kamibe přečtené 593

Druhá šance 2005, Laura L. Black

Knížka je napsána původně v angličtině a poprvé vydána v r. 2004 vydavatelstvím Doe Publishing Co. Do češtiny přeložil David Laňka. V tenkém pejprbeku jsem našla docela krátké kapitoly. Deníkové zápisky v Ich formě (popisují přítomnost) se pravidelně střídají s líčením ve třetí osobě (minulost). Malý formát, krásně se mi nosila v kabelce. Ach, co všechno musí někdo prožít, aby našel sám sebe! A jak neprorazitelné je obecné mínění (hlavně to maloměstské), ať už je skutečnost taková nebo úplně jiná! Cituji ze s. 71: Láska je vlastně jen určitá forma slabosti. ... Uvědomte si, co děláte, když lásku ztrácíte. Jste natolik pohlceni svými city, že přestanete vnímat svou důstojnost. Plazíte se před tím druhým, prosíte ho, aby si to všechno rozmyslel, prostě ponižujete se. Kdybyste viděli takhle se plazit někoho neznámého, zvedne se vám z toho žaludek, ale když to děláte sami, přijde vám to normální. Ale je to normální? Říká se tomu, že člověk bojuje o lásku, ale přitom jen prohrává boj, který se vede o jeho čest.... celý text

Nenechte sebou manipulovat 2011, Isabelle Nazare-Aga

O lidské komunikaci jsem přečetla už dost knih. Protože se manipulace v komunikaci vyskytuje docela často, zajímá mě i ona. A musím dát za pravdu své kolegyni, která mi knihu doporučila - zde je vskutku toto téma pojato nejuceleněji a nejpřehledněji. Bílou vránou by byl ten z nás, kdo by se ve svém životě nesetkal s nějakým manipulátorem. Ale pozor! Všichni se někdy dopouštíme manipulativního jednání. Ale abych si o sobě nemusela honem myslet, že jsem taky manipulátor, stačí, když se zahloubám do třiceti znaků, a pokud z nich u sebe najdu méně než deset, mohu zůstat v klidu. No, ještě bych se mohla nechat otestovat někým, kdo mě dobře zná :-)... celý text

Cesta kaizen 2005, Robert Maurer

Znáte taky ten pocit, jak se vám nechce do něčeho nemilého, připadá vám to moc náročné a skoro nesplnitelné... No a potom máte o sobě ne zrovna moc valné mínění... A už jste někdy zkoušeli vzít vážně nějaké své předsevzetí? Třeba že budete denně cvičit? Nebo že přestanete s něčím pro vás nezdravým? A šli jste do toho odvážně, rovnýma nohama, hodili jste se do hluboké vody a vydrželi v tom plavat ... jak dlouho? Že ještě plavete? Že jste vydrželi? Tak potom tahle knížka pro vás není. Tahle knížka je pro nás, co potřebujeme spět k svým cílům pomalu, rozvážně, s lehkostí a radostí. Přesně tomu učí metoda kaizen. Nejtěžší na ní je vymyslet a určit ten nejmenší, skoro až směšně malý krůček, kterého se nelekneme, ale jehož plnění bude pro nás hračkou a potěšením. Moc zajímavá je také japonská filozofie malých odměn. Velmi úzce souvisí s metodou malých kroků, které vedou k cíli spolehlivěji než radikální změny. Pořád se máme co učit. A teď jdu udělat svůj malý krůček :-)... celý text

Tramvaj plná strašidel 2012, Petra Braunová

Líbí se mi, jak se v ní - k tomu všemu, co se bude líbit dětem - ještě najde spousta poučení. Odhaduju, že i pro dospělého. A důvod, proč se strašidla objevovala, mi připadá skvěle vymyšlený. Také závěr je inspirující a moc mě bude zajímat, jak to s tímhle nápadem dopadne.... celý text

Ztraceni v čase 2007, Petra Braunová

Pro desetileté děti je to poutavé čtení. Kdo ví, jak to vlastně s časem je!

Kalvárie 2009, Petra Braunová

Zatím v knihovnách zas až tak moc knížek s podobnou tematikou není. A tahle má spád, rozhodně jsem se nenudila.

