inkatenysek přečtené 142

Pilíře země 2001, Ken Follett

Pokud máte rádi historickou tématiku, nevadí vám mnoho postav a ještě jste je nečetli, tak si rozhodně Pilíře země nenechte ujít. Ken Follett v nich čtenáře zavádí do středověké Anglie 12.století, kde na osudech mnoha postav, pocházejících z nejrůznějších společenských vrstev a prostředí, vykresluje tehdejší temnou dobu, poznamenanou nestabilní politickou situací, kdy zuřila nejen dlouholetá válka o královský trůn, ale boje a pletichy o moc a majetek probíhaly i mezi šlechtici a církevními hodnostáři v rámci jednotlivých hrabství a větších měst, což výrazně ovlivňovalo i životní podmínky obyčejného obyvatelstva. Hlavní dějová linka se odehrává v převorství ve skomírající vesničce Kingsbridge. Tam se úřadu převora ujímá osvícený mladý mnich Philip, který má plán, jak celé místo přeorganizovat, aby začalo opět vzkvétat. Navíc se rozhodne postavit novou katedrálu. V Kingsbridge se tak díky tomu zkříží cesty hned několika hlavních hrdinů, vznikají jak nová přátelství, tak i nepřátelství, která přetrvají mnoho desetiletí a stojí stovky lidských životů, vyplouvají na povrch dávná tajemství a křivdy a zrodí se i jedna láska, která překoná vše... Osobně jsem tuto knížku četla už podruhé. Kniha mě opět překvapila svou obsáhlostí. Moc se mi na ní líbí, jak v ní autor zabíhá až úplně do nejmenších detailů. Je vidět, že si na přípravě knihy dal opravdu záležet a prostudoval všemožné materiály, jen aby se co nejvíce přiblížil skutečnosti. Čtenář si tak může utvořit obrázek nejen o životě mnichů v klášteře, stavbě katedrál, ale také o jednom období anglické historie. Mám ráda knížky, které obsahují kromě smyšlených osudů hlavních hrdinů i nějaké to poučení.... celý text

Čas vlčích máků 2018, Corina Bomann

Námět zajímavý. Hlavní hrdinky i jejího miminka mi bylo líto, ale nedokázala jsem se začíst a knihu odložila nedočtenou. Přišlo mi to hrozně utahaný.

Tatér z Osvětimi 2018, Heather Morris

Další silný, na skutečných událostech založený příběh z období 2.světové války. Jak již název sám napovídá, tak se jeho větší část odehrává v koncentračním táboře Osvětim. Hlavním hrdinou je Lale, mladý muž židovského původu, který odešel dobrovolně do transportu, aby ochránil svou rodinu. V táboře se z něho stal tatér, jehož úkolem bylo tetovat nově příchozím vězňům čísla. Díky svému pracovnímu zařazení pak Lale získal i pár výhod, které mohl využít k pomoci ostatním spoluvězňům... Jelikož jsem Tatéra četla hned po dočtení knížky Pod krvavými nebesy, tak jsem se do něj nemohla zprvu začíst. Oproti Nebesům mi přišlo toto vyprávění strohé, bez napětí. Naštěstí se to po pár stránkách zlomilo a já jen hltala řádek za řádkem, abych se dozvěděla, jak to celé dopadlo. Musím napsat, že Laleho obdivuju za to, že se nenechal zlomit, nepřestal věřit, že válku přežije a že tolik riskoval, jen aby pomohl svým spoluvězňům. Na knížce se mi líbilo také to, že je v ní popsáno opravdu všechno, od cesty transportem do tábora, přes pobyt a události v Osvětimi až po události spojené s koncem války. Mohla jsem si tak vytvořit přibližný obrázek toho, co zažila moje teta, která byla kvůli svému původu také v koncentračním táboře. Díky Laleho zamilování se do spoluvězenkyně Gity mi pak příběh částečně připomíná film Colette... Na Laleho příběhu se mi opět potvrdilo to, co jsem si už uvědomila na přiběhu mého strejdy nebo Pina z Pod krvavými nebesy. Že k přežití těch největších hrůz je potřeba disciplína, pevná víra a obrovská dávka štěstí. Tuto knížku by si měli přečíst úplně všichni, protože na takovéto osudy a historické události by se nemělo zapomínat a lidstvo by se z nich mělo poučit a už nikdy nedovolit, aby se něco takového opakovalo. Chtěla bych také opět upozornit na to, že ani tento titul není pro slabé povahy.... celý text

