kamibe
přečtené 593
Jak daleko je slunce
1995,
Ivan Klíma
Obsah této knihy je působivý tím, že všechny příběhy (výjimkou je poslední) začínají slůvkem Jak. Jak daleko je slunce, Jak putuje voda, Jak drahá je svoboda ... atd. A každý z nich začíná rozhovorem mezi dospělým a dítětem. Je to samá otázka, však to znáte, u zvídavých dětí je takové ptaní jako jídlo. Otázky a odpovědi se pak překlopí do příběhu. Nejvíce dojemný je zřejmě příběh Jak věrní jsou čápi. Mně osobně nejvíce oslovil příběh Jak si závidí lidé. To jsem se rázem přenesla do svých dětských let, kdy jsem zhltala kdejaký napínavý příběh, a nadobro jsem zapomněla, že jsem už dáma v letech :-) Autorův vypravěčský styl mi zpočátku připadal trochu moc rozvláčný a byla jsem ráda, že jsou příběhy uzavřené. Později, u dalších příběhů věnovaných postojům a vztahům, už jsem si na něj zvykla a ke konci, obzvlášť v několika posledních kapitolách už jsem v něm našla dokonce zalíbení. Přiměl mě totiž zpomalit a opravdu s příběhem zvolna "jít". Takového spočinutí si dopřáváme málokdy, a přitom je nám tolik potřeba. Krom toho, že je knížka příjemná na pohled i na omak, oceňuji také to, že v ní nejsou žádné pravopisné chyby. Viděla jsem dvě vydání této knížky. V tomto novém je přidán poslední příběh K čemu jsou dobré knížky. Je to milé povídání a u poslední věty se na čtenářově tváři nutně objeví úsměv. A z této poslední jeden citát - věty, které mají (jako tak často i jinde) přesah také do jiných oblastí našeho života: "Ne," řekla knížka, "lidi si vymysleli spoustu různých pastí, nikdy nevíš, do které tě chytí. Lidi si myslí, že jim patří svět, hubí často zvířata, která jim nijak neubližují, o nic je nepřipravují, natož pak ta, co se jim nastěhují do spíže. Nejlepší bys udělala, kdyby ses vrátila na pole, tam víš, co ti hrozí, tady to nikdy nepoznáš a nakonec špatně skončíš jako ta hloupá a líná myš, o které jsem ti povídala. A teď běž a zkus aspoň chvíli přemýšlet, jak by se chovala chytrá myš."... celý text
Rady zkušeného ďábla
2008,
C. S. Lewis (p)
Čtu tu knížku po dvanácti letech znovu a už se na to dívám jinak. Hlavní poselství tu vidím v jedné z posledních stránek, kde se říká: Buď potravu přineseš, nebo se jí staneš ty sám. To vnímám jako to pravé ďábelské. Projevuje se to i v mnoha lidských společenstvích. Dále se dnes dívám na onen "zápas" s církví podstatně jinak, a to především po přečtení knihy Jak přelstít ďábla, která je podobně stará, avšak daleko čtivější. Takže tu doporučuji víc. Přesto chci znovu ocenit způsob, který Lewis zvolil: číst dopisy a domýšlet se, jaké asi zprávy Tasemník psal svému strýci, mě bavilo. Možná jsem si tenkrát dostatečně nevšimla samovolné proměny Zmarchroba ve stonožku, to je taky něco, o čem by se dalo debatovat, kde že se něco podobného objeví i mezi lidmi, kdy, proč a jak. Také velmi oceňuji invenci ve vymýšlení ďábelských jmen: kromě hlavních postav je tu ještě Chlípoun, Oprudník, Mrchodlak, Štípodraz, Rouropuch a Vřeštihnát - dobrá překladatelská práce!... celý text
Nejhorší den v životě třeťáka Filipa L.
