joshaaak komentáře u knih

Naprosto grandiózní kniha o Núbii, která se četla jedním dechem. Ale je to možná tím, že se mi Egypt a vše s ním spojené dostal pod kůži. Za to patří velké díky zejména panu Vernerovi.

1 09.02.2024

Kniha plná hlubokých myšlenek. Dostal jsem od ní víc, než jsem čekal.

1 22.12.2023

Kompilace autorů z A. A. S., jimž dělá Däniken u každého tématu předskokana. Přečetl jsem to celkem rychle, ale rozhodně nedoporučuji těm, kteří tématiku starověkých astronautů prozatím jen míjeli - nebudou se vůbec chytat...

1 05.12.2023

První polovina knihy lepší než ta druhá, zejména se mi líbila část věnovaná Hérodotovu Labyrintu.

05.12.2023

Skvělý přehled pyramid od třetí do šesté dynastie, kniha i po 25 letech moc na své aktuálnosti neztrácí.

1 30.10.2023

No, čekal jsem něco úplně jiného. Autor může exhibovat kolika vzorečky chce, smutnou pravdou ale je, že je to všechno děsně dětinské a naivní. Vesmírná loď schopná mezihvězdného cestování vypadá jako raketa, co kreslí pětileté dítko, vše, co se děje před startem na Zemi prostě není ani za mák uvěřitelné, a mohl bych pokračovat. Nicméně chápu, že z toho někdo, kdo nemá mnoho žánrovek načteno a nakoukáno, může být odvařený. Jedna hvězda je za to, že je to čtivé. A teď mě omluvte, v třídě mě čekají žáčci, co zvedají své pařátky pěkně vysoko.

5 05.07.2022

Celkový dojem asi jako u Elysia... Zakončení je adekvátní tomu, co bylo rozehráno v předchozích dílech.

11.09.2016

O něco lepší než první díl, nenudí, ale žádná hitparáda to není. Hodně to tahá nahoru nová linie na Nové Andalusii a linie s generálem Schumannem, naopak to sráží ta s Tilde a spol., která mi přijde zbytečná, natahovaná a některé scény v ní a hlavně dialogy mírně haprují. Ale celkově spokojenost, myslím, že šedesát procent je adekvátních...

1 11.09.2016

Podle komentářů níže jsem čekal, že to bude nějaká tragédie, ale nakonec jsem zjistil, že tomu tak není, ba právě naopak. První část brilantní, pak už to jde trochu dolů, ale nemyslím si, že by ta poslední, kritizovaná, byla nějaká zhovadilá, podle mě byla integrální součástí celého příběhu.
Nicméně stovku nedám proto, že kolega pode mnou má pravdu - jsou tam vojenské pitomosti. Teď budu trochu spoilerovat, ale popis, jak de facto parta neandrtálců přemůže vyspělé kolonisty hodně pokulhává. Hlavně kvůli tomu, že jsou ti kolonisti líčeni jako naprostí idioti a neschopáci. Navíc nechápu, proč kromě jedné vzducholodi a pár pušek nemají nějaké ničivější zbraně. To ta merkává nemůže ponorku sejmout nějakou raketou? Dalším hřebíčkem do rakve je nelogické chování postav. To vrcholí v třetí části. Zase budu spoilerovat, ale Sefonam a jejich vůdkyně věděla, jaké jim hrozí nebezpečí, a celá léta vůbec nic nedělala - proč nevyužila čas, dokud byli nepřátelé u ledu a celou horu prostě nevyhodila do povětří? Pomyslnou třešničkou na dortu je průzkumná mise Sefonam na Berešit. V okamžiku, kdy tam dojde k vraždění a nepřátelé jsou na svobodě, si jdou Sefonam prostě lehnout a čekají, až je přijdou ty entity zabít. Logicky bych čekal nějaký pokus o obranu, zajištění pozic a tak, možná ústup, ale tohle? Chvílemi jsem si říkal, zda to autor fakt myslí vážně.
Nicméně i přesto dávám osmdesát procent - už kvůli tomu, že mě příběh knihy zaujal, bylo v ní několik zajímavých nápadů a hlavně byla čtivá a já se u ní ani na okamžik nenudil.

