ivetka859 přečtené 199

Anna ze Zeleného domu 1982, Lucy Maud Montgomery

Prý jsem si to měla přečíst, protože jsem taky zrzka. Jsem ráda, že jsem to přečetla až v dospělosti, teprve teď totiž víc docením kontext knížky k době jejího vzniku. A také mám v rukou režimem nezkrouhnuté vydání. Je to pohádka pro děti i pro dospělé. Věci mívají dobrý konec, má to mravní ponaučení, kapitoly jsou napříč spektrem, co by mohlo dospívající dítě zajímat. Krásný příběh snění a fantazie a popisy přírody mohou zase dospělého vytrhnout a přivést k zamyšlení.... celý text

Babička 2005, Božena Němcová

Myslím, že k tomuhle čtení musí člověk dozrát a sám chtít. Pak je to uklidňující, výpravné, obdivuhodné, květnaté a bohaté. Jsem ráda, že jsem ten čtenářský deník tehdy opsala :D teď v 28letech to pro mě bylo krásné čtení.... celý text

Předčítač 2009, Bernhard Schlink

Celá první třetina byla "obyčejný" milostný román, pro mě bez hloubky a otázek. Věřím, že právě tahle romantičnost knížce přilákala širší publikum a podnět k zfilmování. Na jednu stranu obdivuju, jakou má knížka strukturu a co všechno dokáže na 150 stranách příběhu postihnout, že se z romance překlene v polemiku, kolika témat a oborů se dotkne, kolik slepých uliček příběhu nechá doznít do ztracena. Na druhou stranu bych uvítala větší rozmach druhé a třetí části - té, která vám pak vrtá hlavou. Když vezmeme v potaz autorům vědomostní background a anotaci, čekala jsem to jiné a prvních 60 stran byla zklamaná. Rozhodně se ale chystám dát autorovi další šanci s jeho novějšími knihami.... celý text

Bílá nemoc 1948, Karel Čapek

na 120 stránkách dramatu mi autor dokázal vsadit nespočet brouků do hlavy, položit několik filosofických otázek o životě, válce a perspektivě názorů a schovat hádanky o historickém kontextu. Třeba že dvorní rada poprvé referoval o nemoci již v roce 1923 - to v Německu proběhl Pivní puč, první pokus o státní převrat. Nebo srovnání pohledu lékaře a maršála na lidi ve válce - který z nich vidí ty vítěze a který hlavně ty raněné a mrtvé. A potřebuje skutečně lid válku a vítězství v ní, aby získal národní identitu a cítění? Závěr mi přišel trochu náhlý, měla jsem pocit, že maršál se nechal přesvědčit na novou víru moc snadno. Drama je to nadčasové, myšlenky hluboké a rafinovaně poskládané. Čapek vyzdvihl spoustu paradoxů, otázek a uvědomění.... celý text

Smrt krásných srnců 2000, Ota Pavel

Prvotně je knížka něco jako rodinná kronika od prvorepublikových prodejních úspěchů, přes útrapy Židů v druhé světové válce, až po utlučení všech ambicí v komunismu. Na druhou stranu silně vzbuzuje emoce; tak jako v názvu se proplétá něco moc krásného s něčím tuze smutným, stejně tak v celém dějí se střídají ladné obrazy přírody s krutou ironií osudu. Celé se mě to hodně dotklo, ačkoli je to tak krátká knížka.... celý text

Zápisky z Mrtvého domu 1958, Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Dostojevského Zápisky pro mě byly silným čtenářským zážitkem. Až po chvíli, když jsem se uvelebila ve vypravěčském stylu, jsem začala doceňovat a objevovat, jakou psychologii v sobě knížka nese a jak barvitý jazyk užívá. Z jazykového hlediska Dostojevskij rozhodně nešetří slovy, věty píše květnaté, používá výrazy, na které by si člověk ani nevzpomněl. V hádkách trestanců se objevuje nespočet lidových průpovídek a frází, které mají svoje kouzlo. A upřímně, jak tu dříve někdo haněl věty typu "jak jsem již dříve zmínil", pro mě to bylo spojením autora s dějem, v tu chvíli se mi připomněl jakožto moderátor vyprávění a zároveň účastník příběhu. Takže tahle stránka knížky se mi moc líbila a byla pro mě obohacující. Jinak jsem knížku četla především jako psychologický rozbor jedince a skupiny, vztah člověka ke svobodě a přežití. Zní to epicky, ale Dostojevskij to dokázal předat s takovou lehkostí a všedností, že mi moje vlastní horlivost a emoce nepřekážely. Myslím, že člověka ta četba dohání k větší toleranci, možná i nastavení zrcadla a zamyšlení, jak sebou nechal díky krásné rétorice manipulovat. Mám vydání z 1958, přečetla jsem ho včetně doslovu od Vladimíra Dostála o tom, jak strašlivé bylo žití v trestnicích a jak zlý osud Dostojevského potkal, jak ho ruský svět káral a kolik životů bylo promrháno... Ještě že "Přesnou a konečnou odpověď ... dal Lenin" - achjo, teď abych to četla znovu, tentokrát jako politologický rozbor... celý text

