jaroiva
přečtené 2513
Slečny z Avignonu
2010,
Michael Třeštík
citace: "Namalovat byste to možná dovedl taky, ale už byste nejspíš nedokázal, abych si to pověsil na zeď" - Povídání o obrazech. Řeklo by se: „Hmm, jsou o nich psaná větší díla. Pijoan to nemohl dost dobře ani nacpat do cyklu o 12 svazcích. Co chce někdo stihnout vyjádřit v tak útlé knížečce o řádově sto stránkách včetně obrázků?“. M. Třeštík ale podává náhled na vybrané obrazy vysoce subjektivním způsobem. Už samotný výběr těch děl, o kterých mu stojí za to psát, je velmi subjektivní. Přesto donutí čtenáře zamyslet se nejen nad jeho pohledem nebo obecně hlásaným světovým názorem, ale především nechat se pohltit samotným obrazem, důkladněji prozkoumat alespoň reprodukci v knize, ale případně si i pohledat obrázky na internetu. Mám doma velké monografie typu 1000 nejkrásnějších obrazů historie sestry Wendy Beckettové, ale ty jsou korektní a neosobní. Ano, poskytnou přehled a dokážou zaujmout, ale Třeštík i v té krátkometrážní zkratce dokáže říct víc. - Povídání o obrazech. Mysleli byste, že se bude popisovat, co tím chtěl malíř říct, co je na obraze, možná vysvětlení historického kontextu… Možná někde se kniha podobného tématu dotkne, ale to není to, co je tu podstatné. Podstatný je osobní názor autora knihy, to, jak na něj konkrétní obraz zapůsobil. A toto stojí za to se dozvědět. Vybrané obrazy jsou z širokého spektra stylů a časových období. Od Rembranta nebo El Greca po abstraktní obrazy z 21. stol. Kniha mě zaujala od začátku, od titulního Picassova obrazu, který pro tu inovativnost přirovnává autor k Einsteinově terorii relativity. Ale pro mě byla vysoce meditativní a intimní pasáž o abstraktním cyklu Cage (1-6) Gerharda Richtera. Při čtení tohoto kousku knihy jsem měla pocit, že tady je to jádro umění, které se dotýká věčnosti. - Povídání o obrazech, které naopak vykresluje to, o čem vypovídají obrazy. Stírá se rozdíl mezi malbou a literaturou, vzájemně se zrcadlí. Při čtení jsem si uvědomila, jak a proč na mě hluboce zapůsobila třeba některá „plátna“ Bariccova. Ano, jeho knihy jsou totiž psané obrazy. Například Pan Gwyn nebo Oceano Mare jsou takovým zrcadlovým protipólem Třeštíkovy knihy o obrazech. Po přečtení Slečen z Avignonu mám chuť si znovu přečíst právě to Oceano Mare (česky Oceán moře). Zároveň jsem si vzpomněla na knihy Shaun Tan, které nepotřebují mnoho slov (kniha Nový svět dokonce nepotřebuje žádná slova), je to „jen“ komix? Naladil mě na podobnou strunu jako toto osobní sdělení M. Třeštíka. - Povídání o obrazech a jejich umístění v galeriích. To mi připomnělo moje vlastní návštěvy galerií, i těch, které jsou zde zmíněny a moje vlastní pocity z jednotlivých obrazů. Po přečtení této knihy se budu v galerii chovat trochu jinak a taky se budu víc soustředit na to, jak daný obraz působí na mě samotnou, ne už tak na to, co si o díle pamatuji z Dějin umění nebo od sestry Beckettové. - Povídání o obrazech, které doporučuji všem, kdo mají rádi výtvarné umění.... celý text
Olive Kitteridgeová
2021,
Elizabeth Strout
Pořád jsem čekala, kdy to přijde, kdy se projeví to, že si to vysloužilo Pulitzerovu cenu. Asi jde o generační záležitost a ještě jsem se k tomu neprožila. Za mě je to tlachání. Jako když má někdo spoustu času a neví, co by plácal... Nikam to nesměřuje, plkáme si tak o sousedech, příbuzných... Jo, kolikrát je to jako sám život, nemá předem daný účel. Od knih ale přece jen očekávám hlavně nějaký příběh. Nebo aspoň zajímavou formu. Tady jsem jaksi nenašla nic zajímavého.... celý text
Cestující do Frankfurtu
2015,
Agatha Christie
No jo, špionážní detektivky Agathě nešly. Opakovaně se mi to potvrzuje. Ale Tommyho a Pentličku i přesto mám ráda. Tahle kniha byla jedna z mála (asi tak 3-4), které jsem ještě od autorky neměla přečtené, takže jsem ráda, že jsem ji přečetla. Ale jestli nechcete přečíst Agathu vyloženě celou, tak tuhle knihu nedoporučuji.... celý text
Ajťák na diskotéce
2024,
Daniel Novotný
První půlka povídek šla trochu mimo mě. Nějak jsem nechytila tu správnou frekvenci. Proti předešlým knížkám mi ten začátek přišel víc melancholický a pro mě hůř pochopitelný. Ale pak už jsem se asi chytla líp. Nebo se mi změnila nálada a pak mi to už sedlo víc. Ovšem nejvíc geniální je Starý Rozmlaťruka. Ten mě fakt pobavil.... celý text