25.06.2016

Poměrně dost velké zklamání. První třetina románu (a paradoxně ta lepší) je remakem pilotního dílu Ztracených (samozřejmě s mírnými obměnami). Jen se Jack jmenuje Nick, Kate se jmenuje Harper (a není to zlodějka) a Sawyer se jmenuje Grayson. Letadlo se překvapivě rozlomí na několik částí už ve vzduchu, přední část visí ve stromech, když se nakonec dostanou k přeživšímu pilotovi (nejzajímavější na tomhle bylo, že několik pasáží se v knize řeší, že je prakticky nemožné se do kabiny dostat a pak to najednou provedou, aniž by bylo vysvětleno jak – prostě jsme tam), řekne jim prakticky to samé, co říkal pilot ve Ztracených (letěli jsme bez navigace, odklonili se z kursu apod.). Téměř jsem čekal, že se přižene nějaké monstrum a vytáhne ho odsud. No, nakonec se nepřihnalo monstrum, ale přišli Ti druzí… Ehm, pardon Titáni. Druhá třetina jde s kvalitou rapidně dolu, autor si začne hrát na sci-fi a vůbec mu to nejde. Dostávaly mě „vzducholodě a děla“, chvílemi jsem si připadal jak v románu od J. Verna, autor ani nebyl schopný to nějak pořádně technicky popsat. Kapitolou samou o sobě byli Titáni, "ti nejlepší z nejlepších" a jejich velký Omyl, který by snad došel každému rozumně uvažujícímu člověku, natožpak takovým géniům a nadlidem. Poslední třetina už byla de facto jen zbytečné natahování bez nějakého pořádného vyvrcholení. Shrnutí: tohle fakt za nějaké přelomové sci-fi může považovat jen někdo, kdo v životě žádné nečetl anebo neviděl a body k dobru jdou jedině za to, že autor píše čtivě a rychle se to četlo.

5 14.06.2016

Byl jsem na tuhle knihu poměrně dost zvědavý, anotace vypadala slibně, nakonec jsem však byl dosti zklamán. Ač měla menší rozsah, četl jsem ji snad tři měsíce - a to se mi ještě nikdy nestalo. Vzhledem k tomu, kolik tam bylo dějových linií a jak malý prostor jim byl věnován, mi to přišlo spíš místy jako nástin děje než regulérní kniha. I kvůli tomu mě příběh vůbec nedokázal vtáhnout do děje, připadal jsem si celou dobu jako takový nezúčastněný pozorovatel, bylo to syrové, prakticky bez emocí, řekl bych až rutině či řemeslně zpracované, nemělo to absolutně žádný drajv, navíc dialogy občas slušně skřípaly, kdybych nevěděl, že má za sebou autorka už tolik knih, myslel bych si, že je to její prvotina. Občas by to taky chtělo některé pojmy týkající se biologie vysvětlit i pro nás neznalé, takhle to občas připomínalo nějakou vědeckou práci. Měl jsem také problém identifikovat se s jakoukoliv postavou, zaujal mě jen Amenashi, kterého však autorka hned zkraje odpravila. Nakonec se to začalo přece jen trochu zlepšovat, myslel jsem, že dám šedesát, ale pak mě naprosto rozladila absence jakéhokoliv vyvrcholení, kniha prostě odplynula kamsi do ztracena. Jasně, je to součást trilogie, ale i tak tam to vyvrcholení být musí, a já ho tady prostě nenašel. Ale nechci jen kritizovat. Kniha měla zajímavé momenty, myšlenky a nápady, například ony Blížence a Přeměněné, svět byl taky celkem dobře propracovaný, jen kdyby to zpracování nebylo takové suché... Ale chci dát autorce ještě šanci a pokusím se přečíst další díl.

1 27.05.2016

Už jsem zjistil, že Kotouč má neuvěřitelnou schopnost člověka první třetinu knihy neuvěřitelně znudit a zbývající dvě soustavně přivádět do extáze. Po nekonečném úvodu, kdy se jen kecalo a kecalo, jsem to téměř vzdával, ale nakonec jsem byl po zásluze odměněn za výdrž a víc než jen spokojen. V knize bylo poměrně dost postav, lodí, odřadů apod., takže místy to bylo těžší s orientací, myslím, že by tomu také pomohlo soustředit se na méně hlavních postav a více je dopracovat, ale tohle k tomu asi patří. Koukal jsem, že už se chystá novinka Simeral v plamenech - tak doufám, že si má oblíbená postava, admirál Basil, konečně vyzvedne tu krabičku párátek.

27.05.2016

Nebylo to vůbec špatné a jsem rád, že jsem tomu dal šanci. Některé povídky mě uchvátily, jiné už méně, ale tak je to vždycky. Osobně za nejlepší považuji Vrak od Jana Hlávky a Sloužím vlasti, kurva od Jaroslava Mosteckého (tedy do okamžiku, než opustí vězení, pak už to nebylo ono), největší problémy jsem měl asi se závěrečnou povídkou od Jiřího W. Procházky, neříkám, že byla špatná, ale nesedla mi do vkusu. Jinak celkově příjemné překvapení.

30.12.2015

Nemůžu se neubránit dvěma dojmům. Jednak tomu, že série Sigma Force prostě měla skončit porážkou Bratrstva, a Rollins se měl věnovat něčemu novému, a pak toho, že se začíná nepříjemně opakovat. Jak jinak si totiž vysvětlit, že se tu zase vyskytuje pes, zase na začátku někoho pronásledují apod. Spoustu motivů je tu zase přejato z Amazonie (záporák a jeho indiánská milenka, podivný ekosystém) i z Podzemní říše (alespoň si to uvědomil a snažil se z toho udělat jeden fikční svět). Od počátku jsem si toho od knihy sliboval víc, bohužel to pak zase zajelo do dobře známých kolejí, bylo tam až moc akce (nechápu, proč jednou nemohl nějakou vysvětlovací pasáž dotáhnout do konce bez nějakého přerušení v podobě útoku a tak), ke konci byla už monotóní, ale sakra, pořád to bylo dobré. Vlastně nadprůměrné. A bavil jsem se, což je to hlavní - i se něco dozvěděl. Také se tam vyskytlo pár zajímavých nápadů. Takže nakonec za čtyři hvězdy (ovšem o fous).

