heavy66 přečtené 938

Bylo nás pět 1973, Karel Poláček

Bylo nás pět patří mezi moje zamilované knížky z dětství. Četl jsem ji mnohokrát, také na pokračování svému synkovi před spaním, je báječná od začátku do konce, a úplně nejvíc oblíbenou scénu mám, jak šli na vosy..... "A tak jsme šli na ty vosy a byli jsme tři. A když jsme šli, tak jsme potkali Zilvara z chudobince a ptal se nás, kam jdeme. Když jsme mu řekli, že na vosy, tak pravil, že půjde s námi. Tak jsme byli čtyři. Když jsme ušli kousek cesty, tak jsme se ohlédli a Pajda utíkal za námi a uši mu plandaly a on se smál. Tak nás bylo pět." ..... "A tak když to hořelo, vosy převelice rychle vyletěly druhou ďourou a kroužily ve výšce a hrozně bzučely, neboť byly dožrané moc. A byly jich velká síla a točily se kolem dokola a koukaly, kde by byl jejich nepřítel. Jakmile nás spatřily, tak nás začaly počítat a viděly, že nás bylo pět. Tak se ten roj rozdělil na pět houfů a každý houf si jednoho z nás vyhlédl, aby mu to vykreslil." .... "A když jsem přišel domů, tak se mne tatínek ptal, kde jsem byl. Já jsem pravil, že v houslích. On pravil: "tak proč máš křivou hubu, kdyžs byl v houslích?" To bylo pravda, že jsem měl křivou hubu a oteklý nos a místo očí úzkou škvírku, takže jsem vypadal jako Číňan. A když se mne tatínek porád ptal, tak jsem porád lhal, že jsem byl v houslích, ale lhal jsem málo, pročež tatínek odepnul pásek a já jsem dostal velice, abych podruhé nevrdlouhal."... celý text

Krvavá lázeň 2002, Mika Waltari

Já, Michael Karvajalka, vyprávěl jsem příběh svého mládí mistru Waltarimu, který se narodil stejně jako já z finské matky, a proto nejlíp může rozumět tesknotě mojí duše. Vyprávěl jsem mu o dětství ve velkém a krásném městě Turku, kde mi dobří otcové církevní pomohli od majetku, který je příčinou všech starostí, a oni vzali to těžké břímě laskavě na svá bedra. Vyprávěl jsem o krvavé lázni, kterou připravil dobrý král Kristián na stockholmském náměstí pro švédské pány, a také o strašné přísaze, kterou jsem vyslovil nad mrtvým tělem mé ženy Barbary, a která se tak hrozně naplnila při vyplenění Věčného města, léta Páně 1527, takže jsem z toho žádnou radost neměl. Smutek ze vzpomínek na vraždění, drancování a bezbožnosti mi svazoval ústa a jazyk, a nemohl jsem dál vyprávět, ale mistr Mika pobízel mě vlídně, a říkal, že to dozajista nebyla moje vina, a tak jsem se uklidnil a vzpomněl si na všechny podrobnosti. Na německé sedláky, kterým jsem pomáhal vytvořit nové království boží, kde statky pozemské měly patřit všem a všichni lidé rovni před tváří boží. Můj přítel Antti, který je velký omezenec a hlupák, mi dobře radil, abych to nedělal, ale já mu nevěřil a vzniklo nám kvůli tomu mnoho škod a protivenství, protože sedláci si chtěli podržet svoje bídné chatrče a dobytek a úrodu, a království boží jim k ničemu nebylo. Poslouchali jako hloupé ovce proroky a kazatele nového řádu, až sami nakonec neměli nic, jejich ženy a děti byly mrtvé, domy spáleny, dobytek uloupen a oni se radovali, když vyvázli holým životem, ale příliš mnoho jich padlo u města Leipheimu, Weinsbergu, Frankenhausenu, pro větší slávu boží. Když jsem se pak setkal s dobrým doktorem Lutherem, mluvil jsem k němu zlými slovy a krutými výčitkami, protože Německo bylo plné bídy a mrtvol pro jeho učení. A on se na mě rozzlobil a udeřil mě silně rukou do tváře. A já jsem křičel na něj a ve mě křičelo zoufalství tisíců chudáků, “Jen si mě bijte, protože to nic neznamená. Inkoust na vašich prstech, to už je krev nevinných lidí, a z každého písmene ve vašem spisku kape krev nevinných smíchaná s krví viníků. Jen si získejte na svou stranu knížata, doktore Luthere, tloustněte si v klidu a míru a nadělejte z nich nejvyšší biskupy jejich zemí a říší, jak jste sliboval, aby vykládali vaše evangelium lépe a vám mileji než hloupí a nevzdělaní sedláci. Jistě vyhrajete, uplatíte-li pány majetkem a statky svaté církve a postavíte-li kolem svého evangelia ještě mohutnější a strmější hradby, aby evangelium už nebylo svobodným božím světlem na zemi, ale uzavřelo se do vašich hradeb a zdí, aby neohrožovalo starý pořádek. Budete určitě spokojen, když vaše poselství bude veřejně čteno ve všech německých kostelích a i katoličtí páni, kteří vás dříve nenáviděli víc než samotného ďábla, budou teď s vaším jménem na rtech pobíjet své poddané jako dobytek bez duše. Před Bohem však tímto činem ublížíte své duši.” Tak takový je příběh mého mládí.... celý text

