Josh přečtené 521

Poslední dopis od tvé lásky 2013, Jojo Moyes

Za mne poslední kniha od Jojo Moyes nebyla střídmá v žádném ohledu, na rozdíl od - Dívka, již jsi tu zanechal, Jeden plus jedna a Stříbrná zátoka, jež doporučuji nepřehlédnout. VIP oceněný romantický příběh byl naprosto přeslazeným zklamáním. Příliš mnoho stran, táhlý a bohužel divně zdeformovaný příběh lásky. Té se dalo ze začátku věřit, ALE pak !!! Když autorka postaví příběh na silném charakteru všech (hlavních) postav – jak osobním, tak pracovním, pečlivě u všech vykreslí obě stránky a pak je nechá udělat něco „úplně mimo mísu“, je z nich někdo jiný, kdo „nedodržuje“ svůj vlastní charakter, co to jako je ??? Čtenář však pozná, že jen proto, že se to hodí, tedy čtenář, který nemá růžové brýle nebo neroní slzy. Nebyla po ruce žádná slušná zápletka? Tedy kromě tzv. osudových chyb postav, které jsou ve skutečnosti chybou v jejich náhlém pominutí smyslu pro sebe sama. Ach jo, taková škoda! Anebo skvěle maskovaná blamáž. Snad neprozradím příliš: Jennifer – žena, která se rozhodne letět do Afriky (jistě má fanoušky) se poté vrátí, jen si sedne na zadek a prostě se smíří s informacemi, a to po telefonu? Anthony – novinář tělem a duší, muž, kterému nic neunikne tu má zlomené srdce a tak se roky a roky nic nedozví, vůbec nic ho nezajímá, a to ani na místě kde je? Ellie – super-talent-novinářka, ani ne rozpolcená charakterem, ale profesně určitě, protože lenost a blbost je něco jiného:o) Pokud za1. jste novinář a za2. u jedněch novin (Nation), tak zeptat se Mr.Googla budiž, ale na personálním nejsou persony nebo mizí etiketa "jsem...a Vy"? To, že je kniha plná dopisů, ale její článek, jež měl díky nim vzniknout se vypařil je pidi poznámka. Že by plán pro sériovou dvojku?... celý text

Stříbrná zátoka 2015, Jojo Moyes

Romantika a dobrodružství? Město a příroda? Introvert a extrovert? Spousta věcí jde postavit do určité protilehlosti a autorka to v prostředí australské pláže a rušného Londýna pokryla také vším mezi tím…. Bez přehánění, přirozeně a s citem zkušené (nejen dané oblíbeností) spisovatelky. Vybere si každý, trochu pohody a stresu, trochu hodného a zlého hrdiny, trochu lásky a vzteku, …. Jen se necháte unášet na vlnách příběhu, který se nejen díky moři, delfínům a velrybám nemůže nelíbit. No, může, jako vše. Autorka sama však složitost postav a zápletku nepřehnala do sladkobolu. Příjemné čtení, takže komu budete fandit...? Já tedy protinožcům a Aussie, nádhernému kontinentu, jež se lehce dostane k srdci….... celý text

Jeden plus jedna 2016, Jojo Moyes

Ve všem uvěřitelný, přes dějové náhody až reálný příběh, který se čte jako po másle, a je konec. Nenudíte se, nezdržujete se, zasmějete se, můžete být lehce dojatí a taky lehce naštvaní, hrdinové jsou sví a každý z nich má své plusy i minusy (včetně psa). Jako my všichni…. Hm, rozsah bez změny kromě jediné věty: „Políbil ji a byl to naprosto jistý polibek, takový, při němž umírají vladaři a hroutí se celé světadíly.“ Ta je v celém textu knihy jako úplně z jiné planety, takový monokl:o)) Pokud chcete tzv. pohodové čtení, se zdravou špetkou romantiky i humoru (to 2v1 neumí každý) je tohle 1+1 dobrá volba.... celý text

