Jack93 přečtené 548

Kluby NHL 2011 2010, Jan Velart

Tohle byla spolu s Hvězdami NHL svého času další klasika z dílny ProHockey. Velká škoda, že v ní už nepokračují. Napadá mě pouze jeden důvod - ekonomicky se nevyplatilo vydávat dvě knihy o NHL najednou... Jan Velart, komentátor Nova Sport, odvedl skvělou práci, tahle ohlédnutí za uplynulou sezonu všech 30 týmů byla parádní. Je to velmi zajímavé číst s šestiletým odstupem, fanoušek NHL si uvědojí, jak moc se liga za tu dobu změnila. A kolik hráčů už nehraje anebo hraje někde úplně jinde. A zajímavé je také vidět, kdo se od té poměrně dlouhé doby stal vítězem Stanley Cupu. Tipnul by si někdo, že potom, co Chicago po vítězství v roce 2010 rozprášilo půlku týmu, pozvednou Černí jestřábi nad hlavu Stanleyho pohár i v letech 2013 a 2015? Čím víc knížek o NHL v budoucnu vyje, tím líp. Kéž by se ProHockey, resp. Egmont k této ročence jednou vrátil...... celý text

Vypravěč: Vlastní životopis 2016, Frederick Forsyth

Úvodem předestírám, že pět hvězdiček dávám jenom proto, že Forsyth je můj nejoblíbenější autor ze všech, ale kdybych byl opravdovej frajer a měl to srdce, musel bych jednu ubrat, konkrétně za rozpaky, které z díla mám... Je jasné, že kdyby Mistr chtěl, mohl být životopis o dost delší než jen na 300 stránek. Budiž, to by se ještě dalo přejít. Co ale přejít nemůžu je fakt, že se Forsyth v tomto díle věnuje svým dílům spíše okrajově, vyjma Šakala, ODESSY a Žoldáků (a trochu Kobry a Seznamu smrti). Vždycky má člověk určitá očekávání a na Vypravěče jsem se moc těšil, také proto, že jsem si myslel, že se dozvím spoustu zajímavostí, jak jednotlivé knihy (a nápady na ně) vznikaly. Jenže bylo jasné, že toho se moc nedočkám, když o Šakalovi (opravdu velmi zajímavě) začal vyprávět až na nějaké 220. stránce. Fakt, že mu jeden nakladatel napsal, že kniha nevyvolá "žádný čtenářský zájem", je pravděpodobně největším omylem v literárních dějinách. Jenže jakmile skončilo vyprávění o Šakalovi a ODESSE, zbývalo do konce zhruba 60 stránek a bylo jasné, že podobné informace se o dalších dílech nedozvím. Jak vznik(a)ly Ďáblova alternativa, Čtvrtý protokol, Vyjednavač, Mistr klamu, Boží pěst, Ikona, Mstitel, Afghánec? Jako kdyby neexistovaly... Za nejzajímavější považuju kapitoly pojednávající o jeho kariéře zahraničního dopisovatele (Paříž, Východní Berlín, Československo - sex s STB, Biafra) a ty o Šakalovi a ODESSE. Zklamáním bylo posledních pár desítek stránek, jelikož uplynulých čtyřicet let svého života vzal Forsyth velmi zkratkovitě. Čekal jsem vzrušení po celou dobu čtení, a ne jen v určitých pasážích. A navíc jsem se dozvěděl velmi smutnou zprávu - pokud své slovo dodrží, je Seznam smrti jeho posledním románem... Prosím, pane Forsythe, ještě jednu knihu!!!... celý text

Psí život 2011, Jeff Kinney (p)

Poseroutka je skvělým oddychovým čtením, což možná oceňuju o to víc, že jsem dvojnásobně starší než cílová skupina. Skvěle se u něho bavím, ale je pravda, že jsou všechny díly na jedno brdo a po čase začnou splývat v jedno. To ale podle mě souvisí s faktem, že Psí život byl pro mě od května už sedmou knihou o Gregovi. Teď už mi zbývají jen tři díly, ale možná si je přečtu s větším časovým rozestupem, abych si je víc vychutnal. Devátý díl, Výlet za všechny peníze, zatím zůstává nejlepší. Z Psího života si asi nejvíce budu pamatovat VIP trávníkovou službu, Greg mě svým nápadem a "know-how" rozsekal... :-)... celý text

