Hanina61 komentáře u knih

Milé a příjemné čtení a knížka velikostí a váhou akorát tak do batohu, takže "putovní", jak jim říkám já... a když se s ní pak člověk na výšlapu ve chvíli odpočinku posadí na pařez a čte si v ní o lese, o stromech, o dřevu, i o těch pařezech, je mu dobře na duši.

10 18.05.2022

Vždycky si říkám, že Chris Carter už nemůže vymyslet nechutnější způsob vraždy... ale podaří se mu to pokaždé... Ovšem samotný příběh za vraždami je totální psycho, ten mě úplně dostal... Říkám si, že si teď od carterovek dám na chvilku pauzu, ale stejně to nevydržím... :-D Přečetla jsem jich už 9 (nečetla jsem všechny v chronologickém pořadí), už mi zbývají jenom dvě a nevím, co budu dělat pak, protože lepší a napínavější (a samozřejmě brutálnější) detektivní sérii jsem nikdy nečetla. Jak tu psal někdo pode mnou, je to jako droga... Snad bude Carter psát dál... ale taky je možné, že pošle Huntera a Garciu do předčasného důchodu nebo k dopravní polici, jinak se z těch hrůz zcvoknou... :-D

31 15.05.2022

Hodně temné a hodně brutální... carterovek už jsem přečetla slušný díl, ale snad u žádné mi nebylo tak "zle" jako u téhle, četla jsem ji v porovnání s ostatními dost dlouho, protože jsem si prostě musela dávat pauzy. A ten konec byl opravdu psycho nářez... taky se mi v určitém okamžiku - nechci spoilerovat - draly slzy do očí, stejně jako kapitánce Blakeové... Uf, jdu si přečíst nějaké pohádky...

34 03.05.2022

Z nedostatku jiné četby na místě mého přechodného výskytu jsem sáhla po Srdcích hladových, a vlastně to byla moje první - a možná i poslední - Vlasta Javořická. Nemůžu jí upřít spisovatelský um, některé popisy přírody až berou za srdce, a chápu, že leckomu (například mojí milé sestře), dokážou její příběhy učarovat, ostatně ani tento nebyl špatný a docela jsem chtěla vědět, jak to dopadne. Spíš mě docela zajímá autorčin vlastní život. Tak či tak jsem s potěšením zjistila, že si ji mohu zařadit do čtenářské výzvy jako příběh nešťastné lásky. :-)

9 29.04.2022

Další úžasné dobrodružství Warrena a jeho přátel, tentokrát v modro-černo-bílém provedení, které z knížky samotné dělá umělecký skvost. Docela jsem si toho malého človíčka oblíbila a budu netrpělivě čekat na další z jeho pokračování, pokud bude... I mě napadlo, že hotel asi poletí na Měsíc (šedo-černo-bílá?) nebo se třeba provrtá do středu Země (oranžovo-černo-bílá?)... Nechám se překvapit, ale už teď se těším. A doporučuju nikoliv pouze mladším čtenářům, ale i těm starším, je to skvělá oddychovka...

8 20.04.2022

Hezká malá knížka, zakoupená za 10 Kč v charitativním obchodě. Obálku má sice barevnou, ale uvnitř je plná černobílých fotografií, které mám tak ráda... ze starých černobílých fotek vyzařuje zvláštní nostalgické kouzlo. A zajímám se o ptactvo, takže jsem se nejenom pokochala očima, ale se i dozvěděla ledacos zajímavého ze života skorců a jiných opeřených tvorů. Milé odpočinkové, a přitom vzdělávací čtení... :-)

9 20.04.2022

(SPOILER) Ač v chronologickém pořadí druhá, je to moje již osmá "carterovka" (Popravčího jsem dřív nesehnala, ale tady - s výjimkou dvojice "Zloba" + "Nenávist" na chronologii zas tak nezáleží, sympaťáci Hunter a Garcia jsou nám vždy představeni nanovo). A opět naprosto famózně napínavý brutální příběh, který nelze odložit, dokud není dočten. Osobně jsem ale velmi ráda, že nedošlo na poslední plánované vraždy, poněvadž trpím příšernou arachnofobií a už předem jsem se tohoto způsobu vraždy děsila, už jen ta představa mě teď straší v hlavě...:-D

34 16.04.2022

Ok, zas tak velký blábol to není, respektive ten, kdo teprve teď chce začít posílat plasty do p*dele, čili úplný nováček, nebo totální ignorant, co klidně vyhodí prázdnou PETku za jízdy z auta do lesa, by si v ní počíst mohl a třeba se sebou začne i něco dělat. Vzata z knihobudky na nádraží a bude odnesena zpět, mně osobně nedala nic, ale její užitečnost nepopírám. ;-)

8 10.04.2022

Stejně jako "Osici" pode mnou Veselice naprosto uchvátila. Byla to moje první knížka od Evy Hudečkové a nestačím žasnout, jaká je to skvělá spisovatelka, jak nádherný jazyk, slovní obraty a popisy používá... skoro bych řekla, že to pro mě bylo stejně úžasné překvapení, jako když jsem před lety četla četla "Sto roků samoty", tak nádherný magický realismus to byl, zůstane mi nadlouho v hlavě... Myslím, že mám další oblíbenou spisovatelku a určitě si přečtu i její další knihy. Veselici velmi doporučuji, vlastně se divím, že je tak málo v "přečtených knihách"... už jenom ta úžasná tmavofialová obálka musí každého zaujmout, mě přitáhla v knihovně už ode dveří... a text navíc doplňují kouzelné ilustrace...

