jaroiva
přečtené 2379
Nejrychlejší kůň na světě
2021,
Mirek Vostrý
Tahle knížka je zelená, ale až po jejím dočtení jsem si uvědomila, že obálka je vlastně maskáčová. A tedy i obsah je takto maskáčově zelený - vojenské uniformy, lesy, přechod hranic... jen jedna povídka je ještě trochu říznutá poštovní modří. M. Vostrý opět drží vysokou laťku kvality. Ale to už mě vůbec nepřekvapuje, takže jsem si s chutí přečetla i vojensky-politická témata, která normálně ani náhodou nevyhledávám. Věc, která mě hodně baví u těchto povídek, je to, že název sice odpovídá obsahu, ale nakonec úplně jinak, než se zezačátku zdá. Tady mě nejvíc překvapil název Buchty pro Andreu a Nejrychlejší kůň na světě. Díky tomuto momentu překvapení si jistě i povídky lépe zapamatuju. Jako vždy jde o trochu mysteriózní povídky, které chytnou a nepustí a mají vtip a jasnou pointu! I když u některých člověka spíš mrazí, zvlášť v této sbírce. Nejvíc se mi líbila titulní povídka, pak Muzikant na jezeře, a jako milovníka kryptografie mě dost zaujal Učitel hudby. Jo, můžu směle doporučit, i když pro případné seznámení s autorem možná bude místo této knížky lepší sbírka Muzikant na jezeře, která obsahuje i dvě výše zmiňované povídky a k tomu to nej z předešlých sbírek.... celý text
Muzikant na jezeře
2023,
Mirek Vostrý
Protože mám všechny předešlé sbírky přečtené, nebo - v případě Nejrychlejšího koně - právě rozečtené, nová knížka mě zaujala. Zjistila jsem ale, že obsahuje povídky, které už někde mám. Tak rychle dočítám ty z Nejrychlejšího koně, které jsem ještě nečetla. A musím konstatovat, že výběr povídek do této sbírky byl proveden tak, že se mi absolutně trefil do vkusu. Z předešlých sbírek jsou sem vybrané ty opravdu top povídky. Takže ano, jsem přesvědčena a jdu se poohlédnout po výtisku i této knihy, abych ji přidala do poličky srdcovek. Všechny povídky z knihy se mi hodně líbily, všechny jsem hodnotila na max. počet bodů, což se mi u povídkových knih jiných autorů nikdy nestalo. Přesto však mám nějaké nezapomenutelné favority: - Noční výpravčí - první povídka, kterou jsem od autora četla a taky první, na kterou si vzpomenu, když vidím jeho jméno. Tajemná atmosféra kolem nádraží mě pohltila. Nádraží a prostředí kolem něj je jedním z častých námětů povídek Mirka Vostrého a vždycky si to maximálně užiju. - Poslední vánoce na frontě - druhým tematickým okruhem vedle prostředí kolejí jsou vojáci apod. Toto je jedna z povídek tohoto ražení. Jak nevyhledávám veteránské historky a válečné vyprávění, tak tahle povídka mě taky vtáhla. - Nejrychlejší kůň na světě - atmosféra, že by se dala krájet, musíte číst dál a dál. Něco tušíte, ale jako i u ostatních povídek, pointa je i přes tušení ještě trochu jiná, vyšperkovanější. - Muzikant na jezeře - stejně jako Nejrychlejší kůň se týká útěku za železnou oponu, tady zase trochu z jiného pohledu a s jiným výsledkem, ovšem o nic méně zajímavá pointa. Všechny povídky nejen z této sbírky mají atmosféru, dokážou čtenáře dostat velmi rychle a hluboko do příběhu a (aspoň u těch ze sbírky "Noční výpravčí" to už mohu potvrdit) zůstanou dlouho v paměti. Hlavními postavami jsou živoucí, obyčejní lidičkové, muži, kteří se stávají hrdiny, aniž by o to sami stáli. Ukazují svou odvahu a charakter neokázalým způsobem, tak, že jsou nám blízcí tak, jako by si s nimi mohl člověk sám povykládat u piva. I těžká témata popisuje M. Vostrý laskavě a s nápadem. Každá povídka má jasnou pointu. Toto byla radost číst. Vřele doporučuji, zas jedna knížka, kterou budu vnucovat kamarádům :) K úplné dokonalosti chybí souboru ještě povídka Tunelář ze sbírky Čarodějnice, takže si ještě pořiďte tu Čarodějnici :).... celý text
Nestydaté plavky
2015,
C. D. Payne
Pokleslá zábava :D Hotová panmixie. Trochu fraška. Připomnělo mi to trochu něčím styl Toma Robbinse. Ale na letní pohodičku ideální oddechovka.
