Jack93 přečtené 548

Krev na sněhu 2015, Jo Nesbø

Po přečtení prvních čtyř příběhů s HH jsem se do Nesboa beznadějně zamiloval a dokonale si zvykl na jeho styl psaní. Stačilo mi porovnat ohlasy na HH a Krev na sněhu abych věděl, že přijde něco úplně jiného. Ono si stačí jenom zběžně prolistovat jakoukoli knihu HH a Krev na sněhu a víte, že den vystřídá noc. Bylo mi jasné, že mě nečeká žádná bomba typu Červenky, a s tím jsem do toho šel. HH se nachází v jiném světě, jak by řekl Jiří Sovák "To se jedná o úplně jiného žáka z jiné třídy", ale to vůbec předem nesnižuje kvalitu díla. Právě naopak. Šel jsem do toho s tím, že nesmím čekat žádného Harryho. A ruku na srdce - moc dobře jsem udělal. Rozhodně jsem tak předešel zklamání a možná i proto jsem byl velice mile překvapen. Skvěle jsem se bavil už od úvodních stránek. Přestože je v knize srovnatelné množství mrtvol jako turistů v centru Prahy, přišlo mi to tak trochu jako sranda. Především díky tomu, že se Nesbo rozhodl v podobě Olava k odlehčenému tónu vyprávění. Právě forma vyprávění (záleží na úhlu pohledu, někomu to tak připadat nemusí) je v ostrém kontrastu s Holeovkami, které jsou dost vážné. Ich-forma se povedla na jedničku, tenhle nový prvek Nesbeovi sedl. Navíc nelze neocenit fakt, že autor dokázal i na 150 stránkách představit příběh, v němž nebyla nouze o nečekané zvraty a překvapivý a (pro mě osobně) šokující závěr. Harrymu se pochopitelně nikdo a nic nevyrovná, ale je jenom dobře, že si "strejda Džou" vzal od Harryho oddechový čas a trochu poskvrnil sníh krví. Konec konců, Harry bude časem pokračovat, tak proč si v poločase trochu neodpočinout?... celý text

Němá barikáda 1964, Jan Drda

Mistrovské dílo! Ponechme stranou autorovu ideologii... Všech 11 povídek má něco do sebe. Symbolicky se začíná s demonstracemi 28. října 1939, prvním významným prostestem obyvatelstva vůči okupantům. Od úvodní Třetí fronty až po závěrečnou Němou barikádu z díla vyzařuje tehdejší válečná atmosféra, která vás vtáhne do děje a z které vám naskočí husí kůže. Osobně se mi líbily všechny povídky, nejvíce pak Třetí fronta, Vesnická historie, Nenávist, Padlý beze jména, Až vstanou mrtví a nejznámější a nejslavnější Vyšší princip. Vzhledem k tomu, že posledně jmenovaná se dočkala filmového zpracování, snažil jsem se i ostatní představit jako film a musím říct, že jsem si u některých naprosto živě dokázal představit, že by jim stříbrné plátno rozhodně slušelo, stejně jako Vyššímu principu. Právě Vyšší princip považuju za jeden z nejlepších a nejdojemnějších československých filmů vůbec. Tomu, co předvedli Smolík, Mistrík, Brejchová a další, se nic nevyrovná. A nic se mi nedokázalo vrýt do paměti silněji než slavný výrok: "Z hlediska vyššího principu mravního, není vražda na tyranu zločinem. I já schvaluji atentát na Heydricha". Podobné pocity mám i z filmu Romeo, Julie a tma. Drda postupně vypráví o smyšlených (i když pro někoho reálných) příbězích, kterými si lidé v českých zemích v průběhu druhé světové války prošly. Setkáváme se s osudy lidí v kontextu nejvýznamnějších událostí v Protektorátu - demonstracemi 28. října, atentátem na Heydricha a koncem války. Drda zároveň střídá romanticky zabarvený jazyk s mluvou prostého lidu, což ukazuje na autorův talent a bohatou a rozmanitou slovní zásobu. Jednoznačně by se na toto dílo nemělo zapomenout, ale jak napsala o pár řádků níže NiNo - je potřeba kritického pohledu.... celý text

