inkatenysek přečtené 142

Hlava světa 2019, Rebecca Gablé

Tak jo. Po dvou měsících jsem dnes chtě nechtě dočetla historický román Hlavu světa a musím napsat, že ačkoliv se jedná z větší části o fikci, tak i přesto si příběh krále Oty, slovanského knížete Tugumíra a dalších fiktivních i skutečných hrdinů získal mé srdce a pro mě je nejlepší knihou loňského roku a už se moc těším na jeho letošní volné pokračování. Teď se cítím, jako by mě opustili nejlepší přátelé a já je už neměla nikdy vidět. Naposledy jsem něco podobného zažila po přečtení knih Porodní bába od řeky Hope a Porodní bábou proti své vůli... Osobně asi knize nemám ani co vytknout. Po delší době je to pro mě opět jeden, z povedených a napínavých historických románů, který se odehrává v mém oblíbeném středověku a je plný světských i církevních intrik, piklí, mocenských svárů, vojenských tažení, střetů křesťanství se starými pohanskými bohy a zvyky, okořeněný milostnými pletkami, takže si podle mě přijde každý čtenář na to své. Nejvíce se mi asi líbilo celkové vykreslení tehdejší doby, jak přibližně mohl vypadat život Slovanů a Sasů a jak se vnímali navzájem. Rozhodně to tehdy neměl nikdo vůbec lehké a jak jsem chtěla ze začátku fandit jen jednomu "táboru", samozřejmě tomu slovanskému, tak jsem nakonec přece jen držela palce i Otovi... Pokud tedy patříte mezi fanoušky raného středověku stejně jako já nebo jen rádi čtete historické romány, tak si Hlavu světa rozhodně nenechte ujít.... celý text

Gump – pes, který naučil lidi žít 2019, Filip Rožek

Gump je knížkou, která by určitě neměla chybět v knihovničce žádného milovníka psů... Je to velmi čtivý a poučný příběh o psím vnímání světa, jejich pocitech v různých situacích a bezpodmínečné lásce, kterou jsou schopni věnovat nám lidem... Na této knize se mi moc líbilo hlavně střídání emocí, které ve mně při čtení vzbuzovala. Chvíli jsem se musela smát, chvíli plakat, chvíli byla plná naděje ve zlepšení situace a po celou dobu jsem cítila tu psí touhu po lásce. Po možnosti ji nejen dostat, ale také dát. K někomu patřit, někomu pomoci, někomu změnit život. Ze všeho nejraději bych Gumpa hned na začátku děje z knížky vytáhla a opusinkovala. Nechápu, že se někteří lidé dokáží k pejskům a vůbec ke zvířatům všeobecně chovat tak krutě. Vždyť to jsou tak úžasná a milující stvoření. Moc se mi líbily i ilustrace pejsků, které text doprovázejí... Přečtení Gumpa doporučuju určitě nejen milovníkům psů. A klidně si ho přečtěte i s dětmi, ať vědí, že život nepřináší jen dobré věci, ale i ty zlé a smutné a že zvířátka tím zlým trpí někdy daleko víc než my lidé a je jim líto, že se k nim někdo chová tak, jak se chová, místo aby se o ně staral a poskytl jim milující domov...... celý text

Záblesk života 2019, Jodi Picoult

..Přišla na kliniku, protože už nechtěla být malá holka. Ale ženu z vás nedělá to, že provozujete sex. Dělá ji z vás to, že se musíte rozhodovat a někdy jsou ta rozhodnutí těžká. Dětem se říká, co mají dělat. Dospělí se rozhodují sami, i když jim dané možnosti rvou srdce... Wow! Tak to byl zase jednou čtenářský zážitek. Prostě Paní spisovatelka Jodi. ❤ Stejně jako autorčiny minulé knihy, tak i Záblesk života v sobě kombinuje mnoho stále aktuálních, často kontroverzních společenských témat, z nichž se do popředí zájmu a čtenářovy pozornosti tentokrát nejvíce dostává lidská reprodukce, otázka práva ženy na potrat a otázka ochrany zárodku jako lidské bytosti. Díky akční zápletce je příběh velmi čtivý, napínavý a čtenáře nutí číst dál a dál, protože k finálnímu rozuzlení dojde opravdu až v samém závěru knihy. A to rozuzlení je opět velmi překvapující... Příběh je tentokrát koncipován trochu jinak. Podle vývoje krizové události je rozdělen do časových úseků a odehrává se od zlomové události v odpoledních hodinách zpětně až k ranním časným hodinám téhož dne, kdy ještě ani jedna z postav netušila, čeho se stane součástí... Jako vždy v případě Jodiiny knihy musím ocenit její práci s jazykem a psychologické vykreslení jednotlivých postav, kdy vám skutečný smysl jejich rozhodnutí dojde až po dočtení celé knihy, kdy o nich víte nejen téméř vše ze současnosti, ale také mnohé z jejich minulosti. Je až neskutečné, co je člověk schopný obětovat a udržet pod pokličkou, jen aby ochránil své nejbližší a neublížil jim... Záblesk života doporučuju všem, kteří mají rádi silné příběhy, vedoucí k zamyšlení nad stále aktuálními společenskými tématy a problémy.... celý text

