Hanina61 komentáře u knih

Bez textu, ale s překrásně ilustrovaným milým příběhem, který potěší nejenom děti a kočkomily... :-)

12 30.08.2023

Tak určitě jsem nevěděla, že krokodýli polykají kamení, aby neměli velký hlad, že komáři člověka nejenom štípnou, ale taky počurají, že u rybek klaunů se samci mění v samice, že žralokovi naroste až 30 000 zubů za život... a spoustu dalších, skoro neuvěřitelných věcí ze světa živočichů... vše provázeno úžasnými ilustracemi Maji Säfströmové. Milá knížka, kterou můžete číst zas a znovu stále dokola a nikdy se neomrzí... :-)

19 30.08.2023

Středověk je drsný, na lidských životech tam zas tolik nesejde... :-) Sice to nemělo takový "drajv" jako jednička, tu romantickou linku bych klidně trochu okleštila, zabředání do děje z prvního dílu též, ale i tak to bylo zábavné čtení, zvlášť když se jednalo o bitky, půtky, závěrečný souboj v přítomnosti krále Jana... a taky zajímavé, protože s popisem přípravných prací a posléze výroby železa si dal autor opravdu práci. Těším se na další osudy Ondřeje z Rohatce, hlavně na jeho účast ve vojenských taženích... .-)

15 19.08.2023

Sice ne tak obsáhlá jako klasická "Krkonošská kuchařka" Jiřího Marholda, nicméně doplněná krásnými fotografiemi, nad kterými se opravdu sbíhají sliny a lákají k vyzkoušení (u mnohých se to v mém případě již stalo), takový malý skvost pro každého, kdo se zajímá o kuchařky nebo je dokonce jaká já sbírá. Zakoupeno při besedě s milou paní spisovatelkou (od které jsem jinak četla pouze její knížky pro děti, ty ženské romány mě fakt nebaví) v naší knihovně, takže s autogramem... :-)

12 19.08.2023

Ač jsem dlouhá léta Kingův fanoušek a přečetla jsem od něho téměř vše a hodně jeho knih víc než jednou, "Temné věži" jsem dlouho odolávala, prostě se mi do tak obsáhlé série nechtělo. Nakopla mě až letošní čtenářská výzva (něco od Kinga či Austen), takže jsem sáhla po "Pistolníkovi"... Zvláštní, hodně zvláštní, těžko definovatelný žánr, psychedelický příběh místy až odrazující, nicméně člověku nedovolí knihu odložit... a na samém konci už se nemůžu dočkat, až zajdu do knihovny, abych se dozvěděla, jak to bude s Rolandem sedícím tam na pláži dál... ;-)

16 13.08.2023

Knížku jsem koupila za celých 20 Kč během "Knihovnického bazaru" v Táboře a ani jsem netušila, že si domů přinesu takový skvost. Přesně jak napsala čtenářka pode mnou, člověk při pohledu na ty obrázky přímo slintá... :-D. Najdete v ní podrobné, fotografiemi doplněné návody na všechny druhy sladkých těst a recepty na nejznámější i méně známe druhy moučníků. Je moc sympaticky a zajímavě napsaná... původně jsem myslela, že je české provenience, až pak jsem si všimla, že je přeložená z němčiny... Žádné "exotické" a nedostupné suroviny v ní rozhodně nenajdete. Za mě dokonalá, k pečení (myslím, že podle ní musí být chopen upéct kdokoliv) anebo třeba jen ke koukání a kochání... :-)

12 11.08.2023

"Rodinné recepty, rodinné historky a rodinné fotky..." A já jen dodám, že bezva rodinné recepty (určitě mnohé z nich vyzkouším), převelice zábavné a zajímavé rodinné historky a parádní rodinné (hlavně ty staré černobílé) fotky... :-)

10 21.07.2023

"...pohled na naše vltavské a sedlčanské kopce byl mi největší útěchou a radostí. Jenom zde jsem byl opravdu živ, jenom zde jsem tvořil..." - Josef Suk


Když jsem sedlčanskou krajinu spatřila poprvé, vzala mi její krása dech. Dnes tamtudy jezdívám docela často a pokaždé a ve všech ročních dobách ji musím obdivovat. Není to žádná "turisticky vykřičená oblast", ale krajina skromná, zvlněná, barevná, s mírnými kopci, lesy, loukami, rybníky, vesničkami, kostelíky a viklany... Fotograf Martin Stecker jí vzdal poctu svou nádhernou sbírkou fotografií, černobílých i barevných, uspořádaných do oddílů podle jednotlivých témat, doplněných krátkými texty Jana Kuthana k zamyšlení. Ať už Sedlčansko znáte či neznáte, kniha stojí za přečtení - prohlédnutí.