Ponorková nemoc 2012, Jeff Kinney (p)

Poseroutka je osvědčená klasika a jistota, která nezklame ani dvojnásobně starší cílovku, což považuju za známku hodně velké kvality! Je to skvělý oddych a přestože jsem s ním začal jen tak pro srandu, abych trochu pochopil, co na něm dnešní generace dětí má, rozhodně v něm budu pokračovat a postupně si přečtu všechny díly. Už teď jsem v půlce série. Jen kdyby se v knihovně sháněl snadněji...... celý text

Jindřich V. 2009, William Shakespeare

Pro mě první historická hra od Shakespeara, kterou bych definoval jako "historickou hru s prvky komedie". Především postava Fluellena mě několikrát rozesmála, jeho "Půch" a v "končetinách" nemělo chybu. Dosud jsem četl Hamleta, Romea a Julii a Othella, takže mohu trošku srovnávat. Tyto tři tragédie se mi líbily o dost víc, nejen dějově, ale i jazykově. Jindřich V. je na čtení rozhodně jednodušší, protože jazyk je daleko prostší, což vůbec není na škodu a do podobně laděné hry se i hodí, ale tragédie měly díky tomu víc do sebe. Zároveň jejich jazyk přináší i spoustu krásných přirovnání, ze kterých se potom stávají citáty překonávající jednotlivá století a zapisující se do paměti bezpočtu generací. V Jindřichovi V. mi něco takového chybělo. Přesto mě tato hra navnadila na další Vildova díla. Je totiž nesmírně zajímavé srovnávat jednotlivé Shakespaerovy žánry a tvůrčí období.... celý text

Matka 2004, Karel Čapek

Kromě Války s mloky jsem na gymplu Čapkovi nevěnoval moc pozornosti, i když návštěva jeho domu ve Strži u Dobříše mě nadchla. Pokud jde o Válku s mloky, moc se mi líbila. O pár let později jsem se dostal k Hordubalovi, se kterým to bylo o trochu horší. A pak asi po dva roky nic... Až najednou jdu do knihovny, plánuju si půjčit nějaké věci, a najednou narazím na hry. A tak si naprosto nečekaně odnáším domů Othella, Jindřicha V. a Matku. Othello byl super, k Jindřichovi se teprve dostanu a Matka... Úžasná! Čapek se plným právem může pyšnit přídomkem "světově uznávaný autor". Nebojím se Matku označit za geniální dílo hodné velkého spisovatele. To, jak Čapek vylíčil pocity matky, je až neuvěřitelné. Přestože mi do rodičovství ještě několik let zbývá, dokáže se člověk neuvěřitelně vcítit do děje a myšlení jednotlivých postav, zejména matky. Matčiny rozhovory s jejími mrtvými syny, manželem a posléze i otcem jsou dechberoucí, plné patosu a filozofie (v pozitivním slova smyslu), ale vůbec ne kýčovité. Člověku až nahání husí kůži. V tomhle díle se objevuje tolik zajímavých výroků. Nejpamátněji se mi do paměti vryl ten, ve kterém matka praví, že válka není pouze "mužskou záležitostí", ale i "ženskou" a "mateřskou". Je cosi vznešeného na sousloví "padnul za vlast", ale zajímají někoho pocity rodičů zemřelých? Dílu na atraktivnosti dodává i doba, kdy spatřila světlo světa. Čapek tušil, co jednou přijde. Podle mě se spousta rodin v době všeobecné mobilizace a Mnichova najednou ocitla ve stejné situaci jako matčina rodina. A každý rodinný příslušník se mohl identifikovat s určitou postavou. Napínavé, deprimující, úchvatné, děsivé, vizionářské = to je Matka. Pane Čapku, smekám před Vámi. Brilantní dílo!... celý text