8 10.04.2022

Docela úspěšně jsem se zbavila závislosti na sladkém, na kávě a dalších věcech... ovšem závislost na "carterovkách" je zřejmě nevyléčitelná... :-D

25 04.04.2022

Jako malá jsem ji přečetla nesčetněkrát a v dospělosti pak opakovaně znovu... a pokaždé přitom myslím na všechny ty psí duše mého dětství, mládí a věku pokročilého, co teď někde v psím nebi dovádějí s Čapkovou Dášeňkou.... Díky textu, ilustracím i fotografiím je to jedna z nejhezčích knížek, co jsem kdy četla, takový malý skvost, který bude vždycky zaujímat čestné místo v mojí knihovně ( mám modrou Dášeňku z roku 1982, vydanou nakladatelstvím Albatros).
PS. Doporučuju k přečtení i "Měl jsem psa a kočku"...

38 02.04.2022

Ač byla trochu jiná než všechny předchozí knihy, nebyla o nic méně napínavá... Psychologická hra na kočku a myš, která člověka udrží v napětí od začátku až do konce. A ačkoliv mi Garcia přece jen trošku chyběl, nemůžu hodnotit jinak než opět plným počtem hvězd. Teď nějakou malou oddychovku jako vždycky mezi "carterovkami"... a už mám doma přinesenou z knihovny Nenávist...

25 29.03.2022

Na místě, kde se zrovna vyskytuji, jsem z nedostatku jiné četby sáhla po této fotografické publikaci. Ve středních Čechách jsem strávila dvě desítky let a pořád se tam ráda vracím, a tak jsem si listování a prohlížení míst, kde jsem byla i nebyla docela užila, ale nejvíc se mi líbily vsunuté černobílé fotografie, které jsou opravdu "dokonale retro", třeba ta, jak jede pan železničář zasněženou krajinou na kole do práce nebo vzpomínkové z chmelových brigád. Ovšem nejvíc mě fascinovala fotografie s názvem "Dálnice opouští hlavní město Prahu"...kde po jinak fantasmagoricky prázdné dálnici uhání do dáli pouhé tři či čtyři automobily, samozřejmě škodovky...to je dnes už pouhý řidičův sen... :-D

10 18.03.2022

Tak tohle bylo úplně parádní... Vybírala jsem z přeplněných polic knížky, které chci odnést do knihobudky na nádraží a padl mi do ruky tenhle malý poklad od Václava Čtvrtka s milými ilustracemi mého oblíbeného Jiřího Kalouska. No samozřejmě jsem se do knížečky začetla a přenáramně jsem se bavila - poněvadž jsem byla sama doma, četla jsem ji nahlas, stylizovala jsem se do jednotlivých postav a dokonce přezpívala všechny pirátské písně. Jen to kormarumpálvratiráhnostěhlepacholemordsecmiliónské zaklení se jaksi nemůžu naučit zpaměti... :-)

13 14.03.2022

Knížky Petry Soukupové mám moc ráda, přečetla jsem je zatím všechny... Ale v této jsem ty nekonečné hádky a argumenty mezi postavami prostě nezvládla... možná je to tím, co se kolem nás děje, možná mám jenom depku, ale knihu prozatím odkládám do nedočtených a nedávám hodnocení, možná se k ní někdy vrátím... teď si raději jdu číst Život v lesích... :-)

Ach jo, oči pálí, písmenka se rozmazávají, že už na ně skoro nevidím, ale přestat číst nedokážu... Jak už jsem psala dřív u jiného Carterova titulu, je to nebezpečně návykové... :-D

28 08.03.2022

Jen chci upozornit, že na knihách Chrise Cartera může velmi snadno vzniknout závislost, u mne se tak stalo již po dvou z nich. A doporučuju prokládat je poezií, pohádkami nebo červenou knihovnou... :-D Jinak klobouk dolů před Chrisem Carterem, že dokáže napsat něco takového a klobouk dolů před Hunterem a Garciou, že jsou vůbec schopni dělat takovou práci, byť jsou oba fiktivní... Doufám, že podle toho nikdo nenatočí film, asi by se jim nedostávalo rudé barvy...

34 02.03.2022

Všimla jsem si ji v naší malé knihovně, kde měl pan Nazarov vloni přednášku o svých cestách... milá malá knížečka plná moudra a krásných fotografií... i když k nim nejsou popisky, mnohé z míst jsem poznala ze svých vlastních dalekých cest, jiná vypadala jako z lesa za naším domem a možná by mi právě popisky připadaly trochu rušivé... Každý citát nabádá k zamyšlení...

"V životě nemusíš dostat vždy dobré karty, ale někdy jde jen o to sehrát dobrou hru se špatným listem."

11 02.03.2022

Všechno už asi bylo napsáno v komentářích pode mnou... a nenapadá mě jiné slovo než zde již použité - "geniální"... Ten začátek - první stránky - mě docela "rozsekal"... a konec ještě víc... Moje druhá kniha od Jana Štiftera a rozhodně ne poslední, myslím, že o tomhle autorovi ještě uslyšíme... Moc doporučuji...

20 27.02.2022

Překrásná fotografická publikace o mém rodném městě na Moravském Slovácku, především o místním folkloru (sama jsem jako děvčica taky chodívala do "krůžka" a tatínek i bratr hráli v cimbálovce, bohužel už oba hrají v nebi...), ve které si v dálce listuju, když se mně moc stýská... Za pozornost stojí především "galerie krojů"... Když jsem byla malá, na kolech jezdívalo po Dubňanech tolik "tetek" v jupkách a kanafaskách... dnes už by je člověk bohužel spočítal na prstech jedné ruky... Aspoň že ta krása ožívá při různých slavnostních příležitostech, především tradičních dubňanských hodech v měsíci říjnu... Tož sa dojeďte podívat... :-)

10 25.02.2022