Heinlein mě opět nezklamal. Zase něco jiného než předchozí knížky, které jsem od něj četla. Napínavější než kdejaký "thriller", který se pyšní nálepkou bezceléér.
Přitom má Heinlein v příbězích jakousi zvláštní poetiku a laskavost. Zamilovala jsem si jeho knihy už při čtení Dveří do léta a budu se jeho dílem ráda pročítat dál.
Navíc pro spád knihy nepotřebuje sprostých slov jako jazykových prostředků - věřím, že to nebylo jen překladem (i když úsloví "starou belu" mi už napotřetí připadalo trochu moc a trochu zastaralé snad i pro rok vydání českého překladu :) )... celý text
jaroiva
přečtené 2371