Nabarvené ptáče 1995, Jerzy Kosiński

V týdnu jsem dočetla kontroverzní a tolik diskutovaný román Nabarvené ptáče, popisující zážitky malého chlapce, přežívajícího na venkově v jedné, válkou zmítané, východoevropské zemi... Osobně jsem k tomuto titulu přistupovala čistě jako k fiktivnímu příběhu a vůbec jsem v něm nehledala žádné biografické či faktografické prvky... Příběh je velmi syrový, surový, plný násilí a drsných pasáží, ale četl se dobře. Moc se mi líbil styl jakým je napsán. Ocenit bych chtěla především autorovu práci s jazykem, to jak popisoval místa, kterými hlavní hrdina procházel, tamní obyvatele, s nimiž se potkával a jejich pověry a zvyky, jichž byl v jednotlivých vesnicích svědkem. Zajímavé bylo také využití všemožných přirovnání. Je pravda, že toho násilí tam bylo opravdu dost a že některé scény byly hodně drastické, ale zase jsem k tomu přistupovala tak, že ani jiné knihy z období války nejsou procházkou růžovou zahradou a i v nich jsou vykresleny krutosti a dramata tehdejší doby. Přijde mi ale celkem nereálné, aby takto malý chlapec, jako byl hlavní hrdina, přežil všechno to kruté zacházení... Nejsem žádná sadistka a nevyžívám se v násilí, ale svým způsobem se mi Nabarvené ptáče líbilo. Zajímavý byl i doslov, napsaný samotným autorem, který v něm líčí události, které se staly jemu a jeho blízkým po vydání této knihy... Nabarvené ptáče doporučuju všem, jež mají rádi silné příběhy s náměty k zamyšlení a dokáží se popasovat s dramatickými a násilnými pasážemi. Pro mě jedna z knih, na kterou hned tak nezapomenu.... celý text

Stmívá se dřív 2019, Sabina Zelená

Stmívá se dřív je velmi čtivý romantický příběh nejen o náhodném setkání, druhých šancích a velké lásce, kterou by určitě chtěl a měl zažít každý z nás, ale také o překonávání zármutku ze ztráty někoho blízkého... Musím napsat, že se jedná už o autorčin třetí titul, který jsem si měla možnost přečíst, takže mám s čím porovnávat. Osobně se mi zdá, že paní Sabina "zraje jako víno" a titul od titulu se mi její příběhy líbí čím dál víc. Jestliže jsem si myslela, že Nejdelší cestu domů už nemůže nic překonat, tak jsem se šeredně spletla, protože Stmívá se dřív se mi líbilo ještě o trošičku víc. A to hlavně kvůli postavě Hynka, který ačkoliv nebyl hlavní postavou románu, tou byla spisovatelka Simona, tak mi byl přece jenom bližší. Hrozně se mi líbilo jeho psychologické vykreslení a celý jeho příběh jsem s ním hodně prožívala a nejraději bych si vlezla do knížky za ním, jen abych ho mohla obejmout a trochu utěšit... Jako tradičně je pak příběh rozdělen do kapitol, z nichž je každá napsána z pohledu jedné z hlavních postav, takže si čtenář může utvořit obrázek o ději z pohledu všech zúčastněných. Ocenit bych chtěla také styl sepsání, především pak krásné popisy zimní krajiny, východu slunce... Stmívá se dřív doporučuju všem, kteří si rádi přečtou silný příběh, prošpikovaný emocemi, který nedá na chvíli vydechnout a nutí čtenáře číst dál a dál. A určitě si nezapomeňte vzít k ruce kapesníčky, protože nejedno oko určitě nezůstane suché... Tajně doufám, že by se kniha mohla dočkat tištěné podoby, abych o ni mohla obohatit svou knihovničku a taky, že už paní autorka chystá nějaký nový příběh. Pokud jsem vás na Stmívá se dřív nalákala, tak si tento titul můžete stáhnout zdarma na autorčině webu.... celý text