15 02.06.2023

Tuhle takřka čtyřicetiletou knihu nikdo nečetl a nehodnotil? Tak to musím napravit, protože si pamatuju, jak se mi jako mladé nevěstě v 80. letech líbila, jak mi ženy na fotografiích v ní připadaly krásné a všechny ty rady úžasné. Měla ji v knihovně moje tchýně Anička a často, když jsme ji navštívili, jsem si v ní zas a znovu listovala. Nebyl internet, z časopisů vycházela jedině tak Vlasta, Žena a móda či Praktická žena... ne jako dnes, kdy je časopisů "pro ženy" přehršle a influencerky na nás chrlí svoje moudra ze všech stran... Tchýně Anička tu už není, knihovna se ruší a já přemýšlím, zda si tuhle knihu nechat, čistě z nostalgie, rozhodně ne z praktických důvodů, protože kdybych si podle ní například měla nechat udělat módní účes, tak bych se s tou nalakovanou helmou bála vylézt z baráku... Ale jo... Takže hodnocení? Z pohledu mladé nevěsty v 80. letech celých pět hvězdiček, z pohledu nynější důchodkyně tak dvě, maximálně s mohutným přivřením oka opět čistě z nostalgie tři... :-) PS. A samozřejmě si ji nechávám...

21 28.05.2023

Kniha "Do tmy" je moje srdcovka, od jejího vydání ji čtu každý rok v době kvetení lípy zas a znovu, líbily se mi i "Ke dnu" a "Před povodní" s jejími mystickými prvky... Annu Bolavou jsem poznala osobně a na její novou knihu jsem se moc těšila... Ale ač jsem čtenář vnímavý a trpělivý a ač mám ráda fantasy i magický realismus, musím se v tomto případě připojit k těm čtenářům, kteří se do knihy pustili s nadšením, ale jak příběh pokračoval, museli se do četby nutit... A to jsem si knihu tak moc chtěla přečíst... Rychločetba nezabrala, tady je totiž třeba věnovat pozornost každému slovu... je mi to líto, ale čas je příliš vzácný, než abych četla něco, do čeho se musím nutit, takže knihu odkládám do nedočtených, byť jí dávám malou šancí, že ji třeba někdy dočtu. Jako nedočtenou nemůžu hodnotit... Nicméně po stránce jazykové a vypravěčské by to bylo u Anny Bolavé jako vždy na pět hvězd, ovšem příběh samotný?

Narodila jsem se na Moravě, patnáct let žiju v jižních Čechách, ale krásných více než dvacet let jsem strávila v Čechách středních, respektive v jejich severozápadní části. A i teď mám vlastně střední Čechy coby kamenem dohodil, hranice probíhá kousek odsud. A musím říct, že Středočeský kraj miluju, ať už je to Džbánsko, kam se stále a často vracím, ať jsou to Brdy, Berounsko, Posázaví, Petrovicko nebo Čertova hrbatina... všude to má svoje kouzlo a úžasného genia loci. Autoři v této knize seznamují čtenáře s historií kraje, s půdami (víte třeba, že naDžbánsku, je hlína skoro červená?), rybníky a řekami, podnebím, typickými lesy, rostlinami a zvířaty... a všechny tyto zajímavé informace provázejí krásné barevné fotografie. Vřele doporučuji všem, kdo se o střední Čechy zajímají, i když tam třeba nežijí...Sama mám pár restů, třeba na Nymbursko se teprve chystám (už i kvůli mému milovanému Bohumilu Hrabalovi)...Léto to jistí... ;-)

17 22.05.2023

Ač se o módu nijak nezajímám, byla jsem z "pracovních důvodu" nucena sáhnout po životopise Coco Chanel, a nelituji toho. Předtím jsem o ní věděla jen pár nejznámějších věcí (Chanel č. 5, flapper šaty, kostýmky...), ale tahle kniha mi otevřela oči, protože jsem dosud netušila, z jak nuzných poměrů tato žena pocházela a jak celý život tvrdě dřela, aby se z ní stala nesmrtelná módní ikona, která ve své době dala ženám v oblékání "svobodu". Kniha se četla dobře, autor si dal opravdu přepečlivou práci a shromáždil neskutečné množství detailů z jejího života. Kromě informací o samotném životě Coco jsem se dozvěděla spoustu zajímavostí o historii a kultuře její doby. Doporučuji...
PS. A poprvé v životě jsem si v parfumerii přičichla k Chanelu č. 5, ba dokonce jsem zdarma dostala vzorek... ta vůně je opravdu nádherná a nadčasová... :-)

12 28.04.2023

Často chodívám ke studánce Královce nad obcí Líský ve středních Čechách, kde podle pověsti V. B. Třebízského hodila královna Eliška Přemyslovna do studánky klíče od českého království, když prchala před svým manželem Janem Lucemburským. A protože jsem se chtěla dozvědět, jak to bylo doopravdy, sáhla jsem po knize Jaroslavy Černé, ze které jsem se velmi čtivou a zajímavou formou dozvěděla o životě této české královny i o situaci, která tehdy vládla v Čechách... nebylo to snadné... všichni obdivují takovou Hru o trůny, ale tehdejší realita u nás byla (tedy až na ty draky) často mnohem horší... Doporučuji k přečtení...

