Izzy
přečtené 346
Norské dřevo
2005,
Haruki Murakami
Tato knížka mi neuvěřitelně sedla. Se spoustou pocitů v ní jsem se ztotožnila. S čím přesně? To se těžko vysvětluje... Ale hlavně jsem si tu knížku celkově naprosto prožila. Zbožňuju, když mě kniha dokáže takhle vtáhnout. A i po přečtení jsem o ní musela pořád přemýšlet a taky o lásce a přátelství, pocitu samoty a celkově o životě. Je trošku smutná, ale i neuvěřitelně krásná, plná i naděje a chuti do života. Byly mi blízké postavy, pocity Naoko nebo i Reiko. Jak se v sobě nedokážou někdy vyznat, jak navenek člověk nějak působí a přitom vevnitř je v něm spousta odlišných věcí, jak jim někdy přeskočí v hlavě a ony nemohou dál. Taky pocity, když jsou hrdinky ve speciálním zařízení, mají svůj svět, kde se cítí bezpečně a doléhá na ně strach z návratu do běžného světa. I hlavní hrdina je hodně zajímavý a líbí se mi i to, jak je nazíráno na erotiku. Nedokážu přesně popsat, jak na mě kniha zapůsobila, spousta věcí je tam mezi řádky, ale jak je v tom člověk ponořený, tak to prostě cítí a vnímá. Nádhera...... celý text