Pařížský architekt 2019, Charles Belfoure

Nevím, ale zdá se mi, že v příbězích z 2.světové války je Pařížský architekt zatím poměrně opomíjenou knihou, což mi příjde celkem líto, protože určitě stojí za přečtení... Příběh zavádí čtenáře do Němci obsazené Paříže, kde se začne odvíjet hra na kočku a myš, riskantní taneček na tenkém ledě mezi životem a smrtí a to jen kvůli snaze pomoci zachránit bezbranné a pronásledované lidi židovského původu, po jejichž majetku Němci baží a v honbě po něm se neštítí vůbec ničeho. A to, co se může na první pohled zdát jako kolaborace s režimem, přinášející vlastní prospěch, může v sobě nakonec ukrývat daleko hlubší smysl... Pařížský architekt je velmi napínavým a čtivým příběhem, na němž se mi líbil hlavně postupný psychologický vývoj hlavního hrdiny Luciena, který se díky pár náhodným setkáním a událostem změnil jako mávnutím kouzelného proutku z architekta, posednutého svou prací, ve statečného muže ochotného riskovat vše. Oslovilo mě i to, že děj není jen o válce a německých krutostech, ale také o životě obyčejných Francouzů, kdy si nemohl být nikdo nikým jistý, o hrdinských činech některých jednotlivců, kteří neváhali pro druhé nasadit vlastní život a nakonec i o tom, že ne každý Němec byl opravdu zlý a krutý... Tento titul doporučuju všem, kteří vyhledávají silné příběhy z války, okořeněné špetkou romantiky. Předem upozorňuju na to, že některé pasáže jsou dost drastické, takže nedoporučuju slabším povahám.... celý text

Otazník je polovina srdce 2019, Sofia Lundberg

...Domov bez knih je jako tělo bez duše... Další úžasný příběh z pera švédské spisovatelky Sofie Lundberg, který mě opět dojal až k slzám... Stejně jako v Červeném adresáři se i zde střídá minulost s přítomností, díky čemuž si může čtenář utvořit podrobný obrázek o životě hlavní hrdinky, věhlasné fotografky Elin a lépe tak pochopit její jednání a rozhodnutí... Příběh o ne zrovna povedeném dětství, traumatickém zážitku, vzpomínkách, domněnkách, polopravdách, hledání vlastní cesty, vypracování se na nejvyšší vrchol, rodině, rodičovství, lásce a vztazích se odehrává napříč časem v malém švédském městečku, v Paříži a ve stínu newyorských mrakodrapů... Stejně jako Červený adresář, tak i tato kniha mě vedla k zamyšlení nad vlastním životem, vlastními vzpomínkami. A i z ní si vypíšu pár zajímavých citátů do svého zápisníčku... Otazník je polovina srdce doporučuju všem, kteří mají rádi silné příběhy, vedoucí k zamyšlení. Pro mě to bylo takovým pohlazením po duši, ke kterému se určitě ještě někdy vrátím.... celý text

Těžká noc 2019, Lenka Lanczová

Těžká noc je příjemná letní oddechovka o přátelství, lásce, vztazích, sexu, nevěrách a rodičovství, která v sobě ukrývá zajímavou zápletku... Musím se přiznat, že tak před 15 či 16 lety jsem knížky Lenky Lanczové doslova hltala. Pak jsem ale objevila mnoho dalších autorů a na Lenku jsem tak trochu pozapomněla. Vrátila jsem se k ní až nyní, kdy mě zaujala anotace u této její novinky. A nevím, jestli je to tím časovým odstupem nebo jsem si jen potřebovala po všech složitých a náročných tématech přečíst něco jednoduššího, ale Eriččin příběh mě celkem zaujal. I když ne úplně od první stránky, chvilku mi trvalo, než jsem se začetla, ale pak už jsem jen hltala stránku za stránkou a čekala, jak to všechno dopadne... Doporučuju všem, kteří hledají nenáročné čtení o aktuálních společenských tématech.... celý text