Kobra 2011, Frederick Forsyth

Forsyth přichází v Kobře s úplně novým tématem - žádní islámští fundamentalisté, žádná studená válka a Rusáci. Naopak se pustil do ještě většího oříšku - zničení kokainového průmyslu. Vzkříšení postav z Mstitele je rozhodně chvályhodné (když navíc tentokrát stojí na stejné straně), ale trochu mi chybělo, že autor nepopsal jejich první společné setkání tváří v tvář. Přece jen to byli úhlavní nepřátelé v Mstitelovi, ačkoliv se osobně vůbec neznali. V průběhu čtení jsem si říkal, že knize dám celkem bez problémů pět hvězdiček, rozhodně to za ně stálo. Bohužel kvůli posledním desítkám stránek musím jednu ubrat. Ve všech dosavadních Forsythových knihách děj v závěru gradoval a vše bylo přichystáno na "velké finále", ale tady došel Mistrovi dech. Ano, závěr byl nečekaný, velmi překvapivý, ale nemůžu se ubránit tomu, že strašně rozpačitý. Po tom všem, co Kobra udělal, mi to přišlo nedůstojné a hlavně dost nesmyslné. A především se nemůžu zbavit dojmu, že nedošlo k pořádnému uzavření děje. Automaticky pak vyvstává otázka, k čemu celá akce byla? Změna námětu je podle mě pozitivní, ale paradoxně si kvůli ní položil Forsyth na své prsty až moc velké břímě. Pustil se do příliš odvážné hry, kterou sice "uhrál" se ctí, ale s notnou dávkou nejistoty. Příběhu chyběla jiskra, spád, něco, co by děj povzneslo o úroveň výš. Pořád se jedná o nadprůměrnou knihu, ale od Forsytha jsme zvyklí na špičkové výkony. Přesto zůstává Forsyth mým nejoblíbenějším autorem ze všech. Ale k přečtení budu doporučovat jiná díla - Šakala, Ikonu, Mistra klamu, Boží pěst, Mstitele, Vyjednavače, ODESSU, Afghánce nebo Žoldáky (zbylé věci jako Seznam smrti, Protokol nebo Alternativa mě teprve čekají). Ne všechny knihy mohou dosahovat stejné úrovně a černý Petr v tomto případě připadl na Kobru.... celý text

Dějiny českých médií 20. století 2010, Jakub Končelík

Velmi přehledná kniha o vývoji českých médií 20. století. Dost propracované a komplexní. Navíc je historie médií zařazena do kontextu politických událostí, díky čemuž čtenář lépe pochopí celkový vývoj. Už v průběhu čtení si totiž uvědomíte nejzásadnější věc ze všech - dějiny ovlivňují média a naopak média ovlivňují chod událostí. Je to oboustranný vztah.... celý text

Úvod do dějin tištěných médií 2015, Pavel Večeřa

Přehledná a poměrně stručně napsaná publikace zaměřená na vývoj tisku v USA, Británii, Francii a Německu. V prvním ročníku na škole jsem měl podobně zaměřený předmět, takže to bylo skvělé zopakování a oživení (a v některých případech i rozšíření) faktů, o kterých jsem se učil. Nemůžu dát plný počet hvězd, jelikož autor neustále přeskakuje tam a zpátky, takže máte pocit, že se moc neposouváte dopředu a stále stojíte na místě. Navíc mi přijde, že některé informace se stále dokola opakují, což je - uvážíme-li rozsah knihy -, dost zbytečné.... celý text

