jana6164
přečtené 27
Osm hor
2017,
Paolo Cognetti
Tuhle knihu jsem četla na místě, kde má přítelova babička chatu. Nádhernou, historií opředenou chaloupku, kde se zastavil čas. V kouzelné zahradě, obklopeni stromy, čmeláky a ptáky můžete nerušeně lelkovat, psát, jíst, pít kafe nebo číst. Anebo všechno dohromady. Zalezla jsem si pod jeden košatý strom kousek od terasy a začetla se, ukusujíc malinovou galetku a upíjejíc poctivé espresso z kávovaru, který jsem nebyla líná vézt z Brna s sebou. A právě v přírodě, za životaplného cvrkotu všude kolem, se mi Osm hor četlo samo. Záhy jsem podlehla Paolovu úspornému stylu psaní. Já, která se až nesmyslně vyžívá v popisu různých detailů a pocitů jsem fascinovaně a s pokorou sledovala, jak skvěle funguje, když tohle někdo úplně vynechá a úsporně pracuje s textem osekaným od všeho přebytečného. Paolo Cognetti umí vyjádřit silné emoce bez patosu a barvitých vysvětlení. Vypráví o horách přímo a bez příkras a aniž by se urputně snažil získat si vaše sympatie, po pár stránkách se ocitáte na stezkách společně s hrdiny. Vnímáte každý kámen, trávu, co voní jako čerstvě vyprané prádlo, do zad vás spolu s Pietrem a Brunem pálí slunce a cítíte nohy, hlavně paty a kolena, auu… A říkáte si, jaké to asi bude, až se druhý den ráno probudíte. Když Pietro vypráví o svém vztahu s otcem, neprolévá u toho kýble slz, nesoudí, neukazuje na něj prstem. Sdílí svůj příběh bez hysterie a vykřičníků. Přesto s ním soucítíte a vlastně díky tomu dokážete porozumět i tomu tátovi, který si v rozhovorech dvakrát neliboval a daleko raději investoval energii do dlouhých osamocených výšlapů. Jeho nejbližšími společníky tak po celý život zůstaly horská sedla a soutěsky, říčky a zbytky sněhu na vrcholcích hor. Až po letech si Pietro nenásilně uvědomuje, že toho má s otcem společného víc, než by si býval myslel. A když mu tatínek odkáže pozemek blízko letního domu v Graně, kde dlouhé roky společně jako rodina pobývali, vrací se na místo činu, aby pomalu nacházel sám sebe, porozuměl otcovu smýšlení a hodnotám, vyšlápl se starým kamarádem dalších pár kopců a jednoduše pobyl na místech, kde se cítí víc a víc doma. Nachází otcovy vzkazy ukryté na dobytých vrcholech hor a postupně dochází ke smíření. Knížka plyne jako horská říčka, sledujete příběh jednoho života a přátelství v proměnách času. Během četby nepřicházejí vypointované zvraty či šokující odhalení a na konci knihu dost možná neodložíte s potřebou jít si okamžitě nalít panáka. Proč ji tedy číst? Právě proto, že je tolik ze života. Tak prostá a zároveň plná prožitků. Těch nejobyčejnějších, a přesto krásných, dravých i čistých. Stejně jako horská bystřina blízko Grany nebo v jiných horách, tam, kde to máte rádi. Místy nepředvídatelná a deroucí se vpřed, jinde pokojná a plynoucí pozvolna. Jako samotné bytí. S osudem a budoucností, která podle Pietra přebývá nad našimi hlavami, vysoko v horách.... celý text
Hana
2017,
Alena Mornštajnová
Dost často posuzujeme. Proč se tenhle chová takhle? Proč tahle dělá tohle? Ta je hrozná. Ten je nudný. A přitom nikdy nevíme, co má ten "nudný patron" za sebou nebo co ta "hrozná kráva" zrovna řeší. Nikdy do druhých nevidíme, ale téměř vždy vynášíme samosoudy. Hana je ten typ knihy, který tyhle stereotypy chytře boří. Autorčino poselství o tom, že každý z nás je něčím důležitý a užitečný, byť se někdy v životě ztrácíme a připadáme si zbyteční, mě opakovaně dojalo. Zásadní kniha i myšlenka...... celý text
Eleanor se má vážně skvěle
2017,
Gail Honeyman
K asociální Eleanor jsem si poměrně rychle vytvořila blízký vztah. Byť mi některé pasáže přišly trochu zvláštní a více či méně naivní, podařilo se autorce zprostředkovat veškeré emoce tak lidsky a uvěřitelně, že si mě vcelku rychle omotala kolem prstu. Knížku jsem zhltla během jednoho odpoledne. Doznívat ve mně bude však mnohem déle... Když v dětství nedostaneme dostatek lásky a přijetí, vyvažujeme a narovnáváme tohle pokroucení a zkřivení vlastního já někdy po celý život... Jak by asi můj osud vypadal, kdybych byla od okamžiku početí bezpodmínečně milována a zdravě láskyplně vedena? Tuhle otázku si možná Eleanor s láhví vodky v ruce položila nesčetněkrát.... celý text