Půlnoční dobrodružství 2000, Thomas Brezina

To jsem hledala další knihy do školní knihovny. Tuhle jsem našla mezi zlevněnými, dovolili mi ji odnést a prolistovat. Nakonec jsem ji přečetla. Připadá mi na ní několik věcí docela příjemných (výtek mám vskutku pomálu): ~ Má obrázky, a to docela hezké obrázky. (Vím, že děti mají raději knížky s obrázky. A tady jsem v obrázcích našla jen jednu chybičku – rámy nejsou plné vyřezávaných ropuch.) ~ Je tam šifrované písmo (To mají děti taky rády. Oceňuji to, protože to probouzí a rozvíjí logické myšlení.) ~ V textu jsem nenašla žádné pravopisné ani jiné chyby. ~ Vedlejší zápletky jsou stejně překvapivé jako ta hlavní, dokonce jsem si až do poslední chvíle myslela, že autor i tu hlavní nakonec vysvětlí nějak „vědecky“, takže nakonec pro mne byl konec také překvapením. ~ Moralizováním se nepodbízí (jen jakoby pod hladinou se tam dotýká toho, jak je dobré nějakým způsobem cvičit, nebo jak je důležité vědomí vlastní hodnoty, na druhou stranu hlavní hrdinky samozřejmě s oblibou pijí kolu a jedí čipsy)... celý text

Alžběta a Babeta 1979, László Hárs

Jedna z knih, co mi lidi donesli do školní knihovny a o které jsem nevěděla, zda ji tam nechat nebo ne, a proto ji nejdřív přečtu. Je to docela pěkně napsaný příběh s dobrou zápletkou a maličko napínavým vyústěním, ale je to fakticky staromódní – nejmodernější slovo je tam bigbít a natupírované vlasy a tak podobně. Nemůže s tím nic udělat ani docela svižný autorův styl (přiznávám, že jsem docela často přeskakovala, ale nebylo to proto, že bych se nudila, ale chtěla jsem to mít rychle přečteno). A pak – je tam tolik narážek na maďarské reálie, maďarskou historii a literaturu, že to naše mládež asi nepojme. Knihomola by dost možná zaujal spisovatel Jókai a jeho sto svazků dobrodružných románů (odkud si také hlavní postava Bety vypůjčila ten nápad s dvojčetem, který pak skvěle sehrála). Je příjemné, že na konci člověk najde seznam maďarských jmen a jejich výslovnost (není však seřazena podle abecedy), ale když není čtenář z těch, kdo si nejdřív knihu důkladně prolistujou, než se dají do čtení, tak mu to není k ničemu, protože na to narazí, až když dočte!... celý text

Hektorova cesta aneb hledání štěstí 2005, Francois Lelord

Podobně až naivně hravá knížka, kde namísto květinek o lásce sbírá Hektor tentokrát ponaučení o štěstí. Posbírá jich 23. Například: Ponaučení č.1: Dobrý způsob, jak si pokazit štěstí, je porovnávat. Ponaučení č.2: Štěstí jde často ruku v ruce s překvapením. Ponaučení č.3: Hodně lidí vidí své štěstí jen v budoucnosti. Ponaučení č.19: Slunce a moře je štěstí pro všechny lidi. Ponaučení č.20: Štěstí je způsob, jak na věci nahlížíme. Ponaučení č.21: Velký jed na štěstí je soupeření. V knize mne upoutaly některé věty: ~ Je velký omyl myslet si, že štěstí je cíl. ~ Tohle potřebují vědět všechny děti, jež chtějí přežít: my dospělí jsme hodnější na dítě, které se usmívá. ~ Když na něco často myslíte, o to méně se toho bojíte. ~ Kdekdo se zajímá o znečištění ovzduší, ale vůbec ne o duševní znečištění dětí. ~ Existuje vazba mezi upřímností a intenzitou úsměvu ve 20 letech a štěstím ve 40 !... celý text

