Hyacint
přečtené 185
Dva divoši
1971,
Ernest Thompson Seton
Jedna z knih, která mě v dětství hodně formovala, i díky tátovi, který mě s ní seznámil a prožíval ji se mnou. Snad ve mně aspoň něco z toho zůstalo.
Pěna dní
1994,
Boris Vian
Vlastně nemůžu přidat víc, než napsal třeba Elevant. Jedna z knih, které, když se vám dostanou do hlavy v tom správném věku, máte je tam pak na celý život. "Hlavní věcí v životě je vynášet o všem apriorní soudy. Skutečnost je taková, že masy se mýlí a jednotlivci mají vždycky pravdu. Z toho však není radno vyvozovat pro život žádná pravidla: k tomu, aby se člověk podle nich řídil nepotřebují být formulována. Jsou tu pouze dvě věci: láska na všechny způsoby k hezkým dívkám a hudba z New Orleansu nebo od Duke Ellingtona. Všechno ostatní by mělo zmizet, protože všechno ostatní je ošklivé...".... celý text
Malevil
2013,
Robert Merle
Když jsem to četl někdy na gymplu, říkal jsem si, že to je teda fakt bomba, a nic na tom nezměnil ani frustrující fakt, že v knize chybělo asi čtyřicet posledních stran. Tehdy pět hvězd. Teď jsem to přečetl znovu a je to pořád dobré, akorát mi hrozně, ale fakt hrozně lezl na nervy hlavní hrdina, s tím svým manipulátorstvím a pseudodemokracií a taky tím, že to je Francouz. Takové ty technické detaily typu "opravdu by to po výbuchu bomby vypadalo takhle" neřeším, ostatně Merle zjevně taky ne. Ovšem když o tom tak přemýšlím, nejvíc se mi stejně líbila část před výbuchem. Tak to mohlo pokračovat ještě několik set stran a byl bych happy. Potom je to takové nevyrovnané. Některé vztahy a zápletky jsou moc dobré, jiné jen nahozené, některé celkem neuvěřitelné. Jen tak na okraj, několika přeživším vymřely celé rodiny, ale oni se tím nijak zvlášť nezabývají a spíše řeší, jestli je lepší o věcech hlasovat a koho zvolí za abbého. A ještě, čekal jsem, kdy někdo z hrdinů konečně zemře, a ono, spoiler, skutečně k úmrtí dojde, a myslím, že onoho nešťastníka odhadnete sami velmi brzy. Ale celkově ano, a chápu, proč je z toho řada lidí nadšená.... celý text
