Hanina61 komentáře u knih

Jedna z nejkrásnějších, nejpoetičtějších a zároveň nejsmutnějších knih, co znám. Příběh muže, ovčáka z francouzských hor, osamělého individualisty, který přesto bytostně touží po lásce, která mu není osudem dopřána.

6 14.09.2015

Jedna z nejlepších českých knížek o bylinkách a jiných alternativních léčebných prostředcích. Taky se k ní ráda vracím. :-)

8 14.09.2015

Ani nevím, kolikrát jsem tuto knížku už četla. Autorčin jemný popisný styl mě okouzlil, v této knize i dalších. Nádherný příběh plný kontrastů, nenaplněné touhy, smutku, potlačované lásky i radosti ze života. Příběh byl (s pozměměným koncem, což dost dobře nechápu) velmi dobře převeden do filmové podoby, v hlavních rolích s "úžasně negativní" Jiřinou Šejbaloou a mladičkou Janou Brejchovou. Jak kniha, tak film patří mezi moje oblíbené.

7 13.09.2015

Pro mě jako milovnici a sběratelku kuchařek je tahle knížka parádní. Nedá se sice číst v jednom zátahu, ale na občasné prolistování, začtení, popřípadě přípravu nějakého zajímavého receptu je skvělá. Doplněna zábavným líčením autorčina života a doby, plus její povídkovou tvorbou. :-)

4 13.09.2015

Ze začátku jsem měla pocit, jako bych se pustila do pohádkové knížky... Čím dál jsem četla, tím víc jsem si uvědomovala, že i já jsem v podobné "pohádce" aktérem. Tahle knížka mi dala opravdu hodně, dost objasnila moji vztahovou "závislost" i "spoluzávilost", v lecčems otevřela oči. Určitě si přečtu i další autorovy knihy. :-)

5 09.09.2015

Tahle knížka mě provázela celým dospíváním... četla jsem ji mnohokrát po sobě a skoro každé prázdniny jsem se snažila splnit všechny bobříky... vždycky jsem ztroskotala na bobříkovi hladu... :-)

9 07.09.2015

Jako dítě jsem tu knížku milovala, příběh mně připadal neskutečně dobrodružný... nevím, nakolik by se mi líbil teď,ostatně bych si jej mohla někdy znovu přečíst, knížku mám z jednoho antikvariátu... nicméně z hlediska tehdejšího vnímání malého/mladého čtenáře dávám plné hodnocení. :-)

7 07.09.2015

Při čtení této knížku jsem měla "blaho v duši". Pak jsem ji dala přečíst svojí mamince a následně jsme se společně vypravily do Prahy, abychom mimo jiné objevily dům, kde paní Jindřiška Smetanová bydlela a napsala tuto knížku. Bohužel jsme zjistily, že z domu číslo 1 na Velkopřevorském náměstí, v sousedství francouzského velvyslanectví je skoro ruina... Od té doby kolem šla mnohokrát... a vždycky si přitom vzpomenu na úžasné hladivé příběhy a fejetony paní Smetanové i na svoji maminku, která si s ní teď povídá někde v nebi.

10 05.09.2015

Ano, je jiná než předchozí díly... a to jsem začala od Sněhuláka, s tím, že po dočtení série vrátím na samý začátek. Abych pravdu řekla, moc se mi do tohoto dílu nechtělo, protože jeho tematika se mě dost dotýká osobně, blízký příbuzný měl vážné problémy se závislostí, ukradlo mi to několik let života...nicméně jsem ho nechtěla vynechat....Některé pasáže se mi tudíž četly hodně, hodně těžko, ale jak děj pokračoval, pohltil mě jako vždycky. Harry opravdu přežije všechno... Dám si chvilku pauzu u něčeho oddychového a jdu se začíst do Policie, už ji mám půjčenou z knihovny... :-)

4 02.09.2015

Pamatuju si, jak jsem kolem ní chodila v druhé třídě do školy, byla za výlohou maličkého knihkupectví, trůnila tam uprostřed a já od ní nikdy nemohla odtrhnout oči. O Vánocích jsem ji pak našla pod stromečkem, spolu s vepsaným věnováním od mé babičky. Já ty pohádky přímo hltala. A ty nádherné ilustrace pana Boudy, na ty jsem se nemohla vynadívat. Po mnoha letech jsem z ní čítávala svým synkům, když byli malí. Bzí bzí, osel ušatý... Uběhla další spousta let, o knížku jsem přišla v koloběhu života, dlouho jsem ji hledala a pak ji jako zázrakem objevila v jednom antikvariátě. A tak ji mám znovu, sice bez babiččina věnování, a těším se, až z ní, sama už taky babička, budu číst svému malému vnoučkovi. PS. Od té doby miluju ilustrace Cyrila Boudy.