Dívka, již jsi tu zanechal 2015, Jojo Moyes

První kniha od této romantickými příběhy známé autorky, která však nemá obvyklá sladká témata..... Nezklamala, bylo to tak, žádný přeslazený snový příběh. Téma 1SV a umění bylo hodně zajímavé. Bylo tam od všeho trochu – láska, záhada, napětí, bolest, prohra, štěstí, všeho akorát na skvělé čtení! Četla se tak skoro sama, střídání časových úseků bylo vždy včas, aby byl člověk v napětí co bude dál a neodtrhl se od knihy, a to až do samého závěru, protože ten se předpokládat nedal (jakkoli držíte palce:o) Musím říci, že s ohledem na životní poznání se mi dostalo pod kůži, jak určité situace v době války, ale i míru mění lidské charaktery a ovlivňují přátelství, důvěru v lidi kolem vás, zvláště ty, jež pokládáte za nejbližší. Každá doba prověřuje jak osobně, tak i ty ostatní.... Jen v době války jde o život. I když možná nejen v době války :o((... celý text

Dcera sněhu 2012, Eowyn Ivey

Obálka: "Nesmírně silný, jímavý, brilantně napsaný příběh o nevšedním osudu dvou lidí, toužících po dítěti tak moc, až si jeho existenci přivolají. V tajuplné, překrásné, ale mimořádně drsné krajině se věci mohou jevit jinak než ve skutečnosti." Hodně často jsou obálky přehnané, lákavé a superlativně znějící PR. Pokud však tuto knihu přečtete a dáte ji šanci Vám předat své tajemno ujistíte se, že existují výjimky, co potvrzují pravidlo.... Chápu, že existují lidé (a hlavně muži - no comment :o) kteří nemají dost fantazie a pohádky, kouzla a poetičnost pro ně jsou ztráta času (na rozdíl od sci-fi, o němž se dá pochybovat zda to splňuje) a kniha se jim nebude líbit - přestože ji celou přečtou - ale možná se ochudili o něco, o co nás dnešní reálný svět obírá svým stresem, kazí a ničí naše srdce........ celý text

Zapomeň na minulost 2012, Katarína Gillerová

U téhle knihy nevím z čeho vybrat - červená kriminálka nebo kriminální červená knihovna. Tolik (až tak moc ne:o) postav se dá přežít, rovina osobní a pracovní hlavní hrdinky také, ale až taková spletenina jejich osudů je trochu přehnaná. Zápletku, a ne jednu se čtenář dozví koncem knihy, OK, ale super-dokonale-pozitivní závěr je naivní. Zvláště bereme-li příběh z reálné doby….. Autorka nechá všechny (tolik postav:o) překonat každičkou překážku, včetně kriminální vsuvky, všem se podaří žít šťastně a spokojeně….až na věky. Chvíli si dám od slovenské autorky pauzu! Tzn. dá se číst:o)... celý text

