herdekfilek
přečtené 909
Bez ohňů je underground
2001,
Jan Pelc
Hudba Plastic People of the Universe mě nikdy příliš nezajímala. Nemám na hrbu tolik života, abych na ně vzpomínal jako na hrdiny našeho státu a bohužel jsem prodchnut pudovým odporem takřka k veškeré české kultuře. Knihu jsem si přečetl pouze pro její historické jádro. A jsem nanejvýš spokojen. Vyjadření doby plné útlaku. Díky knize jsem si sehnal i některá ranná alba Plasticů a musím jemně přehodnotit. Muzikanti to byli precizní.... celý text
1985
2007,
Anthony Burgess
Eseje, jistě tuze zásadní a přínosné, tonuly v jisté rozbředlosti a zároveň v intelektuálské nabubřelosti. Přečetl jsem je chutě, ale po jejich zdolání jemně zajuchal. Druhá část, ta pro méně vyvinuté, mě zaujala o dost víc. Myšlenky někdy zásadní, někdy méně, mě dokázaly vyburcovat k souhlasnému mručení či nesouhlasné árii vzteku. Což u knihy oceňuju. Orwellovo 1984 je samozřejmě (jak drzé) mnohem lepší. Což připisuju i faktu, že Burgess své pocení ukončil v chvatu a bez citu ke kvalitnímu uzávěru. Nejistě mu to prokapávalo za poslední tečkou, což je, na mistra, ostudné.... celý text
Octárna ... a jiné příběhy
2010,
Edward Gorey
Rozšmelcovaná děťátka, nejlepší výuka abecedy, kterou jsem kdy viděl. ... G jako Gustík, udušen v koberci, H jako Hynek, přepaden šílenci. I jako Ida, na věky pod vodou, J jako Jenda, vypil louh náhodou. ... No není tohle nádhera? Nádhera dokreslená krásnými obrázky s rozchechtanou depresí. Příběh Pochybný host je svou roztomilostí překrásný. A vůbec, mně se to děsně líbilo.... celý text
Teplouš
2004,
William Seward Burroughs
Putování od ničeho k ničemu. Sexuální touhy bez touhy, ale se spoustou chtění se vystříkat. Láska, která je, ale vlastně to jen předstírá a pak zase je, aby zase předstírala. Snaha o občasné hluboké promluvy, které ve výsledku znějí jako pomluvy. Nelíbilo. Přečteno, zavřeno, zklamáno. Beat generation mně tou svou bezcílností a marností děsně vadí. Proplkat se s tunami drog v žilách k zářnější budoucnosti. Cestopisy na způsob - jel jsem, ožral se, jel, zfetoval se, jel, jel, někoho ojel (na pohlaví nezáleží), jel a nikdy nedojel, tak spis ukončil a v další knize se zase rozjel, tam, kde skejsnul. Báječné čtivo, jen co je pravda. Chápu, že na drogách to musí být zajímavé. Silnice se vine různými dimenzemi, ale člověka ostudně střízlivého to musí nutně nudit. Neudolán, pokračuju v jízdě a jdu si přečíst klasiku ve formě Nahého obědu. Snad se pan cestující sepisující polepší.... celý text
Bla bla bla
2006,
Giuseppe Culicchia
Prázdnota o které autor psal se mu, asi nechtěně, protáhla i do stylu vyprávění. Myšlenky bujné a křiklavé, nebyly až tak bujné a křiklavé, tak je podpořil šťavnatými dodělávkami ve formě vulgarity. Autor se snažil něčeho dosáhnout. A já netuším čeho. Naznačil odpoutání od zrůdné společnosti lačnících robotů, ukončil to sebedestrukcí. Ale všechno mi to vyznělo tak prázdně. Bezmyšlenkovitě. Jaksi náhodně seřazené výkřiky plné zášti, ale prosty veškerého smyslu. Námět zajímavý, zpracování ubohé.... celý text
Scum manifesto čili Šlem manifest
1998,
Valerie Solanas
Nádherná ukázka zvrhlého fanatismu. Zcela fascinující výpověď ne příliš spokojeného člověka. Konec autorčina dštění síry mi jemně připomněl Klub rváčů od Palahniuka. Palahniuk ovšem psal s nadsázkou, Solanas s pahýlem na kohoutku zbraně. Překladatelčin doslov v knize tomu vlepil trochu smyslu, ale takového z prstu vycucaného. Jeden citát z knihy za všechny : "Jako je úmyslné produkování slepých lidí vysoce amorální, je amorální i produkce citových mrzáků (mužů-pozn. mé osoby)." Slečna Solanas je stvořením hodným ke studiu, proto mé doporučení a maximální hodnocení.... celý text
Smutné lásky
1986,
Ferdinand von Saar
Smutné lásky, rozbouřené lásky, nenaplněné lásky, skrývané lásky, platonické lásky, potlačené lásky. Lásky. Pořád jen ty lásky. Von Saar, voják z povolání, se v této povídkové knize velmi pěkně rozepsal právě o takových láskách. Rozepsal se takovým tím klidným stylem počátku minulého století, kdy lidé měli čas číst, nepotřebovali knihy jen konzumovat. Knihy se četly pro jejich krásu, pro jejich nedpozemskost. Teď už se čtou z valné části jen po vzoru PC hry Sims 1,2,3. Pro získávání vědomostí, pro získávání té trapné schopnosti se vyjadřovat. Ale stejně mám nejradši knihy po kterých má huba zmlkne a oddá se na chvíli nepoznatelné kráse. Smutné lásky od von Saara jsou jejich pěkným exemplářem.... celý text
Smrt dokonalého bilingvisty
2005,
Thomas Gunzig
Pozor, přijdou silná a tak často znásilňovaná slova a věty! Jsme jen otroci nadnárodních korporací. Jsme jen otroci konzumu. Jsme jen otroci peněz. Jsme jen otroci. Jen otroci. Otroci. Hypotetická situace. Před vámi leží hromádka peněz s hodnotou jednoho milionu. Vedle sedí člověk. Cizí, vám neznámý. (opuštěnost mých myšlenek, nejsou moje, jen je ďobu do klávesnice) Můžete cizímu člověku zachránit život, nebo si vzít peníze. Obojí nelze. Není na světě člověka, který by chamtivě nesáhl po penězích a cizího člověka ponechal jeho osudu. Ale jistě, už slyším ty vaše pokrytecké výkřiky pobouření. Už slyším vaše směšné ohrazování se. Ale víte vy co? Hypotetická situace před vámi leží jen na monitoru, jakmile si sedne před vás a přestane být hypotetickou, ztichnete. Zahloubáte se. Zmlknete pro vlastní dobro, pro dobro vlastních dětí, pro dobro všeho čím žijete. Co je vám do člověka. Hodnota té hroudy masa je pro vás nulová. Proč se snažit chápat, když stačí jen zapomenout. (koule, šnorchl, vycházková hůl, um, nejsou to moje myšlenky, ani slova, saju inspiraci z kosmíru, jakou má kosmír náladu asi poznáte) Kniha se do mě nehezky zařízla a svým závěrem se ve mně snažila vyvolat to zvíře. Toho hajzla, kterým vlastně jsem. Každý jím je. Všichni jimi jsme. Zaplať pambu za smrt, bez ní by ta všeobjímající zrůdnost jen rostla. Takhle je tu naděje, že toho parchanta odvedle popadne za ego jeho vlastní smrt a vykoupe ho ve vaší potlačené úlevě.... celý text