Pod krvavými nebesy 2018, Mark Sullivan (p)

Pro mě osobně je toto jednoznačně nejlepší knížka letošního roku. Naprosto strhující, dechberoucí, dramatická, emocionálně velmi vyčerpávající. Opět proteklo i mnoho slz. A i když čtu už další titul, tak na ni musím neustále myslet. Natolik mě zasáhla. Tento románově zpracovaný příběh z období německé okupace Itálie za 2.světové války je založen na skutečných událostech a zážitcích Pina Lelli, tehdy 17 letého mladíka, který se během okamžiku stal jedním z nejodvážnějších mužů tehdejší doby. Na pozadí historických událostí může čtenář sledovat jeho odvážné výkony, ať již jako horského převaděče lidí do Švýcarska nebo jako spojeneckého špióna, kdy byl nasazený jako osobní řidič důležitého německého generála... Celkovou atmosféru příběhu pak dokreslují barvité popisy nejen odehrávajících se válečných hrůz, politických jednání, života civilního obyvatelstva, ale také něčeho tak obyčejného, jako jsou příroda a monumentální hory, přes které Pino převáděl uprchlíky do neutrálního Švýcarska. Mně osobně se asi nejvíc líbilo to, že Pino nikdy neodmítl někomu pomoci, ačkoliv kvůli tomu dával často v sázku i vlastní život a to s jakou disciplínou, vírou a odhodláním se vrhal do plnění svých riskantních úkolů. Dost mi tím připomínal strejdu Venu a asi i kvůli těmto jejich společným rysům se mi Pinův příběh tolik líbil. Zaujala mě i tajemná postava generála Leyerse, o kterém stále nevím, co si mám myslet a štve mě, že se o něm nedochovalo příliš informací... Na druhou stranu mě zdrtil konec příběhu, kdy během oslav konce války došlo ještě k tolika hrůzným událostem a často zbytečným umrtím. Je hrozné, jaká "zvířata" udělala válka z některých lidí. Knížku doporučuju všem, kteří mají rádi válečné příběhy, okořeněné špetičkou lásky. Chci ale upozornit na to, že je příběh místy opravdu drastický a tragický, takže není pro slabé povahy.... celý text

Pekařova dcera 2015, Sarah McCoy

A každé ráno je cesta domů delší a delší 2018, Fredrik Backman

Už je to pár dnů, co jsem dočetla tuto knížku a přesto stále nevím, jaký k ní mám zaujmout postoj. Myslela jsem, že mi časový odstup pomůže utřídit myšlenky a pocity, které ve mně zanechala, ale nepomohl. Z celého příběhu mám stále dost smíšené pocity a nevím, zda se mi víc líbil nebo nelíbil. Na jednu stranu se mi líbily pasáže s rozmluvami mezi dědečkem a jeho zemřelou ženou nebo ty, kde dědeček líčí, jak si uvědomil své dřívější chyby v rodičovství a vše se snažil napravit péčí o vnuka. Na druhou stranu na mě ale text jako celek působil dost složitě. Chvílema mi trvalo, než jsem se zorientovala v tom, jestli jde o dědečkovu vzpomínku na syna, vnuka Noaha nebo zda jde o něco jiného. Pro mě jedna z nejzvláštněji napsaných knížek, které jsem za poslední dobu četla.... celý text

Heřmánkové údolí 2012, Hana Marie Körnerová (p)

Moje první a určitě ne poslední knížka od paní Körnerové, která bude zabírat jedno z čestných míst v mé knihovničce. Heřmánkové údolí je silný a inspirativní příběh jedné statečné ženy, který je rozdělen na dvě dějové linky, z nichž se jedna odehrává v roce 2002 a hlavní hrdinku Annu v ní čtenář zastihuje jako starou ženu v nemocnici. Druhá část příběhu je pak utvořena z jejích vzpomínek, v nichž se vrací ke svému příjezdu do poválečného Československa, do něhož uprchla jako mladá dívka s vidinou nového a lepšího života, z válkou zničené Ukrajiny. Díky tetiným intrikám se zde provdala za válečného veterána, majitele hospody v Heřmánkovém údolí, které bylo součástí Sudet... Kniha mě nadchla hlavně tím, že jsou v ní líčeny nejen osudy lidí, kteří znovuosidlovali Sudety, ale zároveň popisuje také tehdejší celkovou společensko-politickou situaci, jež byla výrazně ovlivněna nástupem komunistů k moci. Moc se mi líbila i Annina postupná proměna z ustrašené holky v dospělou, odvážnou a nezávislou ženu, která si nikdy nestěžovala a snažila se vše co nejlépe zvládnout a zaopatřit tak svou početnou rodinu...... celý text