Na věky věků
2021,
Ken Follett
Pilíře se mi moc líbily a doporučovala jsem je k přečtení. Totéž platí i pro tuto knihu... ovšem v případě, že jste nečetli Pilíře. Takže kdybych hodnotila knihu samostatně, dostane 5* + doporučuji. Extrémně čtivé, nemá to hluchá místa. Kdybyste nečetli popořadě, tak tento díl je ještě lepší než Pilíře, jestli číst jen jednu z knih, tak raději Na věky věků než Pilíře. Jenomže já jsem ji četla až jako druhou. Půlka knihy je stejná jako Pilíře, jen změněná jména postav, druhá půlka červená knihovna a pohádka. Opět dost černobílé postavy. Skoro se stydím, že mě to zase tak bavilo. Jen Caris mi v druhé polovině už lezla čím dál tím víc na nervy a posledními větami mi tuto postavu autor dočista znechutil. Od Folleta si ráda přečtu ještě něco jiného, jen bych chtěla, aby to bylo opravdu jiné.... celý text
Pořiďte si druhý mozek
2023,
Tiago Forte
Z knihy si odnáším jednu zajímavou radu - má cenu si zaznamenat to, co mě překvapilo. To, co mě nepřekvapilo, už na nějaké úrovni vím. Celá metoda je šitá na digitální nástroj. Předpokládám, že na stránkách, na které kniha mnohkrát odkazuje, bude k zakoupení nějaký další "prémiový" obsah. Ale nezkusila jsem tam ani klikat. Chápu, že se v digitální podobě lépe vyhledává, ale ocenila bych nějakou alternativu z analogového světa. Už proto, že jako inspirativní příklad autor uvádí Octavii Butler, která si svoje poznámky zapisovala do zápisníků. Autor mě zdaleka nenamotivoval k tomu, abych odhodila svůj milovaný papírový Bullet Journal a vzdala se pokusů o digitální minimalismus. Vcelku ráda jsem si to přečetla, ale používat uvedené postupy mě neláká.... celý text
Zloděj
1970,
Georges Darien
Vůbec mě to nebavilo. Jsou knihy, které po 130 letech asi už nemají co říct, aspoň ne mně.
Pokojská
2022,
Nita Prose
Ale jo, nakonec se mi to líbilo. Podtitul "vy ji nevidíte, ale ona vidí vás..." mi připadá docela matoucí. Zrovna tam, kde o něco jde v zápletce, i aktéři viděli ji. Ale to je asi málo podstatný detail. Čekala jsem původně něco docela jiného. Takže nečekaný obsah pomohl zlepšit mé hodnocení.... celý text
Vysněný život Ernesta G.
2014,
Jean-Michel Guenassia
Normálně mě tyhle bezdějové romány moc nebaví, ale jak Optimisté, tak tento román mě prostě bavily. Příběh se odvíjí pomalým tempem, tak, že si stíháme všímat všeho kolem, vnímat atmosféru popisovaných míst a změnu nálady ve společnosti s měnícím se časem a místy. Moc pěkně popsané prostředí československé komunistické éry, která jen tak jakoby mimochodem neodvolatelně zasahuje do životů postav. Moc se mi to líbilo, jdu na nějaký další román tohoto autora.... celý text
Člověk má dělat to, nač má sílu. Život Olgy Havlové
2018,
Pavel Kosatík
Osobnost Olgy Havlové je pro mě hodně zajímavá. Tento životopis mě ale tak nenadchnul jako některé jiné od autora. Nešlo to tak hluboko, jako třeba životopis Věry Čáslavské.... celý text
Zpěv drozda
2008,
Walter Tevis
Podruhé bych možná dala jen 4 hvězdičky, ale už to, že po knize sahám opakovaně, svědčí o tom, že si zaslouží 5. Pro mě srdcovka, s odstupem možná trochu naivní, ale pořád má co říct. Trochu nostalgie po staré dobré sci-fi. Tentokrát mě už bavil míň Bentley. Ale Bob mě ani napodruhé bavit nepřestal. Jen mi to připadalo nějaké kratší než tehdy napoprvé.... celý text
Pochovejte mě pod podlahu
2020,
Pavel Vladimirovič Sanajev
Knížka se mi líbila, jen nechápu, kde je ten humor. Možná to je dobře, protože kdyby to mělo být jako Spolčení hlupců, jak se uvádí v anotaci, tak takový humor bych nemusela.... celý text
Gott: Československý příběh
2021,
Pavel Klusák
Nedá se říct, že by šlo o nějaký objektivní životopis. Ono vlastně nejde vůbec o životopis. Kniha hodně odráží nastavení a názory autora. Gotta očividně rád neměl. Spíš jde o takový kariéropis, psaný zpěvákovým odpůrcem. Přesto jde o zajímavý pohled na hvězdu nejen československého formátu. Osobně jsem nikdy až tak neprožívala Gottovy písničky, ale ať pan Klusák chce nebo ne, Gott je prostě nedílnou součástí hudební scény po víc než půl století. Ale on tu ten oslavný pohled asi ani moc nechybí, ten známe a umíme si domyslet. Pravda, kterou se P. K. ohání, bude ale někde uprostřed, jak to tak bývá. Když už ale nechtěl nechat na Gottovi nit suchou, mohl autor zabrousit i víc do soukromí, ale to se mu pravděpodobně nepodařilo nebo nechtělo vyšťourat. On ale na začátku varuje, že nic takového nemáme čekat. Cílem byla asi spíš politická dehonestace. Takže jsem si to teda poslechla, politicky to "správně" pochopila, a teď by mě ještě zajímal nějaký ten životopis.... celý text
Druhá šance
2023,
Jodi Taylor
Během čtení jsem si říkala, že to je poslední díl, který čtu. Cestování časem je už tak komplikované, že jsem vzdala pokusy o to, pochopit, kde a jak se to zamotalo. Nakonec to byla zas těžká romantika a musím přiznat, že to na mě zafungovalo. Takže se pustím jistě alespoň ještě do jednoho dílu. Egypt a Pompeje, to bude zas masakr...... celý text