Růže bílá, černý les 2019, Eoin Dempsey

Po všech příbězích, odehrávajících se v koncentračních táborech, je kniha Růže bílá, černý les vítanou změnou, která čtenáři nabízí zase trochu jiné úhly pohledu na období 2.světové války... Děj se odehrává ve válkou zmítaném Německu, kde se jednoho zimního dne protnou cesty německé zdravotní sestřičky Franky a vážně zraněného pilota Luftwaffe. Jenže nic není takové, jak se na první pohled zdá a v nacisty ovládané zemi je těžké si k někomu najít cestu a začít mu důvěřovat... Tento titul mě zaujal především svou mnohotématičností a psychologickým propracováním jednotlivých postav. Bylo zajímavé sledovat nejen životní osudy jednotlivých hrdinů a jejich myšlenkové pochody v průběhu společného soužití na odlehlé chatě, ale také vykreslení tehdejší společensko-politické situace, kdy si Němci museli dávat pozor nejen na spojenecké bombardéry, ale také na dodržování pravidel a držení jazyka za zuby, protože nikdo nevěděl dne ani hodiny a každému hrozilo, že ho sebere gestapo a už ho nikdo nikdy neuvidí... Opět musím zopakovat, že jsem vděčná za dobu a místo, kde žiju a obdivuju všechny, kteří tehdejší dobu přežili a byli během ní ještě třeba i ochotni riskovat vlastní život a vykonat něco dobrého... Jediné, co mě na tomto titulu trochu mrzelo, byl jeho závěr, který by podle mě mohl být trochu více rozpracovaný. Celkem by mě zajímalo, jak hlavní hrdinové prožívali závěr války... Růži doporučuju všem, které zajímají napínavé příběhy z období 2.světové války.... celý text

Andělé smrti 2019, Patricia Gibney

Andělé smrti jsou velmi čtivým, napínavým a temným příběhem, ve kterém hrají velkou roli nejen peníze, moc, podvody a intriky, ale také děsivé události z dávné minulosti, které ovlivňují životy všech hrdinů až do současnosti... Jak detektivky a thrillery normálně nečtu, tak se musím přiznat, že se mi Andělé smrti hrozně líbili a já se už nemůžu dočkat dalšího dílu série s detektivkou Lottie, která mi byla od prvních stránek nesmírně sympatická a velmi blízká. Zřejmě to bylo způsobené i tím, že stejně jako já, ztratila velmi blizkého člověka a ani odstup tří let jí zcela nezahojil všechny rány, způsobené jeho předčasným odchodem. Titul mě zaujal svou propracovaností, postupnou gradací děje a zakomponováním kontroverzních témat, spojených s církví a jejími funkcionáři... Pokud jste tedy fanoušky thrillerů nebo si jen chcete odpočinout od témat, která většinou čtete, tak si tento příběh rozhodně nenechte ujít... ????... celý text

Osvětimská ukolébavka 2019, Mario Escobar

Osvětimská ukolébavka je dalším smutným a na skutečnosti založeným příběhem, odehrávajícím se za 2.světové války v Osvětimi. Narozdíl od jiných titulů líčí tento pro změnu příběh zdravotní sestřičky, Němky Helene, která odmítne opustit svou rodinu, romského manžela Johanna a jejich pět dětí, takže je s nimi poslána do Osvětimi, kde se tak setkává tváří v tvář s těmi nejkrutějšími z krutých, kteří se ničeho neštítí a vězni jsou pro ně ještě míň než pokusná morčata... Tento příběh nejen o válečných zvěrstvech, hře na kočku a myš, ale také o celoživotní lásce, mateřské lásce, rodinné soudržnosti, snaze o zachování si alespoň špetky důstojnosti a snaze trochu ulevit a pomoci těm nejbezbrannějším ve mně bude ještě dlouho rezonovat. Ačkoliv v něm nebyla úplně dopodrobna popisována veškerá Němci páchaná zvěrstva a spíš bylo vše v náznacích, tak i přesto je mi z toho, co se dělo, co byl člověk člověku schopný provést, velmi smutno a i když už jsem toho přečetla o válce a nejen o ní poměrně dost, tak stále nechápu, jak mohl někdo tak strašně zacházet s ostatními lidmi jen proto, že se něčím lišili. A už vůbec nechápu, jak mohl někdo tak krutě zacházet s bezbrannými malými dětmi... Helene obdivuju nejen za její nezlomnou lásku k rodině, kdy ani na minutu nepomyslela na vlastní záchranu a následovala ji, ačkoliv musela tušit, že se už možná nikdy nevrátí, ale také za to, jak se zhostila svého úkolu v táboře, kdy alespoň na chvilku pomohla zlepšit životní podmínky části tamních dětí, ačkoliv cena za to byla příliš vysoká... Tuto knihu doporučuju všem, které zajímají válečné příběhy a chtějí se na válku podívat zase z trochu jiného úhlu pohledu. Myslím si, že je příběh Helene a její rodiny dalším, který by neměl být zapomenut a měl by se dostat do povědomí široké veřejnosti.... celý text