Othello 1964, William Shakespeare

Perla světové literatury. Ostatně, které Shakespearovo dílo jí není? Je veřejným tajemstvím, proč jsou jeho díla tak nadčasová a díky tomu stále aktuální i po více než 400 letech od vydání - Shakespeare totiž stvořil univerzální literární postavy, které svým charakterem zapadnou do každé doby, bez ohledu na politické zřízení, technologickou vyspělost atd. Jago = symbol intrikáře. Už jen tato stručná, naprosto výstižná charakteristika mluví za vše. Je to mistr klamu a mistr slova. Jak píše Martin Hilský v anotaci "moc slova má v této hře zcela výjimečnou důležitost". Pravda pravdoucí. Shakespeare ale není nadčasový jen díky postavám, ale i jedinečnému citu pro jazyk a hraní si se slovy. Jednotlivé promluvy postav musejí pocházet z hlavy génia, jinak si nedokážu vysvětlit všechny ty slavné monology a dialogy jeho postav. Lingvisti musejí být v sedmém nebi, když se ponoří do Shakespeara. Ale i já jakožto obyčejný čtenář hluboce oceňuji neskutečnou hru vznešených slov, kterou Shakespeare v každé své hře roztáčí. Navíc má člověk po přečtení Vildy pocit, že se zase ve svých znalostech posunul o kus dál a rozšířil si obzory. Teď už vím, kdo je Jago, znám průběh hry, vím, že se odehrává v Benátkách a především na Kypru, že mouřenín je knižní označení pro černocha... Pro AZ-kvíz či reprízy Riskuj dobré znalosti, ne? Romeo a Julie, Hamlet, Othello. Je na čase přečíst si i něco jiného než tragédii...... celý text

Čtvrtý protokol 2009, Frederick Forsyth

Další z řady Forsythových klasik odehrávající se za dob studené války v "blízké budoucnosti", tentokrát především v roce 1987. Mistr správně předpověděl, že i v té době bude premiérkou Margaret Thatcher. Přestože je děj několika Forsythových děl zasazen v období studené války, v žádném případě to neznamená, že by knihy ztrácely na atraktivnosti nebo čtivosti. Přestože zápletka už není aktuální, je to skvělé "svědectví" doby, byť fiktivní. Jedině Forsyth dokáže mistrně vylíčit fungování tajných služeb, sestavování atomové bomby, řízení agentů-zběhů atd. Dalším charakteristickým znakem je hrdina-samotář, v tomto případě John Preston, který mi byl opravdu sympatický. Typickým rysem je i to, že hrdinovi vždycky přeje štěstí. Nejinak tomu bylo i u Johna Prestona. Tentokrát mi to vadilo o trochu víc než obvykle, protože Preston se sice nedostal na stopu náhodou, ale ke své teorii měl minimum argumentů. Takže zde stoprocentně platí, že z minima vytěžil maximum. Ale vem to čert... Závěr opět nabídl nečekané rozuzlení, které vám vyrazí dech. Dávám pět hvězdiček, protože jsem si čtení užíval a s přibývajícími kapitolami napětí gradovalo, přestože člověk tuší, jak vše dopadne. Na rovinu ale říkám, že Čtvrtý protokol rozhodně není nejlepší Forsythova kniha. Šakal, Mistr klamu, Ikona, Seznam smrti, Mstitel, Vyjednavač - ty všechny se mi líbí víc. Čtvrtý protokol udržel plichtu s ODESSOU, Žoldáky, Boží pěstí a Afgháncem a dokázal porazit Ďáblovu alternativu a jasně nejhorší Kobru. Do výčtu nepočítám Pastýře (líbil se mi) a ty, které jsem dosud nečetl - Biafru, Kvintet, Žádné stopy a Fantoma.... celý text

Výlet za všechny peníze 2015, Jeff Kinney (p)

