Izák Gellner
přečtené 148
Závoj Isidin: Esej o dějinách ideje přírody
2010,
Pierre Hadot
Skvěle napsaná a nesmírně podnětná kniha plná sugestivních vyjádření. Pierre Hadot prokazuje hlubokou erudici ohledně dějin západního myšlení a evropských kulturních tradic, ale výklad není roztříštěný a nezaplétá se do složitých spletitostí. Pomáhá tomu umné zapojení metafor, které mnohost možných i historických přístupů k přírodě převádějí na dva základní typy - prométheovský a orfický (podle titána/civilizačního hrdiny Prométhea a básníka Orfea, jehož hlas měl čarovnou moc). Zatímco prométheovský přístup k přírodě usiluje o odhalení jejích tajemství prostřednictvím mechaniky, magických praktik a od novověku zejména experimentální vědy, orfický postoj je založen na primátu "pouhého" pozorování, kontemplace a estetického cítění. První odráží lidskou touhu po kontrole nad světem, po tom, aby byla příroda učiněna panstvím rozumových a vytvářejících bytostí; druhému je vlastní velice odlišná touha, totiž touha uchovat tajemství přírody (fysis) - a to v zájmu jejím i v zájmu člověka, který je vyživován přírodními kořeny a nalézá v přírodě také mocnou inspiraci. Ačkoli jsou prezentovány jako protikladné postoje, neznamená to, že se nemohou proplétat v jediném duchovním směru, či dokonce v jediném mysliteli (za jeden z klasických příkladů autor uvádí Platóna, u něhož nacházíme mechanistické výklady přírodního světa i hluboce kontemplativní přístup). Přesto lze říci, že existují myslitelé a umělci, kteří výrazně projevují jednu z těchto základních tendencí lidského myšlení: takto lze chápat např. Bacona, Newtona či Descarta jako významné proponenty prométheovského postoje, zatímco pozdní Schelling či Goethe - byť každý odlišně, na poli reflexivní filosofie i poetizující vědy - představují hluboce orfické založení poznání. Pierre Hadot nesklouzává k povrchnímu moralismu, vědom si jisté pravdivosti obou základních postojů. Chceme-li prométheovský postoj ihned odsoudit jako neuctivý a vpravdě titánský (a nezapomínejme, že Prométheus se v jistém ohledu provinil vůči bohům), měli bychom si uvědomit, že jeho původním morálním impulsem je - slovy Hadotovými - "touha spasit lidstvo". Zároveň nelze zastřít, že příroda někdy nastavuje člověku nepřívětivou až nesmířlivou tvář, před níž se musí mít na pozoru, nechce-li zahynout. Prostředky k sebezáchově a kvalitnímu životu mu pak často jsou různé technické výdobytky i poznatky experimentálních věd. Pokud nechceme být pokrytečtí, neměli bychom si tento fakt zastírat. Což ale nijak nesvědčí v prospěch vyloženě neuctivých a vykořisťovatelských praktik, k nimž některé prométheovské ideje směřují a které západnímu modernímu světu bohužel dominují. Proto je zapotřebí rehabilitovat mnohé z orfické duchovnosti, která vyvěrá z intuice tajemství, jímž se příroda cudně zakrývá.... celý text
Zelená svatozář: Kapitoly z ekologické etiky
2011,
Erazim Kohák
Úžasná kniha od člověka, který filosoficky nejen myslel, ale také žil. Erazima Koháka považuji za nesmírně poctivého myslitele, který - třebaže se nebojí přiznat barvu svých pocitů a nestydí se za svou bezprostřední úctu k posvátnosti přírody - v žádném okamžiku nepohrdá rozumem a naopak se snaží využít rozumových náhledů k zacelení trhlin mezi člověkem a jeho přírodním životním prostředím. Viz "Zelená svatozář", s. 120: "Není to teprve rozum ve službách panovačnosti, který odcizuje, technický rozum, pro který vědění je moc? A není to právě rozum ve službách lásky, který je schopen překonat odcizení? Nenechává "hlubinné" odmítnutí rozumu člověka na pospas vášním, ke kterým patří i nenávist a závist, hněv a zloba?" Kohák nikdy nezůstane o řečnických otázek a figur a vždy se pokouší o filosoficky relevantní, ale také srozumitelné odpovědi. Ve srozumitelnosti dosahuje pravého mistrovství. Rozhodně ne v tom smyslu, že by problémy odbýval či bagatelizoval (jeho přístup se naopak vyznačuje pozoruhodnou mnohostí perspektiv), nýbrž v tom smyslu, že dovede prezentovat nejdůležitější momenty spletitých a odborných diskusí jasným jazykem. Jeho výklad ale není strohý po vzoru některých analyticky orientovaných filosofů, kteří vrší argument za argumentem a ideál "srozumitelnosti" vidí v propozicích formální logiky. Kohák pracuje s řečí velice tvořivě a neštítí se přiléhavých obrazů ani osobních vzpomínek, pokud tím pojednávané téma ozřejmí i v jiném aspektu. Po přečtení celé knihy je nad slunce jasné, že ekologická filosofie a etika nejsou jen jednou z mnoha jiných filosofií či etik, ale představují podstatnou a dnes již naprostou nezbytnou součást filosofie a etiky jako takové. Jestliže na ně dnešní filosof pohlíží s klasickou přezíravostí, upínaje svou pozornost k "hlubším" problémům (ať už metafyziky, teorie poznání, či výhradně lidské společnosti/politiky), riskuje, že naší situaci ve světě nakonec vůbec neporozumí.... celý text
Fenomenologie vnímání
2013,
Maurice Merleau-Ponty
Jeden z nejvýznamnějších filosofických textů první poloviny 20. století. Podrobně seznamuje s Merleau-Pontyho koncepcí "vtěleného subjektu", která představuje vlastní tělo jako způsob bytí ke světu, jako původní a nezrušitelnou vztaženost k okolnímu světu. Čtenář v něm samozřejmě najde řadu složitějších analýz (zajímavých i pro zájemce z řad psychologů či biologů - Merleau-Ponty zde navazuje na řadu výzkumů, které prováděli zejména psychologové z tvarové neboli Gestalt školy, a tvořivě je filosoficky interpretuje), ale také množství nápaditých myšlenek a inspirativních, bezmála poetických vyjádření, jež prokazují autorův cit pro moderní literaturu či výtvarné umění (neobyčejně plodná byla zejména jeho obeznámenost s Proustovým a Cézannovým dílem). Každému, kdo se s Merleau-Pontyho texty ještě nesetkal (případně ani s texty filosofů, jako jsou Husserl či Sartre), doporučuji před tímto velkým dílem mnohem kratší a přístupnější text - "Svět vnímání". Díky němu čtenář získá cennou perspektivu, jak jeho delší a obsáhlejší knihy číst, a lépe porozumí zásadnímu přínosu "Fenomenologie vnímání", v níž dochází k důležitému přehodnocení mnoha klasických filosofických myšlenek a teorií. Velice přínosné čtení též pro všechny zájemce o estetiku a teorii umění, neboť zde Merleau-Ponty krásně a originálně popisuje zakotvenost vší umělecké zkušenosti v tělesném prožívání (a nikoli pouze či primárně v intelektuální rexlexi), v mnohovrstevném pociťujícím před-vědění.... celý text