Malá čarodějnice 1996, Otfried Preussler

Svědectví o životě v KLDR 2020, Nina Špitálníková

Je to silné téma a brouk v hlavě. Od prvních stránek jsem obsah často porovnávala s Orwellovým 1984 (což je s podivem, že mě to netáhlo spíš k aktuálním protiepidemiologickým opatřením a konspiracím o brzkém návratu totality u nás). Byl to pro mě velký impuls si o KLDR doplnit základní znalosti, nadchlo mě to pro četbu Mezi dvěma Kimy a kdyby byly i další podobné? Myslím, že těch sedm rozhovorů pokrylo široké spektrum dění a myslím, že jich bylo tak akorát do syta. Profesorka, Dělník a vojna, Převaděč, Vysokoškolačka, Feministka, Řidič, Důchodkyně. Mladí a staří, lidé z lepších i okrajových rodin, město i venkov. Byla to barvitá a pečlivě vymalovaná psychologie postav. Sice se v téhle knize těžko hodnotí literární autořina Niny Špitálníkové, když jde o přepis a zpracování rozhovorů. Na druhou stranu si uvědomme, kolik úsilí a práce za knihou stojí - ať už její cesty do Soulu a samotná režie rozhovorů, doplnění o právní informace, práce na anonymizaci a částečné cenzuře za cílem bezpečnosti druhých lidí, i to, jakou změnou vlastní osobnosti a tolerance k jiným lidem si autorka musela v průběhu těch let projít. Určitě doporučuji podívat se i na rozhovory s Ninou Špitálníkovou, ať už ve studiu Českého rozhlasu, v Liberatuře, v DVTV, nebo ve Čtení tě mění. Když se člověk přenese přes její všudypřítomné "páč", tak to velmi pěkně zaobalí celý dojem z knihy :)... celý text

Tajemství hedvábného vějíře 2010, Lisa See

Román s velkým R. Kniha je o ženách a tedy spíš pro ženy, ale i tak v knize, a v první polovině obzvlášť, převládá hodně naučného vyprávění o tradicích rodinného života v Číně, o společenské hierarchii, o ročním cyklu a svátcích spojených s úrodou a počasím, o životních etapách podle hlavní úlohy ženy v domácnosti. Život plný podvolení se předurčenému osudu a zvyklostem, podvazování chodidel, o smířlivosti, o upřednostňování konvencí před osobním blahem a projevem citů. Doporučuju přečíst si i autorčiny poznámky na konci, kde upevňuje a objasňuje vztah příběhu ke skutečným poměrům. Bylo to pro mě hodně nové téma, ale styl a um autorky mě uchvátil. Snad se mi dostanou do ruky i další knihy od ní.... celý text

Fimfárum 2008, Jan Werich

Myslela jsem si, že mě Fimfárum v dětství minulo, ale zjistila jsem, že to není možné. Až opadá listí z dubu jsem znala v animované verzi, Tři veterány jako film, Královna Koloběžka první je převyprávěním Chytré Horákyně a po celou dobu čtení jsem si představovala hlas Jana Wericha, který to sladil do nového kabátku. Ten hluboký hlas, někdy rozvážný, někdy lemující rychlost příběhu, hravý a drnkající slabiky pataputy pataputy. Krásné, originální, pro děti i dospělé.... celý text

The Tap Tap. Řiditel autobusu 2016, Lucie Fialová

Moc pěkný náhled do světa, se kterým se člověk nesetkává běžně. Trochu mě mrzelo, že autorka se občasně snažila psát senzace a páčila a škemrala z TapTapáků za každou cenu nějaké perličky. Ale overall príma pěkná knížka, seznámení s něčím novým.... celý text