Public relations 2015, Denisa Hejlová

Komplexně pojatá kniha shrnující nejdůležitější informace o PR skládající se z pěti částí - historie, teorie, strategie, oblastí PR a rolí PR ve společnosti. Vše je jasně a přehledně vysvětleno a doplněno o praktické příklady. Kniha se čte poměrně rychle, nepočítám-li závěrečný seznam zdrojů, má 230 stránek. Ideální kniha k přípravě státnicových otázek pro všechny, kdo studují marketing a PR.... celý text

Bruce - životopis Bruce Springsteena 2015, Peter Ames Carlin

Působivé čtení! Přesně takhle si představuju shrnutí Bruceova nesmírně vzrušujícího života. Komplexně pojatý příběh, který zahrnuje historii jeho rodu a především detailní popis jeho dětství. Tedy přesně ty věci, které chyběly v knize Bruce Springsteen: Není to jen rock n' roll. V ní autor zbytečně zabíhal do věcí, které se vzdalovaly od samé podstaty věci (rozuměj od Bruce), naopak P. A. Carlin se celou dobu soustřeďuje pouze na něj a nikam se zbytečně neodchyluje. Z dosavadních čtyř knih, které o Springsteenovi v češtině vyšly, hodnotím tuto nejvýše. P. S. Čteno v angličtině. Nepředpokládal jsem, že knihu přeloží do češtiny, protože v originále vyšla už v roce 2012. Obálky jsou úplně totožné; české vydání je na krásném papíře s barevnými fotkami a ve vázané formě, originál představuje přesný opak. Jen cena je poměrně vysoká - 450 Kč, zatímco u brožované anglické verzi 250.... celý text

Rozkazem 2006, Dick Francis (p)

Po Poslední šanci, V nemilosti a Biči čtvrtá kniha se Sidem Halleym, nejznámější postavou ze všech detektivek Dicka Francise. Vzpomínám si, že se na Sida Halleyho jednou dokonce ptali v A-Z kvízu! Knihy Dicka Francise jsou oddychové, myšleno jen v dobrém slova smyslu. Takový Nesbo má mnohem složitější děj a hlavně mnohem více kombinuje. Ale porovnávat Francise s Nesbom je jako srovnávat Jágra s Haškem. Fakt je ten, že oba dva patří mezi mé nejoblíbenější autory (spolu s Forsythem a McBainem). Vždycky jsem obdivoval, jak Francis dokáže přijít s napínavým příběhem, ve kterém se pokaždé objeví nějaké (ne)milé překvapení, zvrat. Návrat Sida Halleyho mě moc potěšil, Rozkaz jsem nemohl položit z rukou a musel jsem číst dál a dál, dokud nepřišlo zklamání po zjištění, že jsem na samém konci. Detektivky Francise jsou takové pohádky pro dospělé, protože dobro vždy zvítězí nad zlem, ale právě tenhle aspekt dává knihám Dicka Francise něco navíc. A jak patrno z úplného závěru, tentokrát zvítězila i lidskost nad nenávistí. Bohužel nemůžu porovnat Rozkaz s předchozími knihami se Sidem Halleym, protože jsem je četl už před několika lety a nepamatuju si je. Jednu věc vím jistě - moc se mi líbily (to ostatně všechny francisovky). Teď mi nezbývá nic jiného, než se ponořit do Odmítnutí poslušnosti, abych mohl porovnat, jak moc dobře či špatně navázal Felix na svého geniálního otce.... celý text

Mstitel 2010, Frederick Forsyth

Dokonale odvedená práce! U Forsytha to jinak ani nechodí. Stejně jako u předchozích knih bravurní smíchání reálných konfliktů s fikcí. Nesouhlasím s tvrzením, že po studené válce ztratily Forsythovy knihy na kvalitě. Naopak, stále se jedná o dechberoucí čtení. Boží Pěst, Ikona, Mstitel a Afghánec jsou toho jasný důkazem. Zbylá díla jako Kobra nebo Seznam smrti na mě teprve čekají. Ze všech dosavadních přečtených knih od Forsytha mi Mstitel přišel nejdepresivnější, nejtemnější. Husí kůže naskakovala poměrně pravidelně. Výše než Mstitele zatím řadím Mistra Klamu, Šakala a Ikonu. Ale žádná z těchto tří knih mě v závěru nešokovala tolik jako Mstitel. A nebylo to jen díky datu...... celý text