8 01.09.2015

Tuhle knížku miluju už spoustu let. Mám vydání s nádhernými ilustracemi Jana Zrzavého, což je v kombinaci s čarokrásnými strašidelnými povídkami ztělesněná poezie. Rázovité postavičky, vykutálené i méně chytré, věčný svár dobra a nadpřirozeno v mnoha podobách, kouzelný ukrajinský folklór - kombinace, co mě chytla za srdce a nikdy nepoustila. Jen co tohle píšu, mám chuť pustit se do nich znovu, po x-té. :-) PS. Jenže je tolik knih, co jsem ještě nečetla a chtěla bych...

10 01.09.2015

Asi nejkrásnější a nejoblíbenější knížky mého dětství, čtené mnohokrát dokola. Sestra měla "Káju Maříka", já zase "Gabru a Málinku". A láska ke spisovatelce Amálii Kutinové tak nějak přešla i na svérázné knížky její dcery Marie Kubátové. A když o tom teď píšu, říkám si, proč bych si vlastně "na stáří" nemohla přečíst Gabru a Málinku znovu. Nedávno jsem je objevila všechny díly v jednom antikvariátu a jásala jsem, jako bych našla zlatý poklad. :-)

13 01.09.2015

Moje zřejmě nejoblíbenější kniha z pera mistra Kinga. Poprvé jsem ji četla jako mladá mamka dvou malých kluků a tím víc jsem se dokázala vžít do myšlení otce postiženého ztrátou syna, do jeho bolesti a zoufalého odhodlání udělat cokoliv, jakkoliv nepředstavitelného. Od té doby jsem se k ní několikrát vrátila, a vlastně to prožívám vždycky stejně. Hrůzu, bolest, zoufalou naději.

13 31.08.2015

Já mám tohodle pana Malíře moc ráda, nejenom jako umělce, co dokáže malovat tak nádherně snivé obrazy, ale také jako neuvěřitelně "lidského" člověka s úžasným humorem a přístupem k životu. Z téhle knížky plné jeho fejetonů ta radost ze života přímo čiší. :-)

2 31.08.2015

Úžasná knížečka pro chvíle, kdy si člověk myslí, že "je mu na světě zle". Aneb, važme si každého dne svého života.:-)

4 31.08.2015

Mě tahle knížka naopak okouzlila. :-) Přesně jak píše "valentýna" - donutí Vás zamyslet se nad sebou samým, nad svým často umíněným a zatvrzelým postojem k životu, který lze vždycky změnit.

4 31.08.2015

Na knihu mám podobný názor jako "JanaDor". Místy jsem ji musela odložit, rozdýchat to, co jsem si právě přečetla o tom, jaké násilí je pácháno na ženách v Kongu. Člověk pak opravdu cítí vděčnost za svůj život tady a teď, se všemi jeho radostmi a trápeními. Samostatnou kapitolou je autorčin boj s rakovinou, její síla, odhodlání, radost ze života všemu navzdory. Také už ji určitě nikdy nebudu číst znovu, ale jsem vděčná za to, co mi dala, za ponaučení, že je třeba vážit si každého dne.

4 29.08.2015

Jedna z knížek, po kterých opakovaně sahám, když je mi "blbě na duši". Milé a příjemné čtení. :-)

4 25.08.2015

Sice čtu na přeskáčku, tohle byla moje první knížka od Adlera-Olsena, nicméně už mám z knihovny přinesenou další. A musím říct, že po Harrym Holeovi se Carl Morck stává mým dalším oblíbeným hrdinou. Těch posledních cca 150 stran jsem neviděla, neslyšela, nejedla a málem i nedýchala, a jen jsem bez přestávky četla. Těším se na další díly. :-)

8 21.08.2015

Ač vášnivá čtenářka, dlouho jsem knížkám JN odolávala, připadalo mi, že to je jen taková "móda" a nechápala jsem, co na nich všichni mají. Stejně jsem nakonec neodolala a hned po přečtení jedné z nich, jsem už moc dobře věděla, co na nich všichni mají. Nicméně... někdo tu někde psal, že pokud nechcete začít číst od Netopýra, tak aspoň od Sněhuláka. Tak jsem to i udělala. A někdo tu někde psal, že "Harry Hole je prostě LÁSKA". Přesně tak. Po Sněhulákoi a Levhartovi jsem totálně "hooked on", neboli "zaháčkovaná". Chystám se na Přízrak a je mi docela jasné, že jakmile přečtu Policii, dojde i na všechny předchozí díly, počínaje Netopýrem. Opravdu super čtení... :-)

15 15.08.2015