Autismus & Chardonnay 2017, Martin Selner

Očekávala jsem víc smíchu, ale nemůžu říct, že by mě knížka zklamala, naopak, obdivuju, kolik mi toho na 120stranách dala. Psychologie, empatie, příhody, stereotypy, vztah k práci, výchova dětí, pochopení, a to všeobecněji, než by se z názvu mohlo zdát. Tenhle styl psaní, trochu komentátorský, se mi čte příjemně, zlehka, nenuceně. Členitost kapitolek dá člověku prostor si je mnohem víc vychutnat, zamyslet se, nadechnout se, nebo si je očima rovnou prolétnout znova. Těším se na druhý díl!... celý text

Ohlas písní českých 1951, František Ladislav Čelakovský

Nejdřív jsem přečetla Tomana a lesní pannu a první reakce byla "Cože? To je všechno, nic navíc? Tohle je dneska celá jedna otázka na maturitu??" Ale přátelé, ono to chce kontext! Když víte, že Písně jsou součástí národního obrození, že šlo o snahu po více než 200 letech germanizace a topení se v oceánu monarchie vnést do naší společnosti kus češství, když zjistíte, že Čelakovský se věnoval svým širokým dílem především popularizaci českého jazyka, protože jazyk, to je jeden z prostředků národní identity, pak si uvědomíte, jak potřebné a jak promyšlené tyhle písně jsou. Jsou melodické, líbivé, nenáročné, nemusíte nic hledat mezi řádky.... Jde o to, aby se vám písně dobře četly, aby vás potěšily, abyste zjistili, že čeština je zpěvná a jednoduchá; F. L. Čelakovský předložil lidem češtinu na zlatém podnose. Geniální! Některé písně prý dokonce zlidověly. Tahle poezie se dá přečíst na jeden zátah stejně jako dávkovaně před spaním na uklidnění. Prostě plyne. A mně se moc líbila.... celý text

Vyhnání Gerty Schnirch 2009, Kateřina Tučková

Po dlouhé době se mi dostala do rukou knížka, která byla natolik silná, emotivní a podnětná, že jsem neměla chuť rozečíst nic dalšího, dokud se v tomhle trochu nevykoupu. Hlavní dějová linka popisuje život Gerty, její život od války přes osvobození, poválečná léta, socialismus, až do její smrti v 90.létech. Hodně emocí ve mě vyvolávaly kapitoly psané v ich-formě, ve kterých hodnotí Gertu lidé z jejího okolí. Ten tlak okolí a "co si o mě lidi myslí", jak může být odlišný pohled z jiné perspektivy. Autorka skvěle vystavěla příběh na dobře nastudovaných událostech 20.století, děj plynul vlastně dost rychle, velký důraz byl na národní identitu, podřízenost, stádo, smířlivost, rodinné vazby a pocit domova, zázemí, bezpečí. Ještě pořád mi to hlavou šrotuje a napadají mě další a další podněty k zamyšlení, o mezilidských vztazích, o vlivu velkých událostí na osobu jedince, o výchově a obětování se druhým.... Bude to ve mně rezonovat ještě dlouho.... celý text

Velká ryba 2011, Daniel Wallace

Bylo hodně těžké se odpoutat od představy filmu. Když se to ale člověku podaří, čeká na něj příběh daleko hlubší i obsáhlejší. Z díla se pro mě stala opravdová pohádka s přesahem o tom, jak své rodiče vnímáme a jak moc je lze znát. Co to znamená být velikánem a co po sobě chceme zanechat. Jak je důležité být hravý a mít čemu věřit. Jednotlivé příběhy byly najednou tisíckrát milejší, přívětivější, poučenější a výpravnější, než jen obdivuhodné pro oko a kreativní. Mýtičnost je hezky vysvětlená v závěrečných poznámkách. Knížku jsem zařadila vedle Malého prince a Tučňáka.... celý text