Nemesis 2011, Jo Nesbø

Sérii Harryho Holea čtu postupně, díky čemuž sleduju kontinuální vývoj hlavní postavy. Harry není nejsympatičtější a nejúžasnější chlápek na celém světě, ale stejně si ho zamilujete a musíte číst jeho další příběhy, protože se na něm stanete závislým a potřebujete vědět, jak to dopadne nejen s ním, ale i s jeho nejbližšími. Z prvních čtyř příběhů je pro mě na prvním místě Červenka, následuje plichta mezi Nemesis a Netopýrem a o kousek pod nimi se nachází Švábi (což ale automaticky neznamená, že je považuju za nejslabší, jen mi ostatní připadají dějově napínavější). Se čtvrtým pokračováním Nesbo neuvěřitelně kombinoval, všechno se pořád měnilo, a když si člověk myslel, že je po všem, protože to opravdu všechno do sebe krásně zapadalo, a těšil se, že na zbývajících několika stránkách Harry konečně přijde na to, že Tom Waaler je největší padouch ze všech, najednou se všechno otočilo o 180°. Dávám za pět hvězd, nemůžu jinak, tady už jde o samotný princip. S čistým svědomím ale chápu, pokud někoho kniha (úplně) nenadchla, jelikož děj byl opravdu (trochu) překombinovaný (klidně můžete místo "trochu" použít "hodně"). Ještě mi zbývá šest dílů a chci si je pořádně vychutnat, ale vím, že potrvá jen chvíli, než se pustím do Pentagramu, protože neustále čekám na chvíli, kdy Harry konečně odhalí pravou tvář Waalera a vyřídí si s ním účty.... celý text

Skvosty Prahy 2010, Petr David

Velmi přehledná a komplexní kniha o "matce měst". A velice poučná. Jako rodilý Pražan jsem pochopil, že Praha mi nabízí tolik krásných míst, o jejichž existenci jsem v některých případech neměl ani tušení (ano, neomluvitelná ostuda!). Už v průběhu knihy mi bylo jasné, že tu je tolik míst k prozkoumání, že mám na příštích 30 let vystaráno. Vždycky jsem věděl, že je Praha překrásné město, ale až při výčtu všech pamětihodností jsem si uvědomil, že naše metropole je opravdu světový unikát, kde se prolínají všechny umělecké styly v průběhu dějin, a především, že je privilegium v Praze žít. Teď mě omluvte, jdu zkoumat zákoutí města, o nichž jsem dosud nevěděl. Dvaadvacet let jsem spal a choval se k městu arogantně, ale tahle éra právě končí a začíná nová - éra pozorného zkoumání dechberoucích památek, parků a zahrad. Protože procházet se po Praze je jako přesunout se strojem času do dávné a dnes již legendami opředené historie.... celý text

Český hokej 1998, Karel Gut

Vynikající publikace zachycující stručně a výstižně 90letý vývoj českého, resp. československého hokeje, navíc doplněná krásnými fotografiemi. Knize se nedá nic vytknout; stručnost autoři zvolili záměrně, protože je naprosto jasné, že historie našeho hokeje se díky nesmírně bohatým (a někdy i dost smutným) událostem dá rozepsat na dobrých 400-500 stránek (záleží na formátu) a ne jen na 150, přičemž fotky v tomto případě zabraly snad půlku knihy. Nic to neubírá na významu díla, pro hokejové fanoušky je povinnost takovou knihu mít.... celý text