Záhada pro herce 1969, Patrick Quentin (p)

Nové nastudování divadelní hry Járy Cimrmana Lijavec, tentokrát v režii Petra Dulutha s názvem Povodeň.

Občanský průkaz 2006, Petr Šabach

Občanský průkaz? jó, týý vole, kdepak je dneska konec stránce třináct? Film mám moc rád, je to legrace i navážno, viděl sem ho už víckrát, jenže knížka je vyšší level, taky legrace, že jo, třeba s tím Ferdou Mravencem nebo s negramotným majorem, ale potom daleko vážnější, myslím ten masakr jedenadvacátýho srpna 69 úředně posvěcenej Zákonem č.99, kterej podepsal porevoluční hrdina Saša Dubček. A natáčení Temnýho slunce, kde to mohly máničky policajtům alespoň na chvíli vrátit! Trefně a výstižně popisuje divnou dobu, kdy si nevěděl, jestli hašišák, s kterým piješ v hospodě, není náhodou od nich! Mimochodem u Trojek nám taky jednou kontrolovali občanky, před nejopilejší holku, která sotva mluvila a bylo jí krásnejch šestnáct, sme rychle postavili limču a dělali jako že nic! No prošlo to, ale lepilo nám. Piva bylo tenkrát dost, na rozdíl od třicetiletý války, ale jinak to celý stálo za starou bačkoru! Díky, Petře Šabachu, že si nám to všem připomněl, pozdravuju do rockovýho nebe, a doufám, že se ty divný časy nikdy nevrátí!... celý text

Vyhnání Gerty Schnirch 2009, Kateřina Tučková

„Kdo seje vítr, sklízí bouři“ „Každý z nás má v sobě dva vlky, dobrého a zlého, kteří spolu bojují. Zvítězí ten, kterého krmíš!“ Brněnský pochod smrti je temnou kapitolou našich dějin, na kterou žádný soudný člověk nemůže být hrdý, a nezáleží na tom, zda obětí bylo 500 nebo 5000! Kde však jsou kořeny událostí, které k němu vedly? Po první světové válce a rozpadu Rakouska Uherska si německá menšina v českých zemích užívala relativní politické a ekonomické stability Československé republiky. S příchodem Adolfa Hitlera k moci v roce 1933 se začali Němci politicky aktivizovat. Vznikla Sudetoněmecká strana SdP, která otevřeně požadovala oddělení oblastí s německým obyvatelstvem od Československa a jejich přičlenění k Říši. "Heim ins Reich" (zpátky do Říše) křičeli Němci na demonstracích. Výrostci v bílých podkolenkách terorizovali české obyvatelstvo, ozbrojené Freikorps napadaly a vraždily české úředníky, policisty, pohraničníky… (hle jaká podobnost s českými výrostky ze Zbrojovky, kteří vyprovázeli brněnské Němce z města!). Ve volbách 1935 volilo SdP 1.250.000 lidí, cca polovina německy mluvícího obyvatelstva. V lednu 1938 měla SdP 540tisíc členů, v květnu již 1.320tisíc! Němci začali krmit zlé vlky! Každý člověk se základní znalostí dějin ví, jak to pokračovalo. Odtržení Sudet, vyhnání 150.000 lidí z pohraničí, obsazení zbytku českého území v březnu 1939, plán na konečné řešení české otázky, vraždění české inteligence, heydrichiáda, Lidice, Ležáky, Terezín, pankrácká sekyrárna ….. brněnští Němci, kteří si kupovali vstupenky na popravy českých vlastenců v Kounicových kolejích jako do divadla! Pak přišlo jaro 1945 a okamžik účtování! Okamžik, který si vybrala Kateřina Tučková pro svůj román. Hlavní hrdinkou vystavenou zlobě českého davu je ta nejnevinnější oběť, kterou mohla najít – dcera smíšeného páru, sirotek, znásilněná vlastním otcem, která nese na svých bedrech hříchy obou obcí a přitom se necítí být součástí ani jedné z nich! Není to úplně fér, když uvážíme, že autorka téměř nezmiňuje nevinné oběti německého nacionálního socialismu. Snad jedině Aničku Goldovou, židovku, kterou udala Freibergová, že se skrývá před transportem. Román je plný silných ženských postav. Žena je obětí událostí a současně se aktivně snaží chránit děti a dosáhnout lepší budoucnosti. Muž je v lepším případě zbabělý, pasivní, nedokáže včas přijmout správná rozhodnutí, což způsobuje ženě utrpení, v horším případě znásilňuje a vraždí. Ani čestné výjimky Karel a Hubert nejsou jednoznačně kladné postavy, právě proto, že nedokáží svým ženám poskytnout lepší budoucnost. Nenávistné odsouzení prezidenta Beneše, moravských sedláků v Perné nebo brněnské poválečné architektury jakoby ústy Gerty Schnirch pronášela sama autorka! Vyhnání ale není špatná kniha! Mám za to, že je třeba připomínat zlé události pro poučení a varování příštích generací! Musíme si přiznat, že česká holubičí povaha je mýtus, že i náš národ má svoje “Zbrojováky“, kteří krmí zlé vlky, a hojí si komplexy na slabších, kteří se nemohou bránit. Na druhé straně je potřeba pravdivě vysvětlit příčiny a následky, ne vzbuzovat dojem, že se český národ, vy nebo já musíme stydět, omlouvat nebo dokonce finančně kompenzovat odsun Němců! Vždyť ty majetky, o které se sudetský landsmanšaft pravidelně hlásí, možná před válkou patřily vyhnaným Čechům, nebo Židům, kteří zmizeli v koncentračních táborech Třetí Říše! Česko-německá deklarace z roku 1997 měla nastolit nové vztahy mezi našimi národy založené na historickém vyrovnání, sdílení stejných demokratických hodnot a vzájemném respektu. Nakolik se to podařilo, nechť každý posoudí sám optikou událostí posledních let, kdy si německá vládnoucí garnitura pozvala do země lůzu ze zemí třetího světa, před vlastním národem skrývá problémy s tím spojené, a okolní země výhružkami nutí, aby se na tom podílely!... celý text