Když jsem začínal Ošklivou pravdou, byl jsem příjemně překvapen. Jsem dvakrát tak starší než cílová skupina, přesto jsem se bavil. Proto jsem dal čtyři hvězdičky. U dalších třech dílů jsem jednu ubral, především proto, že - ačkoliv jsem si čtení pořád užíval - mi přišlo, že se všechny díly opakují a splývají v jedno. Po pár týdnech jsem si ale přečetl Výlet za všechny peníze a nestačil jsem se divit. Od začátku jsem se skvěle bavil a velmi mě udivilo, že devátý díl v sérii předčil dřívější čtyři (čtu na přeskáčku). Možná to bylo tím, že tento díl se neodehrával v průběhu školního roku, ale prázdnin, díky čemuž byl Výlet za všechny peníze tématicky úzce zaměřen pouze na Grega a jeho rodinu. Změna prostředí rozhodně prospěla, protože najednou se zde neřeší útrapy se spolužáky a školou jako takovou, ale nevšední výlet, jaký může potkat jen rodinu Heffleyových. Právě tento nový "koncept" je tím hlavním důvodem, proč je devátý díl tak originální. Je to opravdu oddychové čtení, takže jdu do knihovny pro další díly! (Nikomu neřikejte, že mi je 23.)... celý text

Stalin a období stalinismu 2012, Martin McCaulay

Britský historik Martin McCauley nabízí na malé ploše poměrně detailní výklad politické kariéry J. V. Stalina. Nechybí ani slovníček stručně charakterizující nejdůležitější pojmy a osobnosti SSSR. Ani po přečtení knihy jsem nepochopil podstatu a význam neuvěřitelně rozsáhlých čistek proběhnuvších ve 30. letech. Ale copak se dá myšlení lidí typu Hitlera, Stalina nebo Mao Ce-tunga pochopit? Ubírám jednu hvězdičku, protože značnou část knihy tvoří dokumenty, které jsem přelouskával s bolestí místo s radostí. Přišly mi poměrně zbytečné a na úkor většího výkladu o tehdejší době. I tak šlo o velmi zajímavé počtení, kterému je ovšem třeba věnovat pozornost, jinak vám unikne řada faktů.... celý text

Guns N' Roses Live! 1992, Mick St. Michael

Guns N' Roses poslouchám od února 2006, ale teprve na konci června 2016 (!) jsem zjistil, že tu před 24 lety lety vyšla tato "sešitová kniha". Život je opravdu plný překvapení, zejména ve chvíli, kdy si jen tak z nudy zadáte do vyhledávače na stránce mujantikvariat.cz heslo "guns n roses" a vyskočí vám tahle rarita, kterou si okamžitě v antikvariátu Karlín objednáte za 150 korun. Jako obrovský fanoušek jsem strašně rád, že jsem měl to štěstí a Guns N' Roses Live! jsem úspěšně pořídil. Těch pět hvězdiček dávám ale jen proto, že jsem neměl sebemenší ponětí o existenci této "knížky" a pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsem ji sehnal. Pokud jde totiž o fotky a povídání, ty příliš pochvaly nezaslouží. Ano, fotky jsou fajn, ale rozhodně mohly být lepší. Pokud jde o samotný text, ten obsahuje (jak už je u textu o Guns zvykem) spoustu věcných a nepochopitelných chyb. Např. na festivalu Rock in Rio II v roce 1991 se nezačínalo skladbou All Tied Up, ale Pretty Tied Up! A zaznělo tam mnohem víc nových songů než jen tři... A v dubnu 1990 hráli GN'R na Farm Aid IV (nikoli III) pouze Civil War a Down On The Farm, a ne ještě Welcome To The Jungle... Takovéhle chyby člověk nepochopí... Ale když už nic jiného, aspoň, že něco takového o Guns N' Roses vyšlo. Z jednoho prostého důvodu - lepší kapelu nenajdete!!!... celý text