Hektor a tajemství lásky 2006, Francois Lelord

Taková milá hravá četba. Nenáročná, příjemná. Své poznatky o lásce označuje Hektor kytičkami. Posbírá jich celkem 27. Zde je příklad několika květinek: Květinka č.8: Sexuální touha je v lásce nezbytná. Květinka č.9: Ale ne napořád. Květinka č.10: Mužská sexuální touha může způsobit opravdové peklo. Květinka č.11: Žárlivost je od lásky neoddělitelná. Květinka č.12: Vášnivá láska uhasíná mezi osmnáctým a třicátým šestým měsícem společného života. Květinka č.13: Vášnivá láska je často strašně nespravedlivá.... celý text

Jak se Vojta ztratil 2010, Petra Braunová

To je další moc pěkná knížka pro malé děti. Líbil se mi nápad s barevně odlišenými větami.

Barvy života 2008, Petra Braunová

Je vždycky zajímavé číst o někom, koho třeba jen trochu znám, o jeho životě, názorech, příhodách. V knize jsou však i lidé, které nijak moc neznám. Někdy se mi rozhovor líbil, jindy moc ne. Myslím si, že paní Braunová napsala povedenější knihy, než je tato.... celý text

Česká služka aneb Byla jsem au-pair 2004, Petra Braunová

Já s Berankou (nebo s Berankem?) její (jeho?) názor nesdílím. Uznávám, že se každému nemusejí líbit autobiografické příběhy. Na rozdíl od Beranky (Beranka?) si však nemyslím, že si touhle knížkou autorka zvedala sebevědomí. Prostě sepsala příhody ze života, podobně jako sepisují cestovatelé své příhody z cest. Je tam humor i vážnost a není to žádná těžkopádná četba. Ano, knížky jsou pro lidi, ale jako si na sebe nevzmeme každé šaty, právě tak nemusíme číst každou knihu. To je právě bezva, že je na světě taková pestrost - mají tu místo všelijaké šaty, všelijaké knihy i všelijací lidé :-)... celý text

Neuvěřitelné září - Tajný deník Tomáše S. 2004, Petra Braunová

Když jsem byla malá, hodně mě poutaly fantastické příběhy. S chutí jsem se do těch dob vrátila a nechala se unášet svižným dějem téhle knížky.

Prázdniny za všechny prachy 2005, Petra Braunová

Ano, je to velmi dobře napsaný příběh s velmi dobrými psychologickými vhledy.

Bůh chodí po světě vždycky inkognito 2010, Laurent Gounelle

Celá kniha mi trochu připomíná Celestýnské proroctví. Taky se tu různá moudra halí do hávu akce a napětí. Jako kdyby autoři hledali cesty, kudy dodat takovéhle věci i lidem, kteří by po nich možná jinak nesáhli. Všimnu si, komu autor knihu věnuje, a říkám si, jestlipak se něco z toho příběhu tak trochu v bleděmodrém přihodilo přímo jemu – autorovi? Když se někdo chová jako oběť, moc těžko se mu to říká (většinou takovou klasifikaci odmítne) a moc těžko se mu ukazuje, že existuje i něco jiného, pro něj dosažitelného. Někdy se to dobro k němu musí přistrčit skoro po zlém. To se dělo Alanovi, který se pasoval do role oběti úplně a dokonale. Mnoho lidí chodí po světě a chová se jako on. Moc bych každému přála, aby potkal někoho, kdo by mu řekl: „…musíš si projít určitými zkušenostmi, které změní tvůj pohled na svět a díky nimž překonáš své obavy, pochyby, úzkost…“ a kdo by ho pak po té cestě nových zkušeností ještě doprovázel tak dlouho, až žák začne mít na učitele zlost, osvobodí se od jeho vedení a začne svůj život žít sám – plně a vědomě. Jestliže se mi tato kniha líbila, asi se můžu těšit, až vezmu do ruky autorovu první knihu, na kterou se v komentářích pějou jakési lepší ódy.... celý text