Den, kdy jsem tě ztratila 2018, Fionnuala Kearney

Psychologicky lazený příběh o vyrovnávání se nejen se ztrátou dítěte, ale také s temnými tajemstvími, která by, nebýt smrti, zůstala nejspíš neodhalena. Anna, mladá Angličanka, zemře při lyžování v Alpách. Všichni jsou jejím skonem zdrceni, protože byla v jejich očích andělem, jednou z nejmilejších a nejhodnějších osob pod sluncem. Jenže. Tichá voda břehy mele a ani Anna nebyla takovým svatouškem, za jakého byla považována. Její matka Jess postupně začne odhalovat pravdu o jejím druhém, utajeném životě. A to, co odhalí, ovlivní životy všech... Kniha je rozdělena na kapitoly, z nichž je každá vypravovaná z pohledu jedné, z hlavních postav, což mi připomnělo styl psaní mé oblíbené Jodi Picoult. Vyprávění je pak doplněno o úryvky z Annina blogu, díky čemuž tak čtenář zjistí, jak celou situaci vnímala ona a co ji vedlo k tomu a tomu rozhodnutí... Ačkoliv mi příběh nepřišel až tolik napínavý, tak i přesto se mi moc líbil. Mám ráda psychologicky lazené příběhy okořeněné trochou romantiky. Na tomto titulu se mi pak líbila i jeho mnohotématičnost, kdy se v něm, díky Anniným tajemstvím, neřešily jen smrt blízkého člověka a vyrovnávání se s ní, ale také stále aktuální společenská témata, vedoucí člověka k zamyšlení nad tím, jak by se zachoval v dané situaci on.... celý text

Kouzelný náramek 2016, Viola Shipman

Tuto celkem čtivou oddechovku o třech generacích žen z jedné americké rodiny, jejich rodinné historii, vzájemných vztazích, láskách, ale také třeba o odloučení či stárnutí, bych doporučila jako vhodného parťáka k vodě nebo na dovču. Na knížku jsem četla rozporuplné recenze, takže jsem na ni byla o to víc zvědavá. A musím uznat, že mě mile překvapila. Je teda pravda, že byla místy dost "sladká", ale na druhou stranu byla do příběhu zapracována i vážná témata, vedoucí k zamyšlení, čímž se ta "sladkost" zmírnila. Hrozně bych si přála mít takovou praštěnou, ale zároveň moudrou babičku, jako byla Lolly. Velmi mě překvapilo, že toto, spíše ženské čtení, napsal muž. Doufám, že si od něj budu moci přečíst i něco dalšího. K Náramku se v budoucnu každopádně určitě ještě vrátím.... celý text

Psí domov 2018, W. Bruce Cameron

Tak jsem se na ni těšila a nakonec jsem ji zblajzla jako malinu. Za tři dny nebylo, co řešit. Další přírůstek do poličky se srdcovkami. Stejně, jako Psí poslání a Psí cesta, je i tento příběh napsán z pohledu pejska, tentokrát fenky Belly, které se jako toulavého štěněte ujme Lucas. Okamžitě mezi nimi vznikne silné pouto. Jenže pro to, aby spolu mohli šťastně a spokojeně žít, budou muset překonat mnoho překážek. A hlavně Bella bude mít svou pouť za tím správným, jediným a opravdovým domovem opravdu těžkou... Příběh je podle mě částečně podobný Psímu poslání. Bella má v průběhu děje hned několik poslání, přičemž tím hlavním je znovunalezení Lucase a tím pádem i domova. Oproti předchozím dvoum titulům jsou pak stěžejními postavami i kočky, které nejednou ovlivní Bellin osud... Celý příběh byl velmi čtivý a propracovaný. Líbilo se mi i Bellino psychologické propracování. Chvilkama jsem toužila po tom, ji z té knížky vytáhnout a opusinkovat ji čumáček. Ocenit bych chtěla také to, že autor do děje zapracoval i vážnější společenská témata, jako život válečných veteránů, soužití homosexuálů, developerské projekty, nezákonný lov apod. Jediné, co mi malinko zkazilo radost z této knížky, bylo to, že je brožovaná. Jinak se teda NEJEDNÁ o pokračování Psího poslání a Psí cesty. Psí domov je samostatný, uzavřený příběh. JO A PŘIPRAVTE SI K RUCE KAPESNÍČKY!!... celý text