Velké polární výpravy 2011, Miloslav Martínek

Edice Magnetka patří k mé oblíbené literatuře faktu. Nabízí pestrý a široký záběr na světové dějiny, především 19. a 20. století, ať už se to týká detektivní práce v průběhu Americké občanské války, Mnichovské dohody, zřízení Protetorátu, atentátu na Heydricha nebo Operace Kondor v Latinské Americe. Jedná se o opravdu unikátní edici, ale není růže bez trní. Všechno zkrátka nemůže být dokonalé. Chybička se občas vloudí a přesně o to v publikaci Velké polární výpravy jde. Tahle knížka se vůbec nepovedla! Příšerně, příšerně napsané! Ještě u žádné jiné knížky jsem si tolik nepřál, abych byl na jejím konci. Bylo to spíš utrpení než radost ze čtení. Neskutečně moc se mi ulevilo, když jsem ji dočetl. Autor neustále přeskakoval a příběhy polárníků na sebe logicky nenavazovaly, takže z toho vznikl ohromný guláš. Bohužel, i Edice Magnetka se někdy utne.... celý text

Karatedó - Má životní cesta 2010, Gičin Funakoši

Všechno už bylo řečeno v předchozích dvou komentářích. Souhlasím s tím, že dnes se z karate (a bojového umění všeobecně) vytrácí filozofie a nikdo se nad ní příliš nezamýšlí. Pak ale nikdy nemůžete pochopit pravou podstatu tohoto nádherného sportu. Životní cesta Gičina Funakošiho je nesmírně ušlechtilá a obdivuhodná. Plně se ztotožňuji s několika jeho zásady - nemyslet pouze na sebe, ale i na ostatní, nedávat na odiv svou pýchu a rozvíjet nejen tělo, nýbrž i ducha. Připomíná to trochu Mirka Dušína, a co má být? Čestní a slušní lidé mezi námi budou vždycky, ať už je doba jakákoli.... celý text

Červenka 2014, Jo Nesbø

Jestliže Netopýra a Šváby jsme ocenil pěti hvězdičkami, pak Červenka by si jich zasloužila osm. Tak moc strhující příběh to byl! Harry poprvé téměř výhradně vyšetřoval na domácí půdě a řekl bych, že mu to vyhovovalo víc než Sydney a Bangkok. Čtu všechno popořadě, ale pokud by se někdo rozhodl vynechat první dva díly a začít až Červenkou, vůbec by to nevadilo, protože odkazů na předchozí příběhy je poskrovnu. Dějově to opravdu trochu připomnělo Šakala - speciální zbraň sloužící k zabití významné osoby, závěrečná scéna v hotelu. Navíc tu bylo neskutečné napětí a především neustálé zvraty, takže pokaždé, když stopy ukazovaly k nějaké osobě, se ukazálo, že všechno je úplně jinak. Jsem toho názoru, že v porovnávní s Netopýrem a Šváby je Červenka o úroveň výše také díky tomu, že přinesla "originální" námět. V prvním díle se jednalo o psychopata, v druhém zase o maniaka, který dělal vše ve jménu peněz. V Července sice šlo o "klasickou" lásku a nenávist, ale v tom, jak se reálné vyšetřování prolínalo s líčením osudů hlavních postav v průběhu druhé světové války a postupně se odkrýval celý příběh, vidím hlavní důvod, v čem se třetí díl odlišuje od prvních dvou. Teď si dám na chvíli pauzu, ale strašně moc se těším na okamžik, až se začtu do Nemesis a dalších pěti příběhů. Jedno mě totiž pěkně štve - že je na svobodě Tom Waaler. Harry, musíš pomstít Ellen!... celý text