13 12.04.2023

"Ale hrůza, kterou jsem cítil, to nebyl žádný obyčejný přízračný strach. Byla nekonečně větší, podivnější a zdálo se, že vychází z jakéhosi nejasného, po předcích zděděného děsu, znepokojivého hlubším způsobem než cokoliv, co jsem kdy poznal nebo si představoval..."

Tak tohle byla opravdu lahůdka, obsahem, formou i jazykem... jako by autor maloval čtenáři před očima obrazy, lahodící, tajemné i děsivé... Ty popisy strachu a hrůzy obou cestovatelů, kteří netuší, co se kolem nich děje a jak se z toho vymanit, jsou famózní... za zmínku stojí rovněž úžasné snové modro-černo-bílé ilustrace Jana Hlíska... Doporučuji všem milovníkům tajemna a hororů ze staré školy...

24 27.03.2023

Hodně temné, stejně jako "Nedokončený rukopis"... A nad spletitou prokombinovaností příběhů z "Nedokončeného rukopisu" a "Černé smrti" nelze než žasnout, svědčí o autorově genialitě... Obě se četly jedním dechem a víc netřeba dodávat...

19 19.03.2023

Ač to bylo "těžké" čtení, přečetla jsem knížku během pošmourné březnové soboty, nedalo se od ní totiž odtrhnout... Vše podstatné již bylo napsáno v komentářích pode mnou, snad jenom dodám, že před autorkou, od které jsem četla "Šikmý kostel" a "Šikmý kostel 2", se hluboce skláním...

37 11.03.2023

"Sběratel sněhu" mě nadchl, také "Světlo z Pauliny", "Cafe Groll" i "Kathy", ale tahle, ač jsem ji měla dlouho rezervovanou v knihovně a ač jsem se na ni moc těšila a ač je jazyk opět krásně poetický, mě bohužel za srdce zas tak nechytila, spousta postav, z nichž ani jednu jsem si neoblíbila. Spíš jsem z knihy měla takový zvláštní pocit a jak tu už někdo psal, od Jana Štiftera jsem zvyklá na lepší...

17 09.03.2023

"Tato knížečka je nahlédnutím do mé duše a poděkováním Bohu za milost žití, s několika vybranými básněmi, modlitbami, obrázky a dvěma pohádkami pro děti, vzniklými od doby studií gymnázia v Ostravě, přes život na Broumovsku, na farách (Příbram, Benešov, Votice, Havlíčkův Brod) až do současnosti. Kéž vás pohladí..." píše na zadní straně obalu tato vzácná žena, kterou mám tu čest znát osobně. Takový malý skvost, ke kterému se člověk rád vrací. Autorčiny ilustrace na šesti volných listech jsou kouzelné...

Valašské muzeum v přírodě
6.7.1986

Jsem ve staré třídě:
kříž, Franz Josef, břidličná tabulka v sotůrku,
dřevěné škamny.
na tabuli jsou krasopisně napsána dvě slova:
máma a Rožnov.
(maminko, dnes jsi tu za mnou byla - máma,
Rožnov)
Za okny kvetou muškáty.
Píši do špičky seřezaným husím brkem,
popráším drcenou křídou z růžové
porcelánové nádobky.
Zvonečka Ernestina Kaufmanna zvoní...
Začaly mi prázdniny.i

17 20.02.2023

Tak jsem si vloni metodou pokus omyl vypěstovala na hromadě posečené trávy taktéž hromadu brambor, žlutých i červených a naprosto vynikajících... otázku, co s nimi vyřešila tahle opravdu povedená "apetitovská" bramborová kuchařka se spoustou receptů doplněných krásnými fotografiemi, kde najdete vše od polévek, přes hlavní jídla, saláty, kaše, brambory pečené a maštěné, plněné, ba dokonce bábovku nebo chleba. Neboli "Ať žijí brambory!"

14 15.02.2023

Pro děti, které se z knížky dozvědí spoustu věcí o stromech a taky třeba mechu, ale i o kamarádství a vzájemné pomoci...
A možná taky trochu i pro dospělé... Ulpěl mi v hlavě tento odstavec:

"Je krásné mít na co vzpomínat, pomyslel si jezevec cestou na okraj lesa. Když je ti těžko u srdce, se vzpomínkami se život hned zdá snazší a radostnější. Jsou jako bezpečná skrýš, do které se můžeš schovat, kdykoli se ti zachce. Jako kdyby moje veselá a zábavná maminka, která už tady dávno není, opět seděla vedle mě."

Provázeno milými obrázky mé oblíbené ilustrátorky Oksany Bula.

18 14.02.2023