jan8470
přečtené 1153
Nezkoušej na mě zapomenout
2017,
Petr Heteša
Petr Heteša nám ve svém novém samostatném románu přináší akční příběh s detektivní zápletkou, kterému nechybí sympatický hrdina, jenž nemá pro ostrou hlášku daleko. Navíc je Chinco opravdu pestrým hřištěm a ani zápletka není tak tuctová, jak by se z počátku mohlo zdát. Kniha odsýpá svižně, o zvraty není nouze a hrdinovi prostě musíte fandit. Potud všechno v pořádku. Jedinou vadou na kráse je podle mého názoru to, že autor není kovaný detektivkář, a tak nedrží čtenáře v napětí až do úplného konce. Já jsem pochopil, na rozdíl od hlavního hrdiny, kdo za vraždami stojí už zhruba v polovině knihy.... celý text
Necrobox
2023,
Petr Heteša
Necrobox ze začátku působí mírně chaoticky. Stejně jako Jon poměrně dlouho nevíte, která bije, neboť autor přeskakuje mezi jednotlivými dějovými linkami jako Indiana Jones mezi důlními vozíky. Přesto je zábavné jeho eskapády sledovat. Autor má zápletku dobře promyšlenou a karty rozdal tak, že budete trnout v neustálém napětí, zda se Delaneyova přítomnost ve virtuálním městě neprovalí. Jon je totiž tak trochu neřízená střela, a navíc je děsně urputný. Naštěstí mezi zaměstnanci Atammiku funguje slušně systém službiček a protislužbiček, což mu hraje hodně do karet. Lidově řečeno: „Ty podrbeš záda mě a já je podrbu tobě.“ Pravdou ovšem je, že často nejde o drbání zad jako spíš rozkroku a i ti klienti, kteří si ve virtuálu plní svá přání, jsou pěkná čuňata. Jinými slovy spousta scén, na které narazíte, připomíná ze všeho nejvíc soft porno. V tomto směru se autor utrhl ze řetězu a asi ne každému se to bude zamlouvat. Necrobox je zábavnou, lehce potrhlou četbou bez vyšších ambicí. Prostě pozdní Petr Heteša, jak ho máme rádi. A komu nevoní propocené kalhotky nebo erotické masáže, ten si může počkat rok na jeho další román. Třeba se autor trochu umravní a přepne zase z módu lehké pornografie do akčního nářezu. Anebo taky ne.... celý text
Ta, co jde první
2022,
Livia Llewellyn
Llewellynová zvolila květnatý a zdobný sloh. Ten se k dekadentnímu rozpadajícímu městu vzdálenému všemu, co je nám blízké, skvěle hodí. A z každé věty je cítit, s jakou láskou a vášní Roman Tilcer knihu překládal. Obsidie a především čtvrť Becher pak nezapřou autorčinu inspiraci světy Chiny Miévilla, ale jsou mnohem krvavější, slizčí a dekadentnější. Naopak rozpadající se svět opuštěných kanceláří, do sebe se hroutících registraček a potících se zamlžených oken dává vzpomenout pro změnu na texty Franze Kafky. Zatímco Laird Barron v předmluvě chválí všechnu tu autorčinu precizní práci s reáliemi jí vymyšleného světa, ona sama v doslovu přiznává, že krvavá, násilná a totální nasraností prodchnutá cesta její hrdinky vznikla jako reakce na autorčin krušný život v nakladatelském korporátu. Novela čítá 148 stran a rozjezd je poměrně dost pomalý, o to zábavnější je pozorovat gigerovsky zvrácené reálie Becherské čtvrti a neméně zvrácené duševní pochody hlavní hrdinky. A od půlky knihy až po poslední větu je to vražedná a občas dost nechutná jízda. Zkrátka a dobře Llewellynová a Tilcer nám na poměrně krátkém prostoru přinášejí mix New Weirdu a hororu v hodně zajímavých kulisách. Připočteme-li k tomu již výše zmíněnou předmluvu, doslov, opravdu vymazlenou obálku, jejímž autorem je kolumbijský malíř a kreslíř žijící v Miami Santiago Betancur, a playlist sestavený samotnou autorkou, máme tu hodně originální a zajímavou jednohubku, která potěší každého milovníka lovecraftovských hrůz i příznivce New Weirdu.... celý text