Švábi 2013, Jo Nesbø

Druhá skvělá jízda s Harrym Holem. Nemohl jsem se od čtení odtrhnout a musel jsem číst pořád dál a dál dokud jsem neskončil. Znamení skvěle napsané knihy. Právě proto, že jsem nedokázal ve čtení přestat, dávám Švábům pět hvězd. Přiznávám ale, že Netopýr byl o kousek lepší, více mě to vtáhlo do děje. První dva díly se zase moc neliší, Švábi jsou alter ego Netopýra, jen místo Sydney je tu Bangkok. Rozdíl je v tom, že v Netopýrovi se Nesbo detailněji věnoval tamním reáliíím, ve Švábech byly trochu odsunuty do pozadí. Taky se mi potvrdilo, že jsem udělal správný krok, když jsem se rozhodl začít s Harrym od úplného začátku, protože ve Švábech byly odkazy na první díl, především na Birgittu. Díky tomu si dokážete mnohem víc vychutnat celkový vývoj hlavního hrdiny, jelikož znáte předchozí sled událostí. Kouzlo téhle knižní série je v tom, že Harry Hole je neskutečně sympatická postava, které držíte palce, i když má své problémy a svým způsobem je to podivín. Přesto s ním soucítite a doufáte, že všechno vyřeší a najde ve svém životě štěstí. Stávám se na Nesbovi, resp. Harrym tak moc závislý, že po dočtení Švábů jsem se okamžitě vydal do knihkupectví pořídit si Červenku. Nikdy nečtu dvě knihy od stejného autora za sebou, to je moje zásadní pravidlo. V tomhle případě ho strašně rád poruším.... celý text

Ikona 2005, Frederick Forsyth

GENIÁLNÍ!!! Jinak ani nemůžu začít. Neskutečně, NESKUTEČNĚ DECHBEROUCÍ PŘÍBĚH propracovaný do nejmenšího, obdivuhodného detailu. Tohle byla má devátá kniha od Mistra politického thrilleru a musím říct, že z dosavadních devíti knih stavím nejvýše (a na stejnou úroveň) tyhle tři - Šakala, Mistra klamu a Ikonu. Šakal je klasika všech klasik, nejen díky skvěle gradovanému napětí a vyprávění, ale také proto, že položil základy tohoto žánru. Pro mě osobně byla Ikona stejně tak fantastická a dokonce si dovolím jednu (pro spoustu lidí asi kacířskou) myšlenku - že tohle dílo bylo ještě o něco propracovanější než Šakal. 86 % je v mých očích dost malé hodnocení. Ikona by si zasloužila hodně přes 90 %. Ano, vyskytuje se tu nepřeberné množství postav, ale to vůbec není na škodu, ba naopak. Chce to číst velmi pozorně, aby vám neunikl žádný detail a mohli jste se ponořit do krásně plynoucího děje. V první části se rozvíjí dva příběhy - ten, který se odehrává v roce 1999 kolem Černého manifestu, a druhý, retrospektivní, jenž nám přibližuje kariéru Jasona Monka. Jeho příběh s verbováním Rusů připomíná Mistra klamu, ale nic to nesnižuje na kvalitě díla. Po celou dobu mě nepřestávaly fascinovat detailní popisy toho, jak funguje verbování a řízení lidí z řad protivníka, ruské mafiánské podsvětí a ruský politický systém a všechny jeho složky. Navrch k tomu Forsyth přidal barvité vylíčení hlavního města Moskvy. Přes toto léto jsem se kromě Ikony dostal k Afghánci, Pastýřovi (který ale žije ve svém vlastním světě krátkých povídek, proto ho s ostatními nebudu porovnávat) a Vyjednávači. Přestože se mi Afgánec líbil a Vyjednavač byl ještě lepší, ani jeden z nich se Ikoně vyrovnat nemůže. A nevyrovnají se jí ani Žoldáci, Spis ODESSA a Boží pěst. Protože Ikona, to je jedna z NEJLEPŠÍCH knih, které jsem kdy v životě četl.... celý text