Jeden za všechny, všichni proti kardinálovi 2013, Jan Halada

Kniha nešla tolik do hloubky a občas i zdánlivě odbočovala od hlavního tématu, ale už na jejím obalu stojí: Armand-Jean du Plessis de Richelieu - život a doba. Doba, resp. tehdejší Francie a politická situace v Evropě zde byly vylíčeny velmi dobře, ale je pravda, že o životě kardinála se toho člověk zase tolik nedozvěděl. I tak jde o zajímavou knihu, která se každému, kdo má rád historii, bude zamlouvat. Literatura faktu od Epochy skutečně stojí za to a rozšíříte si s ní obzory. Kniha má pro mě o to větší význam, že znám autora osobně, a tak moc dobře vím, jakým přehledem disponuje. A kdo chce mít alespoň taky trochu nějaké znalosti, nechť si přečte Osudy moudrých.... celý text

Fotbalové hvězdy 2014 2013, Jan Palička

Klasika sportovní literatury. Přesně tím jsou série o fotbalových a hokejových hvězdách (a klubech; i když ty už nevycházejí) z dílen časopisů ProFootball a ProHockey. Svižné čtení doplněné řadou interesantních faktů. V průběhu Eura 2016 ideální čtení.... celý text

Ďáblova alternativa 1999, Frederick Forsyth

Další skvělá zápletka, ve které existují jen samé ďábelské alternativy. Nepřestávám obdivovat Forsythovu preciznost, pečlivost věnovanou jednotlivým detailům, mistrně vylíčený děj a přehled. Kniha odsýpala velice, velice rychle, nemohl jsem se od čtení odtrhnout, jak je mým dobrým zvykem. Přesto je pravda, že některé pasáže nebyly tak strhující a trochu nudily, především ty týkající se lodi Freyja. Na druhé straně Forsyth s předstihem deseti let předpověděl rozpad Východního bloku, když Andrew Drake říká něco v tom smyslu, že časem povstane lid v Polsku, Maďarsku a Československu a celý Sovětský svaz se rozpadne. Tomu se říká vizionářství... I když je pravda, že Forsyth toho díky svým kontaktům věděl daleko více než obyčejní smrtelníci... U každého hodnocení Forsythových knih dělám takový malý žebříček, kde aktuální knihu porovnávám s ostatními. Takže - výš než Ďáblovu alternativu stavím Šakala, Ikonu, Mistra klamu, Vyjednavače, Mstitele, Seznam smrti a Odessu. S ostatními díly (Afghánec, Boží pěst, Kobra a Žoldáci; nepočítám Pastýře) udržuje ĎA plichtu.... celý text

Deník malého poseroutky 2009, Jeff Kinney (p)

Poseroutka je pro mě skutečně oddychem, i díky tomu, že jsem dvojnásobně starší oproti cílové skupině, což mě přivádí do deprese. Jako relax super, ale vzhledem k tomu, že tohle byl pro mě už čtvrtý díl, nic mě na něm nepřekvapilo a (bohužel) ani nenadchlo. Je to všechno na jedno brdo a upřímně řečeno, ne všechno se mi zdá pro děti vhodné, občas je to trochu za hranou, ale taková už je doba. Postupně si přečtu celou sérii, ale myslím si, že tři hvězdičky jsou skutečně maximum, které jednoltivým dílům můžu dát (i když Ošklivá pravda jakožto první kniha si vysloužila o jednu víc). Upřímně ale říkám - kdyby mi bylo jedenáct, byla by to pro mě nejlepší knižní série na světě!... celý text

Zatím dobrý: Mašínovi a největší příběh studené války 2004, Jan Novák

Z počátku mi Novákův styl narace příliš neseděl. Sice jsem za svůj život toho stačil přečíst poměrně dost, ale nikdy jsem se nesetkal s takovou formou vyprávění. Nicméně po několika desítkách stránek jsem si zvykl a nechal se pohltit fascinujícím příběhem, který je o to neuvěřitelnější, že se opravdu stal. Přitom po přečtení nemá čtenář stále jasně ucelený názor, co si o Mašínech myslet. Je to sice otřepená otázka, ale je na místě - vrazi, nebo hrdinové? Těžší filozofickou otázku aby člověk pohledal... Musím smeknout klobouk před vyprávěčským uměním Jana Nováka. Nemám pro něj jiný přívlastek než geniální! Strhující, dechberoucí a přitom místy nesmírně vtipný, což bych vzhledem k tématu knihy nečekal. Je skutečně neuvěřitelné, že se bratři Mašíni s Milanem Paumerem dokázal dostat za železnou oponu. Zároveň člověku doslova běhal mráz po zádech po vylíčení trestů postihnuvší osoby, kteří kdy s Mašínovými přišli do styku, včetně nejbližších příbuzných. Československo v době komoušů bylo neskutečně svinským místem. Važme si toho, co máme teď, ale zároveň nedopusťme, aby se něco takového někdy znovu opakovalo...... celý text