Strom duchů 2019, Barbara Erskine

Tak moc jsem se na tuto novinku Barbary Erskine těšila. Avšak moje očekávání byla asi až příliš velká. Nakonec se musím totiž přiznat, že stejně jako ze Spáčova hradu, tak i ze Stromu duchů mám spíš smíšené pocity... Prvním problémem pro mě bylo samotné začtení se, kdy jsem přišla příběhu na chuť až po nějakých 70 nebo 80 stránkách. Oproti Spáčovu hradu se mi v tomto případě nakonec líbily obě dějové linky, jak ta z minulosti, tak i ta z přítomnosti. Obě byly po většinu času napínavé a protknuté prvky nadpřirozena. Asi nejvíce mě pak ale zklamalo závěrečné vyvrcholení celého příběhu a to především dějové linky v přítomnosti. Osobně jsem očekávala mnohem větší drama. V porovnání se zbytkem knížky mi ten konec přišel hrozně urychlený a odseknutý... Nevím, ale přijde mi, že autorčiny dřívější tituly byly napínavější, dramatičtější a celkově propracovanější od začátku až do konce. Naposledy se mi nejvíce líbila Nejtemnější hodina. Spáčův hrad a teď i Strom duchů mě bohužel trochu zklamaly a nevím, jestli je to tím, že autorka stárne a už ty příběhy třeba nevykonstruluje jako dřív nebo jestli je to překladem a nebo tím, že mám u této spisovatelky prostě vysoká očekávání... Strom duchů každopádně ale určitě stojí za přečtení. Jsem ráda, že jsem se k němu dostala a na Thomase, Ruth a jejich rodinu určitě hned tak nezapomenu.... celý text

Dobrá matka 2019, Sinéad Moriarty

Právě jsem dočetla Dobrou matku, tak se s vámi chci hned podělit o své dojmy. Sedím tu, pořád nad ní přemýšlím a brečím a brečím. Něco tak emotivního a smutného jsem už delší dobu nečetla. Jsem z toho naprosto vyřízená a to ještě nejsem matka a neznám tu hloubku mateřské lásky. Neumím si ani trochu představit, co musí cítit při čtení tohoto příběhu rodiče a to především matky... Kniha mě zaujala především svou mnohotématičností a tím, že je v ní život popsán tak, jak většinou život funguje i v reálném světě. Že když už si člověk myslí, že to nejhorší má už za sebou a čeká ho lepší budoucnost, tak ho najednou může potkat další potíž, která ho dostane zase zpět na kolena... Líbilo se mi i psychologické propracování jednotlivých postav a to jak text celkově působí na čtenářovi emoce. Úplně z něj na mě vyzařovalo to zoufalství, smutek nebo naopak naděje, láska. Ani mi nevadily pasáže, ve kterých byla schválně chybně použita naše gramatika a jež jsou zpracovány buď formou úryvku z deníku malého chlapce nebo dialogů s cizinkou... Už se vůbec nedivím, že je Dobrá matka doporučována čtenářům knih Jodi Picoult, protože stejně jako v případě jejích titulů, se i zde jedná o silný, propracovaný příběh o stále aktuálních společenských tématech, vedoucí čtenáře k zamyšlení. Pokud jste Dobrou matku ještě nečetli, tak to určitě brzo napravte. A nezapomeňte si vzít k ruce hromadu kapesníčků. Budete je určitě potřebovat.... celý text

