joshaaak
přečtené 158
Hvězdoměnci
2015,
Julie Nováková
Celkový dojem asi jako u Elysia... Zakončení je adekvátní tomu, co bylo rozehráno v předchozích dílech.
Elysium
2015,
Julie Nováková
O něco lepší než první díl, nenudí, ale žádná hitparáda to není. Hodně to tahá nahoru nová linie na Nové Andalusii a linie s generálem Schumannem, naopak to sráží ta s Tilde a spol., která mi přijde zbytečná, natahovaná a některé scény v ní a hlavně dialogy mírně haprují. Ale celkově spokojenost, myslím, že šedesát procent je adekvátních...... celý text
Kra
2014,
Pavel Obluk
Podle komentářů níže jsem čekal, že to bude nějaká tragédie, ale nakonec jsem zjistil, že tomu tak není, ba právě naopak. První část brilantní, pak už to jde trochu dolů, ale nemyslím si, že by ta poslední, kritizovaná, byla nějaká zhovadilá, podle mě byla integrální součástí celého příběhu. Nicméně stovku nedám proto, že kolega pode mnou má pravdu - jsou tam vojenské pitomosti. Teď budu trochu spoilerovat, ale popis, jak de facto parta neandrtálců přemůže vyspělé kolonisty hodně pokulhává. Hlavně kvůli tomu, že jsou ti kolonisti líčeni jako naprostí idioti a neschopáci. Navíc nechápu, proč kromě jedné vzducholodi a pár pušek nemají nějaké ničivější zbraně. To ta merkává nemůže ponorku sejmout nějakou raketou? Dalším hřebíčkem do rakve je nelogické chování postav. To vrcholí v třetí části. Zase budu spoilerovat, ale Sefonam a jejich vůdkyně věděla, jaké jim hrozí nebezpečí, a celá léta vůbec nic nedělala - proč nevyužila čas, dokud byli nepřátelé u ledu a celou horu prostě nevyhodila do povětří? Pomyslnou třešničkou na dortu je průzkumná mise Sefonam na Berešit. V okamžiku, kdy tam dojde k vraždění a nepřátelé jsou na svobodě, si jdou Sefonam prostě lehnout a čekají, až je přijdou ty entity zabít. Logicky bych čekal nějaký pokus o obranu, zajištění pozic a tak, možná ústup, ale tohle? Chvílemi jsem si říkal, zda to autor fakt myslí vážně. Nicméně i přesto dávám osmdesát procent - už kvůli tomu, že mě příběh knihy zaujal, bylo v ní několik zajímavých nápadů a hlavně byla čtivá a já se u ní ani na okamžik nenudil.... celý text
Let 305
2016,
A.G. Riddle
Poměrně dost velké zklamání. První třetina románu (a paradoxně ta lepší) je remakem pilotního dílu Ztracených (samozřejmě s mírnými obměnami). Jen se Jack jmenuje Nick, Kate se jmenuje Harper (a není to zlodějka) a Sawyer se jmenuje Grayson. Letadlo se překvapivě rozlomí na několik částí už ve vzduchu, přední část visí ve stromech, když se nakonec dostanou k přeživšímu pilotovi (nejzajímavější na tomhle bylo, že několik pasáží se v knize řeší, že je prakticky nemožné se do kabiny dostat a pak to najednou provedou, aniž by bylo vysvětleno jak – prostě jsme tam), řekne jim prakticky to samé, co říkal pilot ve Ztracených (letěli jsme bez navigace, odklonili se z kursu apod.). Téměř jsem čekal, že se přižene nějaké monstrum a vytáhne ho odsud. No, nakonec se nepřihnalo monstrum, ale přišli Ti druzí… Ehm, pardon Titáni. Druhá třetina jde s kvalitou rapidně dolu, autor si začne hrát na sci-fi a vůbec mu to nejde. Dostávaly mě „vzducholodě a děla“, chvílemi jsem si připadal jak v románu od J. Verna, autor ani nebyl schopný to nějak pořádně technicky popsat. Kapitolou samou o sobě byli Titáni, "ti nejlepší z nejlepších" a jejich velký Omyl, který by snad došel každému rozumně uvažujícímu člověku, natožpak takovým géniům a nadlidem. Poslední třetina už byla de facto jen zbytečné natahování bez nějakého pořádného vyvrcholení. Shrnutí: tohle fakt za nějaké přelomové sci-fi může považovat jen někdo, kdo v životě žádné nečetl anebo neviděl a body k dobru jdou jedině za to, že autor píše čtivě a rychle se to četlo.... celý text
Prstenec prozření
2015,
Julie Nováková
Byl jsem na tuhle knihu poměrně dost zvědavý, anotace vypadala slibně, nakonec jsem však byl dosti zklamán. Ač měla menší rozsah, četl jsem ji snad tři měsíce - a to se mi ještě nikdy nestalo. Vzhledem k tomu, kolik tam bylo dějových linií a jak malý prostor jim byl věnován, mi to přišlo spíš místy jako nástin děje než regulérní kniha. I kvůli tomu mě příběh vůbec nedokázal vtáhnout do děje, připadal jsem si celou dobu jako takový nezúčastněný pozorovatel, bylo to syrové, prakticky bez emocí, řekl bych až rutině či řemeslně zpracované, nemělo to absolutně žádný drajv, navíc dialogy občas slušně skřípaly, kdybych nevěděl, že má za sebou autorka už tolik knih, myslel bych si, že je to její prvotina. Občas by to taky chtělo některé pojmy týkající se biologie vysvětlit i pro nás neznalé, takhle to občas připomínalo nějakou vědeckou práci. Měl jsem také problém identifikovat se s jakoukoliv postavou, zaujal mě jen Amenashi, kterého však autorka hned zkraje odpravila. Nakonec se to začalo přece jen trochu zlepšovat, myslel jsem, že dám šedesát, ale pak mě naprosto rozladila absence jakéhokoliv vyvrcholení, kniha prostě odplynula kamsi do ztracena. Jasně, je to součást trilogie, ale i tak tam to vyvrcholení být musí, a já ho tady prostě nenašel. Ale nechci jen kritizovat. Kniha měla zajímavé momenty, myšlenky a nápady, například ony Blížence a Přeměněné, svět byl taky celkem dobře propracovaný, jen kdyby to zpracování nebylo takové suché... Ale chci dát autorce ještě šanci a pokusím se přečíst další díl.... celý text