hrdlickova_61
přečtené 232
Kůrovci
2024,
Jiří Hulcr
Knížka mi udělala radost hlavně tím, že uvádí vlastnosti „vyvrhele“ kůrovce na pravou míru. A teď ještě se přidal Český rozhlas a v Meteoru na Dvojce v sobotu 16. 11. 2024 bylo výslovně zdůrazněno, že kůrovcové kalamity jsou důsledkem, a ne příčinou stavu našich lesů. Následovaly ukázky právě z knížky „Kůrovci“, hezky načtené Matoušem Rumlem. Takových informací není nikdy dost. Tím spíš, že média se jinak předhánějí hlavně v tvrzeních opačného rázu. A volají po opatřeních, proti kterým pan Hulcr staví příklady dobrých zkušeností, vycházejících z porozumění, a ne z nepřátelství vůči hmyzu. Například: „… V Česku bychom se třeba mohli podívat na to, jak lesníci na jihovýchodě Spojených států vyřešili problém s lýkohubem jižním. Po desítkách let aplikace pesticidů, feromonů i po monitoringu z helikoptér se ukázalo, že vlastně existuje elegantní a levné řešení: naředit porost. V borech se zdravými rozestupy se lýkohub vytratí. Možná proto, že si kořeny stromů přestanou konkurovat, možná proto, že pohyb vzduchu rozmíchá feromonovou stopu, možná obojí. Od té doby, co začala federální vláda dotovat probírku, se kalamity lýkohubů vytratily. A ještě prodáme vytěžené stromky na vlákninu…“ Str. 104 K přednostem autora patří i to, že umí své poznatky podat přehlednou a přitažlivou formou. Čte se to samo a dozvídáme se spoustu zajímavých a důležitých poznatků o lýkožroutu smrkovém i o dalších druzích této neobyčejně početné a různorodé hmyzí skupiny. Když připočtu ještě i krásné fotky, co víc si přát? Vlastně ještě něco – humor. I toho je tu plno. Hned od předmluvy Constantina Kinského („Když mne můj přítel Jiří Hulcr požádal, abych napsal pár vět do knih, kterou právě držíte v ruce, byl jsem nejdříve dost vyděšený. Snažil jsem se tedy dělat mrtvého brouka. Ale Jirka jako entomolog to hned poznal…“) až po poslední slova („… Kulatost tohoto brouka má dva účely: jednak aby se mohl ve svém požerku otočit, jednak aby posloužil jako tečka za touto knihou.“). Na ukázku jsem vybrala něco o hmyzím „zahradničení“: „… Toto agresivní podhoubí čistí okolní prostředí od konkurence vypouštěním slabých jedů (o kterých toho věda mimochodem mnoho neví), aby získalo kontrolu nad dostupnými zdroji. Brouk se moc nenadře: je to spíš pohodář a sedlákovi se moc nepodobá. Nad houbou ztratí kontrolu, jakmile ji vyseje ze své kapsy. Jakmile dokončí tvorbu systému tunelů, většinou se jen loudá chodbami a uždibuje si kapičky tučné ambrózie. Kromě kratičkého období transportu mezi stromy jsou tito brouci na voňavé, chlupaté, lahodné dominantní houbě závislí. Spíš než brouka-farmáře tu vidíme brouka-narkomana…“ Str. 48... celý text
Ohroženi hmyzem?
2021,
Jan Žďárek
Souhlasím s tím, jak v příspěvku z 27. 11. 2021 (knihyKeMne) a 18. 4. 2023 (Gurtha) se mluví o nevybíravých praktikách výzkumníků a o lhostejnosti, s jakou je to v knize popisováno. Je to škoda, protože jinak je J. Žďárek můj oblíbený autor a jsem za to vděčná, co všechno je možné se od něj dozvídat. Dávám tedy přece jenom pět hvězdiček. A aniž bych ten postoj „účel světí prostředky“ tím u vědců omlouvala, chtěla bych ještě poznamenat, že i hmyzíci sami si navzájem leccos takového provádějí, jako je třeba krácení tykadel. Píše se o tom např. na str. 317-318: „… Například u druhu Cubitermes ugandensis se královská dvojice zabední ve svatební komůrce a jeden druhému začne okusovat koncové články tykadel. Laškují tímto způsobem asi tři dny, než se oddají první svatební noci… Tak jako snoubenci odvrhnou křídla, když je už nepotřebují a překážela by jim, i délka tykadla může být v těsném podzemí nadbytečná a některé pro let důležité sensily na jeho konci už také nebudou nikdy potřebovat…“ Další, co mě mrzí, je malý zájem veřejnosti o přírodovědné knížky – včetně těch o hmyzu. U nás v okresní knihovně jich máme ve volném výběru jednak málo, jednak se dává přednost povrchním líbivým titulům. A ani ve skladu naučné literatury to není o moc lepší. Doma jsme zásobeni mnohonásobně lépe. Nic jiného nám při současném drastickém způsobu vyřazování starších titulů z fondů knihoven bohužel nezbývá, i když se snažíme na to všemožně upozorňovat, že takhle ochotně se přizpůsobovat komerčním praktikám je podle nás i řady našich spřízněných duší holé neštěstí. Týká se to i beletrie a i u ní je to myslím velká škoda, natož u odborných textů.... celý text