2 01.11.2015

Paradoxně největším problémem téhle knihy byl hlavní hrdina. Chvílemi mi nepřipadal ani jako člověk, ale jako dobře promazaný stroj na přežití. Mohlo za to zejména to, že jsme nevěděli téměř nic o jeho minulosti, a také to, že byl prakticky prost jakýchkoliv emocí, takže ač prožíval řadu krizí, nakonec to vypadalo, jako by byly jen součástí jeho plánu na přežití, prostě nic, co by s trochou fištrónu levou zadní nevyřešil. Čistě technické pasáže a všemožné propočty už začínaly být ke konci unavující a přeskakoval jsem je. Navíc mi vadily skoky v ději, kdy autor nejednou skočil o celou řadu dní dopředu a vypadalo to, že Watney celou tu dobu vlastně nedělal nic. Celkově to byla dobrá kniha, ale mohla být ještě lepší...

2 01.11.2015

Tahle knížka je pro mě obrovským zklamáním. Jelikož mám rád Jurský park od Michaela Crichtona a i některé Reillyho romány, například Polární stanici a Chrám, dost jsem se na ni těšil. Nakonec bych ji shrnul asi takto: prvních sto stran nudy a zbytek nelogické, zběsilé a jednotvárné akce se spoustou záchran na poslední chvíli a občasnými klišé. Kdyby autor občas zpomalil, nějak akci rozčlenil pomalejšími vysvětlujícími pasážemi, určitě by to bylo ku prospěchu věci, takhle už to začínalo být ke konci únavné. Největším problémem této knihy je hrdinná CJ, hlavní postava – tomu, co v knize předvádí, prostě není možné věřit, její nadlidské schopnosti postupně sklouzávají spíš do parodie. Když něco podobného předvádí kapitán Shane Schofield, dá se to ještě pochopit, ale v případě herpetoložky už dost těžko. Navíc mi přijde, že v některých chvíli Schofielda i překonává. CJ to prostě umí s plamenometem jako hrdinná astronautka Ripleyová, dokáže si s pomocí instalatérské pásky sflikovat jakoukoliv zbraň ala MacGiver a dokonce by si troufla bez jakýchkoliv zkušeností pilotovat vrtulník, kdyby po nich tedy draci tak nešli… A taky je hodně, ale hodně naivní. Navíc dostává v knize obrovský prostor, jiné linie, které by mohly být možná zajímavější, mnohdy úplně ustupují do pozadí jen v její prospěch. Některé postavy tak vystupují jen jako občasní společníci v jejích eskapádách. Celkově bych řekl, že se jedná o nepříliš povedeného hybrida Jurského parku, jemuž ovšem nesahá ani po kotníky, a filmu Království ohně. V knize se vyskytuje jeden opravdu zajímavý nápad a zvrat, když jsem si ale nakonec vzpomněl na další Crichtonův román, Kongo, už mi nepřišel tak úžasný a originální. Myslím si, že čtyřicet procent je pro tuhle knihu adekvátním hodnocením a doufám, že se Reilly opět vrátí ke kapitánu Schofieldovi a předvede něco víc, než tohle.

1 08.09.2015

Uhtred ve své nejlepší formě. Tahle série je čím dál víc návykovější. Už se nemůžu dočkat dalšího dílu...

30.08.2015

Musím se přiznat, že se mi Kotoučova kniha velice líbila. Jelikož jsem z jeho předchozích knih ze sektoru Hirano přečetl jen jednu, měl jsem obavu, zda se budu chytat. Byla zbytečná, všechno mi bylo záhy jasné a rychle jsem vplul do děje i bez znalosti předchozích dílů - to je ostatně velká deviza románu. Další z nich jsou i zajímavé charaktery, kterým se dá fandit, akce je příjemně přehledná a drží čtenáře v napětí. Čím víc se kniha blíží konci, tím je lepší. Jestli byla ze začátku na šedesát procent, druhá třetina už na osmdesát a konec na sto. Když došlo ke konci na jistou hlášku a sondu, tak jsem se jen spokojeně tlemil. Kniha však měla i své minusy. Jedním z nich je poměrně velké množství překlepů a gramatických chyb, ni a ní a ji a jí bych ještě přežil, ale chyby v souvislosti s předložkou s/z už byly trochu moc. Také tu dochází k velice častým záchranám na poslední chvíli a někdy mi přijde, že se scény zbytečně opakovaly, trošku mě štvalo, když už na začátku románu asi potřetí měla posádka nástup a bocman hvízdal na elektronickou píšťalku. Jinak se ale kniha příjemně čte a i když jsem už od počátku tak trochu předvídal, jak to skončí, určitě si rád v budoucnu přečtu další kousek z tohoto univerza.

30.08.2015