Ocejchovaná 2019, Anna Ekberg

Tato kniha MÁ výjimečný styl, téma, výzvu.... Vydaná 2019, málo čtená, snad ji ČV´20 pomůže na světlo. Jakkoli k ní dle popisu může mít někdo odstup, pokud můžeme číst o 2SV nebo kriminálky, tak proč ne o temnotě i ve slunečných dnech v džungli Afriky? Citace z obálky: „Propracovaný realisticky podložený příběh, který nás bere na děsuplnou cestu do míst, kde člověk nemá žádnou cenu. Je těžké zůstat nedotčený.“ Nedotčený.... Snít o něčem lepším…. Odvaha vzít osud do svých rukou…. To zní pro Evropana jako klišé, bereme to jako něco možná náročného, ale bez velké újmy. Co když se na totéž lidské přání podíváte v naprosto jiném prostředí, kde denně děti, ženy i muži bojují o život? Příběh, zvláště u mladé Afričanky Angel vypadá jako naprosto a úplně neuvěřitelný, vlastně ne vůbec možný. Jenže v úvodním slově od Anny Ekberg,Uganda,2016 (na to v mém případě došlo až po přečtení:o) se dozvíte, že sami autoři nejen potkali osoby až 100% reálné, ale také sami prošli prostředí a situace, takže příběh dostane ne kouzlo psaného, ale hrůzy reálného světa. Rebeka, nejen svým charakterem mi nepřilnula a můj dojem opakovaných zážitků (textu) tomu také nepřidal. Téměř opačně na mne působil dánský kriminalista Kim. Kniha nabízí nejen hlavní hrdiny, k nimž zaujmete, ať obdiv nebo jistý odpor, ale také dost dalších hrdinů (ověříte si:o) kteří jsou jen záblesk v příběhu, přesto by bez nich hlavní postavy neměly takovou roli…a ani nežily:o) ------------------- Osobně mi dala „zabrat“ postava Angel. Moje v 6 letech na dálku adoptovaná holčička Rose po svých 18. zmizela. Takových dětí, nejen v Ugandě jsou stovky, tisíce. Afrika je nádherná a okouzlující, drsná a bojovná. Z přírodopisných tv dokumentů myslíme, že jen díky predátorům v živočišné říši. Jak kniha dokládá ta lidská je o mnoho krutější…. Mně zbyly fotky Rose a její úžasné dopisy a kresby, jež mi přinesou úsměv, že chvíli mělo jedno dítě naději a splnilo si alespoň malý, nebo část snu. Avšak bolest, kterou tam zakouší každý den, každou hodinu jiné, další děti se přitom vždy objeví…..... celý text

Báječný krámek s čokoládou 2014, Jenny Colgan

Název je o hodně lepší než obsah, příliš táhlý, sladký až naivní. Postavy obecně ne moc uvěřitelné, i když v červené knihovně je možné vše:o) Třeba alespoň recepty budou fajn - až 1 vyhlídnutý zkusím uvidím, zda bude změna recenze:o))... celý text

Ve spárech Aljašky 2007, Jan Kopka

CITACE "Má člověk život nalinkovaný dopředu, anebo ho ovlivňuje sám svými rozhodnutími? V běžném životě doma o těchhle věcech vůbec nepřemýšlím.... Tady ale díky hmatatelné síle přírody, nebezpečí a osamělosti stále hledám spojitosti.… Začínám ale věřit na to, že život nám dává určité signály a my je buď využijeme nebo ne, anebo si jich vůbec nevšimneme." "Hodně lidí se mě ptá, jestli mám vůbec z něčeho strach, když se pouštím do takových dobrodružství…. Strach je velice užitečná a potřebná věc a pomáhá přežít! Strach má podobnou funkci jako bolest a je to vaše přirozená ochrana, abyste se nedostali za limitní hranici ohrožení…. Absence strachu je ale nahrazena zkušenostmi, které během doby tady získáváte…." * Jako všechny knihy o výjimečných zážitcích nebo adrenalinových cestách (pěšky, kolmo, autmo, letmo, … ) také tato popisuje zážitky a cestu, ALE už ne každá je upřímnou zpovědí a hlubším zamyšlením. V tomto případě navíc bez patosu. Určitě je tato kniha o velmi originálním prostředí, podloženém nejen fotografiemi, avšak dává každému čtenáři mnohem širší výběr – odvaha, přátelství, pomoc, smysl života, příroda ... Stačí se jen začíst a určitě si najdete to své :o) Někteří nemusí jet na Aljašku, aby zjistili, jaká rozhodnutí mění jejich život, získávali zkušenosti a prožívali strach. Možná nejen někteří….. Nebo snad se všichni denně nerozhodujeme (za sebe i jiné), neprožíváme strach a nepřidáváme nové zkušenosti? ALE přece jen něco – jen někteří věnují pozornost životním signálům :o))... celý text