Deset plus jeden 1996, Ed McBain

Vše začalo v červenci 2009. Tehdy jsem v Levných knihách na Novodvorské objevil Eda McBaina, brožovaná vydání knih Dej mládencům ruku jako lopatu a Překupník. Protože mě zaujaly samotné obálky, formát knih i obsah, rozhodl jsem si je koupit. Tak začala moje láska k 87. revíru, která vyvrcholila v první červencový den roku 2016. Bylo to krásných 7 let, během kterých jsem přečetl celou sérii o tom nejlepším pátracím oddělení ze zlého, velkého města jménem Isola, jehož skutečným předobrazem je New York. Sedm let, během kterých jsem zhltal všech 55 příběhů o 87. revíru v čele s doslova nesmrtelným Stevem Carellou a nejlepším padouchem všech dob, Hluchým. Je to drsný svět, resp. město, v němž se Steve Carella, Meyer Meyer, Andy Parker, poručík Byrnes, Bert Kling, Arthur Brown, Hal Willis, Cotton Hawes, Miscolo a další nacházejí. Jsou to přímočaré detektivky, ve kterých není nouze o nečekané zvraty, ale které netrpí žádnou překombinovaností. Líbí se mi, že první příběhy se odehrávají několik let po druhé světové válce, na kterou se také několikrát odkazuje, zatímco v posledních dílech se objevuje zmínka o počítačové hře GTA. Série 87. revír "žila" v letech 1956 až 2005, ale postavy zestárly jen o pár let. Deset plus jeden pro mě představovalo velké finále. Byl to strhující příběh, kde snad v každé kapitole někdo zemřel. Lepší rozloučení s celou sérií jsem si nemohl přát. Nechci znít morbidně, ale čím víc vražd v detektivkách, tím lepší. Od McBaina si dám na chvíli přestávku, ale vím jistě, že k 87. sérii se jednou vrátím. A přečtu si ji pěkně od začátku do konce, takto jsem totiž četl vše na přeskáčku. Sečteno, podtrženo - McBaine, díky za vše! Byla to strhující, sedm let trvající jízda! P. S. Posledního McBaina jsem přečetl při čekání na koncert Lucie v průběhu několika málo hodin. Díky tomu mi čekání hodně rychle uteklo, snad nejvíc v životě. Je to taková má tradice vzít si McBaina při čekání na koncert v Edenu. To samé jsem udělal i 24. června 2013, když tam hrál Bon Jovi. Jenže vzhledem k tomu, že celý den pršelo, nepřečetl jsem ani řádku a po koncertě jsem zjistil, že se mi kniha promočila... O tři roky později už naštěstí pálilo sluníčko... Takže až půjdu příští do Edenu na koncert, zase si vezmu Carellu s sebou!... celý text