Bílá žena 2015, Barbara Wood

Bílá žena je dalším poutavým románem z pera Barbary Wood. Příběh zavádí čtenáře na Havaj 19.století, kdy začali tento téměř nedotčený ráj objevovat námořníci, misionáři a lidé toužící po majetku a moci. Jeho první část se odehrává na začátku století a mapuje osudy mladých manželů Emily a Isaaca, kteří se na ostrovy vydali jako misionáři, toužící po šíření víry v Boha a převýchově původního obyvatelstva v civilizované lidi. Jejich úkol se ale zároveň stal i zkouškou pevnosti jejich vztahu a osobních zásad... Druhá část příběhu přenáší čtenáře o mnoho let dál a líčí příběh mladé Anny, která se, kvůli své touze stát se ošetřovatelkou nemocných, uchýlí do kláštera a spolu s dalšími jeptiškami pak odjede pečovat o nemocné na Havaj. Zde se její cesty protnou nejen s těmi místních obyvatel, ale také s těmi kapitána Roberta, syna misionářky Emily. Všechny je čeká nelehký boj nejen o zlepšení postavení původního obyvatelstva a péče o jeho nemocné členy, ale také o své místo na slunci a vypořádání se s minulostí... Mně osobně se příběh velmi líbil. Více jsem teda fandila Anně a Robertovi, protože jim nezáleželo jen na sobě a osobním prospěchu, ale snažili se pomoct i místnímu obyvateltstvu, ačkoliv to často znamenalo přijmout a využít zakázané prastaré praktiky. Velmi mě zaujaly i popisy ostrova, krajiny, sopky a její činosti, díky nimž jsem si danou scenérii dokázala hned vybavit před očima. Bílá žena je napínavý příběh, plný tajemna, okořeněný špetkou romantiky. Takové příjemné oddechové letní čtení. Vřele doporučuju.... celý text

Mlýn 2018, Michal Vaněček

Co napsat k Mlýnu? Hlavou mi víří tolik myšlenek a zmítá mnou tolik pocitů... Příběh bratrů Františka a Karla mě velmi zasáhl. Obdivovala jsem je pro jejich pevný charakter, skálopevnou víru a odhodlání, s jakým čelili všem útrapám, jen aby dodrželi svůj slib, který dali otci... Pro mě osobně byl ale možná ještě více zajímavější příběh faráře Hřiba, jehož knižní osud mi v lecčems připomněl osud mého strejdy Veny, též faráře, jenž také neunikl komunistickému vězení, tvrdým výslechům, nasazení u PTP a uranovým dolům... Mlýn by se podle mě měl zařadit na seznam povinné školní četby, aby se neustále připomínalo, co se tady kdysi našim předkům stalo, nezapomnělo se na to a hlavně aby se zabránilo tomu, že se něco podobného nebo třeba ještě horšího odehraje znovu... Na knize se mi líbilo také vykreslení jednotlivých historických etap, díky čemuž si čtenář může utvořit přibližný obrázek o světě, ve kterém se zrovna daná část příběhu odehrává. Zaujal mě především popis komunistické éry. Stále nechápu, jak pouhá lidská závist a touha po majetku může z lidí udělat takové grázli a udavače a jak někdo může dovolit, aby nevinní byli mučeni jen proto, že se v tom někdo rád vyžívá, je psychopat a sám by měl být někde zavřený nebo si tím léčí svoje komplexy. Obdivuju lidi, kteří v sobě našli tu obrovskou vnitřní sílu a chuť žít a dokázali všechno to nelidské zacházení přežít... Ačkoliv jsem to očekávala, tak konec příběhu mě zklamal. Po tolika letitých útrapách obou bratrů, mi to přišlo jako zmaření jejich celoživotního úsilí a pošlapání jejich odkazu... Mlýn je velmi čtivý, napínavý a emotivní příběh, vedoucí k zamyšlení nad tím, co bylo, je a mohlo by být. Skládá se z krátkých kapitol a součástí textu jsou například i úryvky z Rudého práva. Pokud jste tento titul ještě nečetli, tak to určitě brzo napravte. Stojí za to.... celý text