Moje Pacifická hřebenovka 2019, Monika Benešová

Někomu stačí naše horské túry, procházka, někdo musí jít americkou 4tisíc km-vku. Autorka je přímá, občas zábavná, docela naivní, často se opakuje, což je u zdr. potíží někdy už moc a na novinářku taky. ALE určitě její odvaha, odhodlání, možná někdy pojato spíše jako hloupost jsou výzvou přinejmenším k zamyšlení. Dle slov vlastních i příběhu ji tato životní cesta poskytla velkou zkoušku a proměnu, v kterou doufala :o)) Každá situace a zkušenost nás prověřuje, nemusí jít o nemoc, nerozhoduje věk…. Přišlo mi škoda, že vynechala „nepraktickou část“ – sdílení dojmů / pocitů z přírody, řekněme „přenesení přírody“ na čtenáře, tedy kromě opakovaného hledání místa na potřebu, spaní či jídlo. Na takovou trasu - délkou, trváním i lokalitou se mi zdají setkání s medvědem a pumou:o)) a se sněhem a bouřkou přece jen dost málo. Už jen výška nad 3.000 m n.m. má na člověka své požadavky…. Můj dojem z Pacific Crest Trail (PCT) je pak jako lidmi natřískaný Václavák, kde se však lidé k sobě chovají lidsky (trail angels aj.) a s ohledem na přírodu - která je alespoň v tomto koutě světa ještě Paní - zdolá celou trasu hrstka vyvolených. To, že autorka trénovaná moc nebyla, ale přesto se zařadila k těm úspěšným a asi tak „porazila“ řadu zkušenějších či zdatnějších nabízí různá vysvětlení. A kdo by psal knihu kdyby neuspěl? Koho by nezajímalo, zda by se bez finančního zázemí, elektroniky, super-vybavení, sdíleného know-how na takovou trasu kdo vydal? Fakt škoda, že kniha na 220 stranách nenabízí o něco hlubší pohled (www.pcta.org) Divočina od Strayedové je jiná kniha :o) PS: Pokud autorka čte doplňuji ze své recenze Prázdniny v Evropě od LZ - "Dovolím si srovnat s knihou od také žurnalistky - Monika Benešová si na Pacifické hřebenovce nejen mákla, ale o 300 % lépe po všech stránkách sdělila své postřehy a zážitky. Škoda, že nemá takové PR jako blondýn-princ."... celý text

Potrhaná křídla 2014, Ruta Sepetys

Předchozí knihy této autorky byly jedním slovem ÚŽASNÉ, takže spíše než její styl mi u této knihy nesedlo téma.

Velké ženy z malé země 2019, Denisa Prošková

Nevím jak autorka vybrala ženy /holčičky jak je nazývá:o/ do této knihy, mám výhrady, ale jsem jen čtenář. Tomu také dost vadí, že autorka se na DK zaloguje jen kvůli PR své knihy a dá ji nejen maximum hvězd (to lze pochopit, tedy bez pokory), ale také odkaz na svůj web, který je pojatý hodně hodně ve vrcholovém managementu právě této autorky. Pokud chtěla PR, pak jí ho tímto sice dělám, ale NEGATIVNÍ, protože vše má své meze a její slova z Předmluvy v knize vyzní pak dost pokrytecky. Na 2.straně mi kniha dala pár tipů na hledání informací nebo životopisů těch pro mne zajímavých žen:o)) Grafika knihy se mi moc líbí!!... celý text

Poslední rok 1938 2019, Ilse Tielsch

Autorka resp. hrdinka knihy je děvčátko, které v 9 letech prožívá rok 1938 dětským pohledem. Bohužel však pojato jednou příliš hloupě, jednou příliš přemoudřele, naivita dle mého byla dost překročena, takže spíše než pro dospělé je kniha pro děti. V tom případě psáno přístupnou a hezkou formou, kdy se však nedostávají odpovědi.... celý text

Najdi mě 2020, André Aciman

Bez čtení "Dej mi své jméno" (bestseller?) jako děj předcházející této knize - po čtení mi to nechybí - mám hodně jiné představy o knižním vyjádření opravdové lásky. První příběh, kdy Samuel cestuje vlakem z Florencie do Říma a potká mladou ženou byl to jediné co se dalo číst. Avšak ani tam postavy a jejich plány, co se obrátí vzhůru nohama nezaujaly, umělé, nucené situace a rozhovory. Možná se hrdinům změnil život, ale autor na ten můj ani nemrkl :o))... celý text

Rubáš pro slavíka 1983, P. D. James (p)

P.D.Jamesová a Adam Dalgliesh, inteligentní detektivka, klasika co nezklame....