Jedenadvacet polibků 1986, Roald Dahl

Spad 2016, František Kotleta (p)

Po jaderné válce si konečně Pražáci a Brňáci nemají co vyčítat! Díky, Františku!

Mayday 1995, Thomas H. Block

Výborný román! Vždy, když se děj začíná v dobré obracet, objeví se neřešitelný průšvih, který hlavní hrdina obratem vyřeší, ale hned se objeví průšvih další, ještě větší..... Při prvním čtení jsem obracel stránky tak rychle, až začínaly doutnat. Pár let jsem odmítal vlézt do jakéhokoliv letadla, včetně dětského kolotoče! Filmová adaptace se nepovedla vůbec. Jediný klad byl, že zločinného právníka nahradili atraktivní, naštěstí stejně zločinnou právničkou!... celý text

Zubatá za krkem 2017, Miloslav Švandrlík

V džungli 1931, Zane Grey

Kena Warda v džungli měli v Místní lidové knihovně také. Byl stejně dobrý jako jiné greyovky. Letní horké a dusné počasí evokovalo pobyt v džungli a jihočeští ovádi a komáři žrali stejně nelítostně jako mexická klíšťata!... celý text

Na lovu šelem 1971, Zane Grey

Příběhy Kena Warda jsem si pravidelně půjčoval v Místní lidové knihovně o letních prázdninách u babičky. Z malebné jihočeské vísky jsem se přenesl kamsi do Skalistých hor a lovil horské dravce svou dvouhlavňovou kulovnicí. Krásné vzpomínky!... celý text

Techniky kineziologie 2007, Bernascon

Cvičení 14 pohybů mi během 14 dnů odstranilo bolest v rameni, která mě trápila 14 měsíců. Kupodivu funguje to, a denně zabere sotva půlhodinu!