Porodní bábou proti své vůli 2017, Patricia Harman

Tak to byla zase jízda. Porodní bábou proti své vůli, pokračování knížky Porodní bába od řeky Hope, se odehrává s čtyřletým časovým odstupem od prvního dílu. Hospodářská krize v USA se prohlubuje, zemi sužuje nejen vysoká nezaměstnanost, ale také nebezpečné sucho. A k tomu všemu se ještě začínají stahovat černá mračna nad Evropou... V těchto podmínkach se odvíjí další osudy jak našich starých známých, porodní báby Patience či veterináře Hestera, tak i v prvním díle trochu opomíjených postav. Příběh je tentokrát napsán z pohledu zdravotní sestřičky Becky, trápené nepřízní osudu a nucené svědomím k péči o zhrouceného a apatického doktora Bluma. Díky jejímu povolání jsou pak čtenáři svědky nejen dalších porodů, ale také jejího boje o zlepšení Blumova stavu či péče o zraněné a nemocné zaměstnance tábora civilního sboru pro ochranu přírody... Neumím to přesně vysvětlit, ale po začtení se do druhého dílu jsem se cítila, jako bych se vrátila za kamarády. A jeho dočtení jsem pak den ode dne odkládala, protože jsem se s nimi nechtěla jen tak rozloučit. Asi jsem divná, ale něco mě na tom příběhu prostě fascinuje. Akorát nevím, co víc. Jestli vykreslení tehdejší doby, popis zrození nového života nebo boj jednotlivých postav s těžkostmi života. Patricia Harman se tímto zařadila mezi mé oblíbené autory. Je neuvěřitelné, jak ve svých knihách zvládá skloubit dohromady nejen tolik lidských osudů, ale také popsat tehdejší dobu, čímž vytváří velmi emotivní a čtivé příběhy, od kterých se nelze pomalu odtrhnout. Už škrtám dny v kalendáři a těším se na listopad, kdy by měl vyjít třetí díl...... celý text

Porodní bába od řeky Hope 2016, Patricia Harman

Porodní bába od řeky Hope je dalším příběhem, který si získal mé srdce a na jehož hrdiny budu ještě dlouho vzpomínat. Příběh se odehrává na přelomu 20.a 30.let 20.století v Appalačských horách v USA a je vyprávěn z pohledu hlavní hrdinky Patience. Z té se souhrou náhod a jednoho osudového setkání stala porodní bába. Ale nemyslete si, že se celý děj točí jen kolem porodů. Ne, ne. Díky jejímu vzpomínání na minulost a popisu aktuálních událostí a osudů mnoha dalších postav získá čtenář přibližnou představu nejen o situace v tehdejší době, kdy kvůli prohibici tekl nelegální alkohol proudem, krachla burza a s ní i mnoho podniků, nezaměstnanost se čím dál víc navyšovala, lidé chudli a díky tomu ztráceli veškeré zábrany, takže bujel zločin, špatná nálada a opět se začala rozvíjet i nenávist vůči černochům, ale také si může utvořit obrázek o dřívějších letech, které také nebyly pro většinu lidí vůbec jednoduché, hlavně kvůli proběhnutí 1.světové války a následnému vypořádání se s jejími důsledky a také špatně placeným zaměstnáním, díky nimž se rodiny tak tak uživily, takže postupně docházelo k protestům a formování odborů, bojujících za práva a lepší pracovní podmínky zaměstnanců. Patience mi byla od začátku velmi sympatická. Obdivovala jsem ji za to, jak je silná, nezávislá a že ani přes tak těžký osud neztratila naději a víru v budoucnost. Celkově je příběh velmi napínavý, emotivní a čtivý. Líbil se mi právě nejen kvůli vylíčení zrození nového života, ale také kvůli popisu tehdejší doby. Vůbec se mi nechtělo knížku odkládat, ale bohužel v práci holt musí člověk pracovat a ne si číst... Pokud jste tento titul ještě nečetli, tak to rychle napravte. Opravdu stojí za to.... celý text