Jsou světla, která nevidíme 2015, Anthony Doerr

Úplné nadšení ale ani zklamání mi tento román nepřinesl. Těžko soudit, jak hodnotit, že to autor psal 10 let… Rozdělit příběh do časových rovin je náročné pro každého autora, aby neprozradil co nemá a řekl vše co má ve správném čase. To vše se pak týká každé postavy, takže klobouk dolů, protože v tomto „kolečka zapadala do sebe“, ALE tady mi střídání let „nesedlo“ - nepřineslo to ani napětí, ani víc očekávání. K tomu navíc, a dost mi to vadilo bylo přeskakování mezi postavami po 2-3 stránkách! A aby to nestačilo ještě také s nadpisy, jako u kapitol:o( Místo určité plynulosti a pohody při čtení to spíše budilo pocit „konečně dočíst“. Taková škoda.... Ze všech postav mi k srdci přilnuli ne ty hlavní, ale Frederick, paní Manaceová a Jutta, nevím proč opomíjená. Vyzněli mi jako "kometa co zazáří a zmizí". Hlavní, vlastně proti sobě postavené postavy - francouzská slepá holčička Marie-Laure a německý mladík Werner přes velkou pozornost tolik nezaujali. Ne že by byli plytcí, to určitě ne. Šokovala mne smrt v závěru knihy, vyzněla jako prázdná. Málokdy mne autor naštve osudem postav, ale tady to stálo za to - ne smrt sama, je to příběh z války, ale v kontextu a také ději dál. Do děje dál patří také časové roviny - rok 1974 by ještě „ušel“, ale 2014?? Pokud chtěl autor u postav zdůraznit změnu v historii hodnot a toho, co bere, která generace jako samozřejmost, pak mířil z mého pohledu dost mimo:o(( Jedna z vět mi s ohledem na autorův styl a jazyk ulpěla:„ Koupil si dvě nová tranzistorová rádia a zemřel v poklidu ve vaně ve věku 82 let a nechal jí spoustu peněz.“ Hodnocení obsáhlosti, poetičnosti, čtivosti nechám na každém:o)) Komu nevadí členění ten si počte s lepším dojmem. Osobně však znám lepší….... celý text

Měsíční tygr 2019, Penelope Lively

Vítěz Booker Prize 1987 a jinak oceňovaná autorka, proč ne, ale i ten kdo nehledá vysoký literární styl:o) pak by to na tuhle knihu asi chtělo (další) VŠ:o)) Bez nápovědy tuším o čem tahle kniha je, avšak ani jazykový styl, ani vlastně nezajímavý příběh mi nevyhovují. Jen doufám, že jako autorka dětských knih byla (bez VŠ:o) čitelnější….. Citace z Předmluvy snad napoví co od téhle knihy čekat :o) „Měsíční tygr tematizuje postmoderní debatu o historii, a poutavý příběh Claudie Hamptonové se tak jeví jako ilustrace postmoderní problematizace historie. Claudia, teď už stará a umírající, píše v myšlenkách dějiny světa, jak je sama sestavila: fakta a fikci, mýty a důkazy, obrazy a dokumenty. Ke známému velkému historickému příběhu lidstva přidá život s jeho výkřiky a rétorikou. Postup volí kaleidoskopický, jako když se zatřese válečkem a korálky vytvoří nějaký obraz.“... celý text

Bohyně v domácnosti 2007, Sophie Kinsella (p)