Pro tvoje dobro 2018, Ellen Marie Wiseman

Pro mě jedna z nejlepších a nejemotivnějších knížek letošního roku, kterou si v knihovničce určitě umístím mezi mé srdcovky. I když teď u knížek brečím poměrně často, tak tolik slz, jako u téhle, jsem už dlouho neprolila. Tento příběh o utrpení, složitých rodinných vztazích, lidské krutosti, nenávisti, touze po lásce, lásce, odvaze a naději, je rozdělen na dvě dějové linky, z nichž jedna zavádí čtenáře do krutého prostředí cirkusu 30.let 20.století, kde se odehrává velmi emotivní příběh mladé albínky Lilly, zatímco ta druhá se odvíji o mnoho let později na koňské farmě Blackwood Manor, na niž přijíždí mladá a nezkušená Julie, aby se o ni po matčině smrti začala starat. Jenže staré sídlo nezaplňují jen koně. Ukrývá také stará, hrůzostrašná tajemství, se kterými se bude muset mladá žena vypořádat... Pro tvoje dobro je velmi čtivý, psychologicky skvěle propracovaný příběh. Jen bych chtěla upozornit na to, že některé pasáže jsou opravdu drastické, plné násilí nejen na lidech, ale také na zvířatech, takže tuto knihu určitě nedoporučuju slabším povahám. Sama jsem měla co dělat to přečíst a knížku na konci dočíst, ale hrozně mě zajímalo, jak celý příběh dopadne, tak jsem to nakonec, s potoky slz, dočetla. Pro mě je to jeden z těch příběhů, na který budu ještě dlouho myslet, i když už budu dávno číst něco jiného...... celý text

Čím to je, že jste tak klidný? 2008, Jan Mazanec

Dnes jsem během toho houbaření musela taky hodně myslet na strejdu Venu, pro kterého byly houby vášní. Hrozně rád je sbíral a jedl. Vždycky v lese trávil celé hodiny. Říkával, že je to pro něho nejlepší místo pro odpočinek, rozjímání a že se tam cítí nejblíž k Bohu. Ještě blíž, než někde v kostele... Já do toho lesa někdy chodila s ním. Často jsme si povídali o různých, obyčejných věcech nebo procvičovali němčinu, kterou on uměl výborně a já si ji už jen kvůli němu zvolila hned na základce jako cizí jazyk. Nikdy se mnou však nemluvil o své minulosti, o dětství, rodičích, dospívání, prostě o ničem. Něco málo jsem o rodině věděla od babičky, ale taky ne všechno... Jak jsem dospívala, začala jsem postupně zjišťovat, že si strejda kvůli svému povolání kněze zažil své a že každá etapa historie naší země jistým způsobem ovlivnila jeho život. Věděla jsem, že byl za války totálně nasazený v Linci a že byl popotahován komunisty a místo výkonu kněžského povolání musel pracovat ve fabrice a později v antikvariátu, ale to bylo všechno. Štvalo mě, že o svém životě chodí vyprávět cizím lidem do škol a mně nic neřekne. Doteď mě mrzí, že jsem nesebrala odvahu a nezeptala se ho přímo. Teď už se nemám zeptat koho... Letos, po 10 letech od jeho smrti a 10 letech od vydání této knížky, jsem se konečně rozhodla si jí přečíst a dozvědět se tak o strejdovi něco víc. Musím říct, že ještě teď po 2 měsících od jejího dočtení musím brečet. Vůbec jsem třeba netušila, že pomáhal převádět lidi na Západ. Zároveň mě zdrtilo jeho vyprávění o tom, čím vším si musel projít, hlavně teda v době komunismu. Když si jen vzpomenu, co se tam píše třeba o jeho výsleších a samovazbě v Ruziny... Naštěstí si díky své přátelské povaze, laskavosti a ochotě pomoci druhým dokázal udělat všude přátele, kteří zase byli ochotni pomoci jemu, takže se mu vždycky podařilo přežít i ty nejhorší chvíle. Rozhovor s panem Mazancem ovšem není jen o prožitých hrůzách. Je také o naději, víře, přátelství a názorech na církev a současnou společnost a situaci. Strejdu dodnes obdivuju za jeho disciplínu, neochvějnou víru v Boha, kterého se nezřekl ani v těch nejtěších chvílích a odvahu, se kterou pomáhal druhým, i když sám měl namále. A taky za to, že si na všem zlém dokázal najít to dobré a využít to v dalším životě. Chtěla bych být alespoň z poloviny jako on. Ale zatím jsem po něm podědila asi jen tu lásku ke knihám, Rakousku a němčině... O strejdovi a naši rodinné historii se tu zmiňuju taky proto, že jsem včera dočetla Pod krvavými nebesy, na což napíšu recenzi v nejbližších dnech. Při čtení jsem si na strejdu dost často vzpomněla. Více napíšu v připravované recenzi.... celý text