Přej mi domov 2019, Kay Bratt

Všechno hezké má jednou svůj konec a bohužel to platí i pro hezké příběhy. Knížka Přej mi domov se mi zaryla nejen pod kůži, ale i hluboko do srdce a na Karu, její sestru Hanu a čtyřnohého parťáka Hemiho určitě jen tak nezapomenu. Děj příběhu se odehrává v USA a čtenář v něm může sledovat osudy dvojčat, sester Kary a Hany, které se, každá po svém, neustále snaží vyrovnat nejen s těžkým dětstvím, stráveným v mnoha pěstounských rodinách, ale také s dalšími nástrahami osudu, které jim život postavil do cesty v dospělosti. S Karou pak může od začátku prožívat její putování z Georgie do floridského Key Westu, při němž najde nejen čtyřnohého parťáka Hemiho, ale také mnoho laskavých a přátelských lidí, kteří v ní zažehnou jiskřičku naděje v lepší budoucnost a možnost pochopit, že i na ní může někomu záležet, že i ona může být milována a že i ona může být potřebná a někomu nápomocná... Na tomto titulu se mi líbilo právě skloubení několika stále aktuálních společenských témat do sebe, z čehož nakonec vznikl velmi silný, emotivní a čtivý příběh. Autorka, vycházející z vlastních zkušeností, tak popisuje nejen radosti a strasti ze života sourozenců, dvojčat, ale také se celkem podrobně věnuje celému systému pěstounské péče a jeho ne vždy pozitivnímu vlivu na děti, který se s nimi pak může táhnout až do dospělosti a také depresím, kterými trpí jedna z postav. Velmi se mi líbilo i psychologické propracování jednotlivých postav a jejich postupná přeměna... A jelikož se celým příběhem táhlo jméno Ernesta Hemingwaye, což byl Kařin oblíbený autor, tak jsem dostala chuť, něco si od něj přečíst. Takže to v nejbližší době vidím na rereading Sbohem armádo, kterou mám od něj nejraději... Pokud ještě váháte, zda si Přej mi domov přečíst nebo ne, tak neváhejte a jděte do ní. Jedno, jestli jste milovník pejsků nebo ne. V příběhu si určitě přijde každý na to své. Mně osobně vedla tato knížka hodně k zamyšlení a musím napsat, že jsem ráda za tak úžasnou rodinu, co mám a dětství, jaké jsem prožila. Ne každý má takové štěstí...... celý text

Gutta z Bubnu 2015, Anna Beatrix Bártová (p)

Musím se přiznat, že knihy českých autorů, hlavně teda autorek, jsem začala vyhledávat až od loňského roku. A jsem ráda, že jsem se k tomu odhodlala, protože bych jinak přišla o možnost přečíst si některé opravdu zajímavé a napínavé příběhy, mezi něž mohu s klidným svědomím zařadit i Guttu z Bubnu od paní Sabiny, kterou sleduju na Instagramu (knizni.kavarna) a jež publikuje knížky pod pseudonymem Anna Beatrix Bártová. Z knihy jsem opravdu moc nadšená. Nejen proto, že se odehrává v mém oblíbeném středověku, ale také proto, že ačkoliv se v ní část děje motá i kolem různých milostných pletek a dokonce nechybí ani několik eroticky laděných pasáží, tak se nejedná o žádnou bezduchou červenou knihovnu. Věřím, že si v ní každý čtenář přijde na to svoje, protože kromě již zmíněných románků, poukazuje i na těžkosti tehdejší doby, například na mocenské intriky, boje s husity a jejich dopad na celkovou situaci v zemi nebo třeba postavení ženy ve společnosti. Gutta mi byla od začátku celkem sympatická, ale přeci jen jsem o trochu víc fandila tajemné bylinkářce Lianě. Konec celého příběhu jsem obrečela. Něco takového jsem nečekala... Pokud jste tedy Guttu ještě nečetli a máte rádi napínavé historické romány, okořeněné špetkou romantiky, tak to rychle napravte. Už se moc těším na další autorčinu knížku, Prokletí Schwartzovy vily, která na mě už čeká v knihovničce.... celý text

Nejdelší cesta domů 2019, Sabina Zelená

Bravo, bravo, bravo. Nejdelší cesta domů je naprosto úžasný, čtivý a velmi emotivní příběh nejen o životě v nefunkční rodině, dětství bez lásky, velkých ztrátách, ale také o hledání a nalézání sama sebe a nových životních cest... Hlavní hrdinka Jindřiška mi byla od začátku velmi sympatická a moc jsem jí fandila, aby se i na ni, po všech prožitých tragédiích a nelehkém dětství, konečně usmálo štěstí. Hrozně se mi líbilo její psychologické vykreslení, kdy se díky lásce a laskavému zacházení milých lidí postupně měnila z opuštěné, zlomené a uzavřené dívky v otevřeného a společenského človíčka. Je až neuvěřitelné, jak pouhá špetka lásky a víra v danou osobu z ní dokáže udělat lepšího člověka... Musím napsat, že mě Nejdelší cesta domů opravdu mile překvapila a nemám jí co vytknout. Trochu jsem se obávala, aby mě nezklamal závěr, stejně jako tomu bylo u autorčina předchozího titulu Tisíc východů slunce, kdy se mi příběh také líbil, dokonce mi byl i bližší částí svého námětu, ale příliš růžový a sladký konec mi celkový dojem z knihy pak zkazil. Tentokrát byl ale naštěstí konec tak akorát, takže mi nezbývá než zatleskat za povedené dílo a doufat, že už se v šuplíku chystá něco dalšího...... celý text