno a nevlídno, při čtení o létu jako bych byla přímo v něm, v teple, v zeleném lese, obklopená všemi jeho tajemnými obyvateli, osrstěnými i opeřenými… a bylo tam tak krásně… Nemůžu než dát pět hvězdiček a určitě se ke knize budu pro potěchu vracet.

A my všichni víme bezpečně, že
vlka nesou nohy,
orla křídla,
člověka srdce.

10 29.01.2022

Tak tohle bylo super. Knížka je sice určená spíš mladším ročníkům, ale i tak jsem se v ní dozvěděla spoustu zajímavých informací, které se člověk jinde nedočte. Oceňuju zábavnou formu, jakou je napsaná, parádní komiksové ilustrace i úryvky z deníku. A četbu jsem zpestřovala poslechem Elvisových songů. :-)

7 28.01.2022

Karikovy horory jsem začala číst od těch s nižším hodnocením, bez jakéhokoliv očekávání, a "Smršť" i "Propast" se mi líbily natolik, že jsem jim dala pět hvězdiček. Jenže jsem přečetla "Strach" a začíná mi to docházet... Protože na hodnocení této knihy bych ve srovnání s těmi předchozími potřebovala těch hvězdiček tak sedm... A to jsem ještě nečetla "Trhlinu"... :-D

16 27.01.2022

Při úklidu v knihovně jsem narazila na tento malý poklad... Uvnitř stojí krasopisné věnování: "...za výborný prospěch a vzorné chování ve šk.roce 1968/69..." To jsem chodila do první třídy a knížku jsem dostala na konci školního roku za odměnu, pamatuju si, že se mně tehdy mc líbila, pohádky, básničky i obrázky... A tak jsem si ji dnes večer na vlně nostalgie přečetla po pěti desítkách let znovu, a pořád se mi líbí... Nejvíc asi pohádka "O Ivánkovi, který tloustl a tloustl"... protože rád četl, ale četl moc rychle a polykal přitom písmenka a slova, až se mu z nich nafouklo bříško... Takže pozor na to! :-D

10 23.01.2022

Mám vícero důvodů, proč dávám knize na rozdíl od většiny ostatních čtenářů vysoké hodnocení... Sama jsem "lezkyně", která kdysi nevylezla ani na žebřík, jak se bála výšek, a teď šplhám po horách jako kamzík, takže vím, co je to mít pod sebou propast, a vím, jak to je, když najednou přijde "zásek"... proto jsem se dokázala do postavy dokonale vžít... Dále, toto je moje druhá kniha od Jozefa Kariky - čtu je od nejnižšího hodnocení, "Trhlinu" si nechávám na samý konec, takže zatím nesrovnávám... Také se mi líbilo, jak autor zakomponoval do děje mého oblíbence Joe Simpsona a jeho "Touching the Void"... a ty "psychokecy", jak tu zaznělo, mi nevadily ani v nejmenším, naopak navozovaly správně schizofrenickou atmosféru... takže tak... ;-)

16 21.01.2022

Jako člověk, pro kterého se "Věc" režiséra Johna Carpentera řadí mezi první pětku - nebo spíš trojku - nejoblíbenějších filmů, nemůžu hodnotit jinak než pěti hvězdičkami, tím spíš, když beru v úvahu, že ji Campbell napsal v 30. letech minulého století, což mi připadá skoro neuvěřitelné! A jsem moc ráda i za třicetistranovou Předmluvu a Úvod, kde jsem se dozvěděla, jak vlastně toto dílo spatřilo světlo světa.
Vřele doporučuji k poslechu též audioverzi povídky "Kdo je tam?"

13 15.01.2022

Přečtena znovu - teď už ji mám doma - tentokrát v rámci čtenářské výzvy jako kniha od autora z mého dětství. Super komiks, pamatuju si, jak jsem ho tehdy hltala, a dokonce i dnes si některé hlášky pamatuju zpaměti, a po celou dobu čtení mám přihlouplý úsměv na tváři... Holt nostalgie... :-D

19 14.01.2022

Mám ráda medvědy a mám ráda Paasilinnu, takže dokonalá kombinace. A už dlouho jsem se tak skvěle nepobavila, vlastně naposledy při čtení "Lesa oběšených lišek"... Ať už byl pan farář jakkoliv sympatický či nesympatický (mně tedy ve své potrhlosti spíš sympatický), jeho zbožný medvěd Jejda/Obejda byl prostě boží... :-)

13 10.01.2022

Tak jestli opravdu platí rčení "Jak na Nový rok, tak po celý rok", mám se na co těšit. Začala jsem ji číst dnes ráno ještě před snídaní, na kterou pak už nedošlo, dokud jsem knihu nedočetla, prostě jsem se od ní nedokázala odpoutat. Vidím, že má nižší hodnocení, ale já zatím nemůžu srovnávat, je to můj první Jozef Karika, ale opravdu mě dostal... a ten metafyzický konec mi k tomu seděl přímo dokonale. Myslím, že mám dalšího oblíbeného spisovatele... :-)
PS. Uvědomila jsem si jednu zajímavou spojitost: Podobně jako "halný vítr" ovlivňuje lidskou psychiku z jihu vanoucí fén fén ve francouzských Alpách, jak píše například Joe Simpson ve své knize "Zvuk zemské tíže"...

14 01.01.2022