Sestra lovce čarodějnic 2018, Beth Underdown

Tento historický román, inspirovaný skutečnými událostmi, se odehrává ve válkou zmítané Anglii 17.století. Hlavní hrdinkou je mladá vdova Alice, fiktivní sestra Matthewa Hopkinse, skutečně žijícího lovce čarodějnic. Příběh plný intrik, pomluv, zrad, lží a násilí, je vypravován právě z jejího pohledu. Alice se po smrti manžela vrátí z Londýna do bratrova domu na venkově a je svědkem jeho sadistického řádění. A čím více se dozvídá o Matthewůvě činnosti a temných rodinných tajemstvích, tím více je bratrem sama ovládána a vmanipulovávána do honu na čarodějnice... Z této knížky mám trochu smíšené pocity. Téma mě velmi zaujalo, ale podle mého názoru samotné zpracování už trochu pokulhává. Možná to bylo způsobené i překladem, ale některé věty nebo i celé pasáže mi přišly takové kostrbaté a moc mi nedávaly smysl. Částečně mi příběh připomněl naše Kladivo na čarodějnice. Spíše než jako napínavý, dobrodružný román bych Sestru lovce čarodějnic označila za historický dokument, popis tehdejší doby. Chyběl mi tam nějaký ten WAW efekt. Sice tam byly popisy drsných výslechů údajných čarodějnic či jejich poprav a odhalování temných rodinných tajemství, ale prostě to na mě až tolik nezapůsobilo. Jako čtenářka jsem s něčím takovým u knížky s touto tématikou již počítala. Každopádně si ale myslím, že i přesto stojí tento příběh o jednom temném období anglických dějin za přečtení. Po jeho dočtení mi bylo smutno z toho, jak se lidé k sobě dokázali chovat a že stačilo jedno křivé obvinění nebo pomluva k tomu, aby bylo zničeno tolik lidských životů...... celý text

Brooklyn 2010, Colm Tóibín

Děj této knížky je zasazen do Irska a USA 50.let 20.stoleti. Čtenář zastihuje hlavní hrdinku Eilis nejprve u ní doma, v malém irském městečku, kde je ovšem nedostatek pracovních míst, díky čemuž odchází většina mladých lidí za prací do zahraničí, především do Anglie. Takovýto osud se nevyhne ani samotné Eilis, jež je však matkou a sestrou zmanipulována k odcestování až do daleké Ameriky. Stesk po domově se zde Eilis snaží zahnat usilovnou prací, návštěvou večerních vzdělávacích kurzů a flirtováním s milým italským mladíkem Tonym. Jednoho dne ovšem dostane dopis z domova, na jehož základě se rozhodne, že se tam vypraví. A právě tehdy učiní jedno zbrklé rozhodnutí, které ovlivní celý její další život... Ačkoliv se nejedná o žádný, příliš napínavý příběh, tak musím napsat, že se mi celkem líbil a to hlavně kvůli tomu, jak je v něm vykreslená tehdejší doba. Ocenit bych chtěla také psychologické vykreslení Eilis, kdy se z šedé myšky stala sebevědomou mladou ženou. Jediné, co mě na ní mrzelo, bylo to, jak se nakonec vždycky nechala zmanipulovat k rozhodnutí, které zásadně a celkem negativně ovlivnilo její budoucnost...... celý text

