Izzy
přečtené 346
Na jih od hranic, na západ od slunce
2004,
Haruki Murakami
Murakami mě opět dokázal zaujmout. Samotný příběh není nijak zvlášť strhující, ale pro mě nese mnoho pobídek k přemýšlení. Připomíná mi, že v životě potkáváme mnoho lidí, ale jen u některých cítíme, že jsou pro nás opravdu výjimeční a nezapomenutelní. Máme však kvůli někomu takovému zahodit vše ostatní za hlavu a jít vstříc jen životu s ním? Máme to udělat, když po něm tak moc toužíme, přestože o něm téměř nic nevíme a není nám jasné jeho chování, jeho motivace ani jeho tužby? Je těžké si odpovědět... žijeme spokojeně, máme v podstatě vše, stále je tam však jedno velké ALE... něco chybí, někdo chybí a s tím je strašně těžké žít. Připomíná mi, že pro lásku často ubližujeme druhým, které opouštíme ...že jsme velmi často sobci. A to, že i nás může velmi snadno opoustit někdo, po kom zbyde v životě velké černé prázdné místo, jež je nenahraditelné. A ukazuje mi, jak člověk chce mnohdy pořád něco jiného. Chce být lepší, žít jinak. Ale pak se to nedaří, dělá pořád znovu a znovu ty stejné chyby. Těmi chybami je totiž on sám, jsou jeho součástí. A i v lásce možná někdy hledáme stále něco navíc. Co když to tam pak ale stejně nikdy není? Není to i kvůli nám samým? Neměli bychom se naučit žít s tím, že vše není jak ve snech? Neměli bychom se naučit s někým žít a nejen pořád utíkat a zkoušet to znovu od začátku? Kdo ví :)... celý text
