Hipi
přečtené 953

Mlhy Avalonu
2001,
Marion Zimmer Bradley
Román Mlhy Avalonu vypráví známou artušovskou legendu z neobvyklého úhlu pohledu: hlavní vypravěčkou i hrdinkou je totiž žena, Artušova sestra Morgaine. Kromě poutavého příběhu inspirovaného keltskými mýty se jedná i o kritiku utlačování a potírání starých náboženství zástupcemi křesťanství. Křesťanům tento příběh mimochodem celkově moc nefandí a ani je nijak nešetří, proto jim raději doporučuju, aby tuto knihu ani neotvírali :) Pokud čtenář nesympatizuje s hlavní postavou, jejími názory a její pohanskou vírou, kniha ho ostatně beztak nijak nenadchne. Zajímavé je i to, že hlavní postavy nejsou většinou prvoplánově rozdělené na "dobré" a "špatné" a nemají černobílý charakter. Jejich chování a motivy jsou velmi realistické a lépe odpovídají skutečnosti. Autorčino vypravěčské umění, poutavý magický příběh, přesvědčivé postavy a zvláštní kouzlo starodávného jazyka činí Mlhy Avalonu neobyčejnou knihou a ojedinělým čtenářským zážitkem.... celý text

Příběhy ze Zeměmoří
2003,
Ursula K. Le Guin
Společně s Čarodějem Zeměmoří, má nejoblíbenější kniha tohoto cyklu. Některé povídky jsou tak děsivé a drsné, že mě mrazilo v zátylku- třeba hned ta první. Nejvíc mě zaujaly Hledač a Dračinka.... celý text

Čaroděj Zeměmoří
2003,
Ursula K. Le Guin
Čaroděje Zeměmoří jsem četla poprvé na střední škole a zapůsobil na mě jako nějaké úžasné, melancholické zjevení (nebo jsem ho možná jen četla v melancholické náladě..už nevím). Tenhle příběh má zvláštní kouzlo, díky kterému se mi nechtělo knihu odložit z ruky. Je dost jiná než všechny ostatní fantasy, nebo tak na mě alespoň působila. A objevuje se v ní zajímavá myšlenka, že nad svým stínem se nedá zvítězit...lze si na něj jen zvyknout.... celý text

Ženy, které běhaly s vlky
1999,
Clarissa Pinkola Estés
Ženy, které běhaly s vlky je stejným dílem psychologická práce jako i duchovní a umělecké dílo, vhodné pro všechny ženy, které se zajímají o dávné mýty a příběhy nebo potřebují jen dodat sílu. Je to velmi "ženská" kniha - pochybuju, že je hodně mužů, které by bavilo ji číst, i když pár by se jich asi našlo- a je značně obsáhlá, ale přitom se příjemně čte, především kvůli jedinečnému, poetickému a mystickému stylu vyprávění. Není snadné ji pochopit napoprvé; je velmi náročná a rozhodně se nehodí k nenáročnému odpočinku někam na dovolenou apod. Lepší je číst ji důkladně, v budoucnu se k ní vracet a přicházet přitom na nové významy a vysvětlení mýtů.... celý text