Jass
přečtené 1192
Výjimečná
2009,
Kristin Cashore
Kočka mi ten komentář smazala hned po tom, co jsem dopsala poslední větu... věřili byste tomu? Já teda ne... (Proč si to dělám?! Proč se nikdy nepoučím?! No nic, tak ještě jednou...) Knížku jsem četla podruhé v rámci mého předsevzetí dočítat rozečtené série - že je to první díl, říkáte? Ano, jenže jsem se k těm dalším dvěma nikdy nedostala a už je to nějakou dobu, co jsem četla ten první, a tak proč ne... Šest let je dlouhá doba, a tak jsem celkem předpokládala, že se mi knížka nebude líbit tolik jako napoprvé, ale překvapivě hodnocení zachovávám, řekla bych, že čtyři hvězdičky si knížka zaslouží. Snad jde až trochu příliš po povrchu a snesla by o trochu více propracovanosti, nicméně je cílená na mládež, takže bych řekla, že je v tomto ohledu dostačující. (Navíc jde celkově dost mimo YA trend a to je tak neuvěřitelně osvěžující.) O čem je ale potřeba mluvit nejvíc je Katsa... jak mohla být hrdinka jako je ona napsána na počátku Twilight manie je naprosto mimo moje rozumové schopnosti. Pravda, jsem trochu zaujatá, protože pro hrdinky, které dokážou složit kohokoli v místnosti (viz Diabolik a Šachovnice bohů) mám zkrátka slabost. Ale přesto, Katsa je inteligentní žena hledající sama sebe a svoje místo ve světě a její úvahy o svobodě jsou daleko víc, než bych kdy od jaké YA fantasy očekávala. Pravda, někdy byla její postava proti tradičnímu obrazu ženství snad až příliš vyhrocená (na můj vkus), ale na druhou stranu je takový typ hrdinek je v knihách potřeba, protože ženy, které sdílejí Katsiny pocity bezpochyby existují a poselství, které tu autorka vysílá je bezpochyby krásné. "Kdyby si vzala Poa za manžela, slibovala by budoucnost, o které ještě nevěděla. Protože jakmile by se stala jeho ženou, byla by jí navěky. A i kdyby jí Po dával svobodu, vždycky by věděla, že je to dar. Její svoboda by už nepatřila jen jí; bylo by na Poovi, jestli ji dá, nebo odepře. Věděla, že to druhé by se nestalo nikdy, ale o to nešlo. Pokud by ta svoboda nevycházela jen z ní, nebyla by doopravdy její." (!!!!) Co se týče některých stížností v komentářích - Bitterblue - mě osobně z nějakého důvodu přišlo její jméno roztomilé, a tak mi nevadilo, nicméně je pravda, že se zdá. že se do příběhu moc nehodí. Osobně si myslím, že to je problém poněkud nekonzistentního překladu. Podobný problém by se totiž dal najít i jinde například jediná přeložená země je "Mezizemí" a tak mezi ostatními vypadá jak pěst na oko. Nicméně si nejsem jistá, jak by se situace se jmény dala zcela vyřešit. Překlad byl místy nešťastný v tom, že zvolil podobné názvy - viz zmíněný problém "Randa" vs "Rada", který jsem při čtení taky měla, nicméně to není chyba autorky, protože v originále si slova vůbec podobná nebudou (pravděpodobně, nekontrolovala jsem). Celkově byl ale překlad slušný, obzvlášť vzhledem k tomu, co za hrůznosti občas vychází teď, takže si naprosto nemůžu stěžovat... Co se následků a důsledků týče, jsem naopak velmi spokojená. Medicínsky je to - podle mých velmi omezených znalostí - velmi přesné a realistické. A celkově se mi ten motiv dost líbí - mám z toho určitý pocit nedokonalosti, ale upřímně nemám žádné konkrétní výtky. Co mě osobně trochu vadilo, byl raketový vývoj schopností hlavních protagonistů, byli snad až moc dobří. Nicméně to neprotiřečí světu, který autorka vytvořila (talenty si nemají být rovnocenné), nicméně mi občas přišlo, že trochu víc rizika by nebylo naškodu - ne, že že by ho tam později nebyla spousta... Celkově doporučuji, ale rozhodně do toho nejděte s očekáváním epické fantasy, ale spíš slušné fantasy oddechovky, která je chytřejší, než se na první pohled může zdát. P.S. Péče, kterou autorka věnuje tomu, aby bylo zřejmé, že se nejedná o násilný vztah, přesto že spolu protagonisté pravidelně zápasí je obdivuhodná a naprosto si mě získala. Ta kniha vyšla před deseti lety a je uvědomělejší, než některé knihy, co vycházejí teď... Jsem ohromená.... celý text
