inkara inkara přečtené 205

☰ menu

Pravidla péče o dřevěné podlahy

Pravidla péče o dřevěné podlahy 2015, Will Wiles
3 z 5

Z knihy jsem spíše zklamaná, 2/3 nudy a 1/3 až příliš neuvěřitelných náhod. Popisy jsou sice krásné, ale až příliš dlouhé a hlavně popisují naprosto všechno. Humoru jsem tam moc nenašla. Velké pozitivum knihy je její přebal, který se mi moc líbil. SPOILER: Nejvíce mě naštval závěr, takový zvláštně ne/uzavřený. I kdyby podlahy nebylo, proč by se měla hlavní postava dále přátelit s Oskarem? Mě by takové chování naštvalo. Proč uklízečka lovila kočku z popelnice a i když mluvila s Oskarem, neřekla mu o ní? Proč se jí později nesnažil nijak pomoct ani nevolal sanitku? Co se dělo dál s uklízečkou? Řešila to policie? Jak se Oskar tvářil na tu podlahu, když ji viděl? Jak by se tvářil, nebýt toho divného zvratu? (A na ten výraz jsem se nejvíc těšila!) A co říkal Oskar na to, že uklízečka už není? A nejdůležitější otázka ze všech: kde všude ještě byly vzkazy?... celý text


Byznys pro 21. století

Byznys pro 21. století 2011, Robert T. Kiyosaki
ztráta času

Bible pro Amway a jiné společnosti využívající MLM. Našla jsem si v tom asi čtyři nebo pět zajímavých myšlenek, zbytek jsou fanatické ódy na tento "byznys". Ráda bych podotkla, že Kiyosaki doporučuje MLM, sám ho však nikdy nedělal...... celý text


Asylum

Asylum 2014, Madeleine Roux
5 z 5

Obálka knihy rozhodla o její koupi! Četla jsem o ní pár krátkých recenzí a jako příznivkyně hororů jsem měla jasno! Děj nebyl úplně takový, jaký by fotkám a ilustracím stačil, ale nutno přiznat, byla jsem napnutá od začátku do konce.... celý text


Havran (14 básní)

Havran (14 básní) 1959, Edgar Allan Poe
5 z 5

Nevím, co k tomu říci, tak pouze dodám, že jednou z básní, která mě nejvíc oslovila, byla Zvony.


Bůh chodí po světě vždycky inkognito

Bůh chodí po světě vždycky inkognito 2010, Laurent Gounelle
4 z 5

Velmi mě zaujalo uvedení do děje. Kniha je opravdu čtivá, první polovina hodně vyprávěcí, ale bavila mě a inspirovala, potom jsem začala mít vztek na pana Debruileho a tak jsem na chvíli knihu odložila. Chtěla jsem ale vědět jak to dopadne, a tak jsem se ke čtení opět vrátila. Druhá polovina má opravdu rychlý spád. Člověk hltá řádky a nemůže se odtrhnout. Jen projev ke konci knihy mi přišel kýčovitý, jak z amerických filmů. Konec mě opravdu velmi překvapil i když to působilo jako trochu moc náhod najednou. Jsem ráda, že to skončilo dobře. Je to dobrá kniha k zamyšlení. Celkově se mi velmi líbila!... celý text