Bruce Springsteen - Není to jen rock´n´roll 2015, Marc Dolan

Bruce Springsteena miluju. Neskutečně inspirující osobnost, která po šedesátce noc co noc předvádí nejlepší výkony své kariéry. Kdo se ocitl v červenci 2012 v Edenu neboli doslova v ráji, ví, o čem píšu. Jeho hudba, jednotlivé skladby, alba, koncerty - to vše je nesmírně obdivuhodný, jedinečný a nepopsatelný. Neexistuje nikdo, jako je Boss. Ještě než jsem začal číst, bylo mi jasný, že z toho bude pět hvězdiček. Vždyť se jedná o knihu pojednávající o Springsteenovi! Ale i když jsem ji přečetl za pár dnů, ve své predikci jsem se trochu (konkrétně o jednu hvězdu) zmýlil. Ne, nemůžu dát plný počet, i když to bolí. Nejde to. Marc Dolan prakticky opomíjí zpěvákovo dětství, dokonce ani nezmíní den jeho narození (to vyčteme z knihy až později) a hned se ocitáme v době Springsteenovy puberty. Autor dost často odbočuje od života hrdiny příběhu a snaží se porovnávat sociální problémy Ameriky té doby s Bruceovou tehdejší tvorbou (pohled na Reagonovo vládnutí vs. vylíčení USA pohledem Šéfa nebo rasové nepokoje na jaře 1992 v LA vs. Bruceovo složení kapely), ale spíš mi přijde, že se snaží srovnávat něco, co spolu ruku v ruce nejde. Ano, např. vylíčení pozadí vzniku skladby American Skin (41 Shots) je nesmírně důležité (jinak to ani nejde), ale to je jedna z mála výjimek. Jsem ještě ochoten pominout absenci fotek, ale desítky stran poznámek už ne. Kvůli nim jsem musel neustále listovat sem a tam. Poznámky sice možná byly vyřešeny o něco lépe než u Ekonomie dobra a zla, ale ukažte mi jednoho čtenáře, kterému nevadí. Navíc kvůli nim a abecednímu rejstříku je kniha chudší o nějakou stovku stran, takže příběh Springsteena se rozkládá zhruba na 330, a nikoli 438 stranách. Setsakramentsky podstatný rozdíl. Bohužel, není to tak strhující čtení, jaké jsem čekal, ale všechno vždycky nemůže být tak, jak si člověk představuje. V knize mi chyběla větší hloubka, detailnost. Jenže ta bude chybět asi v každé knize o Springsteenovi, dokud se nerozhodne on sám vydat autobiografii. A nemám strach, že by Bruce něco takového časem neudělal.... celý text

Čeští panovníci a prezidenti: Od Sámovy říše po Václava Klause 2008, Roman Cílek

Stručný, ale vynikající souhrn všech českých vládců. Pokud hledáte výčet nejdůležitějších věcí, které se k daným panovníkům a prezidentům vážou, pak je to kniha přesně pro vás. Jestli ale chcete podrobné životní osudy všech zúčastněných, jste na špatné adrese. Díky knížce jsem si připomněl celou řadu věcí, které mi z hlavy (bohužel) vypadly. Zase jsem si ale spoustu věcí oživil a získal jsem větší přehled. A přesně tak to má být! P. S. V jednom ohledu to autor se stručností přehnal - u Marie Terezie nezmínil ani zavedení povinné školní docházky.... celý text

Fotbalové hvězdy 2013 2012, Jan Palička

Tradičně parádní ročenka z dílny časopisu Pro Football. Na tomto vydání se podíleli pánové Jan Palička a Filip Saiver a musím říct, že se mi jejich styl psaní moc zamlouvá, protože profily jednotlivých hráčů jsou velmi poutavé a díky originálním přirovnáním i dost vtipné. Pro fotbalového fanouška nepostradatelná součást knihovničky, podobně jako pro hokejové příznivce Hvězdy NHL od ProHockeye.... celý text