Dlouhé časy 2019, Vladimir Rafejenko

Tohle pro mě mělo být a bylo seznámením s Ukrajinou a válečnou situací v Donbasu. Surreálný příběh románu je položený na uvěřitelných základech života na Ukrajině a krátké povídky vložené mezi čtyři díly románu prokreslují náladu, stav společnosti ve válečné zóně. Vlivy západu, Ruska, separatisté, ukropové, vojenský arzenál, boj neznámých dvou stran, osudy jedinců vržených do anonymity války. Téma smrti, patosu, naděje a beznaděje, všednosti, bezvýchoodnosti, čekání, síla nevědomosti a zapomínání, vnímání a existence času. Spousta vodky a cigaret, jídlo jako ukazatel statusu. V některých opileckých hovorech románu jsem se ztrácela, člověku ta myšlenka docvakla až později, když byla použitá jako praktický mechanismus příběhu (viz Vrána, Maršak a Girkavyj). Naopak preludováním Yelizavety Eleonory jsem se nechala unášet jako na vlnách řeky; mám ráda pohádky a snovost. Trochu jsem se toulala ve jménech - jedna osoba je nazvaná svým křestním jménem, pak příjmením, a pak ještě zkráceninou, člověk si musí poskládat sám, že jde pořád o jednoho a téhož člověka. Nebyl to lehký a přístupný styl psaní, ale jsem za tu výzvu a vytržení z komfortu ráda. Tolik nových a zapomenutých slov a pojmů! Velké bravo patří překladatelkám, stejně jako autorům obsáhlých vysvětlivek. Díky nim si člověk vytvořil základní znalost Ukrajiny i s historickým a kulturním kontextem, protože narážek na umělecká díla, místa a význačné osobnosti je v příběhu přehršel.... celý text

Ti, kterým se narodíš 2020, Alžběta Bublanová

Námět by to byl asi zajímavý, zajímala by mě ta otázka udržitelnosti vztahu a vloh pro rodinu, škoda, že je to tak zoufale špatně napsané. První část byla kýč jak bič a ztratila jsem veškerou důvěru v serióznost knížky; vzpomínala jsem na film Kdopak to tu mluví. V dalších částech se styl psaní omezil na minimalistické "on řekl...a ona řekla... ale on řekl...a ona si jen myslela....", chyběl tomu spád, zvrat, hloubka, náboj, cokoli... Místy se objevovalo téma předsudků, ale myslím, že autorka sama měla problém postavy nekategorizovat. Tahle knížka nestála za přečtení.... celý text

Ovšem 2017, Karel Kovy Kovář (p)

Než jsem začala knížku číst, o Kovym jsem věděla jenom že někdo takový existuje. První část o jeho dětství a dospívání byla sice milá, vzpomínková, ale žádné průkopnictví ani heroismus se pro mě nekonalo. Věřím ale, že má velký smysl si tuhle knížku přečíst v nižším věku, dospívání, pubertě, protože autor dokáže člověka uklidnit, aby se neděsil životních novot, ale zároveň inspirovat, aby se nebál projevit a tvořit. Kéž by mně tohle někdo tehdy předal. Druhá část, ta cestopisná, mi sedla víc. Věřím, že by autor zvládl celou knížku jenom o tom; má co vyprávět. Styl psaní a jazyk mi neustále připomínaly scrollování instagramem, ale to k tomu patří. Pro mé mladší já by to bylo za 5/5, pro mě dnešní spíš za 3/5.... celý text

Král Krysa 2005, James Clavell

Jedno velké bravo! Psychologický román o zajateckém táboře. Takhle čtivou, napínavou, nepředvídatelnou, ale zároveň dobře stravitelnou knížku jsem snad v rukou ještě neměla. I taková drobnost, že vedlejší postavy byly jednoduše, ale jednoznačně popsané a člověk se v nich nezamotával. Hodně mě bavila autentičnost vyprávění, ten život tak prostě byl a autor to uměl suverénně předat. Určitě se chystám na jeho trilogii, tenhle styl psaní mě velmi zaujal.... celý text

Generál Bedřich Homola 2020, Zdeněk Homola

Knížka je krásná jako četba na jeden víkend stejně tak jako pro občasné listování. Líbilo se mi, že nejen popisuje život B. Homoly, ale je naučná i o souvisejících tématech - o vojenských hodnostech, o věznicích Pankrác a Plötzensee, o československých legiích, o pohraničním opevnění, které jsem znala jako řopíky a dál nijak, dozvěděla jsem se spoustu informací o českém odboji.... Velké díky patří autorovi za to, že mi jako laikovi a neznalci historických kontextů vysvětlil ideologické (ne-)návaznosti Sokol - Velká válka - druhá světová válka -komunismus. Co se týká samotného životopisu, trochu mě mrzelo, že chybělo víc vypravěčského stylu, výčet dat s událostmi je vždycky trochu hůř čitelný. Zvlášť když jde o rodinu, očekávala jsem víc emocí. Moc mě ale zaujal přepis deníku. Knížku věnuji babičce, její tatínek byl popraven na Pankráci, když byla malá, a tak máme v rodinné historii taky příběh o odboji, škoda že víc nevypráví.... celý text