Děkuji, Bon Jovi 2012, Vladana Zmatlíková

Na stránkách městské knihovny jsem si schválně zadal do vyhledávače heslo Bon Jovi, díky čemuž jsem přišel na tuto knihu. To bylo zhruba před rokem a půl, měli ji pouze na jednom místě, konkrétně ve Vysočanech (nevím, proč si zrovna tuhle informaci pamatuju), a věděl jsem, že si ji rád přečtu. Protože jsou ale Vysočany z Hostivaře daleko a nebyl jsem si schopen knížku ani zarezervovat, nechal jsem to plavat. Až před pár týdny jsem si ji opět vyhledal a konečně si pro ni dojel, tentokrát do Ústřední knihovny na Mafiánském náměstí. Vladana Zmatlíková hned v úvodu píše, že její slovní zásoba a styl nejsou nic moc. Opak je pravdou. Styl a slovní zásoba jsou sice poměrně netradiční, ale právě díky nim získává útlá kniha čítající nějakých 92 stránek na zajímavosti a větší čtenosti. Jedno vím jistě - život René bych nechtěl žít. Možná by se většina lidí dokázala s určitými pasážemi identifikovat, osobně se však dokážu identifikovat pouze s jedinou, a to s tou nejdůležitější, díky níž jsem si knihu vůbec půjčil - s láskou k Bon Jovimu. Pokaždé, když slyším jejich hudbu, dostává se mi do žil obrovský příval energii a ještě větší radost do života. Nebýt Bon Jovi(ho), život by byl o dost nudnější. Takže i já děkuji, Bon Jovi!... celý text

Policie 2015, Jo Nesbø

Máme tady finále! I když, jak se to vezme. Harry nekončí, pokračuje dál, ale přijde mi, že Policií se uzavřel kruh, přestože závěr naznačuje, o čem by mohl být jedenáctý díl. Policie má nejvyšší hodnocení ze všech, a musím říct, že naprosto zaslouženě. Spolu se Sněhulákem, Červenkou a Spasitelem patří k tomu nejlepšímu z celé série. Geniálně vykonstruovaný a smysl dávající příběh je dech beroucí a zase si říkám, kde k tomu "Strejda Joe" chodí?! Příběh je tajemný jako hrad v Karpatech, atmosféra se velmi přibližuje Sněhulákovi. Tyto dva díly jsou si pravděpodobně nejpodobnější, jak onou atmosférou, tak propracovaností. Nemohl jsem se od Policie odtrhnout, celý víkend směřoval jen k jedné věci - k dočtení. Četl jsem všechny příběhy HH popořadě. Je to to nejlepší, co jako čtenář můžete udělat. Podle mě je to jeden z klíčových faktorů, proč jsem si celou sérii tak užil. S Netopýrem jsem začal v červenci 2015, a bohužel, po necelém roce je konec. Teď jen čekat na březen 2017... Ještě jedna poznámka. Je to fantastický čtení a všech deset dílů jsem si užil. Byla to úchvatná, nezapomenutelná jízda!!! Díky moc "Džou"!!! Moc jsem Harrymu fandil a myslím si, že si závěr plně zasloužil. Ale není to jen o něm, především v posledních dvou dílech jsem si moc užil dějovou linku s Trulsem Berntsenem a Mikaelem Bellmanem. To, co začalo v Levhartovi, pokračovalo přes Přízrak a vyvrcholilo v Policii. A je jasné, že tyhle dvě postavy zdaleka neřekly poslední slovo... Na Policii mě mrzí jediná věc. Nebudu ji sem psát, každý čtenář si ji domyslí sám. Jen dám takovou malou nápovědu - tohle sis Nesbo mohl odpustit!!! Příliš, příliš kruté...... celý text

Přízrak 2014, Jo Nesbø

Pomalu, ale jistě se blíží velké finále... Řekněme si to na rovinu - závěr Přízraku je k neuvěření a především nebývale otevřený... Takže nezbývá nic jiného, než okamžitě začít číst Policii... Jedině tak jsem se zbavil částečně smíšených pocitů, které jsem po dočtení deváté "holeovky" měl. Opět je to klasika - napětí, akce, propracovanost, zvraty. Ale upřímně, drogová problematika mi úplně nesedí, což je ale můj problém. Všechno vynahrazuje neuvěřitelná provázanost, která se vine nejen mezi Přízrakem a Policií, ale už od Levharta. Chtěl jsem dát Přízraku čtyři hvězdičky, protože je o něco slabší než předchozí díly. Jakmile se ale pustíte do Policie, záhy pochopíte, že Přízrak je v podstatě jen takový prolog k Policii... Ale sakra důležitý a sakra povedený. A to nejlepší na nás čtenáře čeká v Policii!... celý text