Tajemství kůže 2018, Alice Broadway

Tak to by šlo. Jak fantasy skoro vůbec nečtu, tak tato knížka se mi velmi líbila. A to nejen kvůli nádherné grafické úpravě obálky, ale i díky příběhu uvnitř, který mě úplně pohltil. Kdybych chtěla, tak bych ji zvládla přečíst za necelý den, ale chtěla jsem si ji vychutnat, tak jsem se čtením nechvátala a prožila s ní skoro týden. Příběh o boji dobra se zlem, intrikách, lžích, strachu, lásce, pochybách, odvaze a velkých tajemstvích, zavádi čtenáře do Svatoměstí, kde žijí potetovaní, lidé, jimž je jejich životní příběh vytetován formou značek na kůži. Jejich protivníky jsou prázdní, lidé bez tetování, kteří je podle legend odedávna pronásledují a škodí jim. Jenže je tomu opravdu tak? Jsou potetovaní opravdu těmi hodnými, kteří jsou obětí, která se jen snaží bránit a ochránit? Není skutečnost jiná, než jak tvrdí vláda? Jsou prázdní opravdu tak zlí? A co legendy? Opravdu se to všechno kdysi odehrálo? Těmto a dalším otázkám musí čelit hlavní hrdinka, tajemstvími opředená, Leora, která se musí rozhodnout, komu a čemu věřit a na čí stranu se postavit. Jenže dá se vůbec někomu věřit? Na knížce se mi líbilo právě to, že ačkoliv se jedná o fantasy, tak i přesto vede čtenáře k zamyšlení. Například pasáž, kde Leora pochybuje o legendách a všem, čím potetovaní jsou, mi připomněla vlastní pochybnosti v otázce víry v Boha a minulosti křesťanství... Ocenit bych chtěla také zakomponování jednotlivých legend, díky nimž čtenář může poznat celý smysl fungování společnosti potetovaných. Pokud hledáte nějakou změnu a chcete si přečíst něco, co normálně nečtete, tak Ink je určitě tou správnou volbou a i když je primárně určen spíše pro dospívající, tak si myslím, že potěší určitě nejen je. Už se moc těším na další díly. Doufám jen, že budou stejně dobré, jako tento a ne, že budou jedním velkým zklamáním...... celý text

Poslední neandertálská žena 2018, Claire Cameron

Tááák. A mám bohužel dočteno. ☹ Musím napsat, že se mi tato knížka velmi líbila. Příběh je v ní rozdělen na dvě dějové linky, kdy jedna zavádí čtenáře na archeologické naleziště ve Francii, kde archeoložka Rose postupně odkrývá svůj životní nález, dvě kostry odlišných pravěkých jedinců a zároveň se připravuje na narození potomka. Ve druhé se pak odvíjí životní osud mladé neandertálské ženy Dívky, jež se musí vyrovnat nejen se ztrátou své rodiny, těhotenstvím, ale především se změnami zažitých pořádků, které si vyžádala doba... Díky příběhům obou žen si čtenář může utvořit přibližný obraz úlohy ženy v rámci rodiny a širší společnosti, ale také o tom, jak může prožívat těhotenství, samotný porod a následnou péči o novorozence. Mně osobně oslovily oba příběhy, i když se musím přiznat, že ten Dívčin o trochu víc. Zaujal mě svou propracovaností. Tím, jak v něm autorka popisovala život Dívky a její rodiny v souladu se zažitými zvyky, kdy se řídili hlavně cykly v přírodě, tahem zvěře, střídáním ročních období... Na Roseině příběhu se mi pak líbilo to, jak bylo ukázáno, že práce archeologa není jen jedno velké dobrodružství, ale je také o handrkování s byrokracií a shánění peněz. Knihu doporučuji všem, kteří vyhledávají historické romány. Nevím ale, zda se bude líbit každému, protože až na některé pasáže není až tak napínavá, takže by se někomu mohla zdát zdlouhavá a nezáživná...... celý text

Možná v jiném životě 2015, Taylor Jenkins Reid

Pokud ještě nevíte, jakou knížku si vzít na dovolenou, tak vězte, že titul Možná v jiném životě by mohl být tou správnou volbou. Jedná se o romantický příběh, odehrávající se v USA, jenž je rozdělen na dvě dějové linky, v nichž se ovšem tentokrát nestřídá minulost s přítomností, ale děj se odehrává paralelně a liší se pouze v následcích, které vyplývají z rozhodnutích hlavní hrdinky Hannah... Osobně jsem od tohoto titulu příliš nečekala a asi i proto mě o to více příjemně překvapil. Ocenit bych chtěla příběh jako celek, kdy nám na něm autorka ukazuje, že všechno se v životě odehrává z nějakého důvodu a tak, jak má a že každé naše rozhodnutí přinese následek, kterému bychom měli čelit a nedělat, že se nic neděje. Knížka se mi četla dobře. Vyhovovalo mi to skloubení romantiky s pasážemi k zamyšlení. Sama sebe jsem se musela ptát: "Co by bylo, kdybych se v minulosti rozhodla jinak?" Doporučuju všem, kteří nehledají jen bezduchou love story. P.S.: Nelekejte se! Do konce každé dějové linky je zakomponováno několik stejných vět. Nejde o chybu tisku. ... celý text