Král Šumavy 1988, Rudolf Kalčík

Socialisticky uvědomělá literární díla ve svých komentářích obvykle kritizuji. Král Šumavy je výjimkou potvrzující pravidlo, přiznávám, že se mi četl velmi dobře. Napínavý eastern o statečných ochráncích hranic proti zákeřným a zavilým odpůrcům pokroku a vlády lidu! Filmová adaptace je stejně dobrá, skvělí herci, studená a deštivá atmosféra černobílého obrazu.... celý text

Nepokojná léta: Historie třicetileté války 2000, Peter Englund

Historie mě vždycky bavila, rád čtu historické romány, speciálně období třicetileté války mě zajímá! Nepokojná léta jsou pozoruhodně komplexní, čtivou a zábavnou historickou knihou psanou beletristickým stylem, o třicetileté válce! Výborné!... celý text

Marťan 2014, Andy Weir

Mark je nejosamělejším Robinsonem v dějinách ztroskotání, 200 milionů kilometrů od lidí, bez vzduchu, vody, jídla, piva, s výhledem pobytu v nafukovacím stanu na příští čtyři roky, s televizními seriály a disko hudbou. Pravděpodobnost přežití 0,001%! Většina by to v podobné situaci zabalila, Mark je ovšem plný optimismu a sarkastického humoru. Jako špičkový specialista v několika oborech a zdatný improvizátor má slušnou šanci na úspěch.... Kniha se čte velmi dobře, včetně podrobných popisů fyzikálních a chemických procesů (tak jo, přiznávám, občas jsem v nich zabloudil). Je i přiměřeně napínavá, vědecko-fantasticky uvěřitelná. Zapochyboval jsem u vesmírného kabrioletu, ale pokud to vymyslela NASA, bude to fungovat! Věřím, že se lidstvo jednou odvrátí od věčného válčení, náboženského blouznění a rabování bohatství Země, a další generace se dočkají televizních reportáží z výstupu lidské posádky na planetu Mars!... celý text

Nové pražské pověsti 1981, Václav Cibula

Islandská setkání 1989, Jiří Havel

Island je pro mě velice přitažlivá země, zřejmě jsem na Islandu pobýval v některém z minulých životů. Knihu Jiřího Havla jsem četl před dlouhým časem a byla mi sympatická také. Pamatuji si vtipnou kapitolu o erupci jednoho z mnoha místních vulkánů. Lidé z blízké osady se jdou podívat, zda hrozí bezprostřední nebezpečí. Když vidí, že zatím jenom hoří tráva na úpatí hory, jdou si zase lehnout, protože to je prostě normálka!... celý text

Cesta 2008, Cormac McCarthy

Tak co? Dočteno! A co? Nic moc! Tak jo! Cormac se jednoho krásného dne probudí s hroznou depkou. Fuj, to je ale hnus, řekne si, o tohle se musím podělit se svými čtenáři! nebudu vymýšlet žádný příběh, jenom napíšu, jak se dnes cítím, beze jmen, co je komu do toho, jak se kdo jmenuje! bez uvozovek, ať se neví, kdo mluví! jenom ten hnusnej pocit ať si užijou! A my, vážení čtenáři, hledáme hluboký smysl tohoto díla! Svědectví, Bídné roky, Den Trifidů, nebo Honzíkovu cestu mám raději. Tak jo! Lady_Ef, díky za výstižný komentář!... celý text

Půlnoční slunce 2015, Jo Nesbø

Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným! Tak třeba v Česku - mladý, svobodný manažer z Prahy přijede na prázdniny například na Šumavu, v místním konzumu se seznámí s jen o pár let starší rozvedenou prodavačkou s jedním či dvěma závazky, která mu zachrání život, když mu ukáže, které houby v lese jsou jedlé. Chodí spolu do hospody a nejpozději do dvou dnů se sblíží, ale dovolená rychle uteče, a manažer se vrací zpět do víru byznysu. Celý podzim na ni myslí, a na Vánoce se vrací, na běžkách přijíždí k její chaloupce s kupou dárků, s úmyslem zůstat v lůně přírody navždy...... V Norsku je to celé o hodně složitější!... celý text

Žízeň 2017, Jo Nesbø

"Váš šéf má temné srdce, chlapče, pamatujte si to. A momentálně dostal zase žízeň. Stejně jako ten tam venku. A tahle žízeň je jako požár, právě proto se říká hasit žízeň. Dokud ji oba neuhasí, bude dál stravovat všechno s čím přijde do styku!" Sériový vrah nemá v Norsku na růžích ustláno. Logicky zamíří do Osla, protože jinde skoro žádní lidé nežijí, a tam ho záhy začne pronásledovat Harry Hole, který výjimečně vypadne od Schroderů před zavíračkou, a uplatní svou intuici a kreativitu k odhalení pachatele. Obvykle musí polknout pár Jimů Beamů jako handicap, aby vyšetřování trvalo alespoň týden a udrželo čtenáře v napětí 600 stránek. Takže, co román Žízeň? Stojí za to přečíst, protože je temný, brutální, morbidní, zvrhlý! Jen ten konec, ten konec je tak příšerně kreativní, že vážně nemůžu dát víc než čtyři hvězdy! Jo, Jo, tentokrát jste to s Jimem Beamem trochu přepískli!... celý text