jirka7470
přečtené 135
Model růstu: za hranice rodinné terapie
2005,
Virginia Satir
"Její práce spočívala v pomoci lidem hledat to, čemu říkala „krabička moudrosti“ – jejich smysl pro hodnotu, naději, sebepřijetí, posílení sebe sama a schopnost být zodpovědný a rozhodovat se. Soustředila se rovněž na lidskou jedinečnost." „Svět je lepší místo, protože JÁ na něm jsem.“ "Jak pokračovala v definování svého terapeutického systému, rostlo její přesvědčení, že kterákoli lidská bytost na světě se může bez ohledu na vnější podmínky a okolnosti vnitřně změnit. Za to, že lidé zůstávají stejní, platí často nemocí, pocitem viny, ztrátou intimity, produktivity a radosti. Věděla, že mohou chtít od života víc než jenom přežívat a snášet bolest."... celý text
Mezi dvěma světy
2007,
Andy Mangels
Jako feminista mám z knížky radost, protože takhle daleko se snad žádný Star Trek nedostal. A zdaleka nejde jen o množství ženských (hlavních) postav a to, že splňují test Alison Bechdel. Neviděl jsem dosud poslední řadu „Discovery“, ale předposlední „Enterprise“ byla tristní. Který svým neokolonialismem jako by z dnešního pohledu předznamenával Trumpovu éru. Star Trek se vždy díky svému sci-fi konceptu mohl pustit do etických, společenských, psychologických a jiných otázek. Což třeba můj táta nikdy nechápal a považoval seriál svého jen za „fantasmagorii“. Přitom že bych byl „technický typ“ je to poslední, co by se o mě dalo říct. Někdy seriál sice pokulhával, tedy alespoň za mými hodnotami, alespoň z dnešního pohledu (a jedna z epizod „Enterprise“ je vyloženě žalostná). A do očí bijící byla heteronormativita, vůči které se bouřili i samotné herečky a herci. Poměrně marně. Titan je založen na té nejpestřejší posádce v historii Star Treku. Ve vší té mimozemské pestrosti postav ze světů bez gravitace, vodních světů, nebo nehumanoidních bytostí (ještěrovitých, pavoukovitých, kyborgovitých), což je opravdu esence feminismu, se možná ztratí samotná pestrost postav z různých koutů Země. Třeba Austrálec jako jedna z vedlejších postav je i ve sci-fi světě stejně exotický, jako třeba tvor, který ani nemluví „lidskou“ řečí. Číst to v současné době je tak příznačné… Rasismus je tematizován např. v případě doktora Ree, jehož druh připomíná dinosaura a probouzí poněkud fobické reakce, přestože výcvik na akademii obnáší i citlivost pro diverzitu. Což je program, který i na našich školách systematicky chybí, ač nástroje pro něj existují. Je ukázáno, jak předsudky jsou rychlejší, než uvědomit si, co daný druh ve skutečnosti přinesl a daná osoba konkrétně také. Nakonec se ukáže, že pro lidi může být nezvyklé, že se ocitli na dané lodi tak druhově pestré menšinou. Vzpomněl jsem si na Dukovu „utlačovanou většinu“. Přitom… znamená to, že se k menšinám chováme tak špatně, že máme mít strach se menšinou sami stát? ;) Jednou z postav je Melora Pazlar ze světa bez gravitace. Její soužití s bytostmi s „vyšším g“, je tak boj s ableismem. Nejprve na antigravitačním vozíku, neustále šuškání a pohledy ji začne rozčilovat a budovat v ní nepřátelství, ale když jí doktor nabídne trvalou změnu, že by její tělo bylo adaptováno na běžnou gravitaci, nakonec odmítá. V knize má lepší antigravitační oblek, a ač o holi, rozhodne se, že je na čase, aby se přestala přizpůsobovat ona okolí, ale okolí, lidé i fyzické prostředí, se začalo přizpůsobovat jí. S tím souvisí také téma náboženství. Ale i ateismus. Navíc, poprvé, co si pamatuji, jsou zde přirozeně a běžně neheterosexuální postavy. A také téma slaďování pracovního, osobního a rodinného života v kontextu rodin na palubě, těhotné členky posádky, nebo ústřední manželské dvojice kapitána a poradkyně.... celý text
Manželské a rodinné poradenství
2016,
Tomáš Novák
Kniha aktuálně přibližuje manželské a rodinné poradenství, ale zároveň jako by setrvačností tomuto oboru vlastní zůstávala něčím v minulosti. Reflektuje změny názvů poraden od Manželských po Poradny pro manželství, rodinu a mezilidské vztahy, ale zároveň na ty mezilidské vztahy a to především partnerství jako takové pozapomíná. Přitom evidentně nové zkušenosti pojímá, už používání pojmu „gender“ o tom svědčí a Petr Šmolka v jiných textech reflektuje netradiční rodiny, vztahy, páry stejného pohlaví… Zde je prezentováno spíše klasické tradiční manželské poradenství, které setrvačností spíše stojí na stereotypech, než pestřejší podobě partnerských vztahů. Humorný, žoviální styl pak ej vhodný možná více pro fejeton, než pro populárně naučnou publikaci. Tedy humor je vždy na místě, ale v takovéto formě se hodí víc do Všechnopárty Karla Šípa. Místy je patrný trochu plzákovský pragmatický styl, který vadí především, když přechází až do medicínského patologizující diskurzu (škatulkování, nálepkování a diagnostikování).... celý text
Audience u královny
2015,
Peter Morgan
Osobní tajemník zavěsí: "To byla stráž u Královské brány. Paní premiérka právě dorazila. Paní premiérka prý vystoupila dřív, než vůz zastavil… a zuřivě se prohnala kolem soukromého tajemníka."... celý text
Nespavost
1997,
Stephen King
"Všechno, co dělám, rychle odbydu, abych se už mohl věnovat něčemu jinému. Tak mi život ubíhá – řada závodních aut a nekončící stavba gotické katedrály. Oknem svého řítícího se auta vidím, jak za sebou zanechávám všechno, co mám rád: nepřečtené knihy, neodvyprávěné historky, nenavštívené krajiny…"... celý text
Milovaná
2005,
Toni Morrison
Myslel jsem, že když jsem dočetl Monstierovy Dějiny sebevraždy, že si vydechnu. A číst teď beletrii, je pleasure… Ale vypadá to na další ranní nevolnosti v tramvaji. With a rage like a fist in my womb. Tohle není sterilní patriarchát, mužská hegemonie, dekolonizace… Tohle má krev a maso. A to mě se to bezprostředně netýká. Jiní a hlavně jiné to musely prožít, zemřít v tom, nebo to přežít. Co všechno lze přežít. Nebo, jak by se zeptal Stephen King, co všechno vůbec člověk ještě přežít chce. A přitom je to všechno, jako med v mléce, rozpuštěné do magického realismu, protože nezředěná by ta dávka byla smrtelná. Mám chuť ji strčit do mrazáku. Ale čtu to všechno, protože to chci vědět. To nejmenší můžu udělat. Pro ty, kteří to museli*y žít.... celý text