Pokud čekáte růžovou, spíše červenou knihovnu, lehké a svižné čtení, občas humor - tak tohle je ta „oddechovka“. Setkání s autorkou je pohodové, v mém případě díky Čtenářské výzvě 2020 a tipům na knihy v sekci postava s vysněným povoláním:o) Reálná hrdinka Samanta? Ve své podstatě naivní a „hloupá“, což sebou důvěra či zaslepenost nesou, i když jí autorka připisuje roli super-ženy s vysokou inteligencí. Její suverenita, místy arogance, kdy lže bez zastavení (vážně autorka staví jako důvod šok a prášky?) a cítí se nad vším v klídku, jak vše hravě zvládne jsou "obdivuhodné" :o(( A co teprve, když si hraje na detektiva.... Tahle zápletka nic moc :o(( I když, možná není tak mimo, dnešní mladé ženy určitě skvěle vaří, pečou, žehlí, šijí, ... Bohem v domácnosti mi v téhle knize spíše přišel hodný, slušný, empatický a! hezký Nathaniel…. Teda chlap s takovým pochopením je sen!!... celý text

Veverka v kleci 2019, Agnes Pellier-Galdi

Dovolím si citovat z obalu knihy: "Je to příběh o tom, jak se z malých počátečních ústupků mohou stát velké kompromisy, kvůli nimž se rozpadají vztahy i charaktery..... autorka popisuje každodennost začátku 50.let v Československu.... pohled na realitu doby začínajícího stalinismu...." Málokdy sáhnu po knize o 50.letech u nás, vyrovnávám se s tím hůře než s 2SV. Zní to možná divně, ale když za 2SV umírali Češi byla vina na cizím národu, 50.léta však byla vina na domácích, což je velmi těžké chápat. Ne-li přijmout:o( Už z doby atentátu na H bylo zřejmé, že existují hrdinové i udavači, ale po 2SV všichni doufali v pravdivý lepší život. Bohužel jiná ideologie, kdo může soudit zda lepší než fašismus, protože vše bylo skryté za "dobro" a pravidla se měnila bez smyslu. Poznává to mnohokrát i Věra v této knize, když je nucena změnit práci pro dobro společnosti apod. Příběh vztahu dvou mladých lidí je možná čitelný od počátku, přesto je k zamyšlení jak spolu jdou "stránku po stránce" a přitom se mění jejich názor, jejich soulad a pak souhlas co v životě chtít a co už ne. Určitě doporučuji přečíst…. nejen z pohledu, jak DNES ustupujeme, říkáme tomu tolerance, kompromis, možná hloupost či ignorance, a nejhorší "je mi to jedno." Protože pak se nemůžeme divit, že někdo to využije ke svému prospěchu, někdo bude více a častěji chtít další a další požadavky, někdo koho známe osobně nebo v politice.... a PAK se opět nemůžeme divit, že naše země je na tom jak je.... Nejde jen o blahobyt, ale o svědomí, zásady, pravdu, hrdost svou i na svou vlast, svobodu. Možná slova, jež nemají dnes obsah, ale kdy ho budou mít? Naše prapra, pra-rodiče, rodiče vydrželi válku, socialismus,.... a co my? Třeba aktuálně - Zeman, advokát Nespala vs Peroutkova vnučka paní Kaslová. Doufám, že ti dva chlapi (škoda plýtvat slovem pán) nespí, Boží mlýny melou, pomalu a jistě... Zatím nám některým jen kazí žaludek. Ale morálnost je jen 1 !!... celý text

Životní terno 2019, Fredrik Backman

Zklamání. Určitý nápad tady byl, ale zdá se mi „odbytý“, protože autor to umí mnohem lépe. Opět je tady prostor si domýšlet mezi řádky, ale dojem z knihy je jen povrchový. Jakoby autor spěchal do tiskárny a zapomněl na čtenáře:o( Bohužel, přišlo mi až moc jednoduché postavit oběť na pětileté umírající holčičce, protože to by musel být každý z nás ne-lidský:o(( Spíše než zamyšlení pro koho lze obětovat život ve smyslu smazat svůj vlastní mi přišlo na mysl spíše opovrhování svým životem a sebeobviňování. To myslím autor nechtěl, ale bez dodatečného čtení obálky mi to tak vyšlo…. Škoda. Tentokrát:o)... celý text