Svobodná, volná 2018, Hana Sternlichtová

Svobodná, volná je dojemná autobiografie Hany Sternlichtové, ženy, která přežila pobyt hned v několika koncentračních táborech, včetně Osvětimi. Kniha se skládá z několika částí. Začíná úryvkem z deníku Hančina tatínka a dále pak pokračuje jejím vlastním vzpomínáním na dětství, válku, seznámení s manželem Hanušem a odchod do Izraele. Osobně mám z tohoto příběhu trošku smíšené pocity. Je hrozné, co se za války dělo za hrůzy, že tolik lidí přišlo bezdůvodně o život. Haničky mi bylo kvůli ztrátě rodiny moc líto a hrozně ji obdivuju za to, jak se po válce zvládla vrátit do života, odejít do Izraele a vybudovat si tam vlastní rodinu. Hrozně se mi líbilo její vypravovaní o životě v kibucu. Ocenit bych chtěla také množství fotografií, které celý příběh doprovází. Na druhou stranu, ale musím napsat, že jsem očekávala více informací z válečných let a pobytu v koncentračních táborech. Ale chápu, že je to určitě velmi bolestivé téma, o kterém se nevypráví moc dobře, takže tam bylo jen okrajově. Tento titul by si měl přečíst úplně každý, aby se už takové bezpráví nikdy neopakovalo. Nejedná se o žádnou "drasťárnu". Je to "jen" příběh o jednom neobyčejném životě.... celý text

Strom života 2017, Susan Wiggs

Strom života je romantický příběh o lásce, zradě, osudových rozhodnutích, rodinné soudržnosti, druhých šancích, dobrém jídle a javorovém sirupu. A také o jedné nehodě, která změní úplně všechno... Pro mě byl tento titul dojemnou a čtivou oddechovkou, plnou emocí. Musím ocenit jak propracovanost celého příběhu, tak psychologické vykreslení jednotlivých postav. Hlavní hrdinka Annie mi byla díky své zálibě ve vaření a dobrém jídle od začátku moc sympatická. Celý příběh se pak skládá ze dvou dějových linek, ve kterých se střídá přítomnost s minulostí, což neustále udržuje čtenářovu pozornost ve střehu. Na Stromu života se mi líbila jeho mnohotématičnost a hlavně to, že ačkoliv v něm jde o lásku a vztahy, tak nepůsobil vůbec "přesládle", jako jiné tituly s milostnou tématikou. Toto byl prostě příběh, který by se mohl klidně stát i v reálném životě....... celý text

Sezdány válkou 2018, Soraya M. Lane

Druhá světová válka opět z jiného pohledu. Tentokrát očima třech anglických dobrovolnic, které se účastnily vylodění v Normandii jako zdravotní sestřičky v polní nemocnici. Ač pocházely z různých společenských vrstev a k zapojení do armády měly různé důvody, tak je dohromady spojily přátelství, vzájemná podpora v nejtěžších chvílích a touha přežít. Tento příběh o válečných hrůzách, hrdinství, přátelství, víře, naději a lásce mě od první stránky naprosto pohltil. Kniha byla čtivá a velmi napínavá. Do poslední chvíle nebylo vůbec jisté, zda se domů vrátí úplně všichni. Také se mi líbilo psychologické propracování jednotlivých postav, kdy čtenář mohl sledovat jejich postupnou přeměnu z veselých, mladých dívek v dospělé, válkou změněné ženy. Obdivuju všechny ženy, které se dobrovolně rozhodly vyměnit své pohodlí v relativním bezpečí za službu vlasti ve válkou zmítané oblasti. Vím, že já osobně bych to nikdy nedokázala... Tuto knihu doporučuju všem, kteří mají rádi příběhy s válečnou tématikou, doplněné o špetku romantiky.... celý text