hyperionka
přečtené 343
Růže z Jericha
2020,
Michaela Štěchová
V první řadě bych chtěla poděkovat za krásnou knihu s poetickým jazykem, jakou jsem už dlouho nečetla. Příběh otevírá spoustu témat a je znát, že autorka ví, o čem píše, ať už z vlastní nebo intenzivně zprostředkované zkušenosti. Velkým přínosem knihy je, že přibližuje svět islámu velmi zdařilým způsobem, který dokáže oslovit i mladší generaci. Nejvíc na mě zapůsobilo líčení „egyptského jara“ – velmi osobní a velmi věrohodné. Příběh působí reálně, dokud ho čtenář oživuje, dýchá spolu s jeho hrdiny, cítí jejich tep a touhy. Oddělením postav se příběh láme a začíná působit uměle. Jako kdyby byly deníkové záznamy najednou psané s odstupem, jako by hrdinka všechno sledovala zpovzdálí a jen nám vyprávěla, co prožil někdo jiný. Některé věci se asi musí prožít ještě jinak, pokud chceme, aby působily opravdu pravdivě a skutečně. Pokud nechceme, je to takhle zcela v pořádku. Zpětně se mi ještě líbí pojetí tématu „Nevstoupíš dvakrát do téže řeky“. I když se mění řeka, stejně tak jako se měníme my, nemění se třeba to, že pořád máme na sobě ty stejné oblíbené boty, že si s sebou stále neseme naše sny a touhy, ale i křivdy a zklamání. Jsme to pořád my – a i když jdeme dál, v některých věcech zůstáváme stát na místě, aniž bychom to tak chtěli, aniž bychom si to plně uvědomovali. A to je právě ta obyčejná, ale pravdivá životní zkušenost – všechno se může změnit, všechno můžeme změnit, ale jsme to pořád my. P. S.: Škoda jen spoileru na obálce knihy, který knihu vůbec nevystihuje.(!)... celý text