Třetí přání 2004, Robert Fulghum

Nejprve se mi moc nelíbilo, jak se přeskakuje z osoby na osobu, ale dalo se vytušit, že někde se ty osoby setkají. A tohle přibližování že bude také zajímavé. Po mnoho stránek jsem se poněkud nudila, pořád se tam na můj vkus nic moc nedělo. Ale protože jsem tu tlustou knihu chtěla dočíst, začala jsem si užívat těch drobných pozastavení, okukování, noření se do čehokoli, co se tu popisuje slovy či obrázky. Od chvíle, kdy se schyluje k setkání na nádraží Waterloo, to začíná být dost napínavé. A pak už jsem byla zcela zaujata a nechala jsem se unášet proudem krátkých kapitolek. Příjemně mě překvapilo, kolika barevnými obrázky je kniha protkána, a později mi vadilo, že už jsou jen černobílé. Jsou to jemně kolorované obrázky se spoustou drobných detailů a s popisky. Vícekrát se mi stalo, že jsem knihu musela odložit, abych si přečtené nechala na sebe blaze působit. Celé je to o složitých, obtížných, proplakaných, čistých cestách, kterými jedině se mohou lidé k sobě přiblížit. A krom toho, že mě baví, jak nás autor vede cestičkami k hlubinám duší hlavních postav, mě na této knize těší i to, že se tu podrobněji dozvídám něco o autorovi limeriků. Jako hlavní motto jsem si vybrala tuto větu (parafrázuji, v textu je to hezčí, protože je tam přirovnávání k opravdovému hudebnímu nástroji, velmi nezvyklému): Život je nástroj, který si nelze schovat na později, musí se na něj hrát.... celý text

Z vody a ducha. Rituál, magie a zasvěcení v životě afrického šamana 2006, Malidoma Patrice Somé

Dostala jsem se k prvním dvěma kapitolám, které mi poslal přítel po internetu. Byla jsem jimi naprosto uchvácena. V obchodech neznali ani knihu, ani autora. Koupila jsem si ji z internetu. Teď to čtu a je to nesmírně zajímavé. Vědecká zkoumání na poli lékařství, fyziky atd. jsou lidstvu jistě prospěšná, nicméně stejně prospěšné je poznávání jiných kultur do takových hloubek, abychom přestali užívat slov jako "nevyspělé civilizace" a "barbaři" nebo "rozvojové země". Protože právě v takové "rozvojové zemi" se může skrývat námi netušené spirituální bohatství. A o co vlastně jde na tomhle světě více než o to, abychom se dokázali navzájem domluvit, respektovat se a inspirovat jedni od druhých?... celý text

Velká cesta Malého pána 2008, Lenka Uhlířová

To byl moc krásný příběh. Takový životní koloběh - ukázka, jak my sami chodíme od ... k ... tak dlouho, dokud nestaneme na jakési vyšší úrovni svého žití. Proč mě při čtení neustále napadala paralela s kohoutkem a slepičkou, to jsem zjistila až dnes, když jsem našla webovky http://www.artmagazin.eu/galerie-vytvarniku/velka-cesta-maleho-pana-kniha-lenky-uhlirove-a-jiriho-stacha.htm Snažila jsem se odtamtud získat k článku v blogu onen měňavý obrázek, ale prý nebyl v tom správném formátu. A upravit ho jinak - na to ještě nemám vyšší softvérovou! Tuto krásnou knížku vřele doporučuji každému, kdo má rád obraznou řeč pohádek, kreativní ilustrace a neotřelou hru slov.... celý text

Pět jazyků lásky pro svobodné a osamělé 2005, Gary Chapman

Ach, jak málo se známe! Pořád se učíme o něčem, co je kolem nás, a tak málo se učíme o tom, co je uvnitř nás! Jak je dobře, že je teď tolik knih, které nás mohou přimět o sobě více a příjemně uvažovat a také se víc poznávat. Takovéhle věci by se měly učit ve školách! To by bylo smysluplné! Doporučuji. Začtěte se. Objevte, zda jste spíš na slova ujištění, na dárky, na skutky služby, anebo spíše budete příznivěji reagovat na pozornost či fyzický kontakt. Pěkně tu autor vysvětluje například, co je a co už není dárek. A podobně pěkně rozebírá každý z jazyků lásky. Je to jedna z těch knih, které mohou pomoci něco změnit v našich vztazích.... celý text