2011,
Petra Braunová
Když jsem se dozvěděla, že v této knize se postupuje od minuty k minutě, trochu jsem se obávala výsledku. Ale nakonec to na mne udělalo dobrý dojem. Líbilo se mi to. Oceňuji, jak šikovně a nenásilně tam autorka vpravila učené řeči a taky různá moudra o životě. Vnímavé předčitatelky (ať už matky nebo učitelky) z toho můžou udělat pěknou interaktivní záležitost, když se po každé otázce zastaví a nechají si od dětí povídat jejich verze a myšlenky. Mnohdy to může být velmi poučné (vedle toho, že to mnohdy může být taky příjemně úsměvné). Nepřipadá mi, že by to bylo nějak příliš morbidní. A vůbec není od věci, že autorka opět volila krátké a úderné věty. Určitě se to pak může dobře číst i zatvrzelým odpůrcům čtení. Rozhodně si nemyslím, že by to mělo být napínavé čtení jen pro kluky. Nejdřív se mi nelíbily ilustrace, ale pak jsem viděla, že jsou stejně rozbité a rozházené – jako nitro třeťáka Filipa – a že se to k tomu příběhu dobře hodí. Netradiční začínání odstavců jako představených řádků by mohlo usnadnit (a nejen dětem) hledání v textu. A až bude chtít Albatros dát na trh druhé vydání, může se mě optat na těch pár (asi pět) chybiček v textu :-)... celý text
Černé tajemství Karla IV.
2004,
Lev Tygr (p)
Mně osobně se líbilo právě ono spojení duchovna a - s odpuštěním - hovna (zrovna u historky právě o něm mě poprvé napadlo, že si autor musí snad vymýšlet, že posbíral nějaké dobré vtípky a napasoval je na svůj život). Nevím, proč pořád musíme odlišovat něco, co k sobě tak jako tak patří, protože to prostě tady je všechno společně. Neznám jiného autora, který by dokázal tyhle jakoby stále oddělené věci tak osobitě spojit do jedné velmi čtenářsky úspěšné knihy. O tom, že taková vskutku je, svědčí i fakt, že mi nebyla po zapůjčení již nikdy vrácena. Každý ji půjčil ještě někomu dalšímu a ještě dalšímu...... celý text
Nenásilná komunikace: řeč života
2008,
Marshall Rosenberg
Tohle čtení vypadá zpočátku docela náročně, ale kdybychom se dokázali do toho ponořit, být ochotni ke změně svých navyklých komunikačních postupů, zdá se, že by se nám mohlo znatelně ulevit. Ovšem přiznat si pocity, to samo o sobě už je výhra! Když si vyzkoušíte, kolik znáte slov pro vyjádření pocitů (ať už kladných nebo nemilých - a těch nejspíš bude víc), bude s podivem, když překročíte dvacítku. Budete pak překvapeni, kolik jich sepsal autor (a i on možná na některý pozapomněl). Ne že bych tak úplně se vším, co nabízí, souhlasila. Některá vyjádření bych asi pronesla jinak. Myslím si, že důkladnější školení v tomto ohledu poskytuje kniha Respektovat a být respektován. Není ovšem nad to, když člověk absolvuje kurz manželů Kopřivových! Vřele doporučuji. Výborné nejen pro rodiče s dětmi, ale i pro partnery a samozřejmě pro učitele a vychovatele, prostě pro lidi vůbec.... celý text
Egypťan Sinuhet – Patnáct knih ze života lékaře
2004,
Mika Waltari
K této knize jsem se dostala až v hluboké dospělosti a nadobro mne uchvátila. Patří ke knihám, které mi zůstávají v mysli napořád. Je mi jenom divé, jak jen je možné, že jsem se s ní setkala tak docela pozdě.... celý text
Jako zabít ptáčka
1964,
Harper Lee
Příběh jsem četla před mnoha lety a zanechal ve mně citelný otisk. Vybrala jsem si ji do letošní ČV jako knihu s pruhovanou obálkou a pro podrobnější připomenutí. V knihovně byla volná jen její audioverze a obal cd pruhovaný není. Snad to nevadí. Je to opravdu krásně načtená kniha a za to Kláře Issové velmi děkuji. Užila jsem si to bohatě.... celý text
Strach v hrsti prachu
1983,
John Ives
Na tuhle knihu nezapomenu. Obdivuji, jak si člověk umí poradit v extrémních podmínkách.
